Jak škodí chemie přírodě

Často se dovídáme o následcích povodní, nebývalých bouřek, hrozbě výbuchu sopky či dalších živelných pohromách. Mnohé napadne,že to už není normální. Někdo se může až rozčílit,proč nás to postihuje. Pokud však dokážeme sestoupit ze  „stromu lidské pýchy“ a podíváme se sebekriticky na své jednání, mnohé se nám ujasní. Posléze pochopíme, že se tím začíná znatelně projevovat po desetiletí narušovaná rovnováha ekosystému. Velkou roli přitom hraje jeden z velkých omylů naší civilizace, jímž je zneužívání chemie.

 Voda si na nás stýská

Většina lidí již zřejmě slyšela třeba o nepříznivých dopadech znečištěného životního prostředí. Například je známo, že pokud se do potoků a řek vypouští nedostatečně vyčištěné odpadní vody a splachují-li se do nich hnojiva a další látky spojené se zemědělskou činností, zvyšuje se hladina sloučenin dusíku a fosforu ve vodě, čímž nastane prudký rozvoj mikroorganismů, které spotřebovávají kyslík.

V takto znečištěné vodě s nízkým obsahem rozpuštěného kyslíku následně hynou ryby a další živočichové, přičemž se potoky a říční cesty plní organickým bahnem. Zřejmě každý vnímavější člověk, který někdy viděl takto umrtvenou řeku, cítí až do konečků prstů hrůznost tohoto činu.

Toto sebevražedné jednání se však vrací nazpět k člověku, který je původcem tohoto zamoření. Proto dnes není bez rizika ani pití vody z vodovodu. Ta se totiž většinou vyrábí z říční vody, do níž se dostávají výše uváděné i mnohé další škodliviny.

To dokazují i závěry výzkumu OSN nazvaná „Nemocná voda“. Dle ní čelí svět na počátku tohoto století další krizi, která se týká vody – a to jak jejího nedostatku, tak špatné kvality. To je dáno neustálým růstem populace, industrializací a chemizací produkce potravin.

 Megatuny zčištěných odpadních vod

Vodu znečišťují nejvíce splašky, hnojiva a další odpady zemědělské i průmyslové produkce. Zpráva zveřejněná ke „Světovém dnu vody“ uvádí, že denně se vypouští dvě miliardy tun takto znečištěných odpadních vod! Podle ní 3,7 procenta všech úmrtí na světě způsobují nemoci spojené se znečištěnou vodou.

Měli bychom si uvědomit, že vodní toky neznečišťují pouze odpady z chemických provozů atd., ale dennodenně k tomu přispívá i většina z nás. Kanalizace totiž teče do řek, ty zase do moří a oceánů, tvořících více než dvě třetiny povrchu Země.  Mnozí se uklidňují tím, že to jinak nejde a na toaletu přece musíme.

Není ale skutečně možné nic vylepšit? Vždyť můžeme alespoň usilovat o to, abychom vodu neznečišťovali zbytečně. Pokud třeba do svého těla společně se stravou a nápoji dodáváme kilová množství uměle vyrobených chemikálií, tak abychom se jimi neotrávili, jinými slovy – aby jejich množství v krvi nepřesáhlo únosnou mez, musíme se s nimi nějak vypořádat.

Buď se ukládají na nějakém místě organismu (např. do cyst), což lze přirovnat k jakési vnitřní „skládce odpadků“, nebo je po určitém přepracování vyloučíme společně s močí či stolicí. Exkrementy diskrétně spláchneme a je to… V přírodě se však nic neztrácí, neboť vše podléhá zákonům neustálého koloběhu; vyloučené škodliviny jen pošleme dále jako „dárek“ obyvatelům vod.

Je smutné, že i lidé, kteří opakovaně slyšeli nebo četli o nepříznivém dopadu syntetických chemikálií, nepřikládají této oblasti téměř žádný význam. A se vzdorovitou umíněností, lhostejnou pohodlností nebo z důvodů dalších nectností polykají z nutričního hlediska zcela zbytečné lahůdky a pamlsky. Mnohdy se přitom uklidňují, že organismus přijaté škodliviny nějak vyloučí. Přitom si ale neuvědomují, že kvůli uspokojení mlsného jazyka, závislosti nebo jinému požitku znečišťují následně zejména vodní toky!

Také příroda už toho má dost

Pokud se zastavíme na okraji lesa či jinde v přírodě, můžeme leckdy narazit na pytle odpadků, např. s PET obaly či dalšími umělými hmotami. V tu chvíli bych se osobně nejraději propadl hanbou, že také patřím k tomuto lidskému pokolení. Výraz „prasata“ není v tomto případě namístě, neboť tato – dle mnohých „nečistotná“ zvířata – by takovéto zrůdnosti nikdy neudělala.

Kromě toho jsme až neuvěřitelně zamořili i okolní vzduch, což poznáme hlavně tehdy, když se po nějaké době vrátíme třeba z čistých hor do velkoměsta. Citlivější jedince může poté až rozbolet hlava či se na nich projeví další z projevů „přiotravy“. Ještě horší bývá, pokud procházíme či projíždíme kolem některých z chemických továren – z nich vycházející dýmy nejenže hyzdí krajinu, ale mnohdy otravují okolní vzduch až neuvěřitelnými zápachy.

Za tímto vším je až neuvěřitelně krátkozraká, vypočítavá a sobecká ziskuchtivost výrobců, jímž jejich „rozumová křeč“ neumožní vnímat dopady tohoto jednání. Avšak svůj podíl na tom má i každý, kdo bez rozmyslu nakupuje různé zbytečnosti, které vyrábějí společnosti, jež neberou ohledy na celkové dopady své produkce.

Chemizace potravin a kosmetiky

Nejde samozřejmě jen o různé druhy potravin, ale i o všechny ostatní prostředky denní péče, jako je např. kosmetika. Rozhlédneme-li se v některých koupelnách, můžeme tam vidět třeba několik desítek různobarevných prostředků, které rozhodně nejsou ani ekologické, ani nepostradatelné. Leckdy se prostě koupí jen proto, že jsou levné, nebo že je na ně lákavá reklamní kampaň. A když se už pořídí, musí se přeci spotřebovat! Vždyť co s nimi?

Je jasné, že nezamyslíme-li se včas, tzn. dříve, než daný výrobek koupíme, dostáváme se do začarovaného kruhu, kdy stále jen řešíme následky předchozích špatných rozhodnutí. Abychom tomuto zamezili, je důležité zvážit předem, zda daný produkt koupit či nikoli. Nejen u potravin, ale i u všech ostatních výrobků je třeba se zaměřit spíše na kvalitu, než na kvantitu či televizní reklamu.

Hlavně už skutečně musíme pochopit, že „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Tuto lidovou moudrost lze vyjádřit i mnoha dalšími způsoby: biblickým „co zaseješ, to sklidíš“, jako zákon zpětného působení, případně vědecky jako zákon akce a reakce. Všechny tyto rozličné projevy zákona karmy nám dokazují, že vše se nám po čase vrátí.

Je tedy na naší volbě, zda budeme dále tvrdohlavě škodit přírodě a poté naříkat nad povodněmi a dalšími pohromami, nebo se již konečně polepšíme a přestaneme přírodou ničit a znečišťovat. Naučíme-li se s ní žít v souladu, bude nám poté přinášet jen požehnání a vše, co ke svému životu potřebujeme!