Rozčilovat se, znamená ničit si zdraví kvůli hlouposti druhých

Dost lidí se nad ledasčím rozčiluje. Mnozí z nich mohou namítnout, že to je oprávněné a výše uváděné rčení u nich neplatí. Vždyť oni se přece rozčilují nad vážnými věcmi! Stačí se třeba podívat, co dělají politici a vedoucí představitelé! A ti přece nejsou hloupí, ale naopak chytří. Anebo spíše vychytralí? Na vrchol politického dění se většinou dostali tak, že jim nějaký bohatý mecenáš zaplatil reklamní kampaň. Oni mu pak – když se dostanou k moci – jen prosadí jakási opatření, jež mu umožní vydělat pořádný balík peněz. Obvykle je v tom nějaká „čertovina“. Již jen to dokazuje, jak krátkozraká je rozumová chytrost. Je-li někdo moudřejší, rozhodně se takto nezaprodá temným strukturám. Vždyť skutečně moudrý člověk chápe, že „lež má krátké nohy“ a všechny špatnosti se každému jednou vrátí.

Jako příklad lze uvést v médiích často rozebíraný skandál, že vedoucí představitel naší země podivně získal pro svůj podnik značné dotace. Připomeňme si, že tento podnik mimo jiné produkuje a na jím obhospodařovaných polích (především s řepkou) ve značné míře i užívá  škodlivé pesticidy. Již dříve jsme uváděli, že tyto chemické postřiky mají největší podíl na tom, že převážná část nadzemních i podzemních vod je nadlimitně kontaminována mnoha druhy pesticidů (viz např. zde). V důsledku toho je jimi přiotrávena i pitná voda. Kromě postihu za nepoctivé získání dotací tedy může být nazván i jako „největší travič“ naší historie.

Nicméně můžeme brát jako bláhové jednání jakýkoli politický či podnikatelský trend „po nás potopa“, jež se projevuje i v naprostém odmítání zodpovědnosti, třeba za zjevně nepříznivé působení na životní prostředí. Do jaké míry je tím již narušen náš ekosystém, dokazují např. extrémní sucha a další katastrofy. Obecně známý vtip, jak si kdosi podřezává větev, na níž sedí, vystihuje dost trefně toto lidské počínání. Je jasné, že takovéto věci dělá jen zjevný hlupák. Takže nemá cenu se rozčilovat nad kýmkoli, kdo to provádí. Někdo může jako hloupost vnímat i to, jestliže něco, co je pro něj zcela jednoduché a snadno pochopitelné, druhý naprosto nechápe. Přitom jde však jen o určitý stupeň jeho vývoje, který nemáme  posuzovat ani snižovat.

Lépe je dělat něco užitečného. Avšak někdo se může rozčílit i v těchto případech. Třeba chce něco dobrého uvařit a přitom se mu to připálí. Nebo chce vykonat více potřebných činností, které ovšem v jednom dni nelze časově zvládnout. Přitom se dostává do stresu, v důsledku čehož pak leckdy dochází k rozčilení. Kromě toho, že rozlíceného člověka může ranit mrtvice, vyplývají z toho i psychické problémy – dokonce to může vyvolat i tak vážný stav, jenž se označuje jako schizofrenie. Lékaři uvádí, že tuto chorobu může vyvolat určitý stresový či vzrušující moment. Jedno z možných vysvětlení je, že vzkypění krve a silné vzrušení umožňuje napojení temných útvarů, o nichž jsme psali např. v článku „Proč mezi sebou lidé bojují“.

Obrazně lze tento děj připodobnit k tomu, jako když vzteklý člověk vyběhne ze svého domu a zlostně za sebou zabouchne dveře. Když se chce vrátit dovnitř, zjistí, že tyto dveře zvenku nejdou otevřít a dovnitř se mu nastěhoval někdo jiný. Převedeme-li si to na pozemské tělo, mohlo dojít k posednutí temnou duší nebo silnému ovlivnění démonickými útvary. Možnost „vystoupení“ z pozemského těla potvrzuje i prastaré lidové rčení, když lidé v afektu říkají: „Já snad vyskočím z kůže…“ Toto zaklínadlo může při jeho silném emociálním prožití způsobit, že se v mžiku změní jejich chování a jednání. Předchozí třeba i dobré naladění může ihned přejít do negativizmu, výhrůžek a dalších nepatřičných stavů. Vypadá to, jakoby se duše oddálila od pozemského těla a uvolnila prostor pro působení temných útvarů. Nebo to lze vysvětlit tak, že se přes toto zaklínadlo daný člověk napojí na temné úrovně.

Přitom důsledky rozčílení či zlosti mohou být až tragické. Obzvláště v kombinaci s požitím alkoholických nápojů nebo užitím drog. Poté mohou někteří duševně či emociálně nevyrovnaní lidé provádět hanebné věci a dokonce i někoho zavraždit. Jak často k takovýmto tragédiím dochází, potvrzují archivy kriminálních činů na běžných informačních webech. Je poučné se seznámit s často se opakujícím scénářem: někdo je třeba nešťastný či má problémy a tyto stavy chce utlumit alkoholem. Vypije pak často až neuvěřitelné množství rozličných alkoholických nápojů a na závěr třeba i celou lahev kořalky. Na to si ovšem opilý člověk rozpomíná jen mlhavě či vůbec. Pak se s někým pohádá, přičemž se rozčílí a v nejhorším případě ho zabije. Mnohdy si posléze ani nevzpomíná, co vše dělal a svého činu po vystřízlivění upřímně lituje.

Avšak soudci ani postižení většinou neví, že skutečným viníkem hrůzného činu nemusí být jen jeho vykonavatel, ale mohou přitom spolupůsobit třeba démonické útvary, jež daného člověka natolik silně ovlivní, že poté udělá něco, co by sám o sobě neučinil. Ještě těžší je posouzení míry zodpovědnosti při skutečném posednutí temnou duší. Tyto temné útvary přitom ponoukají slabší jedince nejprve k tomu, aby se opili. Pokud u nich hladina alkoholu v krvi překročí určitou mezní hranici a opilý člověk nad sebou ztrácí vládu, využijí temné útvary jeho tělo. Lze to přirovnat k „naprogramování“ jako „robota“, jenž provede, co chtějí. Třeba zavraždí svého partnera, jehož měl dříve rád.

Jak těmto tragédiím zabránit? Postižení většinou udělají především tu prvotní chybu, že se nedokáží řádně sebeovládat a podléhají svým slabostem, v důsledku čehož se třeba opijí. Toto nebezpečí by se proto mělo pokud možno včas vysvětlit obzvláště mladým a nezkušeným lidem. Avšak do těchto duševních pastí leckdy padají i starší lidé, přestože jim obdobné slabosti či přestupky již v minulosti způsobily nemalé problémy. Také ti by už měli skutečně pochopit, že „jen hlupák se opakovaně topí ve stejném rybníku“. Někoho možná napadne, že i rozumově chytří lidé se opíjí, nedokáží se sebeovládat, rozčilují se atd. To však dokazuje jen to, že rozumová chytrost nestačí.  Je nutno se stát skutečně moudrými.

Výše uváděné i další příklady dokazují, jak závažné problémy mohou vyplynout z nesprávného vnitřního nastavení. Každý soudný a moudrý člověk, jenž si to uvědomí, se bude zjevně snažit, aby se takovýmto bolestným stavům vyhnul a zůstal tělesně i duševně zdráv. Proto je třeba s plnou bdělostí vnímat nejen naše pozemské okolí, ale i vnitřní pochody a na všechny přicházející podněty náležitým způsobem reagovat.

Někdo možná namítne, že pokud prožije silně stresující moment, nebo se mu stane něco skutečně vážného či tragického, může jen těžko zůstat v klidu. Vždyť se v jeho nitru cosi rozechvěje či vzplane! A tato hnutí není správné potlačovat ani dusit.            Leč namísto negativisticky či destruktivně orientovaných tendencí to můžeme přetransformovat do opačného pozitivního projevu. Vždy je třeba vědomě podporovat správné nastavení! Jelikož u nás máme odedávna rádi humor, lze se tomu i zasmát. Jak uvádíme v knize „Jak ochraňovat čistotu duše“: „Radostný, srdečný smích je největším nepřítelem temnot!“ V této knize popisujeme i další možnosti a jednoduché postupy, pomocí nichž lze lépe zvládat či řešit kritické situace.

Rozvineme-li v sobě pravé ctnosti, nebude v nás už pak místo pro nepěkné, co by nás mohlo stahovat dolů. Pokud možno bychom se ovšem neměli zabývat zatěžujícími věcmi, které nemusíme a nemáme řešit. Netřeba ani zbytečně hloubat o tom, proč jiné lidé dělají to či ono. Snažme se spíše něčím lépe naladit – třeba tím, že budeme provádět určitou činnost, jež nám přináší radost, poslechneme si krásnou hudbu, projdeme se v přírodě atd. Poté je mnohem snadnější zůstat v klidu. Nejen v této době přelomu roku bychom si měli popřát v prvé řadě pokoj a mír v duši.   Nechť je naše nitro jako poklidná jezerní hladina, jež zrcadlí veškerou shůry přicházející nádheru!