Jak kosmetika a čisticí prostředky zatěžují životní prostředí

Kromě svého těla člověk umělými chemikáliemi znečišťuje zároveň vzduch, vodu i zemi – v podstatě vše, s čím se dostane do styku. Abychom si uvědomili, jak velký podíl na znečišťování životního prostředí mají kosmetické a čisticí prostředky, uveďme si alespoň některé z jejich nepatřičných součástí, jejichž zbytky lze stanovit nejen v okolní přírodě, ale dokonce i v tělech živočichů, kteří v ní přebývají.

Mezi zjevně neekologické ingredience kosmetiky patří v prvé řadě syntetické polymery, jako silikony, polyakryláty, polybutylen, polykaprolaceton, polyetylen, polytetrafluoretylen a další. Jelikož jde o umělé sloučeniny, nejsou téměř vůbec biologicky odbouratelné.

Nemalý dopad na životní prostředí mají též produkty destilace ropy, nazývané minerální oleje či parafíny. Ty se v kosmetice užívají hlavně proto, že jsou levné. Odolávají však přirozeným procesům, jež běžně probíhají v přírodě, a proto jsou též velmi těžko biologicky odbouratelné.

Životní prostředí zatěžují rovněž mnohé součásti čisticích prostředků, které většina lidí moderní doby užívá k praní, mytí nádobí (ať už v myčce nebo dřezu), čištění podlah či dalších předmětů. Chceme se zbavit nečistot, což je správné. Avšak do vody, jejíž značné množství k tomu spotřebujeme, přitom leckdy splachujeme různé chemikálie, které v lepším případě skončí v čističkách odpadních vod, v horším případě v řekách, mořích či oceánech.

Celková množství užívaných čisticích prostředků jsou obrovská*: Například v Rakousku se v domácnostech ročně spotřebuje okolo 70 tisíc tun pracích prostředků, 20 tisíc tun změkčovadel a 50 tisíc tun dalších čisticích prostředků. Tato hrozivá čísla však neříkají nic o tom, jaký podíl z těchto prostředků představují biologicky odbouratelné látky a kolik těchto chemikálií lze odbourat jen těžko.

Značně nepříznivý dopad mají různé speciální prostředky, užívané k desinfekci toalet, koupelen atd. Ekologové po léta brojí také proti pracím prostředkům, které mohou obsahovat různé rizikové látky. Nejdůležitější složkou pracích prostředků jsou tenzidy, jež mívají rozdílné chemické složení; z něj vyplývají odlišné dopady rozličných tenzidů na okolní prostředí.

Jelikož některé tenzidy jsou špatně odbouratelné, neměli bychom pokud možno užívat prostředky, jež tyto nevhodné druhy obsahují. Tím bychom značně omezili znečišťování odpadních vod; rozsah a četnost jejich užívání je totiž nemalý. To je zřejmé i z jejich značné spotřeby – jen v západní Evropě se ročně spotřebuje kolem jednoho milionu tun různých prostředků obsahujících tenzidy.

Při posuzování vlivu tenzidů na životní prostředí se posuzuje hlavně jejich biologická rozložitelnost, tj. schopnost rozkladu na jednodušší látky; v ideálním případě na vodu a oxid uhličitý. Pokud se ovšem tenzidy nerozloží či nezachytí v čističkách odpadních vod, dostávají se posléze do potoků či řek a způsobují tam různé škody. Mimo jiné je ve vodních tocích můžeme viditelně pozorovat jako nevábnou pěnu.

Prací prášky, jež jsou u nás v obchodech k dostání, by dle vyhlášky ministerstva životního prostředí měly být od r 2006 bezfosfátové; vysoký obsah fosfátů totiž způsobuje zamoření vodních nádrží toxickými sinicemi. Proto se místo nich začaly užívat převážně zeolity, které sice neničí bezprostředně naše povrchové vody, ale jelikož je čističky neumí odbourat, putují pak říčními toky. Přitom na sebe po cestě navazují těžké kovy, které v mořích a oceánech po čase uvolňují*.

Kromě pracích a čisticích prostředků má samozřejmě nemalý dopad také běžná kosmetika i další prostředky. Mnohé z nich se přitom užívají zcela zbytečně – jestliže se třeba člověk při každém sprchování důkladně namydlí sprchovým mýdlem či dalšími preparáty, jež odmašťují pokožku, a následně si celé tělo natírá tělovým mlékem. V nich přítomné látky se přitom částečně vstřebají do pokožky; nemalý podíl však ze sebe lidé smyjí při dalším sprchování; takže nejen mýdla, ale i tělová mléka skončí opět v odpadní vodě.

 K prezentaci dopadu nevhodné kosmetiky na životní prostředí si uveďme ještě běžné opalovací prostředky. Že tyto látky přecházejí do vody, dokazují nejen olejové filmy, které můžeme nezřídka spatřit na vodní hladině u přelidněných pláží, ale jejich zbytková množství biologové stanovili dokonce i v tělech ryb! Jelikož některé UV-filtry mají hormonální účinky, mění se jimi přirozené reprodukční vlastnosti vodních živočichů*.

Proč to lidé sobě i přírodě dělají? Za nesmyslným znečišťováním životního prostředí stojí nejen vypočítavá a bezohledná ziskuchtivost mnohých výrobců, ale podíl na něm má každý, kdo bez rozmyslu nakupuje a užívá takové zbytečnosti. Proto bychom v prvé řadě měli převzít zodpovědnost za druh svého nákupu a vybírat jen takové produkty, jež neobsahují škodlivé chemikálie.

Uvědomělý spotřebitel by se měl dokázat natolik orientovat v obsahových látkách, aby nekupoval zjevně nevhodné kosmetické či další preparáty. K tomu potřebuje získat dostatek hodnověrných informací, na jejichž základě se může lépe rozhodovat. Ty můžete nalézt např. v knize Tajemství kosmetiky.

Jestliže by více lidí užívalo ekologické přípravky, které by neobsahovaly nevhodné chemikálie, snížilo by se výrazně znečišťování odpadních vod, čímž by se nesmírně ulevilo nejen čističkám, ale vypouštěli bychom toho méně i do vodních toků. Tím bychom prospěli jak sobě, tak mnoha dalším živým bytostem!

 

 * Pozn.: soupis užitých zdrojů, z nichž vychází uváděné informace, naleznete v knize Tajemství kosmetiky.