I malé dítě tuší drahocennost této tekutiny a většinou s hrůzou hledí na každou kapku krve, která z něj odchází. Byla o ní napsána spousta knih, neboť badatelé už po desetiletí zkoumají její vlastnosti a odhalili četné objevy, které mohou sloužit k všeobecnému prospěchu. Avšak kromě nemnoha vědců se o těchto zajímavých poznatcích většina lidí nedoví. Nebo o nich ani slyšet nechce, poněvadž nemají zájem měnit své zvyky či nevhodné návyky. Dokazuje to i skutečnost, že si společně s nevhodnými potravinami či nápoji přidávají do krve všelijaké chemikálie a poté se diví, že mají tolik zdravotních problémů. Pokud si nechceme takto zbytečně škodit, měli bychom se seznámit s vlastnostmi krve a tyto poznatky využívat v praxi.

 Všeobecně je známo, že krev je základem života i zdraví. Nenahraditelnou úlohu krve dokazují rovněž děje při krvácení: dojde-li ke větším ztrátám krve, postižený upadá do bezvědomí. Po překročení určité hranice již nemohou probíhat mnohé životně důležité funkce, z čehož vyplývá, že člověk posléze umírá. Je-li však transfúzí včas dodáno potřebné množství krve vhodného složení, lze tento proces ještě zastavit a postiženému zachránit život. 

Jestliže do některé části těla neproudí krev, není zásobována všemi potřebnými živinami ani kyslíkem a postupně odumírá. Avšak i kratší zamezení přívodu krve danou oblast znecitliví. To zřejmě mnozí zažili, když si třeba během spánku přeleželi ruku a pak se probrali, jako by nebyla jejich – byla studená a bezcitná. Teprve až do ní opět začala proudit krev, bylo možné ji plně vnímat.

Nesmírný význam krve je zřejmý i z lékařských studií, jež popisují její mnohostranné funkce. Výzkumy potvrzují, že organismus může normálně fungovat jen tehdy, má-li k dispozici odpovídající složení krve. V prvé řadě se sledují hodnoty červených a bílých krvinek.

Kromě toho i hladiny krevních destiček, které zabezpečují srážlivost. Avšak v krvi jsou dále rozpuštěny či rozptýleny ještě minerální látky, vitaminy, produkty látkových přeměn, bílkoviny, enzymy a další sloučeniny.

Tyto poznatky se využívají v praxi a napomáhají ošetřujícímu zvolit správný léčebný prostředek. Proto se provádějí i rozbory krve. Ty mimo jiné poskytují přehled o zdravotním stavu pacienta a různých dějích, jež probíhají v organismu. Z krve lze získat ještě mnohé další informace: např. stanovit dědičné dispozice, zjistit příčinu a druh onemocnění či rozpoznat jaké emoční stavy člověk prožívá.

Dopady změn složení krve

Pokud se nepřirozeně změní složení krve, naruší to normální chod organismu. Kromě zdravotních problémů to způsobuje i změny vnímání a prožívání skutečnosti. To lze pozorovat třeba při kolísání krevního cukru (glukózy). Je-li jeho hladina příliš nízká, člověk se nejprve cítí zesláblý a unavený. Nezvýšíme-li včas hladinu cukru v krvi, postižený se může dostat až do bezvědomí. To lze samozřejmě vysvětlit i nedostatkem využitelné energie.

Spojitost s koncentrací krevního cukru však dokazuje opačný stav. Jestliže jeho hladina v krvi stoupne nad určitou hranici, nastává tzv. hyperglykemická krize (dochází k tomu hlavně u diabetiků). Není-li hladina krevního cukru včas upravena do normálu, postižený může ztratit vědomí a upadnout do kómatu. Pokud to trvá příliš dlouho a nejsou-li provedena potřebná opatření, může to skončit až tragicky. Nebezpečná je také abnormálně zvýšená hladina dalších látek v krvi, hlavně toxických. Ty vážně ohrožují životní funkce a nedojde-li včas k jejich eliminaci, mohou způsobit dokonce smrt.

Nemalé problémy vyplývají rovněž z nedostatku nepostradatelných látek (tzn. sloučenin, jež si tělo neumí samo vyrobit), které jsou nutné pro normální metabolismus. Je prokázáno, že organismus se pokud možno snaží udržet potřebné složení krve. Nezíská-li určité nezbytné látky ze stravy, odebírá je tak dlouho, dokud mu vystačí jeho zásoby, přímo ze své tkáně. Například bylo prokázáno, že pokud se krevní složení značně odchylovalo od optimálního stavu, docházelo k vyplavování vápníku a jiných alkalických minerálů z  kostí, zubů a dalších částí těla.

Připomeňme si zde tzv. překyselení organismu, z něhož mohou vyplynout nemalé zdravotní problémy.  Překyselení je způsobeno nejen přebytečným příjmem kyselinotvorných potravin, ale i nedostatkem minerálních látek ve stravě. Jelikož minerální látky, které se ve vyšších množstvích vyskytují v kostech, zubech atd., patří mezi silně zásadotvorné prvky, uvolňují se vnitřními regulačními mechanismy do krve, neboť v ní mohou neutralizovat volné kyseliny, které by jinak mohly způsobit závažnější poškození.

Jak udržovat rovnovážný stav

Rovnováha je základním předpokladem správného fungování celého organismu; proto je třeba snažit se ji podporovat a udržovat. Naopak bychom ce měli snažit vyvarovat všeho, co ji narušuje. Obecně lze říci, že zdravý stav můžeme trvale udržet jen tehdy, nebudeme-li překračovat zákony bytí. To platí pro všechny úrovně naší osobnosti – od projevovaných citů, emocí, myšlenek až po praktické činy, mezi něž patří i péče o tělo.

Z hlediska stravování způsobuje nerovnováhu jak přemíra, tak nedostatek základních živin či dalších nepostradatelných součástí stravy. Proto bychom měli tělu dodávat v právě odpovídajícím množství vše, co potřebuje, a hlavně to, co mu prospívá. Jak na to? V prvé řadě je třeba nezanedbávat své tělo a věnovat plnou pozornost pravidelnému a úměrnému příjmu kvalitní a plnohodnotné výživy. Někoho možná napadne, že se to lehko řekne, ale hůře provede.

Nejprve se musíme vymanit z myšlenkového bludiště tohoto světa a oprostit se od nevhodných sklonů, závislostí a zavádějících informací či dopadů reklamních manipulací. Jinými slovy: je třeba navrátit se k přirozenosti. Posléze si tělo samo řekne, co v určité době vyžaduje ke své výstavbě i udržování správného složení krve. Vždyť po statisíce let čerpají lidé vše potřebné přirozeně z okolí.

Pomocí pokrmů a nápojů lze rovněž uskutečňovat cílené změny složení krve. Chceme-li dosáhnout dlouhodobě příznivého působení, měli bychom tedy čerpat všechny potřebné látky (včetně minerálů, vitaminů, enzymů atd.) z naší potravy. 

 Ta je nejdůležitějším zdrojem látek (viz čl. Strava jako zdroj vitaminů), které jsou nezbytné pro tvorbu všech krevních součástí; rovněž má zabezpečovat dokonalé fungování orgánů, ovlivňujících její složení. 

Klíčovou a nezastupitelnou úlohu k udržování normálního složení krve mají játra. Těmi během našeho života neustále proudí krev. Už známý lékař starověku Galenos uváděl, že „látky vstřebané z potravy putují v podobě střevní mízy zvláštní cévou přímo do tohoto orgánu sytě rudé barvy“.

Kromě zpracovávání přirozených živin mají játra odstraňovat z krve v ní přítomné škodliviny a cizorodé látky, tzn. detoxikovat organismus. To však zvládnou jen tehdy, jestliže je nepoškozujeme či dlouhodobě nepřetěžujeme.

K tomu dochází třeba tím, dodáváme-li do těla nezanedbatelná množství toxických látek. Někdo si třeba pomyslí: „Vždyť mi to kouření neuškodí“ a zapálí si cigaretu. Jiný kvůli požitku nebo závislosti vypije nějakou tu sklenku alkoholu, případně si dá oblíbenou „lahůdku“ se škodlivými chemickými látkami a uklidňuje se tím, že ho to nezabije.

Avšak mylné lidské domněnky nejsou vůbec směrodatné, neboť organismus funguje dle svého naprogramování. Seznámíme-li se s fyziologií trávení, zjistíme, že vše, co sníme či vypijeme, tak pokud to strávíme, přechází skrze střevní stěnu do krve. Jestliže tedy někdo konzumuje zcela nevhodné věci, pozměňuje si tím nepříznivě složení své krve.

Proto se tedy skutečně vyplatí sledovat, jaké chemikálie se mohou do našeho těla dostat společně s konzumovanou stravou a nápoji (jejich dopady se na těchto stránkách zabýváme ve více článcích). Z uvedených důvodů bychom se tedy skutečně měli snažit zamezovat působení nepříznivých faktorů, jež způsobují nepříznivé změny složení krve, nebo jakkoliv poškozují organismus.

 Uvedená tématika je podrobněji rozebrána v knize Tajemství krve .

V potravinách nalezneme – kromě často zdůrazňovaných škodlivin (jako jsou éčka a další chemikálie) – většinu látek, které posilují správné fungování organismu. To platí alespoň pro plnohodnotné suroviny, které byly správně pěstovány a zpracovány. Množství přijatých škodlivin můžeme výrazně snížit upřednostňováním domácích výpěstků či BIO produktů a zkontrolováním složení kupovaných výrobků, o čemž se zmiňuji v dalších článcích. 

Často slýcháváme o vitamínech, které přispívají zejména k posílení vitality a imunity. Dále ochraňují před četnými nepříznivými vlivy (např. volnými radikály a dalšími škodlivinami), podporují dostatečnou aktivitu celého organismu atd. Nepostradatelnost vitaminů  byla prokázána již nesmírně dávno a dodnes se zkoumají jejich účinky na lidský organismus. Většina studií se provádí hlavně kvůli možnostem jejich léčebného využití. Původně byly zkoumané látky pouze izolovány z přirozeného materiálu.

Teprve až poměrně nedávno se začaly vitaminy syntetizovat uměle; tzn. chemickými reakcemi se získávají sloučeniny, které mají mít shodnou chemickou strukturu. Tyto průmyslové vyráběné látky se nazývají přírodně identické vitaminy. V některých případech jsou tyto produkty užívány při léčení chorob, způsobených nedostatkem vitaminů. Nemálo lidí může na základě tvrzení prodejců nebo „slibů“ uvedených na reklamních letáčcích uvěřit tomu, že stačí denně spolknout nějakou tu tabletku a budeme mít všeho dostatek.

Praxe však ukazuje, že tomu tak není. Nejenže takto jednoduše nelze do těla dostat vše, co potřebujeme, ale některé synteticky připravené vitaminy mohou mít až výrazně nepříznivé zdravotní dopady, což bylo potvrzeno i klinickými studiemi! Přestože by průmyslově vyráběné vitaminy měly být identické s přírodními, bývá  jejich působení odlišné. Rovněž je třeba brát v úvahu, zda jde o jednodušší sloučeniny (jako je např. vitamin C), které lze celkem snadno vyrobit, nebo o složitější vitaminy, jež mnohdy obsahují více účinných látek.

Mezi diskutabilní patří třeba syntetický vitamin E, u něhož bylo opakovaně prokázáno, že nedostatečné hladiny doplnit nedokáže; dokazuje to i skutečnost, že po přechodu na přírodní vitamin E se zanedlouho výrazně zlepšily původní problémy, vyplývající z jeho nedostatku.

Kromě druhu užitých vitaminů je třeba sledovat i obsah dalších přítomných složek: od pomocných až po přídatné látky. Pro zjištění jejich vhodnosti lze užít tabulky či tahák z knihy „Tajemství výrobců potravin“, neboť samo označení „doplňky stravy“ říká, že tyto produkty spadají do potravinářství. Avšak potravináři je většinou vůbec nevyrábí, ani s nimi nemají nic společného. Je to tedy jakési území „nikoho“ a proto se mnozí domnívají, že mohou dělat a tvrdit co chtějí – hlavně že to vynese!

Skutečnost, že většina výrobců multivitaminů již dávno opustila pradávnou základní lékařskou poučku, která zní: „Především neuškodit“ a nahradila jí moderním: „Především vydělat“, dokazuje právě složení mnohých z těchto produktů.  Nahlédneme-li do něj, možná nás napadne, že konečnou kompozici preparátů nemohli dělat farmaceuti, ale spíše obchodníci či marketingoví pracovníci. Vždyť proč jinak by k běžným vitaminům a minerálům přidávali tolik chemikálií?

Nejde přitom jen o pojidla, ale z hlediska funkčnosti o naprosté zbytečnosti; třeba kvůli lákavému vzhledu se přidávají umělá barviva, která organismus jen zatěžují. Také je nepochopitelné, proč do těchto výrobků, které jsou určeny pro normální populaci, přidávají umělá sladidla – ta jsou přece jen pro diabetiky. Kromě toho bylo u mnoha umělých sladidel opakovaně prokázáno, že poškozují různé orgány (např. ledviny a jiné).

Takže lze jednoduše zkonstatovat, že polykání takovýchto různobarevných, navoněných a uměle přislazovaných tabletek může více uškodit, než pomoci. Vyplatí se tedy skutečně zaměřit na správnou výživu, která organismu může zajistit dostatek všech nepostradatelných látek. Dá to sice více práce, než polknout tabletku, ale stojí to za to!

Osobně jsem přesvědčen, že z vhodných přírodních zdrojů můžeme získat dostatek všech nepostradatelných látek. Během své mnohaleté praxe jsem ještě nikomu k doplnění chybějících vitaminů a minerálů nemusel doporučit tabletky, vyráběné farmaceutickým průmyslem, ale vždy jsem „předepsal“ pouze vhodné přirozené suroviny.

Neměli bychom tedy zapomínat, že všechny pro tělo potřebné látky jsou obsaženy v přirozených čerstvých surovinách, které lze konzumovat buď  jako pokrmy, nebo pít z nich připravené nápoje (např. čerstvě lisované šťávy).

Rovněž je prospěšné využívat každou příležitost k samosběru planě rostoucích bylin, na které od jara do podzimu můžeme narazit v přírodě. Doslova mi vyrazilo dech, když jsem se v literatuře dověděl podrobné složení  „běžných“ bylin jako je kopřiva, pampeliška ad. 

Neopomínejme ani rozličné plody, které příroda zdarma nabízí! Nejvhodnější jsou takové, které si natrháme sami. Připomeňme si třeba po generace užívané šípky: nejlepší jsou změklé, z nichž zmáčknutím vytlačíme výbornou oranžovou „pastu“, z které můžeme po smíchání s medem vyrobit marmeládu.  Zbylé šípky lze povařit ve vodě a po scezení přes jemné sítko získáme chutný čaj. Jelikož v šípcích přítomné bioflavonoidy stabilizují vit. C, dodává šípkový čaj nemálo z nepostradatelných látek.

Kromě obrovského nutričního přínosu, vyplývajícího z nejvyššího možného obsahu vitaminů a dalších životně důležitých látek, vyskytujících se v čerstvě utržených plodech, je třeba upozornit i na další výhody: jednak vidíme, na jakém místě rostly a kromě toho sami určujeme, za jakých podmínek je budeme dále uskladňovat či zpracovávat.

To jsou tedy ty nejlepší doplňky stravy! Z těchto i mnoha dalších důvodů bude nejvýhodnější navrátit se k po staletí užívaným přírodním zdrojům! Měli bychom si uvědomit, že vše co potřebujeme, je pro nás „prostřeno na stole přírody“. Bylinky a další plody neobsahují jen vitaminy a minerály, ale mnohem, mnohem více! Je načase pochopit, že závisí pouze na nás, nakolik dokážeme využívat všech darů naší překrásné přírody!

Tématika vitaminů, minerálů a dalších nepostradatelných látek je podrobněji rozebrána v knize Tajemství krve.

 Každý zřejmě zaslechl, že bez vody nelze přežít. Proto se někomu může zdát zbytečné vodu rozebírat; vždyť tu přeci u nás může pít každý – buď v nápojích, nebo ji čerpat z jiných zdrojů. Avšak převažující část lidí paradoxně takovémuto jednoduchému úkonu (které zvládne i zvíře) nevěnuje potřebnou pozornost a vodu pije málo. To mohu potvrdit i z praxe, neboť u většiny lidí mi při testování vychází nedostatečný příjem tekutin.

 Pozorujeme-li rovněž, jaké nápoje se v obchodech nejvíce nakupují (např. limonády a další chemicky znečištěné kapaliny, které tělu přinesou více škody, než užitku), je zřejmé, že většina konzumentů si zatím neuvědomuje, jaký dopad mají nevhodné tekutiny. A přitom dopady nepatřičných nápojů mohou být ještě zhoubnější, než dopad komerčních potravin!

Nejde přitom jen o důsledky znečištění „pitné“ vody (viz čl. Jak škodí chemie přírodě ).Vždyť mnozí lidé se kvůli tomu orientují na tzv. balené vody. Avšak ani ty nejsou bez rizika, neboť je potvrzeno, že látky z obalu přechází do skladovaného obsahu. Tím nezanedbatelně mění původní složení vody. Proto voda, která byla ve výrobním závodě naplněna do PET obalu (kromě toho je v něm dále skladována) bude obsahovat i určité součásti umělých hmot. To zjevně způsobuje nepříznivé změny, a to jak v chuti, tak fyzikálně-chemických vlastnostech.

Mnohem bezpečnější jsou v tomto ohledu skleněné láhve. Ty se totiž vyrábí z přirozených sloučenin křemíku, který je hojně obsažený v zemské kůře. Proto voda ve skleněné láhvi vydrží mnohem déle, aniž by musela být nějak konzervována či ozařována. Nenechme se tedy zlákat „lehčími“ umělohmotnými obaly, ale využívejme tradiční skleněné lahve! Je smutné, že ve většině obchodů nabízejí mnoho druhů vod v PET obalech, ale jen zřídkakdy ve skle. Bude-li však na obchodnících stále více lidí vyžadovat nápoje ve skle, začnou se opět častěji nacházet i v regálech.

Základní kriteria kvality vody

Podívejme se na to, jaká kriteria kvality vody se dnes běžně sledují, a která se prozatím opomíjejí. V současnosti se kontrolní orgány zaměřují v prvé řadě na mikrobiologickou čistotu. Samozřejmě, že toto kritérium je důležité, avšak nemělo by to vést k extrému, tzn. chtít sterilní prostředí. To v podstatě ani není reálné, neboť všude kolem nás se normálně vyskytují mikroorganismy, jako jsou bakterie, plísně atd. Jejich značné rozšíření dokazují rovněž mikrobiologické rozbory. Pro neodborníka je často až šokující, co vše na vhodné půdě vyroste třeba z běžného vzduchu – dle vyjádření lékařů se třeba ve velkých obchodech vlivem značné migrace lidí vyskytuje až 9 milionů mikrobů na 1m³ vzduchu!

Neuvádím to zde proto, abych kohokoli strašil, ale naopak chci upozornit na skutečnost, že tyto nejjednodušší živé formy se přirozeně vyskytují nejen všude kolem nás, ale i uvnitř našeho organismu. Vždyť mají v přírodě již po miliony let zcela nezastupitelnou úlohu, neboť uskutečňují stálý koloběh, jenž v ní probíhá. Kromě toho mají mnohé z mikroorganismů další úlohy, např. v našem trávicím traktu přetvářejí látky, jež nemůžeme sami zpracovat; mimo jiné nám přímo v těle „vyrábějí“ různé vitaminy.

Obecně je též známo, že daný mikroorganismus vyroste jen na určité a pro něj příhodné půdě. To potvrzuje rovněž mikrobiologie – ke kultivaci daného druhu bakterie atd. je třeba připravit právě odpovídající substrát, jinak by sledované mikroby nenarostly. Tzn.,  musí se mu „namíchat“ prostředí, které mu vyhovuje. Obdobně v našem těle vytváříme mikrobům odpovídající „půdu“ my, a to svým myšlením a jednáním. Jinak řečeno: jak dobře se staráme o svůj niterný život i fyzické tělo, to se projeví mimo jiné i na stavu imunitního systému. Pokud ten je zcela funkční a v pořádku, dokáže přirozeně zamezit rozvoji i pomnožení mikroorganismů v těle.

Vraťme se však k vodě a její mikrobiologické kvalitě. Je bez diskuzí, že by se v ní neměly vyskytovat žádné patogenní mikroorganismy, které mohou způsobit vážnější onemocnění. Avšak na druhou stranu je zbytečné nechat se zastrašit třeba tím, že ve vodě při mikrobiologických rozborech naleznou např. bakterie Escherichia coli. Vždyť jde o běžně rozšířené bakterie, žijící v tlustém střevě teplokrevných živočichů (E. coli je jedním s nejdůležitějších zástupců střevní mikroflóry a je nezbytná pro správný průběh trávicích procesů ve střevě).

Sice se uvádí, že některé vzácnější kmeny E. coli mohou za určitých okolností způsobit různé problémy, jako je např. zánět močového měchýře, ale to může přivodit i běžné prochladnutí! Proto by výskyt několika kolonií této bakterie neměl být směrodatný pro striktní vyloučení vody jakožto pitné. Mimo jiné je třeba dodat, že normy, které předepisují nulový výskyt E. coli, vychází ze stanovení ve vodárně, v níž předtím provádí její „sterilaci“ chlórem apod. Avšak co nám teče z vodovodu, nebo kolik milionů mikrobů vzniklo „kultivací zbytků“ v běžné houbičce na nádobí, o to se už úředníci nestarají.

V podstatě se ani moc nezajímají o další důležité kriteria kvality vody, jímž je chemická čistota. Oficiální zákonné normy předepisují stanovení několika základních minerálů, přičemž z kontaminantů se zaměřují jen na dusičnany a dusitany. Každý, kdo se seznámí s možnými zdroji znečištění říční vody (viz čl. Jak škodí chemie přírodě ), lehce pochopí, že by bylo třeba stanovit stovky chemikálií, abychom získali směrodatné informace o chemické čistotě vody, která teče z vodovodu!  Pro ilustraci: když se nějací badatelé zaměřili i na další látky, které přecházejí do vody, dospěli k šokujícímu zjištění – v  USA bylo v pitné vodě několika velkých měst stanoveno až 62 reziduí chemických léčiv! Takováto voda tedy do organismu zbytečně zanese „koktejl“ medikamentů! 

Není nad pramenitou vodu

Aby někdo nezmalomyslněl, tak prozatím se alespoň u nás nabízí jednoduché řešení – na většině míst můžeme nalézt celkem kvalitní pramenitou vodu! Ta má nemálo výhod: v prvé řadě jejím průtokem skrze zemské vrstvy dochází k jejímu pročištění. To je v současnosti velmi aktuální, neboť jak bylo uvedeno, většina z otevřených povrchových vodních zdrojů je výrazně znečištěna. Podpovrchová pramenitá voda, jež pochází z čisté přírody, nejlépe z lesa, hor apod., je tedy v tomto ohledu nejbezpečnější.

 Naštěstí si tyto skutečnosti začíná uvědomovat stále více lidí, a proto se snaží hledat vhodné zdroje vody. Mnozí vnímají, že nejprospěšnější bude – a to nejen z ekonomického hlediska – navrátit se opět k osvědčeným „životadárným“ studánkám. Mám velikou radost, když potkávám zdravě vypadající jedince, kteří si jako já „čepují u studánky“ a neodradí je třeba ani to, pokud je na ní z „úředního příkazu“ přidělaná cedulka s přeškrtnutou skleničkou.

Pokud by přece někdo měl obavy z mikrobů, upozorňuji, že převařením vody zahubíme v ní přítomné mikroby. Tímto způsobem tepelného zpracování (ne však mikrovlnným záhřevem!) lze zlepšit i kvalitu vody z vodovodu, neboť z ní nejen vypudíme četné prchavé sloučeniny (např. chlor), ale dochází i k  energetickému „přeprogramování“. Aby však toto někoho nenavedlo k pití destilované vody, tak doplňuji, že touto úpravou sice odstraníme přítomné minerály, avšak mnohé škodlivé prchavé sloučeniny přecházejí do destilátu! Takže destilovaná voda není vhodná k pití!

Připomeňme si, že pramenitá voda se pila po statisíce let našeho předchozího pozemského vývoje.  Někdy se též nazývá „krev Země“, neboť nikdy nejde pouze o H₂O, ale jsou v ní rozpuštěny různé minerální a další látky, které příznivě ovlivňují složení krve a rovněž napomáhají ke zlepšování zdravotního stavu. Kupříkladu bylo prokázáno, že v oblastech, kde lidé pijí kvalitní vodu s dostatkem hořčíku, mají statisticky nižší výskyt srdečně cévních onemocnění.

Naopak nedostatek kvalitní vody způsobuje houstnutí krve, což v prvé řadě zhoršuje její proudění cévami a žilami. Dále způsobuje nesprávná hustota krve – společně s v ní se vyskytujícími chemikáliemi (viz další články) – „oděrky“ a zánětlivé stavy cév a dalších součástí krevního oběhu. Organismus se poté snaží napravovat tyto poruchy třeba tím, že na „oděrky“ v cévách nalepuje různé „náplasti“, jako je např. cholesterol. Pokud je ho však moc, cévy či další součástí krevního oběhu se mohou ucpat a lékaři pak konstatují cévní příhodu, kupř. mrtvici. Jestliže člověka zachrání, straší ho až do smrti cholesterolem, proti němuž mu předepisují různé léky.

A přitom by jako prevence většinou stačila obyčejná voda! Zásobujeme-li tělo dostatkem kvalitní vody, podporujeme kromě pročištění těla i správné fungování mnoha dalších orgánů, které regulují též produkci cholesterolu v těle. Dostatečné zavodnění také ředí krev, což rovněž snižuje rizika srdečně cévních i dalších onemocnění.

Celkový zdravotní přínos, vyplývající z odpovídajícího příjmu kvalitních tekutin, je nedozírný. Dokonce bylo vědecky dokázáno, že jedno z tajemství dlouhověkosti a zachování dobrého zdraví tkví v pravidelném pití kvalitní vody! Kromě toho je známo, že nepříznivé změny, doprovázející stárnutí, úzce souvisí s poklesem obsahu buněčné vody. A pokud celkové množství vody v organismu klesne pod padesát procent, nelze již zajistit plnění všech životně nezbytných funkcí, z čehož vyplývá smrt takto dehydratovaného člověka!

Obrovský význam vody je známý odedávna; dokazují to i procedury, jimiž docilovali uzdravení mnozí velikáni medicíny – od Hippokrata až po novodobého „objevitele“ léčby vodou Vincenze Priessnitze. Tito moudří terapeuti však vnímali, že mezi jednotlivými zdroji vody jsou značné rozdíly ve složení i účinku. Upozorňuji na to hlavně z toho důvodu, že se dnes mnoho lidí orientuje na různé metody „léčení vodou“ a přitom si neuvědomují, že zakladatelé těchto metod zásadně užívali čistou pramenitou vodu!

Energetické aspekty vody

Známý japonský badatel Masaru Emoto prokázal nejen to, že pramenitá voda je nejlepší, ale rovněž zdůrazňuje i další aspekty kvality vody, které jsou životně důležité pro všechny formy života. Předkládá viditelné důkazy, že lidská vibrační energie, myšlenky, slova a hudba ovlivňují molekulární stavbu vody. Voda nemá jenom schopnost zrakového odrazu prostředí, ale odráží také další vlastnosti okolního prostředí. Proto ji lze užívat i jako informační nosič (což se využívá např. v homeopatii a při výrobě květových esencí).

Jak energie prostředí mění molekulární tvar vody, to dokazují mikroskopické fotografie krystalů různých vod, které byly za přesně stanovených podmínek zmraženy. Uvedený obrázek ukazuje, co se stane, jestliže byla destilovaná voda vystavena účinkům mluveného či na zkumavku napsaného slova (více o metodice a další zajímavosti, včetně mnoha krásných obrázků lze nalézt zde).

Na obrázku je účinek slova LÁSKA:

U nás se rozdílnými energetickými vlastnostmi vody, pocházejících z různých zdrojů, již léta zabývá pan Václav Černý (tvůrce přístrojů AQUA SANATURA^®), který k tomu uvádí: „Voda slabá, chudá na energii, je sevřená sama v sebe a je méně ochotná přijímat a chránit látky v ní obsažené. Snižuje se tak stabilita koloidních roztoků tělních tekutin (krev, lymfa ad.), což může způsobit vykrystalizování látek a tím i tvorbu často již neodplavitelných buněčných odpadů. Nedostatečná hydratace buněčného prostředí a ztráta buněčné vody patří k rozhodujícím faktorům, které urychlují stárnutí organismu.

Voda energeticky bohatá, například voda horských pramenů, bystřin či voda po biotechnické revitalizaci dodává tělu energii, pročišťuje i detoxikuje vnitřní prostředí organismu a zlepšuje látkovou výměnu. Pomáhá též k efektivnějšímu využití vitamínů, minerálních látek a stopových prvků z potravy.“

Všechny tyto závěry dokazují, že kvalita našeho života je přímo spojena s kvalitou vody, kterou přijímáme. Vždyť organismus ji využívá nejen k výstavbě buněčných tkání, ale i k zabezpečení normálního proudění krve.  Neotravujme si tedy čistou vodu! A to ani chemickými škodlivinami, ani nesprávným vnitřním nastavením!  Voda je dar, jehož hodnotu jsme dosud plně nepoznali!

Tématika je podrobněji rozebrána v knize Tajemství krve.

Působení ostatních živlů naleznete na těchto stránkách zde.

 Co jsou barviva  

Příznivý vliv výrazně zbarvených surovin byl vypozorován už v dávné minulosti a prokázán i současnou vědou. Mezi přírodní barviva totiž patří vitaminy, antioxidanty (tj. sloučeniny zabraňující nepříznivým změnám vlivem přítomnosti kyslíku), antikarcerogenny (tj. látky snižující rizika vzniku rakoviny) a další příznivě působící látky, jejichž léčebný účinek je všeobecně uznáván - např. barevné flavonoidy výrazně snižují rizika kardiovaskulárních onemocnění.

K naší velké škodě si však většina lidí neuvědomuje, že barevné záření, které je v podstatě nositelem informace, jemuž lze dokonce přiřadit přesnou číselnou hodnotu, bude významně působit na náš organismus i na mnoha dalších úrovních. Ani převažující část výrobců potravin nerozpoznala význam přirozeného zbarvení surovin a proto většina z nich užívá umělá barviva; k naší újmě je pro ně prvořadý ekonomický zisk.

Z chemického hlediska je prokázáno, že barevnost určitého produktu způsobují tzv. barviva, což jsou sloučeniny, které z bílého světla určitou část pohlcují a zbytek barevného spektra vyzařují zpět. Dle druhu vyzářené části světelného záření (charakterizuje ho určitá vlnová délka) říkáme, že látka má tu či onu barvu.

Rozpustíme-li barevné látky v kapalině, ať je to již voda či naše krev, odpovídajícím způsobem je tím obarvíme. Jak přitom působí barevné látky, které přijímáme společně s pokrmy či nápoji? Po jejich strávení přecházejí do krve, čímž zákonitě mění její složení i mnohé další vlastnosti.

Možnosti změn zabarvení krve

Přirozené zbarvení krve způsobují převážně sloučeniny určitých kovů, jako je železo, kobalt a další. Kromě toho se v krvi vyskytují ještě další výrazně zbarvené sloučeniny, mnohdy i odpadní produkty metabolismu.

Při odběru krve lze na první pohled dle vzhledu plazmy zjistit, kteří lidé jsou po vydatném jídle a jací byli nalačno. Je též prokázáno, že mnohé žlutě, oranžově či jinak výrazně zbarvené vitaminy přecházejí ze stravy do krevní plazmy a lze je v ní stanovit. I když jde o velmi nízká množství, která nebudou v krvi okem běžně patrná, jde o látky výrazného působení.

Právě uvedený případ, tzn. skutečnost, že barviva ze stravy mohou přecházet do krve, čímž do ní „zabudovávají“ určitý druh barevného záření, je velmi významný. Tento způsob má totiž výraznější a trvalejší působení, než ostatní metody léčení barvami, při nichž barevné záření působí zvnějšku, kupř. přes povrch těla.

Je nutné zdůraznit, že k „barvení krve“ je třeba užívat pokud možno co nejčistší barvy. Příznivě působí pouze ta barviva naší stravy, která jsou skutečně přírodního původu, tzn. pospojovaných dle nezkřivených přírodních zákonů.

Umělá barviva, jež byla získávána chemickou syntézou (kupř. z dehtu), působí naprosto odlišně, neboť zakalují zabarvení krve temnějšími odstíny a často i výrazně poškozují lidský organismus – proto bychom je pokud možno neměli přijímat!

Jak vybírat barvy

V prvé řadě se každý sám může snažit vycítit, jaký typ zabarvení ho v určité době přitahuje. Přitom by se ale neměl nechat ovlivňovat vlastními předsudky, módními trendy či dalšími vlivy, které vychází převážně z činnosti rozumu. Naopak je přitom vhodné svůj rozum jakoby „vypnout“ a snažit se vnímat vnitřní impulsy.

Kupříkladu můžeme určitou surovinu jakoby „vidět“ při zavřených očích. Přitom je třeba rozlišovat, zda viděné vychází skutečně z našeho nitra, nebo přitom hrají převažující roli naše podvědomé předsudky, např. sklony či závislosti na libovolné pochutině. Obecně může každý odlišit, která vidina vyplývá ze závislosti a která poukazuje na skutečnou potřebu těla. Jednoduše si stačí uvědomit, bez jaké konkrétní laskominy se nemůžeme či nechceme obejít.

Také nám může být pouze ukázána určitá barva, přičemž je ponecháváno na našem rozhodnutí, kterou konkrétní surovinu vybereme. Takovéto „zprávy“ bychom měli brát vážně, tzn. snažit se do svého jídelníčku zařadit odpovídající suroviny.

Konzumujeme-li však častěji určité potraviny, jejichž zabarvení nás „přitahuje“, je potřeba dávat pozor na to, abychom nepřijímali jednostranně zbarvenou stravu. V denním stravovacím režimu by se totiž měly pokud možno vyskytovat potraviny všech níže uváděných základních barev.

Hlavní zásady léčení barvami

V prvé řadě je třeba zdůraznit, že ke každému člověku je třeba přistupovat individuálně. Nejprve je nutné zjistit, jaké je původní složení krve. Za tím účelem lze využít svalový test (podrobnější vysvětlení naleznete zde), jímž v tomto případě zjišťujeme nedostatky určitých barev. Zároveň je třeba stanovit i případné přebytky tmavých barev.

Abychom barevnou terapií působili skutečně příznivě, je potřeba brát v úvahu vliv jednotlivých barev na rozličná onemocnění. Vyplývá to rovněž z obecného rozdělení barev dle jejich působení do dvou základních skupin:Do první patří tzv. teplé barvy, tj. červená, oranžová a žlutá, které podněcují k vyšší aktivitě, povzbuzují činnost vegetativního nervstva a dalších orgánů. Z léčebného hlediska je proto vhodné využívat takto zbarvené potraviny zvláště tehdy, potřebujeme-li prohřát danou část těla či zaktivizovat určité orgány.

Barvy druhé skupiny se naproti tomu označují jako studené. Mezi ně patří zelená, modrá a fialová. Tyto barvy zklidňují organismus a vyvolávají útlum tělesných funkcí. Jelikož se směrem k fialové části zvyšuje frekvence a tudíž energie, budou tyto barvy působit více v jemnějších úrovních. Kromě toho užíváme i potraviny a nápoje zbarvené bíle a hnědě.

K „barvení krve“ se v praxi často užívají léčivé bylinky. Nejznámější je jejich příprava formou čajového nálevu, tzn. přejití vařící vodou. Barevné části květů se někdy nechávají jen macerovat v chladné vodě. 

Některé byliny lze užívat do salátů (např. čerstvé listy pampelišky), jako koření (dobromysl atd.), jiné zpracovat po jejich uvaření a rozsekání obdobně jako při přípravě špenátu (mladé kopřivy, česnek medvědí ad.).

Určitá barviva se rozpouští pouze v tuku. Mezi ně patří i karotenoidy, které se vyskytují v mnoha plodech, bylinkách a zeleninách. Proto je vhodné mrkev trochu osmahnout a podusit na tuku, neboť se z ní uvolní více  karotenoidů, které jsou pak lépe vstřebatelné.

Téměř před každým působením, při němž se snažíme změnit zabarvení krve, je potřeba ji nejprve pročistit. Výjimky mohou tvořit osoby, které před tím prováděly určitou čistící kůru nebo dlouhodobě dodržovaly přísnou dietu.

Možnosti pročištění organismu, jakož i podrobnější vysvětlení léčby barvami, jsou uvedeny v knize Tajemství krve.