Již v únoru tohoto roku jsem na svých facebookových stránkách uváděl,  že jsme už zjevně natolik narušili eklogickou rovnováhu, že nám „Matka země“ dává stále zřetelněji najevo, že to takto dále nepůjde. Upozorňoval jsem mimo jiné i na problémy s Golfským proudem. Koncem minulého roku se objevily burcující články (např. zde…), jež poukazovaly na to, že síla tohoto pro nás tak důležitého proudu teplých vod nesmírně zeslábla. Jak tragické důsledky to může mít, ukazoval i film Den poté. Je tedy více než varující, že kolem Evropy v minulosti proudící větve Golfského proudu nyní již téměř jakoby zmizely, o čemž se lze přesvědčit zde...

Jelikož většina z lidí dává stále  zřetelněji najevo, že se skutečně nechce polepšit, je celkem jasné, že následující údobí nebude jen pouhá nenáročná „procházka růžovým sadem“. Jak se ovšem připravit na nadcházející dění? Kromě vnitřní práce na sobě samých a našem skutečném sebezlepšení nám k našemu posílení i zklidnění mohou napomoci mnohé přirozené prostředky.

Nebude zřejmě žádným překvapením, že v tomto ohledu v prvé řadě uvedeme cílené užívání bylin – od čajů a bylinných výluhů, přes sirupy a tinktury (lihové extrakty), bylinné preparáty (v tobolkách), maceráty (účinné látky přecházejí do tuku či oleje) až po květové esence, jako jsou Bachovy či Moravské květy. Nebudeme zde ale popisovat, které byliny lze k těmto účelům užívat. Jednak o tom můžete nalézt dostatek informací na internetu i jinde a kromě toho se nabízí tolik rozličných druhů, že by se to do tohoto článku nevešlo. Soupisy bylin s možnostmi jejich uplatnění v péči o duševní zdraví můžete nalézt např. v tabulkách knihy Jak ochraňovat čistotu duše.

Protože se na těchto stránkách často zabýváme stravováním, podívejme se nyní na to, jak nám v tomto ohledu mohou napomoci mnohé běžně požívané potraviny. Nejprve si dovolím uvést poněkud úsměvnou historku. Kdysi jsem přednášel na jedné akci, která se konala v hotelu. Při jídle jsem tam seděl u stolu s lékaři, lékárníky, léčiteli atd. z Čech, Moravy i Slovenska. Vedli tam mezi sebou poněkud odbornou diskuzi, které z antidepresiv kdo z nich užíval atd. Přiznal jsem se jim, že jsem prozatím ještě žádné takovéto léky nepožíval a že pro mne je nejlepším antidepresivem jídlo. Vzbudilo to u nich bujaré veselí a srdečně se tomu zasmál i jeden známý primář ze Slovenska. Tenkrát jsem to vyslovil jen na základě svého prožití a neměl jsem pro to ještě žádné důkazy, jimiž bych jim to mohl podložit.

Proto mi potěšilo, že již bylo oficiálně potvrzeno, že  se v potravě nacházejí rozličné látky, jež vyvolávají příjemné pocity a působí tudíž jako přirozená antidepresiva. Jde přitom hlavně o sloučeniny, jež se řadí k alkaloidům. Teprve nedávno byly objeveny tzv. exorfiny (tj. z venčí dodávané látky s opioidními účinky). Ty se po strávení naváží na v těle se přirozeně vyskytující opioidní receptory, a proto vykazují silně zklidňující účinek. Exorfiny se do těla dostávají zvnějšku a mají podobný účinek jako běžně známé endorfiny, které jsou vytvářeny naším organismem. Tyto substance byly objeveny již dříve, a jelikož mají podobný účinek jako morfin, byly nazvány endorfiny. K jejich vylučování dochází např. při tělesném cvičení, poslechu příjemné hudby, krásných prožitcích apod. Kromě endorfinů náš organismus produkuje dokonce přímo i opiát morfin, který byl předtím objeven v některých rostlinných druzích.

Vraťme se však k potravinám a exorfinům.  Obecně je známo, že v určitém množství se vyskytují třeba v máku, který je zdrojem četných alkaloidů, hlavně morfinu. Ten se k léčebným účelům získává z nezralého máku, avšak v nepatrném množství se morfin nachází i ve zralých semenech. Dále se k exorfinům řadí sloučeniny, jež vznikají v těle z látek, jež se běžně vyskytují v potravinách. Známé je třeba to, že pšeničná bílkovina (lepek) se v zažívacím traktu rozkládá na sloučeniny podobné morfinu. Také při trávení masa vznikají exorfiny. Činností mléčných bakterií ve střevní stěně vzniká z mléka a mléčných produktů z v nich přítomného mléčného proteinu beta-kaseinu tzv. beta-kasomorfin. Celkový účinek beta-kasomorfinu se projevuje sedativně a zlepšuje náladu. U lidí pijících mléko mimo to beta-kasomorfin přispívá k lepšímu uvolňování pankreatických hormonů.

Dále se exorfiny uvolňují při fermentaci kakaa, což částečně vysvětluje i možnou závislost na čokoládě. Ta je mimoto bohatým zdrojem hořčíku a podporuje přirozené vylučování v těle vznikajících endorfinů (viz výše). Proto – jak již na sobě mnozí zřejmě zjistili – čokoláda skutečně zklidňuje. Aby však čokoláda přinášela co má, musí být skutečně kvalitní. To samozřejmě platí i pro všechny uváděné i další možné potraviny, jež působí příznivě na naši psychiku. Další ze surovin a pochutin, jež napomáhají ke zklidnění a zlepšení naší nálady naleznete v knize Jak ochraňovat čistotu duše.

Výše uváděné druhy jako je pšenice, maso, mléko a mléčné produkty i pochutiny typu kakaa či čokolády jsme vybrali mimo jiné i proto, abychom upozornili na prospěšnost těchto surovin.  Ty jsou žel leckdy očerňované a mnohé striktní dietní směry je svým stoupencům urputně zakazují. Četné příklady však dokazují, že dlouhodobé naprosté vynechávání těchto základních druhů potravin, jež se běžně konzumovaly v mnoha předchozích generacích, způsobuje rozličné fyzické i psychické problémy. Ještě horší dopady se projevily u poruch příjmu potravy, jak je tomu třeba u mentální anorexie. Postižené dívky a ženy se nejedením často natolik oslabily, že to už jejich tělo nebylo schopné vydržet. V důsledku toho se pak též dostávaly i do dlouhodobých smutků, podléhaly nezvladatelnému pláči, panickým záchvatům atd., jak se lze dočíst zde..

Kromě rozebíraných exorfinů se však v naší stravě vyskytují ještě další velmi důležité – a přitom téměř neznámé a kýmsi jakoby úmyslně utajované – sloučeniny, jež účinně ovlivňují naše psychické nastavení. K jejich objevu paradoxně přispěly farmaceutické firmy, aniž by to v podstatě samy chtěly. Zaměstnanec firmy Hoffmann–La Roche v roce 1955 syntetizoval první z benzodiazepinů. Nově syntetizovaná látka vykazovala silné sedativní a uvolňující účinky, a proto se poté začala užívat jako psychofarmakum s názvem Librium.  Následně tato firma syntetizovala diazepam, který byl v roce 1963 uveden na trh pod značkou Valium.

Od té doby patří tyto i další benzodiazepiny k nejčastěji užívaným psychofarmakům. Často se ordinují úzkostným lidem ke zklidnění či na poruchy spánku. Žel však u nich – obdobně jako u ostatních v opodstatněných případech užívání přínosných léčiv, jimiž jsou např. acylpyrin či penicilin – docházelo k jejich neopodstatněnému užívání a hlavně ke značnému nadužívání. V důsledku toho proti těmto léčivům dnes mnozí brojí či se jim nesmyslně usilovně brání, a to i v případech opodstatněného užívání.

Podívejme se ale na stinné stránky objevu benzodiazepinů. Jelikož byla při dalším výzkumu přesně lokalizována receptorová místa pro benzodiazepiny, vyslovil posléze jeden z badatelů oprávněnou otázku: „Vytvořila příroda nebo milý Pán Bůh benzodiazepinové receptory pro radost firmy Hoffmann-La Roche? Měla příroda miliony let tyto receptory v pohotovosti, až se „náhodou“ objeví benzodiazepiny, které přesně pasují na dosud neznámé receptory?“ Načež byla vyslovena hypotéza, že v těle i jinde zřejmě budou přirozeně substance, jež se váží na benzodiazepinové receptory.

V osmdesátých letech se objevilo, že určitá sloučenina, jež se nachází v různých částech těla, je strukturálně podobná benzodiazepinům. Byl to jeden z hlavních metabolitů rozkladu diazepamu nordiazepam. Posléze byl v různých živočišných druzích nalezen také diazepam i další benzodiazepiny.

Po objevení těchto látek v těle se  začalo zkoumat, zda se rovněž vyskytují v přírodě. Prokázalo se, že ano. K bohatým zdrojům nordiazepamu patří zejména třešně a višně. Tento derivát benzodiazepinů byl také stanoven v neloupané rýži, bramborách a kukuřici. Koncentrace se pohybovala od    3 mg do 15 mg / 1 kilogram rostlinné tkáně. Kromě nordiazepamu byl nalezen v mnoha různých živočišných a rostlinných druzích také diazepam, a to v koncentraci  od  5–20mg/kg a dále také oxazepam (ve zvířecím mozku a játrech). Vyplývá z toho, že diazepam a jeho hlavní metabolit nordiazepam jsou přírodními produkty!

Proto není nutné jít při běžné nervozitě, neklidu nebo nespavosti hned k lékaři, aby předepsal farmaceutickými firmami produkovaná léčiva. Stačí si vzpomenout na moudré rady našich babiček, které nabádaly v prvé řadě k tomu, abychom se pomodlili, důvěřovali  Pánu Bohu a též se pořádně najedli. A večer kvůli lepšímu usínání doporučovaly dát si hrnek teplého mléka nebo kakaa. Ještě lépe se usíná po domácím  třešňovém či višňovém kompotu, který kromě toho, že je chutný, obsahuje i zklidňující nordiazepam. Takovéto jednoduché prostředky tedy patří k přirozeným léčivům!

Je tomu ovšem skutečně tak? Pokud by se moře natolik výrazně ochladilo, poukazovalo by to spíše na oficiálně popírané oslabení Golfského proudu, který by tyto zimní výkyvy teplot měl vyrovnávat. Kromě toho by normálně živočichové měli být schopni takovéto změny vydržet.

Ledaže by byli oslabeni dalšími nepříznivými vlivy – podobně jako člověk s výrazněji narušeným imunitním systémem podlehne lehce už běžnému nachlazení. Jenže co může způsobit tak značné poškození obranných a regulačních mechanismů?

Tato záhada přestane být natolik tajemná, uvědomíme-li si celkové dopady lidského počínání a obrovský rozsah nepříznivých zásahů, jež zákonitě poškozují  životní prostředí. Podívejme se nyní na určitou část našich prohřešků, jímž je nesmyslné zneužívání chemie. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že voda a vzduch jsou z hlediska ekosystému nejzranitelnější.

O doslova sebevražedném zamořování vodních toků se zmiňujeme v článku „Jak škodí chemie přírodě“.  Uvádíme v něm, že do vodních toků se vypouští až neuvěřitelně vysoká množství znečištěných odpadních vod – oficiální zpráva OSN udává dvě miliardy tun denně! A představme si, že takto zamořujeme vodu už po mnoho desetiletí. Moře se sice může na první pohled jevit natolik obrovské , že vypadá jako domněle nepřesytitelné. Pokud si však někdo vypočítá, kolik biliónů tun škodlivin se do něj dostalo za desetiletí znečišťování, pochopí, že únosnou míru není tak těžké překročit.

Kromě toho je nutno připočíst nepříznivé dopady mnoha dalších chemikálií, které lidé lehkomyslně uvolňují do okolního prostředí. V článku „Dopady chemizace zemědělství“ uvádíme, že ročně je na světě na zemědělské rostliny aplikováno přibližně 2,5 milionu tun pesticidů. Jejich zbytky se rovněž dostávají do vodních toků a následně tudíž i do moře. Tento vliv je přitom kumulativní, což dokazuje i nechvalně známý pesticid DDT, který byl před více než 30 léty zakázán. Jelikož ale přecházel i do deště, je jím dodnes zamořena celá země. Tyto jedy zákonitě otráví nemálo živočichů, zejména těch drobnějších a tudíž snáze zranitelných, mezi něž patří i ptáci a další užiteční tvorové.

Všimněme si zde důležité skutečnosti, že takovéto i další nebezpečné látky se uvolňují do vzduchu.  To samozřejmě není žádné překvapení pro toho, kdo má v pořádku čich a dostal se někdy do blízkosti práškovaného či stříkaného pole, chemického provozu nebo jiných „chemií“ (lépe řečeno „pekelně“) páchnoucích míst. K tomu musíme připočíst kouřové zplodiny všemožných továren, pyrotechniky, automobilů a dalších znečišťovatelů ovzduší. Přitom nejde jen o nejvíce zdůrazňovaný oxid uhličitý, který vydechuje též člověk i další živočichové. Oxid uhličitý je v porovnání s jinými plyny celkem neškodný a jeho přebytek mohou asimilovat stromy i rostliny (pokud je ovšem lidé nevyplení).

Mnohem škodlivější jsou  jiné složky kouřových zplodin, hlavně zbytky chemických látek, které pochází nejen ze spaloven odpadů, ale i dalších zdrojů. Vždyť co víme o účincích aditiv, které se přidávají do benzinu či nafty? Nejde přitom jen o nejvíce zdůrazňovaný dopad automobilové dopravy, ale neúměrně vyšší spotřebu a tudíž i emise mají třeba letadla.

Jestliže někdo pozvedne svůj zrak vzhůru k nebesům, může být leckdy až zaskočen tím, když na původně blankytně modrém obloze objeví neuvěřitelně dlouhé kouřové ohony mnoha letadel. Někteří se možná rovněž pozastaví nad tím, proč je takovýchto čar přes celou oblohu tolik a leckdy se křižují s dalšími, že vytváří jakoby síť! A zanedlouho poté se celá obloha zatáhne a většinou se brzo zhorší počasí. Jde o obecně známé chemtrails, o němž se píše všude možně (např. zde).   Nedovíme se ovšem pravdu o tom, čím vším nás tato vysoko letící letadla „práškují“. Jak říká sám název, půjde o nějaké chemikálie. Že jejich dopad nebude příznivý, dokazuje mimo jiné nebývalý nárůst dlouhodobých těžko léčitelných onemocnění horních i dolních cest dýchacích u lidí.

Takže z těchto i mnoha dalších důvodů není vůbec překvapivé, pokud drobní opeřenci nevydrží tento chemický atak a zničení spadnou k zemi. Dřívější havíři věděli, že když z bidýlka spadl kanárek, uniká na šachtě  otravný plyn. Tito drobní opeřenci se používali jako indikátory čistoty ovzduší. Dnes padají z nebe stovky ptáků a lidé na to zírají , ale nepochopí, že ve vzduchu je něco nedobrého. Jakou výstrahu ještě potřebují? Cožpak nestačí toto jasné poselství vzdušných tvorů?

K nim se přidávají i vodní tvorové, neboť značná část jedů, uvolněných do ovzduší, se následně dostávádo vody. Tuto přemíru všemožných škodlivin nevydrží v prvé řadě drobnější mořští živočichové. Avšak hromadné „sebevraždy“ v minulosti provedly i velryby či další mnohem větší tvorové. K  těmto tragickým úhynům zjevně nedošlo bezdůvodně – za všemi těmito případy lze nalézt příčinu – hrůzné působení moderního člověka.

A to nejen zamořování okolí různými trýznivými chemickými jedy, ale i vysílání rozličných druhů elektromagnetického záření, od mikrovln vysílačů mobilů až po vojenské radary. Jednání člověka je  – a to nejen z hlediska citu a morálky, ale i normálního zdravého rozumu – naprosto nepochopitelné.  Vždyť jak by mohly všechny tyto zločiny zůstat bez odpovídajícího nepříznivého zpětného účinku?

Uvědomíme-li si plně, nakolik jsou naše zásahy do okolního okolí rušivé až ničivé – přičemž poškozují především vzduch a vodu – pochopíme, že příroda toto šílené jednání  už dlouho nebude snášet. Zřejmě to pocítíme v brzké době, jak naznačuje i počátek roku 2011. Ten je z hlediska numerologie 4, což symbolizuje přírodu a její zákonitosti. Ty s jistotou vymýtí vše pokřivené, co člověk ve své zaslepené ziskuchtivosti natropil!

 Voda si na nás stýská

Většina lidí již zřejmě slyšela třeba o nepříznivých dopadech znečištěného životního prostředí. Například je známo, že pokud se do potoků a řek vypouští nedostatečně vyčištěné odpadní vody a splachují-li se do nich hnojiva a další látky spojené se zemědělskou činností, zvyšuje se hladina sloučenin dusíku a fosforu ve vodě, čímž nastane prudký rozvoj mikroorganismů, které spotřebovávají kyslík.

V takto znečištěné vodě s nízkým obsahem rozpuštěného kyslíku následně hynou ryby a další živočichové, přičemž se potoky a říční cesty plní organickým bahnem. Zřejmě každý vnímavější člověk, který někdy viděl takto umrtvenou řeku, cítí až do konečků prstů hrůznost tohoto činu.

Toto sebevražedné jednání se však vrací nazpět k člověku, který je původcem tohoto zamoření. Proto dnes není bez rizika ani pití vody z vodovodu. Ta se totiž většinou vyrábí z říční vody, do níž se dostávají výše uváděné i mnohé další škodliviny.

To dokazují i závěry výzkumu OSN nazvaná „Nemocná voda“. Dle ní čelí svět na počátku tohoto století další krizi, která se týká vody – a to jak jejího nedostatku, tak špatné kvality. To je dáno neustálým růstem populace, industrializací a chemizací produkce potravin.

 Megatuny zčištěných odpadních vod

Vodu znečišťují nejvíce splašky, hnojiva a další odpady zemědělské i průmyslové produkce. Zpráva zveřejněná ke „Světovém dnu vody“ uvádí, že denně se vypouští dvě miliardy tun takto znečištěných odpadních vod! Podle ní 3,7 procenta všech úmrtí na světě způsobují nemoci spojené se znečištěnou vodou.

Měli bychom si uvědomit, že vodní toky neznečišťují pouze odpady z chemických provozů atd., ale dennodenně k tomu přispívá i většina z nás. Kanalizace totiž teče do řek, ty zase do moří a oceánů, tvořících více než dvě třetiny povrchu Země.  Mnozí se uklidňují tím, že to jinak nejde a na toaletu přece musíme.

Není ale skutečně možné nic vylepšit? Vždyť můžeme alespoň usilovat o to, abychom vodu neznečišťovali zbytečně. Pokud třeba do svého těla společně se stravou a nápoji dodáváme kilová množství uměle vyrobených chemikálií, tak abychom se jimi neotrávili, jinými slovy – aby jejich množství v krvi nepřesáhlo únosnou mez, musíme se s nimi nějak vypořádat.

Buď se ukládají na nějakém místě organismu (např. do cyst), což lze přirovnat k jakési vnitřní „skládce odpadků“, nebo je po určitém přepracování vyloučíme společně s močí či stolicí. Exkrementy diskrétně spláchneme a je to… V přírodě se však nic neztrácí, neboť vše podléhá zákonům neustálého koloběhu; vyloučené škodliviny jen pošleme dále jako „dárek“ obyvatelům vod.

Je smutné, že i lidé, kteří opakovaně slyšeli nebo četli o nepříznivém dopadu syntetických chemikálií, nepřikládají této oblasti téměř žádný význam. A se vzdorovitou umíněností, lhostejnou pohodlností nebo z důvodů dalších nectností polykají z nutričního hlediska zcela zbytečné lahůdky a pamlsky. Mnohdy se přitom uklidňují, že organismus přijaté škodliviny nějak vyloučí. Přitom si ale neuvědomují, že kvůli uspokojení mlsného jazyka, závislosti nebo jinému požitku znečišťují následně zejména vodní toky!

Také příroda už toho má dost

Pokud se zastavíme na okraji lesa či jinde v přírodě, můžeme leckdy narazit na pytle odpadků, např. s PET obaly či dalšími umělými hmotami. V tu chvíli bych se osobně nejraději propadl hanbou, že také patřím k tomuto lidskému pokolení. Výraz „prasata“ není v tomto případě namístě, neboť tato – dle mnohých „nečistotná“ zvířata – by takovéto zrůdnosti nikdy neudělala.

Kromě toho jsme až neuvěřitelně zamořili i okolní vzduch, což poznáme hlavně tehdy, když se po nějaké době vrátíme třeba z čistých hor do velkoměsta. Citlivější jedince může poté až rozbolet hlava či se na nich projeví další z projevů „přiotravy“. Ještě horší bývá, pokud procházíme či projíždíme kolem některých z chemických továren – z nich vycházející dýmy nejenže hyzdí krajinu, ale mnohdy otravují okolní vzduch až neuvěřitelnými zápachy.

Za tímto vším je až neuvěřitelně krátkozraká, vypočítavá a sobecká ziskuchtivost výrobců, jímž jejich „rozumová křeč“ neumožní vnímat dopady tohoto jednání. Avšak svůj podíl na tom má i každý, kdo bez rozmyslu nakupuje různé zbytečnosti, které vyrábějí společnosti, jež neberou ohledy na celkové dopady své produkce.

Chemizace potravin a kosmetiky

Nejde samozřejmě jen o různé druhy potravin, ale i o všechny ostatní prostředky denní péče, jako je např. kosmetika. Rozhlédneme-li se v některých koupelnách, můžeme tam vidět třeba několik desítek různobarevných prostředků, které rozhodně nejsou ani ekologické, ani nepostradatelné. Leckdy se prostě koupí jen proto, že jsou levné, nebo že je na ně lákavá reklamní kampaň. A když se už pořídí, musí se přeci spotřebovat! Vždyť co s nimi?

Je jasné, že nezamyslíme-li se včas, tzn. dříve, než daný výrobek koupíme, dostáváme se do začarovaného kruhu, kdy stále jen řešíme následky předchozích špatných rozhodnutí. Abychom tomuto zamezili, je důležité zvážit předem, zda daný produkt koupit či nikoli. Nejen u potravin, ale i u všech ostatních výrobků je třeba se zaměřit spíše na kvalitu, než na kvantitu či televizní reklamu.

Hlavně už skutečně musíme pochopit, že „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Tuto lidovou moudrost lze vyjádřit i mnoha dalšími způsoby: biblickým „co zaseješ, to sklidíš“, jako zákon zpětného působení, případně vědecky jako zákon akce a reakce. Všechny tyto rozličné projevy zákona karmy nám dokazují, že vše se nám po čase vrátí.

Je tedy na naší volbě, zda budeme dále tvrdohlavě škodit přírodě a poté naříkat nad povodněmi a dalšími pohromami, nebo se již konečně polepšíme a přestaneme přírodou ničit a znečišťovat. Naučíme-li se s ní žít v souladu, bude nám poté přinášet jen požehnání a vše, co ke svému životu potřebujeme!