Proti uvedeným poruchám se v současnosti převážně bojuje syntetickými léky. Zamezíme-li však takto vnějšímu projevu nemoci, potlačíme tím současně i přirozený obranný systém organismu. Můžeme se tím sice třeba zbavit bolestí, ale příčinu onemocnění tím neodstraníme. Ani původně přítomné a pro tělo nežádoucí látky tím z něj zjevně nezmizí. Naopak jich v něm ještě přibude v důsledku příjmu syntetických léků. Organismus se sice ze všech sil snaží napravovat škody, způsobené přítomností nežádoucích látek v těle a pokud možno vyrovnávat vzniklé nerovnováhy, avšak přitom se většinou projeví různé vedlejší účinky. Pokud se s tím tělo nedokáže vyrovnat, tak vznikají  další formy onemocnění, které mají vést k  vnitřnímu očištění.

Budeme-li tyto následné projevy otravy trvale potlačovat dalšími chemickými léky, postupně se začínají projevovat alergie proti  rozličným látkám, počínaje jejich lehčími formami,které však později mohou přejít až v život ohrožující reakce. Libovolný alergologický test není schopen stanovit všechny pro daného člověka nebezpečné látky, neboť organismus může vykazovat alergii proti všemu, s čím přijde do styku. Dokonce každý orgán může vytvářet pro tělo nevhodné nebo vlastní toxické látky, z čehož mohou vznikat další druhy onemocnění. Tím může nemoc, která nebyla vyléčena ve svých počátečních stádiích, přejít vlivem jejího potlačení v mnohem nebezpečnější formy.

V prvé fázi dochází k vylučování škodlivých látek (např. společně s průjmem), což může doprovázet i zvýšená teplota atd. Pokud odeznějí akutní projevy nemoci, setkáváme se po počátečním ochabnutí často s dobrým pocitem. Dále může obranný systém reagovat zánětem v těch místech organismu, která jsou nějak oslabená. Přitom významně spolupůsobí horečka, která nejen urychluje spalování  škodlivin, ale organismus přitom též může  vytvářet  interferony, které mají ochrannou funkci a zamezují rozvoji  těžších onemocnění, dokonce rakovinotvornému bujení. Vyšší horečku můžeme sice snižovat přírodními prostředky, jako jsou zábaly lýtek, trupu atd., ale nemáme ji potlačovat.

Pokud jsou totiž tyto ozdravné procesy potlačeny, začnou se škodliviny  v těle někde ukládat. Tak vznikají polypy, revma a další zdravotní problémy. Tyto formy lze ještě převést zpět přes reakční fázi do akutní fáze vylučování, čímž může dojít k vyléčení. V další fázi onemocnění už škodliviny pronikají do tkání, proto bývá pacient většinou chronicky nemocný. Také mohou vznikat nádory, zpočátku ještě nezhoubné. Jestliže se vhodnými léčebnými prostředky nepodaří převést nemoc do předcházejících  forem, stává se to už kritickým, neboť posléze dochází k degeneraci (tj. zkažení) tkání. V tomto údobí nemoci se lze též setkat s jaterní cirhózou, svraštěním ledvin atd.

V poslední a nejtěžší fázi onemocnění vznikají v těle ponejvíce zhoubné nádory. Všeobecně se označuje jako rakovina. Ani tato fáze onemocnění ještě neznamená rozsudek smrti. Operace primárního nádoru mají větší vyhlídku na záchranu života než operace, která byla provedena po rozsevu metastáz (tj. zanesení částí nádoru daleko od místa vzniku). Jestliže ovšem pacient po úspěšné operaci nezmění svá nesprávná stanoviska, lze opět očekávat tvorbu nového nádoru.  Pouze důsledná změna způsobu života, stravovacích i dalších zvyklostí, dlouhodobě doplněná přirozenými léčebnými postupy, může při těchto nejtěžších stavech prodloužit život o řadu let. Samozřejmě jen za předpokladu, že člověk skutečně změní své chování k lepšímu, přejde k přirozenějšímu způsobu života a zdravější životosprávě.

Nakolik rychle se člověk můžedostat do těchto nejhorších forem onemocnění, vyplývá jen z menší části z dědičných (genetických) předpokladů, které si přinesl již při zrození. Převážně je to následkem toho, co si každý během svého života způsobil  špatnými stravovacími a životními zvyklostmi. O dopadech nevhodné životosprávy a z ní vyplývajících onemocnění můžete nalézt více informací v článku  Co s civilizačními onemocněními.

Kromě zanášení organismu toxiny či škodlivinami mohou onemocnění vyplynout i z nižší hladiny určitých krevních součástí. Jejich nedostatek totiž způsobuje odchylky od normálního složení krve, z čehož vyplývají různé poruchy a horší fungování organismu. Přitom se uplatňuje vzájemné působení jednotlivých složek mezi sebou. Klesne-li koncentrace určité látky v krvi, způsobí to zákonitě relativní přebytek s ní reagující nebo na ní závislé složky. Například nedostatek zásadotvorných minerálů způsobuje nadbytek kyselých součástí krve, které  mají být v rovnovážném poměru k zásaditým složkám. Není-li tomu tak, dochází k překyselení organismu, z čehož vyplývají různé poruchy a onemocnění.

Nepříznivý je také nedostatek nepostradatelných látek jako jsou vitaminy, neboť organismus posléze nemůže fungovat naplno, jeho výkonnost, obranné síly i schopnosti tolerovat nemalé okolní zatížení klesají. Může pracovat jen na „poloprovoz“, a to pouze tak dlouho, dokud se jeho síly nevyčerpají natolik, až se zcela zhroutí. Pokud organismus nemá  dostatek nepostradatelných látek, je rovněž více poškozován různými škodlivinami, pocházejících  ze znečištěného životního prostředí či dalšími nepříznivými faktory   (viz čl. Jak škodí chemie přírodě).

Obecně můžeme říci, že libovolné změny krevního složení předcházejí vlastnímu a výrazněji se projevujícímu onemocnění. Přitom změny složení krve na sobě většinou pociťujeme – ať již ve formě „rozladěnosti“, nervozity, únavy, nevolnosti, bolesti hlavy nebo dalších problémů. Pokud na tyto impulsy těla nebereme ohled, tak organismus posléze  „přepíná“ na skutečné onemocnění. Tehdy nám dává zřetelněji najevo, že se určitého jednání máme vyvarovat (zvracíme-li, neměli jsme zřejmě cosi sníst či vypít atd.) a poskytuje nám k tomu i více času (např. při horečce si máme lehnout do postele).

Je tedy pouze na nás, dokážeme-li rozpoznat zřetelné impulsy našeho těla a zda včas provedeme odpovídající opatření. Pokud totiž nezareagujeme, nezměníme nevhodnou životosprávu i nesprávné  jednání, budou se příznaky onemocnění stupňovat dle výše uváděných fází onemocnění. Je více než zřejmé, že organismus má k dispozici dost tvrdé prostředky, jak dát najevo svou nespokojenost s naším chováním a jednáním. Moudrý člověk by to ovšem neměl nechat dojít až k těžším fázím onemocnění, ale naopak by měl včas provést potřebnou nápravu.

Proto bychom v našem vlastním zájmu  měli v prvé řadě důsledně dodržovat správnou životosprávu a organismus i pravidelně pročišťovat (viz Metody Naturterapie ). Zároveň je rovněž prospěšné získat potřebné vědomosti, týkající se přirozených léčebných metod (tématika je podrobněji rozebrána v knize Tajemství krve).

Proč? Vyplývá to hlavně z neporozumění vzájemným souvislostem a jednostranné orientace pouze na kalorickou hodnotu. Sledování obsahu cukru a tuku totiž nestačí. Nejnovější lékařské poznatky dokazují, že srdečně cévní onemocnění vyplývají převážně ze zánětů stěn tepen. Hlavní příčinou jejich vzniku je nevhodné složení krve – nejen její vysoká hustota (vyplývající z nedostatečného zavodnění organismu), ale i přítomnost různých toxických, dráždivých až agresivních látek, jež v ní dlouhodobě kolují, čímž poškozují a odírají stěny tepen, na což tělo reaguje zánětem (viz čl.Proč jsme nemocní).

A odkud se tyto škodlivé látky do naší krve dostávají?  Převážně z běžně konzumovaných pokrmů a nápojů. Vždyť vše, co sníme či vypijeme – tak jestliže to strávíme – přechází skrze střevní stěnu do naší krve. Přitom naše strava neobsahuje jen cukry, tuky a další živiny, ale můžeme v ní nalézt i tisíce dalších sloučenin. Kromě přirozených látek v ní však bývají i mnohé škodliviny, které se do ní dostávají z průmyslové velkovýroby potravin (viz čl. Jak působí éčka na zdraví člověka), chemizovaného zemědělství a znečištěného životního prostředí (viz čl. Jak škodí chemie přírodě). Nepříznivý vliv má též špatný pitný režim, nadměrná konzumace alkoholu, kouření, nezvládnutý stres a další rizikové faktory.

Kromě uváděného nárůstu srdečně cévních onemocnění se také stále zvyšuje četnost – a zároveň snižuje věková hranice vzniku – dalších neinfekčních onemocnění hromadného výskytu, zejména zhoubných nádorů, především rakoviny plic a tlustého střeva. To  potvrzuje i obr.1, na němž je vidět  stálý nemalý nárůst výskytů rakoviny tlustého střeva. Přestože náklady na zdravotnictví neustále stoupají, nepodařilo se snížit nemocnost ani úmrtnost populace. Dramatický nárůst civilizačních chorob tedy vyvolává naléhavou potřebu hlubšího poznání příčin a následných praktických opatření, které by dokázaly prodloužit délku života zároveň zlepšit i jeho celkovou kvalitu.

Uvádí se, že na následky civilizačních onemocnění zemře ročně více než 33 miliónů obyvatel naší zpustošené zeměkoule. Ani v ČR nezemře většina lidí na přirozené důsledky stáří, ale skonají na následky těchto moderních chorob – jen srdečně cévní a nádorová onemocnění způsobují kolem 80% předčasných úmrtí. Další patologické stavy vyplývají z otrav toxickými látkami, které pocházejí nejen ze znečištěného životního prostředí a průmyslové velkovýroby potravin, ale i z chemických léčiv a dalších postupů užívaných v současném zdravotnictví.

Co tedy s tím? Řešení není ani složité, ani nemusí být tak finančně náročné. Pokud se zaměříme na zdravý životní styl, můžeme výrazně snížit rizika vzniku většiny soudobých onemocnění. Mnozí lékaři potvrzují, že z více než 50% můžeme své zdraví ovlivnit sami. A to celkovým přístupem k životu, tím jak se stravujeme, dostatkem pohybu na čerstvém vzduchu i dalšími opatřeními, o nichž se můžete dočíst na těchto stránkách.

Nejpodstatnější vliv má ovšem způsob stravování, neboť je potvrzeno, že skladba jídelníčku patří k rozhodujícím faktorům, které výrazně ovlivňují zdravotní stav. A nejen to – úměrná konzumace kvalitní stravy dokonce prodlužuje život. Australský biolog a dietetik Claude Banf na základě svého celoživotního výzkumu dospěl k závěru, že člověk, který trvale dodržuje zásady správné výživy, by mohl žít o patnáct až třicet let déle!

Základ správné zdravotní péče má tedy tvořit účinná prevence. Její původní význam je však zcela jiný, než dnes nejvíce propagované pojetí, jímž je nabádání k očkování, pravidelným lékařským prohlídkám atd. Je třeba pochopit zcela zásadní rozdíl v možném přístupu. Při prohlídce se lékař snaží včas zjistit už vzniklé onemocnění. Avšak prevence se má týkat předcházení vzniku onemocnění, tzn. má zajistit normální a správné fungování celého organismu. Proto je třeba, abychom si všímali zdravého těla, tzn. v té době, pokud ještě nevnímáme bolesti či další problémy. Mimo jiné bychom mu měli preventivně dávat jen takové potraviny a nápoje, které mu prospívají. Kromě udržování trvalého zdraví se ještě k tomu budeme  cítit mnohem lépe!

Je tomu ovšem skutečně tak? Pokud by se moře natolik výrazně ochladilo, poukazovalo by to spíše na oficiálně popírané oslabení Golfského proudu, který by tyto zimní výkyvy teplot měl vyrovnávat. Kromě toho by normálně živočichové měli být schopni takovéto změny vydržet.

Ledaže by byli oslabeni dalšími nepříznivými vlivy – podobně jako člověk s výrazněji narušeným imunitním systémem podlehne lehce už běžnému nachlazení. Jenže co může způsobit tak značné poškození obranných a regulačních mechanismů?

Tato záhada přestane být natolik tajemná, uvědomíme-li si celkové dopady lidského počínání a obrovský rozsah nepříznivých zásahů, jež zákonitě poškozují  životní prostředí. Podívejme se nyní na určitou část našich prohřešků, jímž je nesmyslné zneužívání chemie. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že voda a vzduch jsou z hlediska ekosystému nejzranitelnější.

O doslova sebevražedném zamořování vodních toků se zmiňujeme v článku „Jak škodí chemie přírodě“.  Uvádíme v něm, že do vodních toků se vypouští až neuvěřitelně vysoká množství znečištěných odpadních vod – oficiální zpráva OSN udává dvě miliardy tun denně! A představme si, že takto zamořujeme vodu už po mnoho desetiletí. Moře se sice může na první pohled jevit natolik obrovské , že vypadá jako domněle nepřesytitelné. Pokud si však někdo vypočítá, kolik biliónů tun škodlivin se do něj dostalo za desetiletí znečišťování, pochopí, že únosnou míru není tak těžké překročit.

Kromě toho je nutno připočíst nepříznivé dopady mnoha dalších chemikálií, které lidé lehkomyslně uvolňují do okolního prostředí. V článku „Dopady chemizace zemědělství“ uvádíme, že ročně je na světě na zemědělské rostliny aplikováno přibližně 2,5 milionu tun pesticidů. Jejich zbytky se rovněž dostávají do vodních toků a následně tudíž i do moře. Tento vliv je přitom kumulativní, což dokazuje i nechvalně známý pesticid DDT, který byl před více než 30 léty zakázán. Jelikož ale přecházel i do deště, je jím dodnes zamořena celá země. Tyto jedy zákonitě otráví nemálo živočichů, zejména těch drobnějších a tudíž snáze zranitelných, mezi něž patří i ptáci a další užiteční tvorové.

Všimněme si zde důležité skutečnosti, že takovéto i další nebezpečné látky se uvolňují do vzduchu.  To samozřejmě není žádné překvapení pro toho, kdo má v pořádku čich a dostal se někdy do blízkosti práškovaného či stříkaného pole, chemického provozu nebo jiných „chemií“ (lépe řečeno „pekelně“) páchnoucích míst. K tomu musíme připočíst kouřové zplodiny všemožných továren, pyrotechniky, automobilů a dalších znečišťovatelů ovzduší. Přitom nejde jen o nejvíce zdůrazňovaný oxid uhličitý, který vydechuje též člověk i další živočichové. Oxid uhličitý je v porovnání s jinými plyny celkem neškodný a jeho přebytek mohou asimilovat stromy i rostliny (pokud je ovšem lidé nevyplení).

Mnohem škodlivější jsou  jiné složky kouřových zplodin, hlavně zbytky chemických látek, které pochází nejen ze spaloven odpadů, ale i dalších zdrojů. Vždyť co víme o účincích aditiv, které se přidávají do benzinu či nafty? Nejde přitom jen o nejvíce zdůrazňovaný dopad automobilové dopravy, ale neúměrně vyšší spotřebu a tudíž i emise mají třeba letadla.

Jestliže někdo pozvedne svůj zrak vzhůru k nebesům, může být leckdy až zaskočen tím, když na původně blankytně modrém obloze objeví neuvěřitelně dlouhé kouřové ohony mnoha letadel. Někteří se možná rovněž pozastaví nad tím, proč je takovýchto čar přes celou oblohu tolik a leckdy se křižují s dalšími, že vytváří jakoby síť! A zanedlouho poté se celá obloha zatáhne a většinou se brzo zhorší počasí. Jde o obecně známé chemtrails, o němž se píše všude možně (např. zde).   Nedovíme se ovšem pravdu o tom, čím vším nás tato vysoko letící letadla „práškují“. Jak říká sám název, půjde o nějaké chemikálie. Že jejich dopad nebude příznivý, dokazuje mimo jiné nebývalý nárůst dlouhodobých těžko léčitelných onemocnění horních i dolních cest dýchacích u lidí.

Takže z těchto i mnoha dalších důvodů není vůbec překvapivé, pokud drobní opeřenci nevydrží tento chemický atak a zničení spadnou k zemi. Dřívější havíři věděli, že když z bidýlka spadl kanárek, uniká na šachtě  otravný plyn. Tito drobní opeřenci se používali jako indikátory čistoty ovzduší. Dnes padají z nebe stovky ptáků a lidé na to zírají , ale nepochopí, že ve vzduchu je něco nedobrého. Jakou výstrahu ještě potřebují? Cožpak nestačí toto jasné poselství vzdušných tvorů?

K nim se přidávají i vodní tvorové, neboť značná část jedů, uvolněných do ovzduší, se následně dostávádo vody. Tuto přemíru všemožných škodlivin nevydrží v prvé řadě drobnější mořští živočichové. Avšak hromadné „sebevraždy“ v minulosti provedly i velryby či další mnohem větší tvorové. K  těmto tragickým úhynům zjevně nedošlo bezdůvodně – za všemi těmito případy lze nalézt příčinu – hrůzné působení moderního člověka.

A to nejen zamořování okolí různými trýznivými chemickými jedy, ale i vysílání rozličných druhů elektromagnetického záření, od mikrovln vysílačů mobilů až po vojenské radary. Jednání člověka je  – a to nejen z hlediska citu a morálky, ale i normálního zdravého rozumu – naprosto nepochopitelné.  Vždyť jak by mohly všechny tyto zločiny zůstat bez odpovídajícího nepříznivého zpětného účinku?

Uvědomíme-li si plně, nakolik jsou naše zásahy do okolního okolí rušivé až ničivé – přičemž poškozují především vzduch a vodu – pochopíme, že příroda toto šílené jednání  už dlouho nebude snášet. Zřejmě to pocítíme v brzké době, jak naznačuje i počátek roku 2011. Ten je z hlediska numerologie 4, což symbolizuje přírodu a její zákonitosti. Ty s jistotou vymýtí vše pokřivené, co člověk ve své zaslepené ziskuchtivosti natropil!

 Dovolím si k tomuto vyjádřit svůj osobní názor. Abych však hned nepopíral všechna výše uvedená tvrzení, tak musím dosvědčit, že „legislativa nezná žádné škodlivé a zdravé přídatné látky.“ Povolené přídatné látky v ČR jsou uvedeny ve vyhlášce Sbírky zákonů, přičemž tento spis se vůbec nezabývá jejich zdravotními dopady na lidské zdraví. Takže z úředního hlediska není důležité, jaké jsou vlastnosti dané látky, ale pouze to, zda je povolená, či nikoli.

Avšak s ostatními názory daného citátu již naprosto nesouhlasím. Obecně mi takto dogmaticky podané informace nápadně připomínají cenzuru a zatajování skutečností, typické pro minulý režim. Co se týká jednoznačného tvrzení, že žádné povolené přídatné látky nejsou škodlivé, jde buď o neznalost, nebo o cíleně zavádějící desinformace.

Z výše uvedeného citátu mimo jiné vyplývá, že legislativa je něco neomylného a neměnného. Z různých médií se ale můžeme přesvědčit o tom, že v zákonech jsou mnohé nesrovnalosti a tudíž se stále upravují a mění. Pro poslance je prvořadý politický boj (o moc), z čehož vyplývá, že ve schvalovaných dokumentech, které jim předložili nějací úředníci, leckdy přehlédnou různé lobbistické zásahy či další způsoby nelegálního ovlivňování.

Proto rovněž dochází k tomu, že některá éčka jsou jednou vyhláškou zakázána a následující povolena. Pře lety se třeba oficiálně udávalo, že umělá sladidla s názvem cyklamáty (E 952) poškozují zdraví. Konkrétně byly spojovány s rakovinou močového měchýře. Z těchto důvodů byla tato sladidla u nás legislativou striktně zakázána. Kvůli sjednocování s EU však byly cyklamáty zařazeny do nové vyhlášky Sbírky zákonů.

Kromě toho bylo v dřívějších dobách u všech výrobků s glutamáty povinné uvádět, že „nejsou vhodné pro těhotné ženy a děti do 3 let.“ Dnes už to legislativa nepřikazuje, takže je hlavně na maminkách, zda si tyto údaje zjistí a vyřadí takovéto nevhodné potraviny z jídelníčku. Tyto příklady zjevně dokazují, že legislativa často mění svá stanoviska.

Ani oficiální vědci, zabývající se přídatnými látkami, nejsou vůbec přesvědčeni, že mnohé z nich nevykazují negativní dopady.  Proto Evropský parlament rozhodl, že bude nutné provést nové testy užívaných přídatných látek a zhodnotit vhodnost jejich užití. Mimo jiné už odsouhlasil, že při užití (prozatím ještě legislativou povolených) umělých barviv (E102, 104, 110, 122, 124 a 129), je výrobce v případě jejich užití povinen na obalu uvést:„mohou nepříznivě ovlivňovat činnost a pozornost dětí“. Tím se jen oficiálně potvrdilo, že umělá barviva vyvolávají hyperaktivitu.  

Podívejme se ještě na další tvrzení citátu, týkající se balených salámů. V dnešní době už není žádné tajemství, že do masných výrobků se přidávají mnohé rizikové přídatné látky. Nejhorší pověst mají v tomto ohledu dusitany, u nichž byla oficiálně potvrzena jejich toxicita. O tom se může každý přesvědčit v učebnicích či příručkách toxikologie, které je možno zapůjčit si nejen v lékařské knihovně, ale i ostatních větších odborných knihovnách.

Kromě toho pečliví dětští lékaři běžně varují maminky před dusitany v pitné vodě a doporučují jim proto kojenecké balené vody, které dle vyhlášky č. 275/2004 Sb. mohou obsahovat max. 0,02 mg dusitanů na 1 litr. Pro doplnění si uveďme ještě nejvyšší limity pro dusitany v pitné vodě – na výstupu z úpravny vody je to 0,1 mg/l (vyhláška č. 252/2004 Sb.).

Proč se přidávají do potravin jedy?

Pokud porovnáme výše uvedené limity pro kojenecké a pitné vody s hodnotami dusitanů, které jsou povoleny u většiny uzenin, zjistíme, že něco není v pořádku. Do masných výrobků lze přidávat 150 mg dusitanů na kg (vyhl. č. 4/2008 Sb.). Jednoduchým výpočtem lze shledat, že limit pro litr pitné vody lze překročit konzumací 1g běžné uzeniny; u kojenecké vody k tomu postačí již 0,2g párku, salámu či dalších dusitany přiotrávených lahůdek!

Lze se setkat s tvrzením, že převážná část dusitanů z uzenin „zmizí“ , neboť se zredukují na oxid dusnatý. Ten se však v těle „neztratí“, neboť by to odporovalo zákonu zachování hmotnosti a energie. Naopak přítomnost oxidu dusnatého tělo citelně pocítí, neboť je velmi toxický. Obdobně jako oxid uhelnatý, který je zařazován mezi nebezpečné otravné plyny.

Hemová barviva mohou vázat jak oxid uhelnatý, tak dusnatý, přičemž afinita (tj. přitažlivost) těchto toxických plynů k hemoglobinu je vyšší, než ke kyslíku. Je tedy zákonité, že v uzeninách přítomný oxid dusnatý může po přechodu do krve zablokovat určitý podíl hemoglobinu, který poté nemůže přenášet kyslík. Eventuálními následky popisované v toxikologických příručkách jsou astma, bronchiektázie, bronchiolitida a další.

Další z možností transformace dusitanů je reakce s aminy (tj. sloučeniny dusíku) za vzniku nitrosaminů. Zde je třeba poukázat na velmi dlouho známou skutečnost, že nitrosaminy jsou zařazovány mezi významné karcinogeny. Tato fakta byla poprvé odhalena v uzených masných výrobcích v šedesátých letech dvacátého století. Existují oficiální studie, které spojují konzumaci masných výrobků obsahujících dusitany, s různými druhy rakoviny – např. u nás tak četného výskytu karcinomu tlustého střeva.

 Omlouvám se za tyto nezáživné vědecké údaje, ale chtěl jsem na uvedených příkladech názorně doložit, že mnohé přídatné látky skutečně mohou způsobit až velmi závažná zdravotní poškození. Podrobnější informace lze nalézt v publikaci „Tajemství výrobců potravin, aneb příručka zákazníka, kterému není lhostejné, co všechno přijímá se svou stravou“, jíž lze objednat zde.

Aby někdo - po zjištění co vše  se může v potravinách vyskytovat - nezmalomyslněl, uveďme si zde několik východisek“: V prvé řadě vůbec nemusíme nakupovat různé přiotrávené lahůdky - ať si klidně zůstanou ležet v regálech obchodů.  Kromě toho můžeme dávat svůj nesouhlas dávat najevo i dalšími způsoby: např. zakládáním občanských sdružení, které mají ve svém programu osvětovou činnost, vedoucí ke zlepšení zdravotního stavu atd. Pokud by někdo měl zájem připojit se k těmto aktivitám, může se rovněž obrátit na naše občanské sdružení Harmonický rozvoj osobnosti (kontakt: info.hro@email.cz).

Představte si, že by vám na talíř dali několik kilo chemikálií a popřáli dobrou chuť. Každý by zjevně takovouto krmi odmítl. Avšak pokud se různé chemikálie schovají do potravin a podávají po menších dávkách, převážná část lidí je slupne, aniž o tom ví. Přitom takto ukrytých chemických látek jsou kilogramy! Odhady se pohybují od tří do sedmi kilogramů potravinářských přídatných látek (tzv. éček) ročně. Takováto množství chemikálií tedy může do svého organismu dostat lehkomyslný konzument, a to společně s běžně nakupovanou stravou. A co s těmito kily navíc má nebohé tělo dělat?

Co se s éčky děje v těle

Určitou část přijatých chemikálií dokáže organismus po přepracování nějak vyloučit. Pokud je však škodlivin moc, nebo jde o umělé těžko odbouratelné sloučeniny, leckdy to nezvládne. Protože po překročení určité koncentrace by došlo k otravě, ukládají se tyto škodliviny na všemožná místa organismu.

Avšak takovéto „černé skládky“ organismu mohou být zdrojem nemalých zdravotních problémů – od těch méně nebezpečných (např. ekzémů a dalších alergických projevů) až po ty nejobávanější, jako jsou srdečně cévní onemocnění a rakovina. Chemie v těle je tedy skrytá „časovaná bomba“ a proto je zbytečné diskutovat o tom, zda syntetické umělé látky škodí či nikoli. Do našeho těla vůbec nepatří!

Jenže když se seznámíme se současnou potravinářskou i obchodní praxí, může se nám zdát nereálné přijímat jen čisté potraviny a zcela se vyhýbat škodlivinám. Jsme totiž natolik svázáni civilizací, že jejím následkům není snadné uniknout. Můžeme však zaujmout určitá stanoviska a užívat patřičnou obranu, čímž lze alespoň z větší části omezit příjem těch nejškodlivějších látek. Nejlépe je nakupovat převážně základní suroviny (např. vejce, maso, mouku atd.), ve kterých by neměly být žádné přídatné chemické látky.

Nakupujete-li průmyslově upravované potraviny, neopomeňte si přečíst údaje, které mají být povinně uvedeny na obalu ve složení (platí to pro balené výrobky s plochou obalu větší než je 10cm²). Obzvláště je třeba sledovat, zda jsou tam nějaké symboly E s č., případně chemické názvy. Čím je jich tam více, tím hůře.

Mezi jednotlivými přídatnými látkami je však značný rozdíl, a to nejen v jejich chemické struktuře, ale i z hlediska zdravotního dopadu. Vždyť se mezi ně počítají látky přirozené, jako jsou vitaminy, avšak zároveň i syntetické sloučeniny, jež lidskému organismu prokazatelně škodí. Jak se ale má člověk v éčkách vyznat?

Nejjednodušší je nahlédnout do odpovídajících seznamů nebo tabulek se soupisy přídatných látek. Dnes lze už nalézt knihy, ve kterých se dovíte, které přídatné látky se za E čísly skrývají a zároveň je v nich i hodnocení míry jejich škodlivosti. Tyto a další informace lze nalézt např. v publikaci „Tajemství výrobců potravin, aneb příručka zákazníka, kterému není lhostejné, co všechno přijímá se svou stravou“ (více o publikaci naleznete zde). Nemusíte tedy ani přestat nakupovat v supermarketu. Jen je třeba věnovat nákupu dostatečnou pozornost!

Nedoceněný význam prevence

Někdo možná řekne: „Na to, abych ještě sledoval(a),které škodliviny nakupované potraviny obsahují, nemám čas.“ Avšak každý, kdo chce pečovat o své tělo, tomu musí nějaký čas obětovat. Z hlediska kontroly složení potravin není ani zas tak dlouhý. Často stačí jen nahlédnout do „taháku“ publikace „Tajemství výrobců potravin“ a hned vidíme, jak na tom daný produkt je. Kromě toho přece nenakupujeme pokaždé zcela odlišné potraviny. Najdeme-li si v prodejně, kam chodíme běžně nakupovat, „nezávadné potraviny“ , pak se už nemusíme při každém nákupu zdržovat kontrolou éček.

Celkem jednoduchými opatřeními, k nimž kromě úměrného pohybu na čerstvém vzduchu patří zejména příjem zdraví prospívající stravy a nápojů, si můžete ušetřit nejen čas strávený ve zdravotnických zařízeních či potřebný na následné léčení, ale i zbytečné finanční náklady. Kromě nemalých ztrát na platu či ušlém zisku, je třeba započítat i doplňkové náklady na léky a různé potravinové doplňky. Takže – zůstanete-li zdrávi, ušetříte dvojnásob.

Každý, kdo se chce vyhnout nemocem, by v prvé řadě měl pochopit, že pro své zdraví  musí něco udělat. Mimo jiné by si též měl dobře rozmyslet, co  jíst a pít. Leckdy je také třeba dokázat si odříct vyloženě škodlivé pochutiny.

 Docílíme-li toho, že organismus funguje jak má, a budeme-li se ještě k tomu cítit dobře, poslouží to nejen k radostnější cestě životem, ale snadněji zvládneme i své úkoly! Rozhodně se tedy vyplatí věnovat patřičnou pozornost kontrole složení nakupovaných potravin. Poté nikoho nemusí ani éčka moc zneklidňovat – vyznat se v nich není těžké, máte-li při ruce tahák či tabulky publikace „Tajemství výrobců potravin“ (lze ji objednat zde).

I malé dítě tuší drahocennost této tekutiny a většinou s hrůzou hledí na každou kapku krve, která z něj odchází. Byla o ní napsána spousta knih, neboť badatelé už po desetiletí zkoumají její vlastnosti a odhalili četné objevy, které mohou sloužit k všeobecnému prospěchu. Avšak kromě nemnoha vědců se o těchto zajímavých poznatcích většina lidí nedoví. Nebo o nich ani slyšet nechce, poněvadž nemají zájem měnit své zvyky či nevhodné návyky. Dokazuje to i skutečnost, že si společně s nevhodnými potravinami či nápoji přidávají do krve všelijaké chemikálie a poté se diví, že mají tolik zdravotních problémů. Pokud si nechceme takto zbytečně škodit, měli bychom se seznámit s vlastnostmi krve a tyto poznatky využívat v praxi.

 Všeobecně je známo, že krev je základem života i zdraví. Nenahraditelnou úlohu krve dokazují rovněž děje při krvácení: dojde-li ke větším ztrátám krve, postižený upadá do bezvědomí. Po překročení určité hranice již nemohou probíhat mnohé životně důležité funkce, z čehož vyplývá, že člověk posléze umírá. Je-li však transfúzí včas dodáno potřebné množství krve vhodného složení, lze tento proces ještě zastavit a postiženému zachránit život. 

Jestliže do některé části těla neproudí krev, není zásobována všemi potřebnými živinami ani kyslíkem a postupně odumírá. Avšak i kratší zamezení přívodu krve danou oblast znecitliví. To zřejmě mnozí zažili, když si třeba během spánku přeleželi ruku a pak se probrali, jako by nebyla jejich – byla studená a bezcitná. Teprve až do ní opět začala proudit krev, bylo možné ji plně vnímat.

Nesmírný význam krve je zřejmý i z lékařských studií, jež popisují její mnohostranné funkce. Výzkumy potvrzují, že organismus může normálně fungovat jen tehdy, má-li k dispozici odpovídající složení krve. V prvé řadě se sledují hodnoty červených a bílých krvinek.

Kromě toho i hladiny krevních destiček, které zabezpečují srážlivost. Avšak v krvi jsou dále rozpuštěny či rozptýleny ještě minerální látky, vitaminy, produkty látkových přeměn, bílkoviny, enzymy a další sloučeniny.

Tyto poznatky se využívají v praxi a napomáhají ošetřujícímu zvolit správný léčebný prostředek. Proto se provádějí i rozbory krve. Ty mimo jiné poskytují přehled o zdravotním stavu pacienta a různých dějích, jež probíhají v organismu. Z krve lze získat ještě mnohé další informace: např. stanovit dědičné dispozice, zjistit příčinu a druh onemocnění či rozpoznat jaké emoční stavy člověk prožívá.

Dopady změn složení krve

Pokud se nepřirozeně změní složení krve, naruší to normální chod organismu. Kromě zdravotních problémů to způsobuje i změny vnímání a prožívání skutečnosti. To lze pozorovat třeba při kolísání krevního cukru (glukózy). Je-li jeho hladina příliš nízká, člověk se nejprve cítí zesláblý a unavený. Nezvýšíme-li včas hladinu cukru v krvi, postižený se může dostat až do bezvědomí. To lze samozřejmě vysvětlit i nedostatkem využitelné energie.

Spojitost s koncentrací krevního cukru však dokazuje opačný stav. Jestliže jeho hladina v krvi stoupne nad určitou hranici, nastává tzv. hyperglykemická krize (dochází k tomu hlavně u diabetiků). Není-li hladina krevního cukru včas upravena do normálu, postižený může ztratit vědomí a upadnout do kómatu. Pokud to trvá příliš dlouho a nejsou-li provedena potřebná opatření, může to skončit až tragicky. Nebezpečná je také abnormálně zvýšená hladina dalších látek v krvi, hlavně toxických. Ty vážně ohrožují životní funkce a nedojde-li včas k jejich eliminaci, mohou způsobit dokonce smrt.

Nemalé problémy vyplývají rovněž z nedostatku nepostradatelných látek (tzn. sloučenin, jež si tělo neumí samo vyrobit), které jsou nutné pro normální metabolismus. Je prokázáno, že organismus se pokud možno snaží udržet potřebné složení krve. Nezíská-li určité nezbytné látky ze stravy, odebírá je tak dlouho, dokud mu vystačí jeho zásoby, přímo ze své tkáně. Například bylo prokázáno, že pokud se krevní složení značně odchylovalo od optimálního stavu, docházelo k vyplavování vápníku a jiných alkalických minerálů z  kostí, zubů a dalších částí těla.

Připomeňme si zde tzv. překyselení organismu, z něhož mohou vyplynout nemalé zdravotní problémy.  Překyselení je způsobeno nejen přebytečným příjmem kyselinotvorných potravin, ale i nedostatkem minerálních látek ve stravě. Jelikož minerální látky, které se ve vyšších množstvích vyskytují v kostech, zubech atd., patří mezi silně zásadotvorné prvky, uvolňují se vnitřními regulačními mechanismy do krve, neboť v ní mohou neutralizovat volné kyseliny, které by jinak mohly způsobit závažnější poškození.

Jak udržovat rovnovážný stav

Rovnováha je základním předpokladem správného fungování celého organismu; proto je třeba snažit se ji podporovat a udržovat. Naopak bychom ce měli snažit vyvarovat všeho, co ji narušuje. Obecně lze říci, že zdravý stav můžeme trvale udržet jen tehdy, nebudeme-li překračovat zákony bytí. To platí pro všechny úrovně naší osobnosti – od projevovaných citů, emocí, myšlenek až po praktické činy, mezi něž patří i péče o tělo.

Z hlediska stravování způsobuje nerovnováhu jak přemíra, tak nedostatek základních živin či dalších nepostradatelných součástí stravy. Proto bychom měli tělu dodávat v právě odpovídajícím množství vše, co potřebuje, a hlavně to, co mu prospívá. Jak na to? V prvé řadě je třeba nezanedbávat své tělo a věnovat plnou pozornost pravidelnému a úměrnému příjmu kvalitní a plnohodnotné výživy. Někoho možná napadne, že se to lehko řekne, ale hůře provede.

Nejprve se musíme vymanit z myšlenkového bludiště tohoto světa a oprostit se od nevhodných sklonů, závislostí a zavádějících informací či dopadů reklamních manipulací. Jinými slovy: je třeba navrátit se k přirozenosti. Posléze si tělo samo řekne, co v určité době vyžaduje ke své výstavbě i udržování správného složení krve. Vždyť po statisíce let čerpají lidé vše potřebné přirozeně z okolí.

Pomocí pokrmů a nápojů lze rovněž uskutečňovat cílené změny složení krve. Chceme-li dosáhnout dlouhodobě příznivého působení, měli bychom tedy čerpat všechny potřebné látky (včetně minerálů, vitaminů, enzymů atd.) z naší potravy. 

 Ta je nejdůležitějším zdrojem látek (viz čl. Strava jako zdroj vitaminů), které jsou nezbytné pro tvorbu všech krevních součástí; rovněž má zabezpečovat dokonalé fungování orgánů, ovlivňujících její složení. 

Klíčovou a nezastupitelnou úlohu k udržování normálního složení krve mají játra. Těmi během našeho života neustále proudí krev. Už známý lékař starověku Galenos uváděl, že „látky vstřebané z potravy putují v podobě střevní mízy zvláštní cévou přímo do tohoto orgánu sytě rudé barvy“.

Kromě zpracovávání přirozených živin mají játra odstraňovat z krve v ní přítomné škodliviny a cizorodé látky, tzn. detoxikovat organismus. To však zvládnou jen tehdy, jestliže je nepoškozujeme či dlouhodobě nepřetěžujeme.

K tomu dochází třeba tím, dodáváme-li do těla nezanedbatelná množství toxických látek. Někdo si třeba pomyslí: „Vždyť mi to kouření neuškodí“ a zapálí si cigaretu. Jiný kvůli požitku nebo závislosti vypije nějakou tu sklenku alkoholu, případně si dá oblíbenou „lahůdku“ se škodlivými chemickými látkami a uklidňuje se tím, že ho to nezabije.

Avšak mylné lidské domněnky nejsou vůbec směrodatné, neboť organismus funguje dle svého naprogramování. Seznámíme-li se s fyziologií trávení, zjistíme, že vše, co sníme či vypijeme, tak pokud to strávíme, přechází skrze střevní stěnu do krve. Jestliže tedy někdo konzumuje zcela nevhodné věci, pozměňuje si tím nepříznivě složení své krve.

Proto se tedy skutečně vyplatí sledovat, jaké chemikálie se mohou do našeho těla dostat společně s konzumovanou stravou a nápoji (jejich dopady se na těchto stránkách zabýváme ve více článcích). Z uvedených důvodů bychom se tedy skutečně měli snažit zamezovat působení nepříznivých faktorů, jež způsobují nepříznivé změny složení krve, nebo jakkoliv poškozují organismus.

 Uvedená tématika je podrobněji rozebrána v knize Tajemství krve .

V potravinách nalezneme – kromě často zdůrazňovaných škodlivin (jako jsou éčka a další chemikálie) – většinu látek, které posilují správné fungování organismu. To platí alespoň pro plnohodnotné suroviny, které byly správně pěstovány a zpracovány. Množství přijatých škodlivin můžeme výrazně snížit upřednostňováním domácích výpěstků či BIO produktů a zkontrolováním složení kupovaných výrobků, o čemž se zmiňuji v dalších článcích. 

Často slýcháváme o vitamínech, které přispívají zejména k posílení vitality a imunity. Dále ochraňují před četnými nepříznivými vlivy (např. volnými radikály a dalšími škodlivinami), podporují dostatečnou aktivitu celého organismu atd. Nepostradatelnost vitaminů  byla prokázána již nesmírně dávno a dodnes se zkoumají jejich účinky na lidský organismus. Většina studií se provádí hlavně kvůli možnostem jejich léčebného využití. Původně byly zkoumané látky pouze izolovány z přirozeného materiálu.

Teprve až poměrně nedávno se začaly vitaminy syntetizovat uměle; tzn. chemickými reakcemi se získávají sloučeniny, které mají mít shodnou chemickou strukturu. Tyto průmyslové vyráběné látky se nazývají přírodně identické vitaminy. V některých případech jsou tyto produkty užívány při léčení chorob, způsobených nedostatkem vitaminů. Nemálo lidí může na základě tvrzení prodejců nebo „slibů“ uvedených na reklamních letáčcích uvěřit tomu, že stačí denně spolknout nějakou tu tabletku a budeme mít všeho dostatek.

Praxe však ukazuje, že tomu tak není. Nejenže takto jednoduše nelze do těla dostat vše, co potřebujeme, ale některé synteticky připravené vitaminy mohou mít až výrazně nepříznivé zdravotní dopady, což bylo potvrzeno i klinickými studiemi! Přestože by průmyslově vyráběné vitaminy měly být identické s přírodními, bývá  jejich působení odlišné. Rovněž je třeba brát v úvahu, zda jde o jednodušší sloučeniny (jako je např. vitamin C), které lze celkem snadno vyrobit, nebo o složitější vitaminy, jež mnohdy obsahují více účinných látek.

Mezi diskutabilní patří třeba syntetický vitamin E, u něhož bylo opakovaně prokázáno, že nedostatečné hladiny doplnit nedokáže; dokazuje to i skutečnost, že po přechodu na přírodní vitamin E se zanedlouho výrazně zlepšily původní problémy, vyplývající z jeho nedostatku.

Kromě druhu užitých vitaminů je třeba sledovat i obsah dalších přítomných složek: od pomocných až po přídatné látky. Pro zjištění jejich vhodnosti lze užít tabulky či tahák z knihy „Tajemství výrobců potravin“, neboť samo označení „doplňky stravy“ říká, že tyto produkty spadají do potravinářství. Avšak potravináři je většinou vůbec nevyrábí, ani s nimi nemají nic společného. Je to tedy jakési území „nikoho“ a proto se mnozí domnívají, že mohou dělat a tvrdit co chtějí – hlavně že to vynese!

Skutečnost, že většina výrobců multivitaminů již dávno opustila pradávnou základní lékařskou poučku, která zní: „Především neuškodit“ a nahradila jí moderním: „Především vydělat“, dokazuje právě složení mnohých z těchto produktů.  Nahlédneme-li do něj, možná nás napadne, že konečnou kompozici preparátů nemohli dělat farmaceuti, ale spíše obchodníci či marketingoví pracovníci. Vždyť proč jinak by k běžným vitaminům a minerálům přidávali tolik chemikálií?

Nejde přitom jen o pojidla, ale z hlediska funkčnosti o naprosté zbytečnosti; třeba kvůli lákavému vzhledu se přidávají umělá barviva, která organismus jen zatěžují. Také je nepochopitelné, proč do těchto výrobků, které jsou určeny pro normální populaci, přidávají umělá sladidla – ta jsou přece jen pro diabetiky. Kromě toho bylo u mnoha umělých sladidel opakovaně prokázáno, že poškozují různé orgány (např. ledviny a jiné).

Takže lze jednoduše zkonstatovat, že polykání takovýchto různobarevných, navoněných a uměle přislazovaných tabletek může více uškodit, než pomoci. Vyplatí se tedy skutečně zaměřit na správnou výživu, která organismu může zajistit dostatek všech nepostradatelných látek. Dá to sice více práce, než polknout tabletku, ale stojí to za to!

Osobně jsem přesvědčen, že z vhodných přírodních zdrojů můžeme získat dostatek všech nepostradatelných látek. Během své mnohaleté praxe jsem ještě nikomu k doplnění chybějících vitaminů a minerálů nemusel doporučit tabletky, vyráběné farmaceutickým průmyslem, ale vždy jsem „předepsal“ pouze vhodné přirozené suroviny.

Neměli bychom tedy zapomínat, že všechny pro tělo potřebné látky jsou obsaženy v přirozených čerstvých surovinách, které lze konzumovat buď  jako pokrmy, nebo pít z nich připravené nápoje (např. čerstvě lisované šťávy).

Rovněž je prospěšné využívat každou příležitost k samosběru planě rostoucích bylin, na které od jara do podzimu můžeme narazit v přírodě. Doslova mi vyrazilo dech, když jsem se v literatuře dověděl podrobné složení  „běžných“ bylin jako je kopřiva, pampeliška ad. 

Neopomínejme ani rozličné plody, které příroda zdarma nabízí! Nejvhodnější jsou takové, které si natrháme sami. Připomeňme si třeba po generace užívané šípky: nejlepší jsou změklé, z nichž zmáčknutím vytlačíme výbornou oranžovou „pastu“, z které můžeme po smíchání s medem vyrobit marmeládu.  Zbylé šípky lze povařit ve vodě a po scezení přes jemné sítko získáme chutný čaj. Jelikož v šípcích přítomné bioflavonoidy stabilizují vit. C, dodává šípkový čaj nemálo z nepostradatelných látek.

Kromě obrovského nutričního přínosu, vyplývajícího z nejvyššího možného obsahu vitaminů a dalších životně důležitých látek, vyskytujících se v čerstvě utržených plodech, je třeba upozornit i na další výhody: jednak vidíme, na jakém místě rostly a kromě toho sami určujeme, za jakých podmínek je budeme dále uskladňovat či zpracovávat.

To jsou tedy ty nejlepší doplňky stravy! Z těchto i mnoha dalších důvodů bude nejvýhodnější navrátit se k po staletí užívaným přírodním zdrojům! Měli bychom si uvědomit, že vše co potřebujeme, je pro nás „prostřeno na stole přírody“. Bylinky a další plody neobsahují jen vitaminy a minerály, ale mnohem, mnohem více! Je načase pochopit, že závisí pouze na nás, nakolik dokážeme využívat všech darů naší překrásné přírody!

Tématika vitaminů, minerálů a dalších nepostradatelných látek je podrobněji rozebrána v knize Tajemství krve.

 Dle zákona o ochraně spotřebitele a dalších souvisejících sbírek mají výrobci povinnost uvádět na obalu všechny přídatné látky, které do dané potraviny přidali. Zákon však v tomto ohledu ponechá na výrobci, zda je uvede jako symbol E s č., nebo jako chemický název. Pro vysvětlení: buď může být na obalu uvedeno např.: E 330 nebo kyselina citrónová. Druhou variantu užívají výrobci stále častěji, neboť mnozí kupující uvedené chemické názvy přehlížejí; hlavně proto, že lidem nemající dostatečné chemické znalosti většinou nic neříkají.

Pokud tedy někdo ke kontrole užívá např. jen z internetu stažený letáček se soupisy E s č., unikne mu nemalá část přídatných látek, tzn. všechna éčka, která jsou uvedena jako chemické názvy. Na takovéto ptáčky však máme lapáčky – v publikaci „Tajemství výrobců potravin“ jsou uvedeny tabulky s abecedními seznamy chemických názvů u nás užívaných přídatných látek s hodnocení míry jejich škodlivosti (více o publikaci naleznete zde).

U kterých potravin se lze jen těžko dovědět co v nich je

Povinnost výrobců uvádět soupis užitých surovin, jež je závazná pro balené výrobky s dostatečně velkým obalem, se však nevztahuje na všechny potravinářské produkty. V tomto ohledu je třeba upozornit na nebalené potraviny, mezi něž patří vše, co se v obchodech, restauracích a rychlých občerstveních prodává k přímé spotřebě. U neoznačených produktů je tedy zvýšené riziko příjmu škodlivin!

K nebaleným potravinám patří v prvé řadě výrobky prodávané v pekařstvích a v cukrárnách. U pekárenských výrobků je třeba dávat pozor hlavně na tzv. „speciální“ druhy pečiva a chleba, které jsou vyráběny ze směsí, obsahujících nemálo různorodých složek. Bezpečnější jsou naopak tradiční druhy chleba, vyráběné klasickou technologií, kupř. „Šumava“, žitný chléb atd.

Cukrárně je lepší se vyhnout, neboť pokud by se člověk, usilující o zdravý životní styl, dověděl, co vše je v prodávaných polevách, krémech a zmrzlinách, zřejmě by zapomněl, že měl předtím na něco takového chuť. 

Ještě kritičtější jsou uzeniny, do nichž se mimo jiných chemikálií přidávají i toxické dusitany, které v pitné vodě nesmí překročit limit 0,1 mg/l. Přitom do většiny uzenin se smí dusitany přidávat až v neuvěřitelně vysokém množství 150 mg/kg hotového výrobku! Kromě toho z dusitanů vznikají nitrosaminy; ty se řadí k nebezpečným karcinogenům, které značně zvyšují rizika rakoviny, např. u nás tak vysokého výskytu karcinomu tlustého střeva.

Obecně je tedy bezpečnější vyhýbat se všem výše uvedeným rizikovým nebaleným potravinám, hlavně když nevíme, jaké obsahují přídatné látky. Pokud však chceme, můžeme si v daném obchodě vyžádat údaje o složení, neboť prodávající je povinen tyto údaje zákazníkovi sdělit. Takže ani zde nejsme bezbranní vůči nechtěnému příjmu éček!

O čem se nic nedovíte ani na obalu

Ani u balených potravin však ve složení nenalezneme všechny škodliviny, které se v nich mohou vyskytovat. Do našeho potravinového řetězce se kromě éček dostávají i mnohé další chemikálie. V prvé řadě je třeba upozornit na zbytková množství v zemědělství užívaných umělých hnojiv, která obsahují fosfáty, dusičnany atd. Přestože jde o zcela shodné chemické sloučeniny, jako jsou některá éčka, tak se o těchto reziduích na obalu nich nedočteme.

Kromě uvedených kontaminantů (více informací lze nalézt zde) je třeba upozornit také na tzv. pomocné látky, jež se v průmyslové výrobě mohou užívat tehdy, je-li to odůvodnitelné z hlediska technologických postupů. Dle zákona se tím nestávají součástí potraviny, ale v konečném výrobku se mohou vyskytovat ve stopovém množství.

Ze zorného úhlu kontrolních orgánů je často rozhodující, nakolik přesné mají analytické metody, jimiž by  tyto látky průkazně stanovili. Rovněž nemohou stihnout uhlídat vše. Je třeba dodat, že nejde jen o několik prostředků, ale o tisíce druhů chemikálií, které se užívají v potravinářském průmyslu!

Mnohdy může být jedna a tatáž sloučenina zařazena jednou tam a podruhé onam. Rozhodující je, zda výrobce chce, či nechce upozornit na to, že tam tyto látky přidal. Uveďme si příklad: užijí-li se siřičitany za účelem konzervace konečného produktu, musí být dle zákona uvedeny na obale. Jestliže však plní odlišnou technologickou funkci, budete je ve složení patrně hledat marně.

Pokuste se třeba nalézt jejich přídavek u mražených hranolek či bramborových chipsů. A přesto se při tovární výrobě plátky brambor mnohdy namáčejí v lázni, jež obsahuje siřičitan společně s polyfosfátem sodným. Právě jejich vzájemná kombinace totiž napomáhá k vytvoření „zlatavého“ zbarvení, stabilizuje konečný výrobek atd. Přitom může tato kombinace u citlivějších jedinců způsobit nemalé problémy (třeba až astmatický záchvat).  

A takovýchto pomocných prostředků se užívá skutečně nemálo, o čemž se lze více dovědět v publikaci Tajemství výrobců potravin. Může poté někoho překvapit, že nejen laici, ale často i odborní potravinářští technologové ztrácejí přehled o tom, co vše se děje s původními surovinami, než se ve formě hotového výrobku dostanou na náš stůl? A pokud se o tom i doslechneme, tak si plně neuvědomujeme všechny důsledky těchto operací.

Obsah uvedených pomocných prostředků v konečném výrobku by však naštěstí měl být mnohem nižší, než jsou na obalu deklarované přídatné látky. A to i z toho důvodu, že oficiální přídatné látky lze vlivem jejich vyššího přídavku těžko zapírat! Proto považuji za prvořadé sledovat alespoň to, co je uvedeno ve složení výrobku. Sice se tam nedovíme nic o mnohých podmínkách výroby či kvalitě vstupních surovin, ale můžeme se tím vyhnout alespoň převažující části chemických látek, jejichž škodlivost byla již opakované prokázána.

Je známo, že vzniku života na naší Zemi předcházel vodní živel, v němž se teprve mohly začít vyvíjet první organické formy. Také život každého lidského zárodku se odehrává přibližně devět měsíců v plodové vodě. Kromě toho je voda převažující složkou naší krve, orgánů i tkání a tvoří u většiny dospělých lidí více než dvě třetiny jejich tělesné hmotnosti. Dodejme, že tekutá složka krve, kterou je plazma, se skládá téměř výhradně z vody. Proto dostatek kvalitní vody napomáhá k tomu, aby krev mohla správně proudit žilami a cévami, čímž lze mimo jiné významně snížit rizika kardiovaskulárních onemocnění.  

 Každý zřejmě zaslechl, že bez vody nelze přežít. Proto se někomu může zdát zbytečné vodu rozebírat; vždyť tu přeci u nás může pít každý – buď v nápojích, nebo ji čerpat z jiných zdrojů. Avšak převažující část lidí paradoxně takovémuto jednoduchému úkonu (které zvládne i zvíře) nevěnuje potřebnou pozornost a vodu pije málo. To mohu potvrdit i z praxe, neboť u většiny lidí mi při testování vychází nedostatečný příjem tekutin.    

 Pozorujeme-li rovněž, jaké nápoje se v obchodech nejvíce nakupují (např. limonády a další chemicky znečištěné kapaliny, které tělu přinesou více škody, než užitku), je zřejmé, že většina konzumentů si zatím neuvědomuje, jaký dopad mají nevhodné tekutiny. A přitom dopady nepatřičných nápojů mohou být ještě zhoubnější, než dopad komerčních potravin!  

Nejde přitom jen o důsledky znečištění „pitné“ vody (viz čl. Jak škodí chemie přírodě ).Vždyť mnozí lidé se kvůli tomu orientují na tzv. balené vody. Avšak ani ty nejsou bez rizika, neboť je potvrzeno, že látky z obalu přechází do skladovaného obsahu. Tím nezanedbatelně mění původní složení vody. Proto voda, která byla ve výrobním závodě naplněna do PET obalu (kromě toho je v něm dále skladována) bude obsahovat i určité součásti umělých hmot. To zjevně způsobuje nepříznivé změny, a to jak v chuti, tak fyzikálně-chemických vlastnostech.

Mnohem bezpečnější jsou v tomto ohledu skleněné láhve. Ty se totiž vyrábí z přirozených sloučenin křemíku, který je hojně obsažený v zemské kůře. Proto voda ve skleněné láhvi vydrží mnohem déle, aniž by musela být nějak konzervována či ozařována. Nenechme se tedy zlákat „lehčími“ umělohmotnými obaly, ale využívejme tradiční skleněné lahve! Je smutné, že ve většině obchodů nabízejí mnoho druhů vod v PET obalech, ale jen zřídkakdy ve skle. Bude-li však na obchodnících stále více lidí vyžadovat nápoje ve skle, začnou se opět častěji nacházet i v regálech.  

Základní kriteria kvality vody  

Podívejme se na to, jaká kriteria kvality vody se dnes běžně sledují, a která se prozatím opomíjejí. V současnosti se kontrolní orgány zaměřují v prvé řadě na mikrobiologickou čistotu. Samozřejmě, že toto kritérium je důležité, avšak nemělo by to vést k extrému, tzn. chtít sterilní prostředí. To v podstatě ani není reálné, neboť všude kolem nás se normálně vyskytují mikroorganismy, jako jsou bakterie, plísně a viry. Jejich značné rozšíření dokazují rovněž mikrobiologické rozbory. Pro neodborníka je často až šokující, co vše na vhodné půdě vyroste třeba z běžného vzduchu – dle vyjádření lékařů se třeba ve velkých obchodech vlivem značné migrace lidí vyskytuje až 9 milionů mikrobů na 1m³ vzduchu!  

Neuvádím to zde proto, abych kohokoli strašil, ale naopak chci upozornit na skutečnost, že tyto nejjednodušší živé formy se přirozeně vyskytují nejen všude kolem nás, ale i uvnitř našeho organismu. Vždyť mají v přírodě již po miliony let zcela nezastupitelnou úlohu, neboť uskutečňují stálý koloběh, jenž v ní probíhá. Kromě toho mají mnohé z mikroorganismů další úlohy, např. v našem trávicím traktu přetvářejí látky, jež nemůžeme sami zpracovat; mimo jiné nám přímo v těle „vyrábějí“ různé vitaminy.  

Obecně je též známo, že daný mikroorganismus vyroste jen na určité a pro něj příhodné půdě. To potvrzuje rovněž mikrobiologie – ke kultivaci daného druhu bakterie atd. je třeba připravit právě odpovídající substrát, jinak by sledované mikroby nenarostly. Tzn.,  musí se mu„namíchat“ prostředí, které mu vyhovuje. Obdobně v našem těle vytváříme mikrobům odpovídající „půdu“ my, a to svým myšlením a jednáním. Jinak řečeno: jak dobře se staráme o svůj niterný život i fyzické tělo, to se projeví mimo jiné i na stavu imunitního systému. Pokud ten je zcela funkční a v pořádku, dokáže přirozeně zamezit rozvoji i pomnožení mikroorganismů v těle.  

Vraťme se však k vodě a její mikrobiologické kvalitě. Je bez diskuzí, že by se v ní neměly vyskytovat žádné patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit vážnější onemocnění. Avšak na druhou stranu je zbytečné nechat se zastrašit třeba tím, že ve vodě při mikrobiologických rozborech naleznou např. bakterie Escherichia coli. Vždyť jde o běžně rozšířené bakterie, žijící v tlustém střevě teplokrevných živočichů (E. coli je jedním s nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry a je nezbytná pro správný průběh trávicích procesů ve střevě).

Sice se uvádí, že některé vzácnější kmeny E. coli mohou za určitých okolností způsobit různé problémy, jako je např. zánět močového měchýře, ale to může přivodit i běžné prochladnutí! Proto by výskyt několika kolonií této bakterie neměl být směrodatný pro striktní vyloučení vody jakožto pitné. Mimo jiné je třeba dodat, že normy, které předepisují nulový výskyt E. coli, vychází ze stanovení ve vodárně, v níž předtím provádí její „sterilaci“ chlórem apod. Avšak co nám teče z vodovodu, nebo kolik milionů mikrobů vzniklo „kultivací zbytků“ v běžné houbičce na nádobí, o to se už úředníci nestarají.  

V podstatě se ani moc nezajímají o další důležité kriteria kvality vody, jímž je chemická čistota. Oficiální zákonné normy předepisují stanovení několika základních minerálů, přičemž z kontaminantů se zaměřují jen na dusičnany a dusitany. Každý, kdo se seznámí s možnými zdroji znečištění říční vody (viz čl. Jak škodí chemie přírodě ), lehce pochopí, že by bylo třeba stanovit stovky chemikálií, abychom získali směrodatné informace o chemické čistotě vody, která teče z vodovodu!  Pro ilustraci: když se nějací badatelé zaměřili i na další látky, které přecházejí do vody, dospěli k šokujícímu zjištění – v  USA bylo v pitné vodě několika velkých měst stanoveno až 62 reziduí chemických léčiv! Takováto voda tedy do organismu zbytečně zanese „koktejl“ medikamentů!   

Není nad pramenitou vodu  

Aby někdo nezmalomyslněl, tak prozatím se alespoň u nás nabízí jednoduché řešení – na většině míst můžeme nalézt celkem kvalitní pramenitou vodu! Ta má nemálo výhod: v prvé řadě jejím průtokem skrze zemské vrstvy dochází k jejímu pročištění. To je v současnosti velmi aktuální, neboť jak bylo uvedeno, většina z otevřených povrchových vodních zdrojů je výrazně znečištěna. Podpovrchová pramenitá voda, jež pochází z čisté přírody, nejlépe z lesa, hor apod., je tedy v tomto ohledu nejbezpečnější.  

 Naštěstí si tyto skutečnosti začíná uvědomovat stále více lidí, a proto se snaží hledat vhodné zdroje vody. Mnozí vnímají, že nejprospěšnější bude – a to nejen z ekonomického hlediska – navrátit se opět k osvědčeným „životadárným“ studánkám. Mám velikou radost, když potkávám zdravě vypadající jedince, kteří si jako já „čepují u studánky“ a neodradí je třeba ani to, pokud je na ní z „úředního příkazu“ přidělaná cedulka s přeškrtnutou skleničkou.   

Pokud by přece někdo měl obavy z mikrobů, upozorňuji, že převařením vody zahubíme v ní přítomné mikroby. Tímto způsobem tepelného zpracování (ne však mikrovlnným záhřevem!) lze zlepšit i kvalitu vody z vodovodu, neboť z ní nejen vypudíme četné prchavé sloučeniny (např. chlor), ale dochází i k  energetickému „přeprogramování“. Aby však toto někoho nenavedlo k pití destilované vody, tak doplňuji, že touto úpravou sice odstraníme přítomné minerály, avšak mnohé škodlivé prchavé sloučeniny přecházejí do destilátu! Takže destilovaná voda není vhodná k pití!  

Připomeňme si, že pramenitá voda se pila po statisíce let našeho předchozího pozemského vývoje.  Někdy se též nazývá „krev Země“, neboť nikdy nejde pouze o H₂O, ale jsou v ní rozpuštěny různé minerální a další látky, které příznivě ovlivňují složení krve a rovněž napomáhají ke zlepšování zdravotního stavu. Kupříkladu bylo prokázáno, že v oblastech, kde lidé pijí kvalitní vodu s dostatkem hořčíku, mají statisticky nižší výskyt srdečně cévních onemocnění.  

Naopak nedostatek kvalitní vody způsobuje houstnutí krve, což v prvé řadě zhoršuje její proudění cévami a žilami. Dále způsobuje nesprávná hustota krve – společně s v ní se vyskytujícími chemikáliemi (viz další články) – „oděrky“ a zánětlivé stavy cév a dalších součástí krevního oběhu. Organismus se poté snaží napravovat tyto poruchy třeba tím, že na „oděrky“ v cévách nalepuje různé „náplasti“, jako je např. cholesterol. Pokud je ho však moc, cévy či další součástí krevního oběhu se mohou ucpat a lékaři pak konstatují cévní příhodu, kupř. mrtvici. Jestliže člověka zachrání, straší ho až do smrti cholesterolem, proti němuž mu předepisují různé léky.    

A přitom by jako prevence většinou stačila obyčejná voda! Zásobujeme-li tělo dostatkem kvalitní vody, podporujeme kromě pročištění těla i správné fungování mnoha dalších orgánů, které regulují též produkci cholesterolu v těle. Dostatečné zavodnění také ředí krev, což rovněž snižuje rizika srdečně cévních i dalších onemocnění.  

Celkový zdravotní přínos, vyplývající z odpovídajícího příjmu kvalitních tekutin, je nedozírný. Dokonce bylo vědecky dokázáno, že jedno z tajemství dlouhověkosti a zachování dobrého zdraví tkví v pravidelném pití kvalitní vody! Kromě toho je známo, že nepříznivé změny, doprovázející stárnutí, úzce souvisí s poklesem obsahu buněčné vody. A pokud celkové množství vody v organismu klesne pod padesát procent, nelze již zajistit plnění všech životně nezbytných funkcí, z čehož vyplývá smrt takto dehydratovaného člověka!  

Obrovský význam vody je známý odedávna; dokazují to i procedury, jimiž docilovali uzdravení mnozí velikáni medicíny – od Hippokrata až po novodobého „objevitele“ léčby vodou Vincenze Priessnitze. Tito moudří terapeuti však vnímali, že mezi jednotlivými zdroji vody jsou značné rozdíly ve složení i účinku. Upozorňuji na to hlavně z toho důvodu, že se dnes mnoho lidí orientuje na různé metody „léčení vodou“ a přitom si neuvědomují, že zakladatelé těchto metod zásadně užívali čistou pramenitou vodu!  

Energetické aspekty vody  

Známý japonský badatel Masaru Emoto prokázal nejen to, že pramenitá voda je nejlepší, ale rovněž zdůrazňuje i další aspekty kvality vody, které jsou životně důležité pro všechny formy života. Předkládá viditelné důkazy, že lidská vibrační energie, myšlenky, slova a hudba ovlivňují molekulární stavbu vody. Voda nemá jenom schopnost zrakového odrazu prostředí, ale odráží také další vlastnosti okolního prostředí. Proto ji lze užívat i jako informační nosič (což se využívá např. v homeopatii a při výrobě květových esencí).  

 Jak energie prostředí mění molekulární tvar vody, to dokazují mikroskopické fotografie krystalů různých vod, které byly za přesně stanovených podmínek zmraženy. Uvedený obrázek ukazuje, co se stane, jestliže byla destilovaná voda vystavena účinkům mluveného či na zkumavku napsaného slova (více o metodice a další zajímavosti, včetně mnoha krásných obrázků lze nalézt zde).  

Na obrázku je účinek slova LÁSKA:

U nás se rozdílnými energetickými vlastnostmi vody, pocházejících z různých zdrojů, již léta zabývá pan Václav Černý (tvůrce přístrojů AQUA SANATURA^®), který k tomu uvádí: „Voda slabá, chudá na energii, je sevřená sama v sebe a je méně ochotná přijímat a chránit látky v ní obsažené. Snižuje se tak stabilita koloidních roztoků tělních tekutin (krev, lymfa ad.), což může způsobit vykrystalizování látek a tím i tvorbu často již neodplavitelných buněčných odpadů. Nedostatečná hydratace buněčného prostředí a ztráta buněčné vody patří k rozhodujícím faktorům, které urychlují stárnutí organismu.

Voda energeticky bohatá, například voda horských pramenů, bystřin či voda po biotechnické revitalizaci dodává tělu energii, pročišťuje i detoxikuje vnitřní prostředí organismu a zlepšuje látkovou výměnu. Pomáhá též k efektivnějšímu využití vitamínů, minerálních látek a stopových prvků z potravy.“  

Všechny tyto závěry dokazují, že kvalita našeho života je přímo spojena s kvalitou vody, kterou přijímáme. Vždyť organismus ji využívá nejen k výstavbě buněčných tkání, ale i k zabezpečení normálního proudění krve.  Neotravujme si tedy čistou vodu! A to ani chemickými škodlivinami, ani nesprávným vnitřním nastavením!  Voda je dar, jehož hodnotu jsme dosud plně nepoznali!   

Tématika je podrobněji rozebrána v knize Tajemství krve.

Působení ostatních živlů naleznete na těchto stránkách zde.

Oproti dřívějším vyhláškám byly povoleny nové přídatné látky. V prvé řadě upozorňuji na  umělé sladidlo E 961 s názvem Neotam - jde o derivát aspartamu, proto ho hodnotím za 4.  Je až tragikomické, že  vývoj tohoto umělého sladidla byl iniciován firmou Monsanto (produkující GMO suroviny).   

Kromě toho byla do novelizované vyhlášky(č.130/2010 Sb.,122/2011 Sb.) doplněna  následující éčka (za nimi jsou rovnou má hodnocení):                    E 392  značí Extrakt z rozmarýny - 1, E 427  neboli Kasiová guma -1,          E 1203  s názvem Polyvinylalkohol (PVA)    4.

Dne 11. 11.2011 bylo zveřejněno dlouho očekávané NAŘÍZENÍ KOMISE EU  č. 1129/2011  se seznamy potravinářských přídatných látek Unie. Jde o nesmírně podrobný a rozsáhlý spis (má 177 stran, což je o dost více, než moje příručka…). Pozitivní na něm je, že v něm lze pozorovat určité posuny a změny původních stanovisek ohledně zaručené bezpečnosti všech přídavných látek. Například je v něm uvedeno: “ Použití dusitanů v mase však může vést ke vzniku nitrosaminů, které jsou karcinogenními látkami… Komise bude konzultovat členské státy, zúčastněné strany a úřad, aby projednala možnost snížení současných maximálních limitů ve všech masných výrobcích a dalšího zjednodušení pravidel pro tradičně vyráběné výrobky. V závislosti na výsledku takové konzultace Komise zváží, zda je vhodné navrh­nout úpravu maximálních limitů dusitanů, které mohou být přidávány do některých masných výrobků.“ Jelikož je jasné, že výrobci budou komisaře všemi možnými prostředky přesvědčovat, že   limity dusitanů jsou naprosto v pořádku, lze těžko očekávat, že by v dohledné době došlo k jejich oficiálnímu snížení.   Dále se v tomto obsáhlém spisu diskutuje o vhodnosti užívání některých umělých barviv a sladidel, přičemž komise plánuje připravit nový návrh obsahující přehodnocená množství těchto přídatných látek. Stále jsou to však jen kecy,  kecy,  kecy…

Takže zkráceně: žádné výraznější změny k lepšímu jsem v NAŘÍZENÍ KOMISE EU žel nenašel.    Naopak je až překvapivé,  že přestože v pracích prášcích už výrobci fosforečnany používat nemají (zahubily by totiž nebohé vodní živočichy), tak v potravinářství takováto omezení zatím neplatí -  kyselina fosforečná a fosforečnany stále patří mezi povolené a v nemalé míře užívané  přídatné látky. Lidé zřejmě málo rostou, takže je kdosi chce trochu „pohnojit“ (fosforečnany patří mezi často užívaná umělá hnojiva).

Oprotidříve povoleným přídatným látkám do nového soupisu EU č. 1129/2011 opět vpašovali nově povolenou přídatnou látku – E 1205, jde o bazický kopolymer methakrylát,  hodnotím za 4.

Doplňky k často se vyskytujícím dotazům: 

Zkratky: BHA – viz butylhydroxyanisol, BHT- viz butylhydroxytoluen,      EDTA = soli kys. ethylendiamintetraoctové, viz E385-386.

Odlišné názvy:     glycerin – viz glycerol (E422),                                 hydrouhličitany, hydrogenuhličitany- viz uhličitany,                             karmín – viz  košenila (E120),   sodná sůl sacharinu – viz  sacharin(E954).

Modifikovaný škrob je tepelně, enzymaticky či chemicky upravovaný  škrob (tzn. nemělo by jít o genetickou modifikaci, pokud není GMO původní plodina).  

Důležité rozdíly: Indigotin ( neboli CI potravinářská modř 1) je umělé barvivo , hodnocení viz E 132. Indigo je naproti tomu modré přírodní barvivo získávané z rostliny indigovníku.      Amarant ( Cl potravinářská červeň 9 )  je umělé barvivo , hodnocení viz E123. Toto barvivo má nepochopitelně zcela shodný název jako obilnina amarant (Amaranthus sp.), česky nazývaná  laskavec. 

 Zkratky (i), (ii)  upřesňují přídatné látky,  které se odlišují způsobem výroby, v některých případech poněkud rovněž ve složení – např.  E440(i) je ovocný pektin a E440(ii) amidovaný pektin neboli aminopektin. V  případě E440(ii) tedy jde o látku blízkou přírodnímu původu, jejíž hodnocení by mělo být o jeden stupeň horší, než je tomu u  E440(i). 

V tabulkách publikace Tajemství výrobců potravin nenaleznete samostatně přídatné látky E543- 545, jejich hodnocení je uvedeno u  E450 (jde o chemicky blízké látky s obdobným účinkem).