O mně
JAK JSEM SE STAL ODPŮRCEM CHEMIE
Moje maminka, strýc i dědeček byli chemici. Možná i proto jsem se rozhodl studovat chemii. Kromě toho jsem už od mládí prováděl pokusy. Potřebné chemikálie jsem našel na půdě po dědečkovi. Můj chemický zápal zažil první otřes v prvním ročníku vysoké školy. Ve skriptech jsem nalezl údaje o reaktivitě určitých látek. Napadlo mi, že by z toho mohly být pěkné rachejtle. Začal jsem tedy na balkoně míchat chemikálie. Najednou jsem uviděl, jak přímo proti mně vyšlehl oheň, teprve o zlomek vteřiny později jsem uslyšel ohlušující výbuch a tříštění rozbitého skla.
Až později jsem zjistil, že se mi podařilo vynaleznout – sice ne jako prvnímu – výbušninu, kterou odpálilo tření lžičky. Jako zázrakem jsem přežil, ale následné léčení nebylo nic příjemného. Dodnes si vzpomínám, jak mi lékař, který mě při vědomí vyndával skalpelem z očí střepiny, říkal: „Jestli se hnete, vypíchnu vám oko!“ Blesklo mi hlavou: „Můžu si za to sám, musím vydržet!“ Zatnul jsem zuby jako indián a ani nemrknul. Proto mám obě oči.
Tato má mladická nerozvážnost měla i pozitivní dopady. V prvé řadě jsem dospěl k tomu, že už nebudu provádět nebezpečné chemické pokusy. Rozhodl jsem se též zabývat potravinářskou chemií. Říkal jsem si, že tato oblast bude snad bezpečnější. Tehdy jsem ještě netušil, že při výrobě potravin se užívají obdobné látky jako při výrobě trhavin a že rovněž potravinářská chemie může ničit lidská těla!
Po ukončení studií jsem nastoupil do Výzkumného ústavu potravinářského na oddělení výživových a aditivních látek. Tam jsem mimo jiné testoval některá aditiva, označovaná též jako přídatné látky. Když mi vedoucí nařídila, abych připravil k ochutnávání směsi náhradních sladidel, neodporoval jsem. Jako poslušný vědec jsem zkoumal, co mi nadřízení přikázali. Vždyť všichni říkali: „Zákonem povolené látky jsou neškodné!“
Ovšem – vědecké závěry se často mění. Co se dnes uzná za špatné, může být zítra označeno za dobré. Případně to platí i naopak. Divíte se, že to poctivému vědci může zamotat hlavu? V té době se třeba udávalo, že umělá sladidla cyklamáty poškozují zdraví. Konkrétně byla spojována s rakovinou močového měchýře. Proto byla tato sladidla u nás zakázána a nesměl jsem je namíchat lidem k ochutnávání. Kdybych však ještě byl státní zaměstnanec, musel bych na to zapomenout a změnit svůj názor. Alespoň nechtěl-li bych přijít o místo. Z důvodu sjednocování s EU byly cyklamáty u nás rovněž povoleny. Proto se nyní mohou oficiálně přidávat do různých pochutin, které běžně konzumují i děti!
Jelikož jsem již dávno pociťoval výhrady k obsahu i zásadám takovéto výzkumné práce a též ve mně vyhaslo původní nadšení, rozhodl jsem se opustit vědeckou dráhu. Více mě přitahovala výroba, a protože mé studijní zaměření bylo pekárenství, pokusil jsem se realizovat v tomto oboru. Mé představy o zdravé životosprávě i mezilidských vztazích se však neshodovaly se zvyklostmi ostatních. Proto jsem opustil i oblast výroby a snažil se uplatnit v obchodní profesi. Vlivem svých zásad jsem i zde narážel na nemalé názorové rozdíly.
Až později jsem pochopil, že má potřeba neškodit lidem, ale naopak jim pomáhat, se neshoduje se současnou prvořadou zásadou výroby i prodeje, která je: „Zisk musíte dosáhnout za každou cenu, i na úkor ostatních…“ Na základě mnohých prožitků jsem se posléze rozhodl, že začnu se soukromou poradenskou praxí v oblasti zdravé výživy. Z toho následně vyplynulo i mé další působení. Navštěvoval jsem též kurzy kineziologie, ale z té dnes využívám jen svalový test. Až překvapivě přesně lze s ním totiž u daného člověka stanovit vhodné i nevhodné potraviny, hladiny minerálů, vitaminů a dalších látek v těle.
Avšak po létech jsem se opět navrátil ke zkoumání chemických sloučenin, konkrétně k přídatným látkám. Přispělo k tomu hlavně to, že jsem se oženil a narodily se nám dvě holčičky. U starší z nich se začala poměrně brzo objevovat alergie. Problémy mé dcery trvaly po více let a někdy se nárazově znatelně zhoršily. Postupem času jsem vysledoval, že na to měly vliv určité potraviny, lépe řečeno – jejich chemické příměsi, jako jsou umělá barviva, konzervanty a další syntetické látky. Třeba jsme si jednou na horské vycházce zašli na jídlo do restaurace. Starší dcerka chtěla hranolky. Tušil jsem, že nebudou kvalitní. Nedala si je však vymluvit, takže jsem nakonec svolil. Večer pak měla dusivý kašel a chvílemi se nemohla nadechnout. Dostala totiž astmatický záchvat, který se nám naštěstí podařilo zvládnout.
Dopadli jsme lépe, než jiní. Jedna maminka mi vyprávěla, jak skončila její dcera po zmražených hranolcích, které jí dala poprvé v životě: následně u ní došlo k vážné embólii plic. Nyní je mi už jasné, proč k těmto tragickým případům dochází. Zmrazíte-li běžné brambory a poté je opečete, vznikne z nich nechutná směs. Výrobci mražených hranolek proto nakrájené brambory impregnují roztokem se siřičitany a fosfáty, které patří mezi významné alergeny. O tom se dnes lze dočíst leckde.
Tehdy jsem ale neměl dostatek informací. Ani u nás nebylo možné zakoupit potřebnou literaturu, přestože přídatné látky zajímaly stále více lidí. Mnozí se v té době mohli setkat s letáčkem, který byl překladem z německého originálu a popisoval škodlivé dopady jednotlivých látek s E čísly. Ten mi po mé přednášce na Slovensku, kde jsem se zmínil o přídavných látkách, předal jeden obchodník, který měl v pronájmu prodejny s potravinami. Zeptal se mě, zda bych se k němu mohl vyjádřit. Po jeho prostudování jsem mu sdělil, že mnohé v něm uvedené údaje jsou nepřesné a v některých případech i chybné. On mne posléze požádal o vypracování vlastní studie. Zpočátku se mi do toho moc nechtělo. Uvědomil jsem si, že se budu muset prokousat nejen Sbírkou zákonů, ale i dalšími soupisy chemikálií, které jsem již hodlal opustit.
Osud však chtěl jinak, tak jsem se do toho pustil. V zahraničí jsem si koupil publikace o přídatných látkách. Tehdy mi to začalo bavit, protože jsem pochopil, že ve vlastním zájmu musím přijít na kloub trikům užívaným v potravinářském průmyslu. Když jsme se totiž začali vyhýbat rizikovým složkám, zlepšení zdravotního stavu jsem pocítil nejen na sobě, ale i u dcerky se projevy alergií zřetelně zlepšily. Proto jsem dospěl k závěru, že jako chemik mám na současném stavu svůj podíl. Musím tedy své nové zkušenosti sdělit ostatním. Nebudu-li mít dostatek odvahy veřejně přiznat pravdu, lidé si budou zbytečně poškozovat zdraví. Začal jsem proto přednášet a psát. Nejprve kratší pojednání a po mnohých doplněních jsem o přídatných látkách vydal i knihu „Tajemství výrobců potravin“.
Tato publikace měla velký ohlas, a proto se po téměř po dvaceti letech od prvního vydání stále prodává. Samozřejmě, že ne původní verze, neboť tu bylo třeba inovovat a doplňovat. Současné čtvrté vydání je tedy obsáhlejší. Jelikož tyto informace zajímají stále více lidí, nemohu se od tohoto tématu odtrhnout a o dopadech éček jsem mnohokrát přednášel. Dověděl jsem se dokonce, že mi kvůli tomu někteří z posluchačů přezdívají Ing. Éčko! Takže chemie jsem se ani přes svůj odpor nezbavil. Avšak místo abych ji jako v mládí obdivoval, stal jsem se jejím odpůrcem a dokonce před ní varuji. Té chemie je už skutečně moc! Z různých míst se dovídám, kolik statisíců tun chemických škodlivin do okolní přírody uvolňujeme! Někdy se až stydím, že patřím k této lidské populaci, která je zdrojem uvedeného zamoření.
Proto od této civilizace často unikám do přírody, ve které – na rozdíl od lidského činění – vše funguje, jak má. Těším se vždy na jako, až vyraší první bylinky – hlavně můj oblíbený česnek medvědí. Jelikož často trhám tyto dobroty, tak jsem kvůli tomu dokonce dostal indiánské jméno VI-ČE-ME, což znamená: Vít Česnekový medvědí . Z těchto důvodů se mé další dvě knihy „Tajemství krve“ zabývají hlavně přirozenými ději, které probíhají v našem těle i okolní přírodě. Živly, barvy, bylinky, stromy, kameny – to vše jsou oblasti, kterým se s oblibou věnuji. A samozřejmě přirozená plnohodnotná strava, která napomáhá vytvářet a udržovat zdravou krev.
Vřelý vztah k přírodě způsobil i to, že jsem se začal zabývat Naturterapií. Při ní se mimo jiné též snažím klienty motivovat k využívání přirozených prostředků. Místo chemických multivitaminů a dovážených dietních doplňků radím, kde natrhat vhodné bylinky nebo kam si dojít pro pramenitou vodu. Ukazuji lidem, kudy vede cesta z lenosti a jak lze zdravě i chutně jíst či pít – a samozřejmě bez chemie! Dospěl jsem k přesvědčení že teprve poté, až se naučíme žít v harmonii s přírodou, ve níž lidmi vyrobené chemické látky působí rušivě, budeme moci směřovat ke skutečně šťastnému, hodnotnému a plnému životu. Mám veliké přání: Aby to pochopilo co nejvíce lidí!