Mimoto se do našeho těla dostávají i umělé hmoty, nazývané plasty. Základní rozdíl oproti výše uváděným sloučeninám je ten, že jde o polymery, jež se vyrábí řetězovými či dalšími reakcemi, přičemž se na sebe navzájem vážou jednotlivé sloučeniny;  kupř. polyethylen (PE) vzniká polymerací ethylenu. PE se užívá k výrobě rozličných obalů, avšak i nesmírně mnoho z dnes běžně užívaných předmětů.

Výrobky z umělých hmot nás v moderním světě obklopují téměř všude. Proto není vůbec divu, že naše planeta je znečištěna hromadami umělohmotných odpadků. Přitom to není nijak dávno, kdy tomu bylo jinak. Pamětníci si nejspíš vzpomenou na dobu, kdy byly ve skleněných lahvích nejen mléko, jogurty, limonády, šťávy atd., ale i ostatní potravinářské produkty. Málokterý z výrobků tenkrát býval vakuově balen do umělohmotné fólie. A teď? Třeba mléko ve skleněných lahvích je spíš výjimkou.

Jak odlišné to ovšem bylo třeba před stoletím! Jestliže se rozhlédneme v některém skanzenu po starých předmětech, uvidíme, že byly ze dřeva, kovu, keramiky, skla, slámy či dalších přirozených materiálů. V podstatě byl tenkrát všechen odpad recyklovatelný neboli přirozeně odbouratelný. Zbytky z kuchyně se daly na kompost, spalitelné věci se spálily, popel z kamen se někde vysypal atd., takže vůbec nebyly potřebné popelnice.

Dnes se moderní lidé vyspí na umělohmotné matraci. Vstanou, protáhnou se na syntetickém koberci, nazují umělé pantofle,  na umělohmotný kartáček si z tuby vymačkají zubní pastu plnou umělých chemikálií. Do umělohmotného kalíšku napustí vodu a vyčistí si zuby. Muži se oholí umělohmotným holicím strojkem.  Ženy si zase na všemožné části těla aplikují preparáty z umělohmotných nádob, které jsou převážně složené z umělých chemikálií. Pak se většinou obléknou do umělých oděvů a dají si snídani, jež obsahuje nemálo chemikálií. Mnozí pak jedou do práce či jinam – ať autem, či jiným dopravním prostředkem; přestože bývají zvenku plechové, uvnitř jsou umělohmotné. Spěchají do budov, jež sice obsahují i přirozené materiály, ale zvenku je izoluje umělý polystyren. Sednou si na umělohmotné židle či křesla a začnou něco dělat na počítači nebo jiných přístrojích, které převážně bývají z umělých hmot! K obědu si objednají třeba něco v umělohmotných krabičkách a jídlo jedí umělohmotnými příbory, aby nemuseli nic umývat. Zapijí to často kapalinou z umělohmotného kelímku či z tak oblíbené PET lahve. Jelikož spěchají, hodí to, co zbyde, do koše a jdou rychle vydělávat peníze. Není ani nutné pokračovat, neboť to vidíme všude, rozhlédneme-li se po moderním světě.

Jelikož umělé hmoty bývají jen těžko odbouratelné a rozložitelné, vyplývá z toho jednak to, že zbytky pak kdesi dlouho leží, a to buď na chodnících, v přírodě, anebo na obrovských skládkách odpadků, případně vytváří v oceánech „nové umělohmotné ostrovy“ atd. Kromě toho se též umělými hmotami zanáší lidské tělo. Leckdy je těmito nepřirozenými sloučeninami jakoby nabalzamované, a proto se po smrti může i déle rozkládat. V americkém filmu The Human Experiment z roku 2013 se uvádí, že při kremaci se v dnešní době lidské tělo mnohem hůř spaluje – je totiž „impregnované“ nehořlavými umělými chemikáliemi, jimiž bývají napuštěny matrace, pohovky a další předměty denní spotřeby. Tyto chemikálie se do nich přidávají kvůli prevenci požáru, avšak málokdo si uvědomí, že se vypařují do okolí a lidé je pak vdechují.

Do okolního prostoru se tudíž nyní uvolňuje tolik nepřirozených látek, že o tom ztrácejí přehled i samotní vědci, kteří toto mají na svědomí. Mnozí z nich ovšem doposud nechtějí přijmout, že to bylo skutečně špatně, a dokonce jsou nejspíš i pyšní na to, že dokázali vymyslet a vyprodukovat statisíce umělých sloučenin a hmot. Připadají si možná trochu jako „stvořitelé“ – vždyť vytvořili nové látky, jež se v přírodě před tím vůbec nevyskytovaly. Až v moderní době se našli tak „chytří géniové“, kteří to dokázali.

Ovšem ti moudřejší z vědců se začínají zamýšlet nad tím, co si s přemírou těchto látek nyní počít. Objevuje se stále více důkazů, že umělé chemikálie mění nejen vlastnosti mrtvých těl, ale i těch živých. Kolují nejen v krvi, ale jsou jimi prosycené i tělesné tkáně. Není proto vůbec překvapivé, že lidské zdraví se stále více zhoršuje.

Dalším problémem je to, že když kdokoli skončí v nemocnici, tak i tam bývá téměř vše z umělé hmoty – od podlah a nábytku až po lékařské nástroje. Z umělých hmot to jsou injekční stříkačky, přístroje i hadičky, jimiž leckdy proudí různé roztoky přímo do krve, takže k vedlejším účinkům chemických léčiv připočtěme umělé hmoty z užívaných předmětů.  Že tyto umělé sloučeniny do těla a jeho oběhového systému vůbec nepatří, potvrzují i oficiální studie. Většinou však skončí jen u závěrů, jež popisují, jaká je četnost jejich výskytu,  množství umělých hmot v určitých orgánech atd.

Zajímavou studii už před léty zveřejnil Státní zdravotní ústav. Zkoumali v ní koncentrace vybraných chemických látek a jejich metabolitů v tělech českých dětí a matek. Sledovali též hladinu ftalátů, což jsou chemické sloučeniny používané při výrobě plastů. Bývají přítomny v řadě výrobků, jež lidé denně užívají – od kosmetiky, měkkých plastových hraček až po umělohmotné potravinové obaly. Studie prokázala souvislost mezi životním stylem i prostředím a výskytem metabolitů v těle sledovaných osob. Uvádí se v ní, že konzumace konzervovaných potravin a předpřipravených polotovarů zvyšuje hladinu metabolitů ftalátů v moči. Jejich vyšší hodnoty byly rovněž zjištěny v případě vybavení bytu podlahou či tapetami z PVC atd. 

Další oficiální studie a články nyní stále častěji upozorňují na nebezpečí mikroplastů, jež se dle vědeckých závěrů dnes mohou vyskytovat  téměř ve všem, co jíme a pijeme; rovněž bylo prokázáno, že padají na zemi v dešťových srážkách. V jedné studii uváděli, že jsou též lidmi vdechovány, a to jednak ze znečištěného vzduchu, ale i ze syntetických oděvů, z nichž se určité části plastů uvolňují. Mimoto se vstřebávají i skrze pokožku. Proto byly zjištěny v krvi a různých tkáních i mnoha orgánech, kupř. v mozku, srdci, játrech, ledvinách a plících.

Nejvíc znepokojující jsou dle badatelů nanoplasty, jež jsou  mnohem menší, a tudíž  jsou i nebezpečnou součástí znečistění ovzduší; jejich vdechování může způsobovat nejen respirační problémy a choroby srdce, ale i předčasnou smrt. Vědci po rozborech mozků, jater a ledvin získaných z pitvaných těl, v nich ve všech případech zjistili přítomnost mikroplastů. Analýzy odhalily také to, že v mozcích jich bylo průměrně deseti až dvaceti násobně více než v jiných orgánech. Dalším znepokojujícím zjištěním bylo potvrzení souvislostí mezi zanesením mozku mikroplasty a demencí, Alzheimerovou chorobou atd. (viz zde…)

Američtí vědci dokonce došli k závěru, že moderní člověk do svého těla týdně dostane asi 5 gramů mikroplastů, což přibližně odpovídá hmotnosti kreditní karty. Avšak nejen lidé, ale i mnoho dalších živočichů, včetně mořských, je zanášeno těmito drobounkými ničivými částicemi umělých hmot. U lidí i laboratorních zvířat bylo mimo jiné prokázáno, že to má četné nepříznivé dopady na zdraví, což prý má být hlavně důsledek zvýšeného oxidačního stresu, jež vyvolává záněty i další problémy (viz zde…)

K tomuto vědci uváděnému hrozivému množství přijatých mikroplastů bych dodal, že to rozhodně nelze zevšeobecnit. Při naší skutečné snaze a přirozenějším způsobu života lze jejich příjem značně snížit; jakým způsobem toho docílit si uvedeme v závěru. Nicméně i kdybychom ho dokázali snížit třeba jen na 1 gram měsíčně, tak jelikož se tyto látky v našem těle často kumulují, je hrozivé, kolik se toho v něm musí nashromáždit za desetiletí takovéto zanášení organismu! Část z nich se nejspíš uloží v tukových tkáních. Není divu, že naše tělo se hlavně ve starším věku většinou „zoufale“ brání zhubnutí. Ještě horší je, když se nahromadí v mozku a CNS, neboť plasty jakožto izolanty v nich pak zabraňují řádnému přenosu elektromagnetických impulsů!

Kromě rozebíraných mikroplastů a dalších součástí umělých hmot jsou známy ještě nebezpečnější umělé sloučeniny, jež po nesmírně dlouhou dobu zamořují Zemi. Vědci si vymysleli to, že v přirozených uhlovodíkových řetězcích chemickými reakcemi nahradí všechny atomy vodíku fluorem. Vzniklé sloučeniny označují jako „věčné“, neboť v důsledku značné pevnosti vazby fluor–uhlík se nesmírně těžko rozkládají. Z toho mimo jiné vyplývá i to, že při jejich úniku do okolní přírody po dlouhou dobu zatěžují životní prostředí, jakož i všechny tvory v něm žijící. Nepříznivá kombinace mimořádné chemické odolnosti fluorovaných uhlovodíků, jejich snadného transportu prostřednictvím vody i vzduchu a schopností hromadit se v živých organismech způsobuje to, že je v současné době možné najít stopová množství těchto sloučenin v tělech všech organismů po celé naší planetě, včetně polárních oblastí a oceánů.

Jen pro ilustraci si uveďme, jak dlouho se už užívají tyto uměle syntetizované látky. Americký chemik si už v třicátých letech minulého století při vývoji čehosi zcela jiného všiml vedlejšího produktu, jímž byl bílý usazený prášek. Zjistil, že to byl polymerovaný tetrafluorethylen (PTFE), který byl po dalším výzkumu v roce 1945 zaregistrován pod obchodní značkou teflon neboli polytetrafluorethylen (PTFE),  což je polymer, jenž se vyrábí z tetrafluorethylenu. Patří k nejznámějším zástupců ze skupiny perfluorovaných sloučenin. Ty se od roku 1951 začaly používat na úpravu povrchů i při výrobě mnoha dalších produktů. Nejznámější z těchto „objevů“ je sice teflon, ale obdobné sloučeniny nalezly uplatnění všude možně; od polovodičů a lékařského vybavení, včetně implantátů, až po tisíce dalších výrobků doby umělohmotné.

Nejznámějším příkladem užití PTFE je kuchyňské nádobí, hlavně jako hojně užívané nepřilnavé pánve  i pečící plechy, formy ad. PTFE lze nanést i na textilní vlákna, čímž se stávají vodoodpudivá; typický příklad je membrána Gore-tex. V těchto případech se užívala perfluoroktanová kyselina  (PFOA). Tato zdraví škodlivá sloučenina je kvůli svým unikátním vlastnostem již od padesátých let minulého století běžně používána při výrobě nespočet výrobků, od potravinových obalů až po outdoorové oblečení, impregnační přípravky ad. (viz zde…)

Leč i soudní cestou se prokázalo, že nesmírně škodí. Výrobce chemikálií DuPont v americké Virginii v osmdesátých letech minulého století začal ukládat odpad z jeho továrny na výrobu fluorovaných uhlovodíků v sousedství jedné farmy, na níž poté pozvolna začaly chřadnout a kvůli selhání orgánů v bolestech hynout krávy. Proto byla proti firmě DuPont v roce 1999 podána soudní žaloba. Případ se táhl poměrně dlouho, a proto byly teprve v roce 2012 zveřejněny analýzy dokazující souvislosti vyšší koncentrace PFOA v těle s častějším výskytem chorob, jako je rakovinotvorné bujení u různých orgánů, onemocnění štítné žlázy nebo zažívacího traktu, zejména ulcerózní kolitidy. Z toho důvodu v r. 2017 Evropská komise uvažovala o úplném zákazu výroby a prodeje výrobků obsahujících tzv. perfluorované látky, hlavně nechvalně známé PFOA.

Přestože se již dávno opakovaně potvrdily nesmírně škodlivé účinky těchto nepřirozených sloučenin, většina z nich se žel užívá nadále. Leckdy se rafinovaně ukrývají tak, že mnozí producenti u produktů neuvádějí přesné složení, ani nejsou ochotni ho na vyžádání prozradit, přičemž se zaštiťují tím, že je to výrobní tajemství, patentovaná složka apod. Problém je i v tom, že jen málokdo se dokáže vyznat v chemické kamufláži, jíž se snaží mnozí chytráci až do poslední chvíle tutlat zjevné poškozování běžné populace.

Abychom to dokázali poněkud rozklíčovat, podívejme se více na tuto skupinu látek. Perfluorokarboxylové kyseliny (PFCAs) jsou fluorované látky (PFAS), jež se užívají jako povrchově aktivní látky, lepidla, emulgátory, chladicí kapaliny, agrochemikálie atd. Bývají i meziproduktem výroby  jiných fluorovaných látek, jako je teflon ad. Nepodléhají biologickému rozkladu, hydrolýze, fotolýze ani nejsou v organizmech metabolizovány. Do prostředí se dostávají vypouštěním z průmyslových podniků, průnikem ze skládek odpadů a též se uvolňují z produktů, v nichž jsou obsaženy; také unikají z  těkavých fluorovaných materiálů atd.   Z opakovaně prováděných stanovení vyplývá, že jsou všudypřítomné. V lidském organizmu jsou vázány hlavně na tukovou tkáň (viz zde…).

Perfluoroktanová kyselina (PFOA) je jedna z nejvíce studovaných a hojně užívaných škodlivin. EU proto v roce 2020 zakázala používání této perfluorované kyseliny. Avšak zákon jako vždy umožňuje výjimky pro některá průmyslová odvětví, např. pro zdravotnický textil a pomůcky, výrobu farmak či hasicí pěny.  Dodejme, že globální zákaz perfluorované kyseliny se týká jen její výroby a používání, leč jako obvykle má různé odklady, výjimky atd. Také se někteří producenti snaží (PFOA) nahrazovat podobnými perflurovanými látkami, kupř. s nižším počtem molekul fluoru nebo s kratšími uhlovodíkovými řetězci, a to navzdory skutečnosti, že ve většině výrobků, kde se dnes používají, by vůbec být nemusely. Některé evropské státy proto navrhují tato nařízení zpřísnit a všechny perfluorované látky plošně zakázat (viz zde…).

Přestože se do r. 2020 i oficiální organizace alespoň snažily hledat reálná opatření, jež měly vést k postupným omezením produkce a užívání plastů i dalších uměle syntetizovaných škodlivých sloučenin, tak poté se vyvolala masová hysterie a jakýsi „bojový stav“. Od r. 2020 se tudíž řeší spousta – alespoň dle vládnoucích elit – „důležitějších“ věcí, jako je třeba odhalovat a umělými sloučeninami a prostředky potírat neexistující viry. Takže se mimo jiné i perfluorované látky nejspíš budou nadále v určitém měřítku užívat.

Nicméně určitý pokrok lze vnímat alespoň  v tom ohledu, že se o škodlivých účincích takovýchto umělých látek už zase více píše a mluví.  Vztahuje se to sice především na mikroplasty, avšak k těm patří i malé částečky perfluorovaných sloučenin, jež zde vůbec neměly být ani se užívat. I velmi nízké hladiny perfluorovaných látek totiž vyvolávají rozličné zdravotní problémy, od narušení hormonální rovnováhy, poruch imunitního a nervového systému, ekzémů, až po vážná poškození jater, defekty plodu, vývojové poruchy dětí atd.

Též u nich byly prokázány i mutagenní a karcinogenní účinky, vyvolávající zejména rakovinu jater. Mnohé z těchto problémů se  prokázaly teprve nedávno, neboť když dříve hledali toxikologové v lidském těle jedy, zkoumali obvykle jen tuk a krev. Nyní už ale bylo prokázáno, že se perfluorované látky hromadí v lidských orgánech jako jsou játra, žlučník, štítná žláza ad., v důsledku čehož je postupně značně poškozují.

Proto se už perfluorované látky označují jako toxické sloučeniny. Je proto až šokující, že byly stanoveny v 99 % balených vod po celém světě, včetně Evropy! Analýzy pitné vody, a to kohoutkové i balené včetně minerálních, prokázaly hlavně přítomnost kyseliny perfluoroktánové (PFOA) a perfluoroktansulfonátu (PFOS). Nový výzkum též potvrdil, že voda z vodovodu obsahuje dle dané lokality různá množství PFAS. Autoři této studie též uvádějí, že zdravotní rizika PFAS v pitné vodě mohou být ovlivněny životným stylem i ekonomickými podmínkami (viz zde…).

Převaření vody a zejména účinná filtrace je však má z 50 až 90 % odstranit. Tato zjištění by tudíž měla podpořit význam používaní smysluplných metod čistění a úprav pitné vody. Nejlepší kombinace je její filtrace a revitalizace (více o ní naleznete zde…).

V našem ekonomicky vyspělém umělohmotném světě toho  zjevně není dost v pořádku. Co s tím?  Každý může usilovat o to, aby snížil spotřebu všech umělých sloučenin i plastů.  Návrat k přirozenosti a jednoduchosti – to napomůže nejen k menší míře znečišťování životního prostředí, ale i ozdravění lidí žijících na Zemi. Shrňme si závěrem, jak je možné celkově snížit uvolňování těchto škodlivin do okolí i jejich příjem do těla:

- snažte se v rámci svých možností dát pryč ze svých příbytků  umělohmotné předměty, zejména podlahy, syntetické koberce, umělohmotný nábytek atd.

- pokud možno noste oděvy z přirozených materiálů, hlavně jsou-li  přímo na pokožce

- bundy ani vycházkovou obuv nestříkejte impregnačními přípravky

- vyhýbejte se tkaninám s označením: voděodolné či odolné vůči zašpinění (viz zde…).

- zásadně nekupujte ani nepijte nápoje z PET lahví, umělohmotných kelímků apod.;  kdyby někoho zajímalo, co pít, může se podívat na článek Nedoceněný význam vody 

- nekonzumujte konzervované a předpřipravené polotovary se spoustou chemikálií

- nejezte jídla v obalech rychlého občerstvení, z umělohmotných krabiček a rozhodně v nich  žádné pokrmy neohřívejte, zejména ne v mikrovlnné troubě

- upřednostňujme potravinářské produkty, které nejsou v umělohmotných obalech

- nepoužívejte teflonové pánve atd., dají se naradit smaltovaným, litinovým, nerezovým, anebo nádobím z žáruvzdorného skla či klasické keramiky.

-  kontrolujte složení kosmetiky, aby v ní nebyly PTFE nebo perfluorované ingredience  (ty bývají často součástí krémů proti vráskám, laků na nehty, pěny na holení atd.)

Můžete je nahradit čistou certifikovanou přírodní kosmetikou. Více o vhodném výběru či její domácí přípravě se můžete dovědět v knize TAJEMSTVÍ KOSMETIKY

V tomto ohledu musí být v prvé řadě všechny buňky zásobovány tzv. spalitelnými živinami, k nimž jednak patří jednoduché i složené cukry, což jsou např. škroby, a kromě toho i rozličné tuky. Aby ovšem mohlo docházet k jejich spalování, je k tomu též nezbytný kyslík, který získáváme dýcháním a na potřebná místa je dopraven okysličenými červenými krvinkami. Avšak ani toto vše ještě nestačí, neboť procesy spalování dodaných živin v buňkách mohou řádně probíhat jen při dostatečném fungování určitých systémů.

K nejdůležitějším z nich patří mitochondrie, jež mají zásadní význam pro řádný průběh mnoha buněčných pochodů. Mitochondrie také mimo jiné buňkám zajišťují potřebnou energii, neboť v nich dochází k přeměně živin, přičemž může vznikat nejen teplo, ale i další její druhy, jež jsou využitelné pro rozličné buněčné procesy. Správně fungující mitochondrie produkují adenosintrifosfát, zkráceně ATP, což je univerzální palivo, které buňky potřebují k tomu, aby mohly řádně fungovat a vykonávat veškerou práci, kterou mají.

Tyto miniaturní struktury nejsou jen místem výroby energie, ale hrají klíčovou roli v řadě životně důležitých procesů od metabolismu až po buněčnou smrt; k ní dochází nejen tehdy, jestliže daný člověk natolik zestárne, že jeho tělo už nemůže dále přežívat, ale buňky odumírají opakovaně i během lidského života. Každá buňka má určitou dobu „použitelnosti“, dokud ještě může normálně fungovat a řádně plnit všechny jí určené úlohy. Poté je potřeba ji vyřadit z provozu, a proto mají mitochondrie ve svém jádře „program“, jenž spustí procesy, v důsledku nichž dojde k usmrcení nefunkční nebo přestárlé buňky.

V určitých případech vyplývá odumírání buněk i z potřeby přeměny některých tkání; kupř. při přechodu z teplého počasí do chladného či naopak, kdy se sliznice horních cest dýchacích potřebují „převléknout“, a proto na podzim či na jaře mívají lidé tzv. chřipky. K jejím častým projevům patří rýma a kašel, přičemž dochází k čištění dýchacích cest, oblasti hlasivek apod. Přitom je potřeba se zbavit nejen starých buněk, ale též případných nečistot z okolního vzduchu, jež se před tím mohly dostat do dýchacích orgánů.

Při této někdy dost rasantní očistě organismu bývá daný člověk často hodně unavený, jako by mu chyběla energie, anebo někdo též může říci „životní šťáva“. To právě může být důsledek značného úbytku mitochondrií, což vyplývá z rozpadu starých buněk, přičemž se ještě nestihly vytvořit nové buňky s dostatkem funkčních mitochondrií.

Při rozpadu starých buněk se do tělesných tekutin či hlenů uvolní mimo jiné též nefunkční mitochondrie, jež pak lze dostatečně citlivým mikroskopem pozorovat. Tehdy je pak možné označit je i jako viry, neboť někdy též vypadají jako malé kuličky.  Takové jsou kupř. kulovité mitochondrie plicních tkání savců, jež dosahují rozměrů řádově stovek nanometrů. Avšak další typy mívají jiné tvary, od drobounkých měchýřků až po podélné fazolovité struktury, jež mívají i několik mikrometrů. Počty mitochondrií bývají též rozličné; v jednotlivé buňce jich může být jen několik, u jiných stovky, ale též třeba i mnoho tisíc. Hodně jich bývá obzvláště v buňkách s vysokými energetickými nároky, které jsou např. ve svalovině, jaterních tkáních atd.

Mitochondrie se v buňce nachází buď rozptýleně, anebo se shlukují u míst s větší spotřebou energie. V živých buňkách se pohybují pomalými kmitavými nebo krouživými pohyby, což je provázeno i změnami jejich velikosti (viz zde…. ). Jelikož také občas prochází procesy dělení či slučování, mohou se přitom též spojovat do neustále se měnících sítí či dalších útvarů. Mitochondrie mají i další jedinečné vlastnosti, které je odlišují od ostatních buněčných struktur. Kupř. mají vlastní DNA, jež se označuje jako mitochondriální DNA. Na rozdíl od DNA, která se nachází v buněčném jádře, se mitochondriální DNA více podobá bakteriální DNA. Mitochondrie proto bývají označovány i jako semiautonomní (polosamostatné) organely, neboť vykazují znaky nejjednodušších organismů, jež lze považovat za živé (viz zde…).

Uvádíme to zde i proto, aby bylo patrné, jak úžasné a nesmírně důležité jsou mitochondrie, a to i z hlediska prevence chronických onemocnění, zejména metabolických, dále rakoviny, ovlivňování hormonální regulace, průběhu i rychlosti stárnutí atd. Řádná činnost mitochondrií je tudíž nezbytná nejen pro naše přežití, ale dokonce i pro udržení duševního zdraví, neboť jejich poruchy jsou spojovány s takovými stavy jako je chronická únava, úzkosti, neurologické problémy, demence, schizofrenie, Parkinsonova choroba atd. Kromě toho i se ztrátou svalové koordinace, problémy se zrakem a sluchem, orgánovými dysfunkcemi, včetně onemocnění srdce, jater i ledvin apod.

Mitochondrie, a hlavně jejich DNA, jsou dost citlivé na poškození. Škodit jim mohou již jen nevhodné živiny, kupř. trans mastné kyseliny, jež se vyskytují především v margarinech. Dále volné radikály, které vyvolávají tzv. oxidativní stres,  jenž mimo jiné poškozuje i genetické informace v jejich DNA. V naší moderní době je přitom nespočet původců těchto škodlivých volných radikálů. V prvé řadě si připomeňme znečištěné ovzduší, přítomnost umělých chemikálií ve vodě, nápojích i konvenčních potravinách, nevhodné kosmetice a dalších předmětů denní potřeby, což jsme popisovali ve více článcích na těchto stránkách.

Varovali jsme na nich opakovaně  i před nebezpečným očkováním, jež mimo jiné též značně poškozuje mitochondrie. Dodejme, že již bylo rovněž prokázáno, že ve mnoha vakcínách se nacházející nanomateriály s grafenem a jeho oxidy mohou interagovat s mitochondriemi, přičemž modulují jejich morfologii a strukturu, z čehož pak vyplývají četné poruchy jejich funkcí (viz zde…).

Doplňme si zde ještě škodlivé dopady umělých elektromagnetických polí (EMF), jež vytváří nejen mobilní vysílače, Wi-Fi (viz zde…. ), inteligentní měřiče, ale i další výdobytky moderní doby. Uvádí se, že umělé EMF způsobuje hlavně strukturální poškození mitochondrií, kupř. otoky, vznik dutin, degenerativní změny i další  patologické stavy.

Umělé EMF způsobuje též oxidaci mitochondriální membrány a nadměrné generování volných radikálů, které způsobují už zmiňovaný oxidační stres. Je-li působení EMF déletrvající a intenzivní, může to vést až k buněčné smrti. Proto bychom měli brát v potaz i rizika dlouhodobého vystavení umělým EMF (více naleznete zde… ) a snažit se pokud možno vyhýbat jejich déletrvajícímu intenzivnějšímu působení.

Většina nepříznivých změn v činnosti mitochondrií ovšem není způsobena problémy v nich samých, ale hlavně těmi nepříznivými vlivy, jež vyvolávají mutace jejich jaderné DNA. Když poté mitochondrie přestanou řádně plnit své úlohy, mívá to nesmírně závažné následky, neboť buňky trpí energetickým nedostatkem, dá se říci i „chladem“ a s tím spojenými nepříznivými důsledky. Nejvíce v těchto případech trpí buňky, které jsou náročné na energii, jež se nacházejí třeba v srdečním svalu a nervovém systému. Proto při výraznějším a déletrvajícím působení výše popisovaných škodlivých vlivů posléze dochází zejména k nárůstu četnosti chorob spojených s těmito systémy.

Během našeho života a hlavně v některých jeho úsecích též dochází ke změnám aktivity mitochondrií. Kupř. se uvádí, že přirozené stárnutí doprovází pokles buněčného metabolismu a snížení regeneračních schopností tkání. Z těchto změn vyplývá i pokles mitochondriální aktivity, přičemž se též mohou nepříznivě měnit jejich vlastnosti. Zároveň může docházet i k rozvoji různých onemocnění spojených s přibývajícím věkem. Zlepšení funkčnosti mitochondrií by tudíž mohlo vést k oddálení těchto nemocí spojených s vyšším věkem a zároveň i ke zpomalení procesu stárnutí a jeho projevy.

Sice se stárnutí a s ním spojené doprovodné děje svádí hlavně na genetickou dědičnost, avšak z převážné části tomu tak není. Je totiž prokázáno,  že přibližně z 80 procent můžeme své zdraví ovlivnit sami. A to celkovým přístupem k životu – tím, co jíme, jak se pohybujeme na čerstvém vzduchu i dalšími opatřeními. Značný vliv má zejména způsob našeho stravování, neboť už dávno bylo potvrzeno, že skladba jídelníčku patří k rozhodujícím faktorům, působícím na naše zdraví. A nejen to – úměrná konzumace kvalitní stravy dokonce prodlužuje život. Australský biolog a dietetik Claude Banf na základě celoživotního výzkumu dospěl k závěru, že člověk, který trvale dodržuje zásady správné výživy, by mohl žít o patnáct až třicet let déle (viz zde… ).

To jsme uváděli již v knize Tajemství kosmetiky. Nyní si to doplňme ještě v tom ohledu, co můžeme udělat pro zlepšení funkčnosti mitochondrií. V prvé řadě bychom se měli snažit omezovat působení výše uváděných nepříznivých vlivů, jež způsobují jejich poškození. Tím nejenže zlepšíme zdravotní stav a snížíme rizika vzniku mnoha chorob, ale můžeme též oddálit stárnutí organismu. Za tímto účelem též můžeme cíleně požívat určité suroviny, jež mimo jiné zamezují účinku nepříznivě působících metabolitů, které vznikají i v našem organismu, kupř. již zmiňovaných volných radikálů.

K tomu slouží zejména antioxidanty, které zachycují volné radikály a dokáží je též odstraňovat z těla, čímž ochraňují buňky a mitochondrie před poškozením. V tomto ohledu bych doporučoval pravidelný příjem sytě červených surovin či nápojů z nich připravených, jako jsou např. červená řepa, aronie, plody černého bezu, rybízu apod. Dále mají velmi příznivý vliv tzv. omega-3, omega-6 a další esenciální mastné kyseliny, jež jsou obsaženy hlavně v ořeších, různých semenech a kvalitních panenských olejích; k nejpřínosnějším z nich patří čerstvě lisovaný lněný olej. Připomenul bych ještě dostatečný příjem čisté pramenité vody, neboť dostatečná buněčná hydratace mimo jiné chrání i před nepříznivými účinky umělých elektromagnetických polí.

Zopakujme si ještě, že mitochondrie vykazují znaky nejjednodušších organismů, jež se nacházejí v přírodě. Ta je ovšem spojena s veškerým projevem bytostného tvoření, jež můžeme i smyslově vnímat. Jakožto ostatní živí tvorové mají tudíž rády přirozené teplo, hlavně jeho infračervené spektrum;  proto prospívá pozorování východu či západu Slunce nebo ohně táboráku a krbu, žhnoucích oharků atd.    Dále potřebují dostatek čerstvého vzduchu a pohyb v čisté přírodě. Přitom můžeme pozorovat i krásu přírodních výtvorů, což v nás může vyvolávat i radost či pocity štěstí.    A to mají mitochondrie tuze rády! Rovněž náš vroucí dík, který má z našeho nitra tryskat vzhůru! Vždyť máme-li ještě stále co jíst, pít, můžeme dýchat a máme kde bydlet, tak máme spoustu důvodů děkovat Nejvyššímu za všechny dary, jichž se nám denně dostává!

Už začátkem tohoto měsíce mi přišlo více odkazů, jež kupř. dokazují, že u nás máme největší hmyzí farmu střední Evropy, kde se chovají tuny červů a švábů (viz zde….). Prozatím prý má být tento hmyz určen převážně jako přídavek krmiv v rybářství, pro zoologické zahrady či soukromé chovy zvířat. V blízké budoucnosti ovšem chtějí hmyz zařadit mezi „hospodářská zvířata“ a poté ho rafinovaně přidávat do všemožných  (p)otravin určených pro lidi, hlavně do těst a různých chuťově neutrálních polotovarů, neboť se tím prý nezmění chuť jídla.

Kromě toho je z více odkazů patrné, že v našich supermarketech už lze zakoupit více produktů s přídavkem hmyzu. Kupř. chléb s cvrččí moukou, jež obsahuje 10 % cvrččí mouky, jejíž podíl má odpovídat přibližně dvěma stům cvrčkům na jedno balení (viz zde….). Vedle pečiva se už déle nabízí i fitness tyčinky z cvrččí mouky a další hrůzy. V jednom z článků (viz zde….) se uvádí, že jacísi „podnikatelé“ už před třemi lety přišli s nápadem prodávat proteinové tyčinky vyrobené z cvrččí mouky. Nabízeli je prý ve zdravých výživách a posilovnách jako „hity“, jež mají údajně obsahovat více proteinů. Neuváděli už ovšem, jaké dopady tyto proteiny mohou mít. Vždyť některé z proteinů jsou pro tělo zjevně škodlivé, jak tomu třeba bylo u těch umělých hrotových, o nichž jsme psali už v článku Jak odhalit tajné zbraně i jinde.

Kdyby někdo namítal, že proteiny čili bílkoviny obsažené v hmyzu jsou přirozeného původu, tak přestože tomu tak být může, nemusí pro nás být vůbec stravitelné ani využitelné. V tomto ohledu dodejme, že naše tělo může k výstavě či obnově tělesných tkání využívat jen tzv. plnohodnotné bílkoviny, jež jsou např. v mase, mléčných produktech, vejcích apod. Ty obsahují i vyrovnané složení esenciálních aminokyselin, na rozdíl od jiných pro lidskou výživu nepostačujících zdrojů. Kupř. ani leckde tak vychvalovaná sója prokazatelně neobsahuje všechny esenciální aminokyseliny, a proto sama o sobě není postačujícím zdrojem bílkovin. Ještě mnohonásobně horší je to samozřejmě u masivně propagovaných hmyzích proteinů.

Už jen představa toho, že bychom toto měli jíst, nejspíš vyvolá v normálním člověku odpor. Vždyť je zjevné, že tento druh potravy pro nás vůbec není přirozený, a tudíž ani vhodný. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že pro člověka jsou určité součásti hmyzu zcela nestravitelné; k těmto balastům patří kupř. ve skeletu se vyskytující chitin. Některé zdroje uvádí, že chitin může poškodit vnitřní orgány člověka (zejména střeva) a způsobit i různá onemocnění, jako je kupř. atopický ekzém, lupus atd. Hmyz je též rezervoárem parazitické a patogenní flóry, která po jeho konzumaci infikuje lidské orgány. Zbavit se těchto parazitů z těla je poté velmi těžké.

Měli bychom tedy pochopit, že moudrý člověk se má odlišovat od zvířat i v tom, že pochopí, co je pro něj vhodné a co nikoli. Je jasné, že pro drůbež a další ptáky tvoří třeba červi, brouci a další hmyz náležitý zdroj výživy. Tito živočichové ale mají o dost jiný trávicí systém než my. Kdo někdy kuchal kupř. kohouta nebo slepici a rozřízl přitom jejich žaludek, mohl s údivem pozorovat, kolik v něm měli písku či drobných kamínků a jak tvrdá až houževnatá byla vnitřní žaludeční stěna. To jim zákonitě umožňuje v žaludku rozdrtit i tvrdé krovky či další části tvrdého skeletu vytvořeného z chitinu apod. Avšak člověk takovéto vybavení žaludku nemá, tudíž u něj tyto tvrdé částice prochází až do střev, které mohou dokonce v některých případech i poškodit. Rozhodně nemůže člověk chitin využít k výstavě svého těla; to ovšem kazisvěti dobře vědí, neboť by nejspíš nechtěli, aby lidem narostly tvrdé krovky, které by pak nešly jen tak propíchnout injekční jehlou apod.    

Dodejme, že některé látky, jež se vyskytují v určitých druzích hmyzu, bývají mimoto jedovaté. Také se při konzumaci celých živočichů do těla dostává dost věcí, které by normálně člověk jíst vůbec nechtěl. Kdo někdy kuchal kupř. kapra či králíka, tak dobře ví, co vše se musí dát pryč – od žluči, jídlem naplněných střev až po vnější pokryv zvířat. Avšak to se jistě nedá provádět u průmyslově zpracovaného hmyzu. Otázkou též je, jak byl hmyz usmrcen. V zemích, jež kupř. postihly pohromy sarančat, je běžné, že je zahubí intenzivními postřiky jedovatými pesticidy. A ty pak zákonitě znečišťují takto usmrcený hmyz. A jakou máme záruku, že se nenamele a nenabídne producentům?  Navíc zřejmě v hmyzích moukách budou i rozemlety i výkaly hmyzu a též antibiotika, jež se užívají při pěstování většího množství hmyzu pohromadě.

Přestože takového skutečnosti by měly být soudně uvažujícímu člověku jasné, tak nemálo ze stádových typů lidí bezmyšlenkové přijímá takovéto šílené „novoty“. Nejen z reklamních spotů, ale i ze sociálních sítí je patrné, že mnozí lidí skutečně uvažují o tom, že budou takto „vylepšená“ jídla konzumovat. Před některými řetězci už dokonce nabízeli kolemjdoucím k ochutnání chléb s cvrččí moukou a na videích (viz zde…) je patrné, že jsou i tací, kteří to klidně pozřeli! Možná jim připadalo, že takovéto počínání je  „in“ anebo odpovídá moderní době, že to třeba bude ekologické apod.

Někdo může namítnout, že v mouce se odedávna vyskytovali mouční červi, což je vývojový předstupeň určitých brouků, hlavně potemníka moučného. Leč ti byli bráni jako nepatřičné součásti surovin, a proto kdysi poctivé hospodyňky sítem přesívaly mouku. V pekárnách i jiných potravinářských provozech měli též dříve závazné normy, jež mimo jiné vymezovaly i to, co a v jakém množství se může vyskytovat ve skladech či dalších prostorách. Pokud se jim v nich přemnožili brouci či jakýkoli další hmyz, tak hledali způsoby, jak ho zahubit; mnohdy se kvůli tomu musely sklady třeba zaplynovat, aby tito – dle tehdejších norem škůdci – zahynuli. Vždyť kdyby do zahmyzených potravinářských provozů přišla na kontrolu hygiena, buď by je zavřela nebo by nakázala, aby se znečištěné suroviny vyhodily či odvezly pryč na zkrmení zvířatům.       A pojednou by to mělo být úplně jinak? To je absurdní!

Mnohé může napadnout otázka, proč se tímto tak zabýváme. Protože je to nesmírně důležité z hlediska udržení si řádného fyzického i duševního zdraví! Vždyť zanášeních takovýchto nepatřičných látek do těla nepříznivě pozměňuje normální, tzn. zdravé vyzařování krve, v důsledku čehož pak kromě nesprávného chodu organismu dochází i k různým psychickým problémům; ty dokonce mohou být i tak vážná, jako je posedlost temnými dušemi ze záhrobí, o čemž jsme psali v článku Proč mezi sebou lidé bojují. Vždyť ponoukání a nabádání ke konzumaci takovýchto breber původně pochází z temných úrovní. Tam pobývající duše totiž dle více zpráv ze záhrobí často notně hladoví, a proto pak jí všechno možné, co tam najdou či co se tam po zemi hemží.

Jestliže takovéto temné duše dokáží posednout pozemského člověka, tak ho pak leckdy ponoukají i k takovýmto šílenostem. To bylo ukázáno i v jednom podnětném filmu o posedlé dívce, jež odmítala jíst normální jídla a místo něj konzumovala právě šváby. Omlouváme se, za takovéto nechutnosti, ale uvádíme to hlavně kvůli tomu, abychom též ozřejmili, že kazisvěti, kteří nabádají ke konzumaci brouků či dalšího hmyzu, nejspíš přijímají předlohy z temných úrovní. Takže pokud k nim nechceme směřovat, je záhodno takovéto fujtajbly rázně odmítat.

Nejhorší ale na tom je, že kazisvěti nejspíš chtějí vyvolat situaci, aby lidé neměli normální jídlo a přijmuli proto cokoli, co jim pak nabídnou. V současném světě se žel provádí rozličná šílená opatření, mající za cíl zničení průmyslového zemědělství i potravinářského řetězce, jak jej prozatím známe (viz zde….). Možná někoho napadne, že je stejně nesprávný, neboť v intenzivním zemědělství se užívají nepatřičné postupy, kupř. jsou  geneticky modifikované plodiny postřikovány glyfosátem a dalšími pesticidy. Hospodářská zvířata zase žijí po celý život uzavřená v malých prostorách, bývají nadopována antibiotiky, růstovými hormony atd. Pak jsou poražena a odeslána do tržního řetězce, přičemž mohou konzumentům vyvolat i rozličné problémy.

Již jsme zde též opakovaně psali o nesprávnosti tohoto systému i o tom, že se zákonitě někdy musí zhroutit. Nyní můžeme též říci, že jsme právě svědky jeho hroucení v přímém přenosu. Vyplývá z toho u současná potravinová krize, ať se již týká nárůstu cen či jejich nedostatku; to se bude ještě stupňovat a dopady se tudíž žel budou dotýkat téměř každého. Leč to vše je jen počátek, neboť kupř. cílené vybíjení stád skotu a drůbeže, snižování zemědělské produkce apod., je zjevně kýmsi řízeno; jako kdyby chtěli docílit celosvětového kolapsu. Přestože krize za krizí narušuje zásobování potravinami, tak „řešení“ těchto problémů mají již kazisvěti  připraveno.

Kromě výše uváděných šíleností se též začínají propagovat nové technologie, které mají zcela převrátit současné chápání potravin. Vědci se už po léta zabývají nejen vpašováváním cizích genů do lidských organismů, ale i modifikací mikrobů, z nichž chtějí genetickým inženýrstvím udělat „bioreaktory“, které lze použít k pěstování proteinů a dalších „surovin“, využitelných pro výrobu (p)otravin. Proto byly kupř. vypsány mnohamilionové granty pro výzkumy toho, jak přeměnit vojenský plastový odpad na proteinový prášek, použitelný pro lidskou spotřebu (viz zde….). Už dávno byly vypracovány postupy pro využití lidských fekálií jako substrátů pro fermentaci; přitom též vznikají proteiny, jež se dají využít k rozličným účelům, včetně potravinářství.

Dalším z varovných signálů je, že prozatím se – údajně jen při biologickém výzkumu výroby proteinů – používá ingredience s označením HEK 293, přičemž má jít o buňky embryonálních ledvin, jež byly získány z potraceného lidského plodu. Na internetu je už spousta odkazů, jež dokazují, že mnozí lidé zaznamenali přítomnost HEK 293 v některých potravinách vyráběných korporátními společnostmi. Osobně to sice nemohu potvrdit, ale přesto mi i toto vede ke stále větší opatrnosti.

Též se lze dočíst o pěstování masných výrobků z buněk v laboratoři a dalších bláznivých nápadech, jejichž cílem je nahradit přirozené suroviny umělými náhražkami. Takto pěstované masné buňky dříve vyráběli z fetálního hovězího séra, tj. látky získávané z nenarozeného skotu.  Nyní se prý vědcům podařilo geneticky modifikovat octomilky (tj. vinné mušky), aby produkovaly tento růstový faktor, izolovaný dříve ze zabitých plodů hovězího skotu. Ti nejchytřejší producenti tudíž využívají takovéto létající „bioreaktory“ k rychlejší a levnější výrobě růstového faktoru. Z toho logicky vyplývá i to, že se při výkrmu hospodářských zvířat budou stále ve vetší míře užívat tyto růstové faktory. Že tomu tak bude dokazuje i to, že se stále zkracuje doba pro dosažení porážkové hmotnosti, kupř. u kuřat nyní prý má být kolem měsíce.

Mimoto lze nalézt i oficiální zprávy o tom, že nejbohatší investoři vkládají miliony do výzkumu, jež nazývají „hackování mikrobiomu“, jehož cílem je upravovat přirozené složení lidských střevních bakterií. Procesy, které se odehrávají v našich střevech, zejména složení mikrobiomu, mají ovšem výrazný vliv na fyzický i duševní stav, a to zejména na vývoj dětí. Proto se zjevně cíleně útočí na původní zdravý a normální mikrobiom, aby se posléze nahradil GMO mikroorganismy, které pak produkují to, k čemu byly kýmsi naprogramovány. To pak může způsobovat rozličné problémy, od dříve nebývalé plynatosti či ekzémů, až po psychické choroby. Jak rozšířené je narušení zdravého a normálního mikrobiomu, dokazuje i skutečnost, že téměř všichni lidé již mají určitým způsobem narušeno řádné trávení.

Aby někoho po seznámení se s těmito moderními trendy potravinářství nenapadlo, že nejlépe bude nejíst vůbec nic, tak zdůrazňuji, že k tomuto bych rozhodně tímto článkem nikoho dovést nechtěl. Nastávající údobí rozhodně nebude jednoduché, a proto je potřeba zásobovat i naše pozemské tělo dostatkem všech posilujících živin a nepostradatelných látek, jež mimo jiné zvyšují i naši odolnost. Nebylo by tudíž moudré se v této zlomové době oslabovat jakýmikoli dietními výstřelky ani „hokusy-pokusy“, co s námi udělá pozření jakýchsi šílených novot.

Už jsem na těchto stránkách opakovaně nabádal k tomu, že bychom u nakupovaných výrobků měli dávat bedlivý pozor jejich složení. Nevynechávejte přitom ani běžně známé potraviny, jež jste dříve nakupovali. Vždyť vše se mění, a to i u konkrétních druhů potravin. U nich se totiž klidně mohla dost změnit původní receptura, jakož i kvalita vstupních surovin. Mimo éček a dalších nepřirozených součástí je potřeba ve složení vyhledávat i možné přídavky hmyzu, jež tam zřejmě budou uvedeny pod svými latinskými názvy; prozatím jsou oficiálně povoleni ve formě sušených prášků nebo zmrazení mouční červi čili larvy Potemníka moučného = Tenebrio molitor, Cvrček domácí = Acheta domesticus, Saranče stěhovavá = Locusta migratoria, červi potemníka stájového = Alphitobius diaperinus  a možná v budoucnosti přibydou ještě  nějaká další „překvapení“ jako jsou kupř. švábi = Blattodea.

Buďme tedy více než bdělí a dobře zvažujme, co si koupíme a co nikoli. Dodejme, že rozhodně nejsme pasivními diváky tohoto vývoje, ale aktivními účastníky, kteří svými rozhodnutími a činy mohou mnohé změnit (viz zde….). Nejdůležitější jsou v tomto ohledu naše vnitřní postoje a pevnost. Hlavně bychom se při našem výběru potravin v obchodech neměli nechat nepříznivě ovlivnit libovolnými reklamními triky ani dlouhodobě vychytrale vsugerovávanými rozumovými informacemi. Takto byla kupř. po léta rafinovaně podstrkována mylná představa, že sójové výrobky jsou „zdravé“. Přitom se jednak zatajovaly skutečnosti o špatné stravitelnosti sóji, což bylo v době mých studií na vysoké škole logicky vysvětlováno i v našich tehdejších skriptech. Kromě toho se též úzkostlivě zatajuje, že většina světové produkce sóji je GM.

Obdobné triky nejspíš budou kazisvěti využívat i u údajného „vylepšování“ jídelníčku červy, kobylkami či dalším hmyzem. Možná se též budou snažit zahrát na strunu „uvědomělosti“  a přesvědčovat lidi o tom, že tím zachrání naši planetu před změnou klimatu, jež má dle kazisvětů být i důsledkem vydechování oxidu uhličitého hospodářskými zvířaty apod. Uchovejme si tedy jasné vyciťování i zdravý úsudek, abychom se nenechali ničím zavádějícím nepatřičně ovlivnit ani zmást. Rovněž je záhodno se dokázat i řádně sebeovládat, abychom kvůli mlsnosti, zvědavosti či z jiných důvodů do svých úst nedali nic špatného, přestože by nám to třeba někdo úlisně nabízel. Vyrazme raději nyní na jaře do přírody, vždyť bytostní nám v ní nabízejí mnohé skutečně zdravé a posilujícím vyzařováním nabité dobroty! 

Už jsem se na těchto stránkách zmiňoval o tom, že tyto iluze oslabily nejprve problémy mé malé dcerky, jež nastaly po konzumaci běžně prodávaného pokrmu, v němž byly určité dráždivé chemikálie. Proto jsem se pak začal zevrubněji zabývat vlivem tzv. éček, o nichž je na těchto stránkách více článků. Tenkrát ještě bylo možné v lékařské knihovně nalézt odborné publikace, které popisovaly poškození zdraví některými chemikáliemi, jež se mohly vyskytovat v lidské stravě. K těm patřily i mnohé z běžně užívaných éček, jež se při dobré vůli a dodržování řádných technologických i hygienických pravidel k základním surovinám vůbec přidávat nemusely.

Tehdy jsem si lámal hlavu nad tím, proč – když je to i vědecky potvrzené – se tyto škodlivé komponenty nejenže nezakážou, ale jakoby naschvál se užívají v co největší možné míře. Již tenkrát mi napadlo, že to vypadá, jakoby někdo chtěl cíleně poškozovat lidské zdraví. Ještě s větším údivem jsem zíral na studie o nesmírně škodlivých účincích běžně používaných pesticidů, jež se užívají ve stále větším rozsahu.

Dalším „hřebíčkem do rakve“ mé dřívější důvěry tomuto systému a jeho zdánlivé „záruky“ bezpečnosti běžně prodávaných produktů bylo zjištění, jaké ingredience se dávají do kosmetiky. U některých z nich mi jakoby „vstávaly vlasy hrůzou“, co vše mohou způsobovat, přesněji řečeno jak nesmírně škodí lidem i přírodě. Protože jsem ostatním chtěl odkrýt a objasnit tajemství, jež se chytře ukrývají za pro většinu lidí nesrozumitelnými názvy různých komponent potravin a kosmetiky, napsal jsem knihy, jež úmyslně  mají názvy „Tajemství výrobců potravin“ a „Tajemství kosmetiky“.

Protože jsem ale už tehdy měl dost zabývání se všemožnými problémy, které mnozí vědomě či částečně i nevědomě způsobují sobě a jiným buď tím, že do těla zbytečně dodávají nepatřičné chemikálie, anebo je rozličnými způsoby aplikují na jeho povrch, nevyhledával jsem už další způsoby cíleného poškozování lidského zdraví. Více jsem se pak věnoval spíše psychickým aspektům a rozličným běžně neviditelným vlivům, jež na ně působí. To je zřejmé z více článků na těchto stránkách z určitého údobí. Zlom nastal v době vyvolání pandemie strachu, kdy jsem hned na počátku vnímal, že jde o totální útok na lidskou populaci. To byl poslední „hřebíček do rakve“ mé někdejší důvěry v současný systém i pravdivost zpráv z oficiálních médií.

Jelikož jsem pochopil, že jde do tuhého, začal jsem se zabývat i dalšími oblastmi a metodami této cílené genocidy. Přitom jsem byl nucen blíže se seznámit i s jinými obory, než jsem vystudoval. Zjistil jsem přitom, že je ještě více věcí, jež lidem zjevně škodí, což jsem popisoval i v předchozích článcích. Od mikrovlnných zářičů a vysílačů rozličných nepřirozených elektromagnetických vln, až po běžně prováděné lékařské zákroky a chemická léčiva, která by se mnohdy správně měla klasifikovat jako jedy. Pochopil jsem, že leckdy jde o skutečné zločiny, páchané pod pláštěm vědecké doktríny. Té převážná část lidí ještě věří a naivně očekává, že ti nejchytřejší vědci vymyslí to nejlepší řešení všech současných problémů. Většina z těchto vědeckých uctívačů má přitom jakoby klapky na očích, a proto přehlíží i nesmírné omyly vědy, přestože leckdy mívají devastující až katastrofické dopady, ať již na přírodu či na lidské životy.

V tomto ohledu si připomeňme jeden z nedávných „omylů vědy“ jehož důsledkem byla po dva roky trvající nepochopitelná opatření a omezení, jež u nás jakoby mávnutím kouzelného proutku skončily letos na jaře. Už nyní ovšem dokonce i oficiální vědci přiznávají, že šlo o omyl, neboť prý přijali mylné hypotézy /viz zde…/, na jejichž základě se pak prováděl největší masový experiment naší doby, jenž má na svědomí nesmírně mnoho lidských životů a poškození na těle i na duši.

Proto jsem též už v roce 2021 na České konferenci /viz zde…/ veřejně vyslovil, že tehdejší očkování lze klasifikovat jako vraždu. Po zhlédnutí skutečných dopadů očkování /viz např. zde…./ bych k tomu nyní dodal jen to, že šlo o pokusy o brutální mrzačení a masové vraždy. A horliví či leckdy až fanatičtí hlasatelé tehdejších všemožných šíleností se nyní naivně domnívají, že postačí, když řeknou: „jejda pardon, zmýlili jsme se..“ /viz zde…./ a pojede se dál. Aby poněkud ztížili odhalení jimi způsobených škod, vydávají teď vědecké články, v nichž svádějí nynější nesmírně častá úmrtí způsobená kupř. selháním srdce na vše možné – od zdravé výživy, práci na zahradě, pití bylinkových čajů, časté sprchování, radost, smích apod. /viz zde…/. Těmto stupidním vysvětlením ale nejspíš nevěří téměř nikdo, ani oni sami.

Již i mnozí z těchto veřejných škůdců zřejmě podvědomě cítí, že tyto ani jiné zdánlivé „omyly“ nejenže nebudou zapomenuty, ale následky se jim tvrdě vrátí. I kdyby se prozatím nepodařilo v důsledku zkorumpovaného soudnictví docílit jejich potrestání právní cestou, je ještě Vyšší, zcela neúplatná a dokonalá Spravedlnost. Tou jsou Boží zákony, které každému člověku mnohonásobně vrátí všechno, co zasel. Nikdo proto neunikne zodpovědnosti za vše, co zde způsobil. Nepomůže ani to, když se aktéři všemožných vědeckých „omylů“ ukryjí do bílých plášťů a budou se tvářit jako kající se „svatoušci“. Nejspíš ale i při tomto zdánlivém stažení zase vymýšlí nové „čertoviny“, o nichž se ale nikdo „nezasvěcený“ předem téměř nic nedoví.

Naprostá většina ze současných vědeckých studií totiž bývá tajná. V některých případech se to svádí na komerční zájmy zadavatele, který si chce zjištěné závěry třeba patentovat či je jinak využívat, ale jen k svému užitku, ať finančnímu či mocenskému. Na alternativních webech se též lze dozvědět, že oficiální věda z větší části spadá pod přímé velení armádních složek. Poválečný americký prezident  Eisenhower též uvedl: „Osamělého vynálezce… dnes zastínily pracovní skupiny vědců v laboratořích a zkušebních polích. Částečně kvůli obrovským nákladům… se vládní zakázka stává prakticky náhradou za intelektuální zvědavost.“ Dodejme, že vlády většiny z velmocí jsou přímo provázány s některými tajnými či armádními složkami, jež jsou jen prodlouženou rukou vojensko-chemického průmyslu. A na samotných vrcholcích těchto temných pyramid se nacházejí ti nejbohatší a nejmocnější jedinci.

V některých zdrojích se přitom uvádí, že jde o členy jakýchsi okultních či satanistických spolků /viz např. zde…/, kteří jako kdyby se předháněli ve všemožných špatnostech. Tito „černokněžníci“ bývají ovlivňováni či leckdy až posedlí temnými dušemi či démonickými útvary, které je využívají jako pozemské nástroje k ničení ostatních, brutálním mrzačením a masovým vraždám. Jak jsme již uváděli v článku Proč mezi sebou lidé bojují, tak temné duše a útvary typu fůrií nabádají, ponoukají a pudí jejich pozemské nástroje k rozličným špatnostem až zločinům. Ty se stále stupňují a mnohdy se projevují jako v médiích prezentované či prozatím ještě skrývané tajné války. K trýznění, mučení, vraždění či jiným likvidačním účelům přitom využívají i celou škálu chemikálií a dalších hrůzných prostředků. Nechceme zde ovšem tímto strašit, ale jen upozornit na mnohé z jejich tajných zbraní, na něž je záhodno si dávat dobrý pozor.

Chceme-li zachovat tělesné i psychické zdraví, nepostačí tedy jen zamezit příjmu škodlivých éček, pesticidů a kosmetických ingrediencí. Leč to, co dodáváme do svého těla,  je nesmírně důležité, a proto bychom měli být v současné době doslova ostražití. Pokud můžeme, tak bychom se při nákupu měli orientovat v prvé řadě na ekologicky pěstované suroviny, označované jako bio produkty, jež pocházejí z evropského regionu. Ještě lepší je vypěstovat si něco sami, anebo chovat domácí hospodářská zvířata. Nemáte-li tuto možnost, tak se snažte nalézt dodavatele domácích výpěstků, kteří upřednostňují přirozené metody pěstování či chovu.

Výhodné je též to, když si připravujeme stravu sami ze základních surovin, neboť tím zamezíme přídavku nechtěných „tajných“ příměsí. Samozřejmě je potřeba dodržovat  zdravou životosprávu a preventivně zásobovat svůj organismus dostatkem všech potřebných vitaminů a minerálů, o čemž se lze více dočíst v článku Strava jako zdroj vitaminů.  Přestože se třeba budeme ve všech těchto ohledech snažit, tak se nám může stát, že se nebudeme cítit dobře, jako kdyby na nás něco „lezlo“. Protivníci totiž mohou vypustit či uvést do provozu i další moderní zbraně hromadného ničení, které je proto potřeba brát v úvahu.

Temnem řízené armádní složky (určitých raději nejmenovaných velmocí) již po dlouhou dobu zkoumají různé druhy tzv. biologických zbraní a možnosti jejich aplikace. Jako u jiných válečných prostředků je jejich hlavním cílem přímé či postupné zabíjení obyvatel, které kdosi označí jako nepřátele, nehodné dalšího života apod. Jednou z již  dlouho zkoumanou možností jejich aplikace je rozprašování z letadel /viz zde…, zde… a zde…./. O tomto způsobu však jedna z armádních lékařek možná nechtěně prozradila, že se neosvědčil, neboť v mnoha případech docházelo k jejich značné degradaci v důsledku UV a dalších druhů shůry proudících záření. Mimoto mohou vzdušné proudy odfouknout sypané částice zcela jinam, než aplikátoři původně chtěli. Proto již déle hledají a zkoušejí jiné přímější možnosti aplikace.

Jedněmi z nich jsou už tak dlouho používané nechvalně známé chemické postřiky, užívané nejen u intenzivně pěstovaných zemědělských plodin, ale někteří lidé si s nimi dokonce sami otravují vlastní zahrady, trávníky atd. Přitom se užívají stále agresivnější a škodlivější pesticidy, leckdy i vícesložkové. U některých z nich se sice tvrdí, že lidem neškodí. Leč to je jen zdání či nevědomost o vzájemné propojenosti člověka s jinými formami života, což se záhy projevilo i u totálního pesticidu Roundup. Jeho hlavní složkou je nechvalně známý glyfosát, jenž mimo poškozování různých tělesných orgánů a CNS ničí i lidský mikrobiom, tzn. střevní bakterie, jichž má být v našich střevech 10¹⁴, tj. 10x více než počet buněk, jež tvoří lidské tělo /viz zde…/. Po likvidaci přirozených a nám prospívajících bakterií dochází k jejich náhradě resistentními kmeny, které však mohou způsobovat i různé problémy, kupř. plynatost. Mimoto nepřirozené bakterie nevytváří pro náš organismus i psychiku potřebné látky, např. serotonin.

Proto lze i glyfosát považovat za biologickou zbraň, přijímanou především s nevhodnou stravou. Jeho množství, která se dostávají do lidského organismu, se přitom neustále zvyšuje. Jednak se vyskytuje v Roundup Ready GMO plodinách a potravinářských produktech, kam se dostávají buď přímo, anebo přeneseně, kupř. skrze krmiva hospodářských zvířat. Kromě toho se u nás v posledních letech stále častěji provádí i předsklizňové postřiky Roundupem, jejichž cílem je zabít rostliny, aby se z nich pak snáze uvolňovala zrna. To se provádí i u konvenční pšenice, což vysvětluje i zdánlivě nevysvětlitelnou a stále se rozšiřující nesnášenlivost produktů z takto přiotrávené pšeničné mouky.

Zjevně nejtěžším kalibrem v současnosti užívaných tzv. biologických zbraní jsou bezpochyby v předchozích letech lstivě vnucované vakcíny, které obsahovaly více hrůzných škodlivin, jež byly nejspíš u rozlišných šarží i poněkud odlišné. Leč jejich základ tvořily zejména dvě ničivé skupiny látek. V předchozích článcích jsme již psali o možných dopadech do nich přidávaných sloučenin grafenu. Ten může v organismu vyvolat různá poškození, jež byla viditelně pozorovatelná hlavně u vzorků krve očkovaných lidí /viz kupř. zde…/. Avšak tyto sloučeniny grafenu naštěstí po čase degradují a jejich produkty je možné vyloučit z těla. Tyto očistné a ozdravné procesy lze určitými metodami též podpořit a urychlit /viz čl. Nebezpečí injekcí/.

Do druhé skupiny látek přidávaných do těchto moderních vakcín patří uměle syntetizované RNA, jež se po očkování mohly dostat i do jádra buněk a následně v mnoha potvrzených případech nejspíš geneticky zmodifikovaly původní DNA některých buněk. Ta pak dle vnuceného „předpisu“ takto vpašované RNA dala příkaz k produkci, tj. syntéze nepřirozených proteinů, které se posléze na různých místech těla vysrážely, neboť organismus je nemůže použít k výstavbě v něm se vyskytujících tkání. Lze to popsat jako uměle vyvolaný nový druh „rakoviny“, neboť i v těchto případech dochází k nadměrnému množení určitých substancí, jež po určitém čase vytváří nepatřičné novotvary, jež v organismu překáži a škodí.

Dodejme, že problémy, jež nastaly bezprostředně po očkování, jako bylo kupř. ochrnutí, ztráta vědomí atd., byly zřejmě důsledkem jakéhosi „šoku“ organismu, který vyvolalo okamžité poškození CNS či jiných životně důležitých systémů nebo orgánů. Toto nejspíš způsobily do vakcín přidávané sloučeniny grafenu anebo další škodliviny. Buňky, jež byly geneticky zmodifikovány umělou RNA, se nejprve musely pomnožit – obdobně jako je tomu u rakovinotvorných buněk – aby posléze mohly vytvářet dostatečné množství nepřirozených proteinů, jež pak v organismu vyvolávaly už zjevně pociťované chorobné stavy. Doba, do kdy k tomuto u konkrétního očkovaného člověka došlo, přitom mohla být odlišná, ale většinou se to při „úspěšné“ genetické modifikaci projevilo do půl roku až roku. V tom zřejmě spočívá i princip „časované bomby“ této zbraně hromadného ničení.

Jelikož uváděné nepřirozené tzv. hrotové proteiny vznikaly zejména v krvi, mohou se v důsledku toho po dané době v cévách vytvářet jakési bělavé plastické substance /viz zde…/. Osobně mi to připomínalo varem denaturovaný bílek, anebo z pařeného sýru dělané „nitě“. V případech těchto potravinářských surovin ovšem jde o koncentrované bílkoviny, které náš organismus jakožto přirozené součásti stravy dokáže normálně rozložit a strávit. Zcela jinak je tomu ale u nepřirozených čili umělých proteinů, jež rozložit nedokáže, a proto se pak na určitých místech po čase shlukují.

Tyto shluky pak v jimi zanesených místech blokují buď průtok krve, důsledkem čehož bývá kupř. i tzv. mrtvice. Proto bylo na různých videích v „přímém přenosu“ vidět tolik nečekaných selhání srdce, přičemž dříve očkovaní lidé spadli k zemi jako podťatí. Kromě toho bylo na některých videích před smrtí patrné jakési „kroužení“ kolem vlastní osy a teprve poté se postižení skáceli. V těchto případech mohlo nejspíš dojít k paralyzování určitých důležitých součástí CNS, kupř. mozečku (cerebellum), jenž je nezbytný k udržování rovnováhy. Dále se tyto nepřirozené shluky proteinů mohou usazovat v plicích, z čehož může vyplynout např. embolie. Ve všech těchto i dalších případech jde většinou o patologické děje neslučitelné s dalším životem.

Po seznámení se s těmito děsivými skutečnostmi může někdo dojít k závěru, že jde o nejhorší typy poškození těla, jaké jen mohou být. Rovněž pak může všechny nyní se objevivší problémy svádět na tyto důsledky aplikací RNA vakcín, anebo přenosu čehosi z nich z očkovaných lidí na ostatní. Nicméně bychom neměli opomíjet nepříznivý vliv ostatních tajných zbraní hromadného ničení. Od cíleně přidávaných škodlivých chemikálií, jež znečišťují téměř všechny konvenční potraviny i ostatní prostředky denní potřeby, přes posypy z letadel, dronů či jiné způsoby aplikací nanočástic nebo dalších prozatím ještě neznámých dráždivých látek, až po stále intenzivnější nepřirozená elektromagnetická záření. O jejich dopadu se lze více dočíst třeba na stránkách Stop 5G. Nejhorší na tom je, že se zprovozňují ještě silnější vysílače; v tomto ohledu bych připomněl, že se nedávno zprovoznil nový satelit BlueWalker 3 s nebývale obrovskou anténou.

Oficiální media se ovšem stále snaží odvádět pozornost zcela jiným směrem, takže kromě „vaření politického guláše“ buď rozdmýchávají nacionalistické nenávistné emoce, anebo straší chudobou z roztáčející se spirály ekonomické krize. Alespoň u nás to zdánlivě vypadá, že už dali pokoj s falešnými pandemiemi, neboť jsme v tomto ohledu ve fázi určitého klidu. Otázkou ovšem zůstává, jestli aktéři očkování nyní jen nevyhodnocují tento masový experiment, aby pak mohli podniknout další a účinnější útoky na lidské zdraví. Zjevně mají nesmírně mnoho dat k vyhodnocení. Nejspíš mimo jiné zkoumají i to, nakolik a co se přenáší z očkovaných na ostatní, jež se s nimi stýkají a jaký to na ně má zdravotní či jiný dopad. Avšak dějí se i jiné dříve nevídané věci.

Dokonce se už naočkovaným rodičům narodily i abnormální děti /viz kupř. zde…/, které  dokáží předčasně provádět určité úkony, mají jiné oči, někdy i nezvykle dospělý výraz ve tváři apod. Sice nelze s určitostí říci, proč k takovýmto dříve nevídaným změnám dochází, ale pokud bylo očkování RNA vakcínami „úspěšné“ a došlo ke genetické modifikaci DNA rodičů, tak se to nejspíš přeneslo i na počaté dítě. Je až hrozivé si představit, že se narodily geneticky modifikované děti, u nichž nikdo neví, jak bude probíhat jejich vývoj a co budou dělat. Srovnatelné změny ovšem lze pozorovat u geneticky modifikovaných zemědělských plodin a hospodářských zvířat, jež kupř. nezvykle rychle rostou a způsobují též rozličné problémy.

Nenechme se ukolébat naivní představou, že vše špatné je pryč a falešné pandemie už skončily. Vždyť třeba v Číně ještě nedávno probíhaly tak brutální „protipandemické“ restrikce, že se tamější obyvatelé vzbouřili a vypukly tam masové nepokoje a demonstrace. Je tudíž víc než pravděpodobné, že kazisvěti kují temné plány, aby opět s něčím vyrukovali a pod temným praporem „depopulace“ proti nám vyrazili k útoku.

Už v první polovině tohoto roku se pokoušeli spustit další falešnou pandemii, přičemž generální tajemník WHO vyhlásit stav ohrožení veřejného zdraví opičími neštovicemi. Doteď se ale překvapivě zmohli jen na přejmenování opičích neštovic na mpox; údajně proto, aby původní název někoho neurazil. Cosi neočekávaného ale nejspíš znemožnilo uskutečnění tohoto plánu temných. Proto se nevyplnily ani chmurné předpovědi, které se šířily i na alternativních webech. Tudíž se naštěstí alespoň do této doby nepodařilo uskutečnit spuštění další plandemie, což dokazuje i prozatímní fiasko opičího strašáka.

Ačkoli se někomu může občas zdát, že situace je nesmírně vážná až beznadějná, neklesejme na mysli. Vždy může přijít často i zcela nečekaná pomoc. Aby nám však mohlo být shůry pomoženo a přišla Boží osvobození a záchrana, musíme ve všech ohledech usilovat o zlepšení a sebezušlechtění. Připomeňme si, že bychom měli být bdělí, a to duchovně i pozemsky. Člověk zde může stát duchovně sebe výše, ale není-li zároveň dostatečně ve všech ohledech bdělý a zapomíná-li na své současné pozemské okolí, utrpí škodu. Nemůžeme zde žít jen duchovně, ale je třeba využívat i své pozemské schopnosti, k nimž kromě smyslového vnímání patří i jasné myšlení. Rozhlédněme se proto nejprve kolem sebe, vnímejme co se děje, naslouchejme v sobě i navenek a pochopíme mnohé. Bytostní i duchovní pomocníci chtějí vidět naší skutečnou snahu, teprve poté nám mohou pomoci! Buďme bdělí, vnitřně pevní a odvážní! Světlo na Zemi proudí stále silněji a jeho služebníci i světlí bojovníci jsou již nablízku! Postavme se proto odvážně na stranu Světla!

Je to obdobné jako u rostlin, které též vyžadují zcela určitou půdu a podmínky. Když bychom zasadili třeba česnek medvědí do suché půdy na přímé slunce, tak by nevzešel. A naopak suchomilné rostliny, jako je kupř. levandule, by nejspíš zašly v mokré půdě ve stínu. Analogické je to ovšem u patogenů, jež se dostanou do člověka – také ony se mohou rozvíjet a množit jen ve zcela určitém prostředí. A to utváříme svým způsobem myšlení, prožívanými emocemi a dennodenním jednáním.

Přestože uvedené skutečnosti jsou zcela logické, moderní medicína se u mnoha nemocí opírá o nezpochybnitelné dogma, že je způsobila nákaza, tj. přenos škodlivých bakterií nebo „virů“. Dodejme, že pouze západní medicína se odvolává na koncept nákazy z člověka na člověka. Tradiční čínská medicína ani původní ájurvéda koncept nákazy nepřipouštějí. Tyto starobylé léčebné systémy považují za příčinu nemocí nerovnováhu, nepatřičnou stravu a toxiny. Proto bychom se měli snažit ve všem udržovat rovnováhu – ať se to již týká naší stravy a péče o fyzické tělo, či psychického nastavení. I mnozí další moudří lékaři, včetně zakladatele moderní medicíny Hippokrata, poukazují na nutnost celostního přístupu a hledání nejlepších cest, jak docílit rovnovážného fungování celého organismu.

Jak to, že se tyto moudré zásady pozapomněly a nahradily se zjevnými nesmysly? Koncem 19. století se stal populární Louis Pasteur, který rozvinul teorii zárodků. Snažil se objasnit, proč někdo onemocní po pití odpadní vody, nebo proč lidé, jež sdílejí jeden pracovní prostor či domácnost, mají stejné choroby. S rozšířením mikroskopu mohl jasně identifikovat bakterie spojené s konkrétními nemocemi. Proto Pasteur zkoumal, zda právě tyto činitele mohou vyvolat choroby u dalších jedinců, kupř. jestli může mléko s konkrétním druhem bakterií lidem způsobit krvavý průjem. V mléce, jež pili nemocní lidé, skutečně objevil bakterie, jež pojmenoval Listerie. Pak se snažil dokázat, že jsou infekční, tzn. že je lze přenášet na jiné lidi a zvířata (viz zde…).

Pasteur kvůli tomu prováděl pokusy, při nichž izolované bakterie podával zvířatům, a to často tak, že jim je vstříkl do mozku, čímž způsobil, že onemocněla. Kvůli tomu se stal slavným vědcem své doby a jeho závěry vedly mimo jiné i k pasterizaci mléka a obrovskému rozvoji chemicko-farmaceutického průmyslu. Vyvodila se z toho i zárodečná teorie nemocí, jež doposud ovlivňuje nejen postupy současné medicíny, ale v současné době značně i náš život. Vyplývají z toho totiž i všechna restrikční opatření, vakcinace a další způsoby skryté války. Jenomže na vlastnosti a působení mléka na zdraví lze pohlížet i jinak. Co kdyby třeba mléko pocházelo od krav, které byly nevhodně krmeny nebo přiotráveny? Již v Pasteurově době se v důsledku rozvoje zemědělské velkovýroby krávám místo trávy či sena běžně dávaly krmné směsi, jež mohly obsahovat mořené obilí (např. sloučeniny rtuti), odpad z lihovarů či dokonce i lepenku (viz zde…).  Takovéto trýznění zvířat prý tenkrát byla běžná praxe. K tomu si ještě přidejme hrozné zacházení ve velkochovech, včetně nadávání či bití zvířat atd. I z tohoto vyplývají nepříznivé změny ve složení a celkové kvalitě mléka. Souhrnně lze říci, že v něm bude hodně škodlivin i stresových faktorů.

Přitom je známo, že škodliviny ze stravy u kojících savců přecházejí do jejich mléka. Co když tedy bakterie Listerie nebyly primární příčinou chorob, ale jen projevem likvidace toxinů? Takovouto roli totiž hrají bakterie v biologickém životě. Přirozeně tyto děje probíhají kupř. v kompostu a ve střevech. Důležité ovšem je nezasahovat nepřirozeně do těchto projevů bytostného světa. Pokud třeba aerobní bakterie, které potřebují kyslík, umístíte do prostředí, v němž je přísun kyslíku zamezen, začnou často produkovat jedy. To platí kupř. pro některé bakterie rodu Clostridia, jež v anaerobních podmínkách produkují botulotoxin, který pak může u člověka vyvolat otravu. Zdůrazněme si, že problémy či onemocnění v těchto případech nezpůsobují bakterie samotné, ale jejich projevy v určitém prostředí. To určuje, že v půdě i ve střevech přirozeně se vyskytující bakterie pak vytvářejí jedy, jež lidem škodí. Takže je možné, že když jsou krávy špatně vyživovány a do jejich mléka přecházejí toxiny, pomnoží se v něm i Listerie, jež je biologicky odbourávají(viz zde…).

To ale nejspíš Pasteur nevěděl či to nechtěl uznat, a proto izoloval Listerie a podávat je pak zdravému člověku nebo zvířeti a sledoval, zda se „nakazí“. Oficiálně pak ve svých pracích tvrdil, že se mu to podařilo prokázat, čemuž ostatní většinou uvěřili. Pasteur se však mimo jiné dopustil té chyby, že předal své laboratorní zápisníky svým dědicům s tím, že je nikdy nezveřejní. Jeho vnuk však zápisníky věnoval francouzské „Národní knihovně“, jež je poté zveřejnila. V roce 1995 zveřejnil profesor Gerald Geison z Princetonské univerzity analýzu těchto zápisníků, přičemž odhalil, že se Pasteur ve svých studiích dopustil rozsáhlých podvodů (viz zde…).. Nejspíš chtěl co nejdřív dokázat své hypotézy anebo to dělal kvůli tomu, aby se zalíbil svým mecenášům.

V zápisnících Pasteur ale uvádí, že nebyl schopen vyvolat danou nemoc jen běžným přenosem bakterií. Proto buď vpravoval infikovanou tkáň do jiného zvířete, anebo se uchýlil i k podání jedů, o nichž věděl, že u příjemců způsobí odpovídající příznaky. Celá jeho snaha dokázat nákazu byla tedy neúspěšná, což vyústilo i v jeho  přiznání na smrtelné posteli: „Zárodek není nic, terén je všechno.“         V tomto případě terén vztahoval k vnitřnímu prostředí a stavu zvířete nebo člověka. Od Pasteurových dob tyto hypotézy nikdo experimentálně neprokázal, ale přesto se přijaly jako nezpochybnitelná dogmata. Leč nabízejí se i jiná logická vysvětlení primárních příčin chorob, jimiž může v prvé řadě být otrava. Bakterie lze brát až jako sekundární projevy jakési úklidové čety, která má za úkol odstranit otravou zasažené, nefunkční či odumřelé tkáně (viz zde…).

Popud k činnosti mikroorganismů může být to, že daná buňka je již přestárlá či je něčím poškozená, a tudíž je nutné ji rozložit. Kromě toho se mohou do dané buňky dostat i nějaké škodliviny, kupř. nepatřičné chemické sloučeniny, jež ji otráví. Proto je třeba přetvořit nefunkční buňky či škodliviny tak, aby je poté bylo možné vyloučit z těla. Kromě bakterií však takovéto přeměny mohou způsobovat i jiné částice, které jsou viditelné v elektronovém mikroskopu. Tyto maličké částice vědci pozorovali ve zvýšené míře i v místech určitých chorob. Mezi jednotlivými typy částic byly rozdíly, z čehož usoudili, že každý z jednotlivých typů způsobuje určitý druh onemocnění.

Další výzkum odhalil, že tyto částice vycházejí z buněk i navenek, z čehož vědci vyvodili, že mohou napadat i jiné tkáně. Nazvali je jako „viry“ a předpokládali, že se chovají jako parazité. Tyto „viry“ měly infikovat další buňky a ovládnout její DNA, která je pak měla rozmnožovat, aby pokračovaly ve své evoluční cestě a šířily se dále. Zrodila se tak teorie o zákeřných a útočných virech, jež mohou nakazit vše živé (viz zde…). Leč jsou tyto hypotézy správné? Rozhodně ne! Nakažlivé je jen škodlivé přesvědčení, že tyto „viry“ způsobují choroby.  Z této falešná teorie vychází i celé koronašílenství.

Jak je možné, že tolik lidí slepě podlehlo takovýmto bludům? Protože už dávno před tím většina uvěřila i mnoha jiným mylným materialistickým závěrům. Z těchto důvodů též přestali uznávat a chápat běžně neviditelné vlivy, jež ovšem v podstatě iniciují a řídí tyto děje. Proto se musí křečovitě držet zcela nelogických hypotéz, jež kdysi někdo vymyslel a přednesl vědecké obci s tím, že by se ještě měly exaktně prokázat. Přestože k tomu většinou nedošlo, dostaly se tyto ničím nepodložené hypotézy do učebnic a novodobí adepti vědy i studenti medicíny musí tyto poučky poslušně papouškovat, aby jim pak udělili odpovídající akademické tituly, které poté mají být zdánlivou zárukou neomylnosti. Až většina lidstva skutečně pochopí, jak zavádějící je převážná část školské učenosti a jaké nesmysly ti zdánlivě nejvzdělanější inteligenti chrlí na dle nich nevědomé laiky, vyvolá to zřejmě značné rozčarování. Možná poté mnozí zahodí nebo budou pálit učebnice, které dnes ještě mnozí uctívají jako základní zdroj vědění.

Někteří lidé se už sice nyní probouzí z iluzí neomylnosti vědeckého pokroku, ale převážná část ještě lpí na starém a nic zásadního nechce měnit. Je ale již na čase opustit stará nesprávná dogmata a nahradit je skutečným věděním! Největší mezery ve vědění máme v pochopení běžně neviditelných úrovní, jež vytváří předobrazy pro již viditelně zformované částice, jež poté působí navenek. Současná věda ale nezná skutečnou podstatu věcí ani děje, které se týkají našeho vnitřního původu a příčin jevů, probíhajících v nás i kolem nás. Nechce uznat, že nade vším hmotným i za vším pozemským děním jsou bytostné a duchovní síly a formy. Proto se věda křečovitě upíná na různé již viditelné hmotné částice, jejichž původ a smysl většinou nepoznala ani nepochopila. To platí i pro miniaturní částice, jako jsou stále dokola omílané „viry“.

Vždyť to, co vědci v elektronových mikroskopech objevili, nebyly viry, ale exozomy. Ty totiž mají obdobnou velikost, shodné vlastnosti, obsahují stejné stavební jednotky a působí na tytéž receptory. Exozomy jsou tedy nerozpoznatelné od toho, co virologové mylně nazývají jako „viry“ (viz zde…). Exozomy se původně považovaly jen za odpadní váčky nežádoucích látek. Když je živý organismus čímkoli ohrožen, např. chemickou otravou či intenzivním elektromagnetickým zářením, využívají buňky a tkáně exozomy k eliminaci jedů i dalších odpadních produktů. Tyto pro tělo škodlivé látky jakoby „zabalí“ do membrány a vylučují je poté ve formě exozomů, jež tudíž tvoří klíčovou složku detoxikačního systému. Tímto způsobem se tedy tělo zbavuje látek, které by ho zatěžovaly či zabraňovaly normálním procesům. Čím větší množství toxinů je v těle, tím více exozomů se vytváří. Podléhá-li ještě k tomu někdo stresu či strachu, nebo je vystaven jiným psychickým atakám, tak se jejich produkce rovněž zvyšuje. Prokázalo se i to, že když buňkám zabraňujeme v produkci a vylučování exozomů, tak tím nejen zatížíme organismus, ale člověk pak může v důsledku přemíry škodlivin i zkolabovat.

Až později se dokázalo, že exozomy hrají důležitou roli i v mezibuněčné komunikaci. Mimo to zasahují i do více dějů imunitního systému, přičemž účinky exosomů mohou být aktivační i inhibiční (viz zde…). Leč exosomy mají i další důležité úlohy. Fungují i jako určitý „klíč“, jenž koluje v naší krvi a lymfě a hledá buňky s odpovídajícím „zámkem“, do něhož zapadne. Lze je tedy brát jako posly, kteří varují ostatní buňky a tkáně, že se blíží nebezpečí a že se na něj proto mají připravit. Představují tedy i dokonalý komunikační systém, který sděluje zbytku organismu, co se kde stalo. Tyto částice tudíž nelze označovat za zdroj nemocí, ale naopak jsou to důležití poslíčci a zároveň i „úklidová četa“ nepostradatelná k očistě organismu.

Proto jich bývá v těle více při větším zatížení jedy či dalšími škodlivinami. Pomáhají nám i přizpůsobit se nepříznivému prostředí, včetně elektrosmogu, který nám zjevně též dost škodí. To platí jak u již dlouho používaných rádiových vln, téměř všudypřítomné Wi-Fi, až po extrémní záření 5G. Tito drobní poslové v těchto případech zajišťují i genetickou adaptaci na tyto změny v okolním prostředí.

Exozomy jsou jako malé membránové váčky vylučovány do vnějšího prostředí, a to jak zdravými, tak i infikovanými či nádorovými buňkami. Jsou složeny z různých proteinů, lipidů, RNA (hlavně mRNA) a metabolitů pocházejících z původní buňky. Pomocí exozomů může též docházet k přenosu RNA, jež může v cílové buňce potlačovat i expresi vlastních genů. Také bylo experimentálně prokázáno, že exozomy mohou přecházet z jednoho organismu do druhého a vyvolat v něm pak obdobné reakce. Pokud byly kupř. myši vystaveny působení toxinu známého jako paracetamol (Tylenol), jaterní buňky zvýšily produkci ochranných exozomů. Ty výzkumníci izolovali, přečistili a vpravili je do jiných myší. Tato skupina myší pak překvapivě neonemocněla, jak by předpokládala virová teorie, ale namísto toho se u nich vyvinuly obranné reakce a játra u nich vylučovala více ochranných exozomů (viz zde…).

Z toho vyplývá, že exosomy, jakožto detoxikační balíčky a moudrý komunikační systém, zvířatům i lidem napomáhají k plnohodnotnému a zdravému životu. Nesprávné označení exozomů jako „viry“ byl tragický omyl, jenž je potřeba co nejdříve napravit. Nové poznatky o exozomech nám pomáhají vyřešit záhadu „nakažlivých viróz“. Primární příčinou tzv. „viróz“ tedy rozhodně nejsou zvenčí přicházející parazité, ale toxiny či další vlivy, jež našemu organismu škodí. Tímto se velkou oklikou vracíme k původní hypotéze dávných badatelů, kteří „viry“ pojmenovali dle latinského výrazu toxin. Je jasné, že v tomto moderním světě se do našeho těla různými způsoby dostává nesmírně mnoho rozličných chemických látek, jež jsou zjevně toxické. Proto se jich náš organismus snaží usilovně zbavit, a to zejména s pomocí výše popsaných mechanismů a dějů, jež řídí a uskutečňují bytostní pomocníci. Ti působí buď přímo v našem těle či v blízkém okolí (viz článek Očistné a pomocné síly ).

Čím se tedy můžeme nakazit? Zejména strachem a přijetím nesprávných či zmatených myšlenek. O tom jsme psali již v článku Proč mezi sebou lidé bojují. Leč pokud již přestaneme jako „viry“ označovat přirozeně vznikající exozomy, ale naopak pochopíme, co skutečně vyvolává onemocnění, tak s nimi nebudeme ani nesmyslně bojovat. Válka proti zdánlivým „virům“ je totiž válkou proti životu samému. Samozřejmě že se máme usilovně snažit nejen vyhýbat, ale i podporovat vylučování „virů“ v původním slova smyslu, tzn. toxinů.

Ale exozomům bychom měli poděkovat, že nám pomáhají přežít v tomto doposud ledasčím tak otráveném světě. Je jasné, že většina z lékařů ani běžných lidí prozatím asi nebudou ochotní vzdát se zaběhlého názvu „viry“ a nahradit ho správnějším označením „exozomy“. Je to podobné, jako když je člověku v mládí ukázána určitá barva, a přitom se mu vysvětlí, že jí má nazývat třeba jako černou. Bude ji pak takto pojmenovávat stále, když mu takto byla od začátku označována. Představme si, že by přitom šlo o bílou barvu, a někdo by na to mylně poučeného člověka upozornil. Je pravděpodobné, že mu nejspíš jen tak neuvěří. Obdobně je tomu u studentů, jímž byly ukázány fotografie z elektronového mikroskopu, v nichž uvidí jakési částice a řekne se jim, že jsou to „viry“. Budou je tak nazývat nejen proto, aby udělali zkoušku, ale nejspíš i po celé věky, přestože může jít o exozomy.

Jak jsme již výše uváděli, tak exozomy se mohou přenášet z jednoho organismu na druhý, tzn. mohou „nakazit“ i jiného člověka, jenž se nachází v okolí toho, u nějž probíhá akutní fáze očisty. Jelikož se ale zároveň označují jako „klíč“, mohou proniknout jen do buněk s odpovídajícím „zámkem“, do něhož musí přesně pasovat. Tudíž k přenosu exozomů může dojít jen tehdy, jestliže cílový organismus má obdobné vlastnosti, problémy či zatížení, jako ten, v němž se původně vytvořily.

Lze je tedy brát jako vyslané „zkušební komisaře“, kteří mají „přezkoušet“, nakolik již daný člověk zvládá určité „učební“ okruhy, ať se to již týká myšlení, emocí či jednání. K tomu ovšem patří i okruh zájmů a rozhovorů, vysilující stresování atd., jakož i celková životospráva, včetně druhu výživy, zanášení těla škodlivinami, pobývání na místech se značným zatížením elektrosmogem apod. To vše ovlivňuje složení a vyzařování krve i celkové nastavení člověka. Objasňuje to i známé jevy, že lidé, jež sdílejí jeden pracovní prostor či domácnost, onemocní často obdobnými chorobami.

Kromě přímého přenosu z jednoho organismu na druhý, jenž se nachází v nejbližším okolí, se mohou informace o určitém druhu očisty přenášet i na větší vzdálenosti, aniž by došlo k osobnímu kontaktu. V těchto případech si to lze představit jako energetický přenos ve formě určitého druhu záření, jež působí jako impulz k „přezkoušení“ daného člověka. Bytostní pak dle těchto podnětů mohou spustit produkci daných exozomů, jež zahájí třeba očistný proces, který pak lidé nazvou třeba „chřipka“.

Sekundárně se poté mohou uvnitř lidského organismu vytvářet i další mikroorganismy, které jsou potřebné k rozkladu většího množství nefunkčních buněk, jež mohly být kupř. zničené vnějšími vlivy (viz článek Očistné a pomocné síly). Zbytky těchto procesů je pak nutné vyloučit z těla. Přitom se kromě odpadních produktů rozpadu buněk z těla vylučují i vzniklé mikroorganismy, které pak též mohou působit na další nedostatečně či nepřirozeně se zachvívající tkáně. Tento děj se obvykle označuje jako „nákaza“. Viditelné následné projevy se pak nazvou jako určitá onemocnění. Ve skutečnosti ale jde o sekundární projevy oslabení, narušení či zakalení původně harmonického vyzařování. Z tohoto vidíme, že na vině nejsou mikroby ani další přirozené částice, ale naopak ten, kdo se nedostatečně či nezdravě pohybuje nebo dělá významné chyby.

Jestliže nepatřičným způsobem myšlení, prožívanými emocemi či jednáním utvoříme v těle takové prostředí, jež vyhovuje určitým bakteriím, mohou se pak v nás uchytit a pomnožit. V těchto případech tedy může dojít i ke skutečné nákaze. Bakterie totiž mají zcela jiné uspořádaní a funkce než exozomy. Jednak jsou bakterie mnohem větší a lépe uspořádané. Proto též mívají rozličné organely, jako jsou např. mitochondrie, jejichž základní funkcí je produkce energie. Mitochondrie lze přirovnat k maličkým „kamínkům“, v nichž kromě těchto druhů energie vzniká oxidací jednoduchých cukrů i voda, oxid uhličitý a další metabolity.

Tyto procesy jsou spojené i se schopností udržovat potřebnou vnitřní teplotu a proto bakteriím umožňují přežívat i delší dobu mimo jejich hostitele. Jelikož si též dělají určité energetické zásoby, mohou je postupně spalovat, a tudíž vydrží mnohem déle mimo živné prostředí, ať již ve vodě, v půdě či na povrchu předmětů. Ty jimi tudíž mohou být infikovány, z čehož vyplývá i oprávněnost očistných postupů. Ty by se správně měly provádět na základě rad a nabádání vědomých bytostných pomocníků, kteří nejlépe vědí, jak bez vedlejších škodlivých dopadů a zcela v souladu s přírodními zákonitostmi dokonale očistit vše, co je potřeba. Je ovšem téměř jisté, že by nás v prvé řadě nabádali k vnitřní očistě, abychom již zásadně chtěli jen dobro.

Jsme těsně před velkými převraty, které se budou týkat i léčebné péče o člověka. Zásadní v tomto ohledu bude převzetí plné zodpovědnosti za své pozemské tělo i za vše, co ho postihne či co se v něm odehrává. Abychom se o své tělo mohli co nejlépe starat a dávali mu jen to, co mu celkově prospívá, musíme nejprve skutečně pochopit a porozumět tomu, jaké pochody v nás probíhají, kdo a jak je řídí atd. Jestliže se mimoto naučíme správně využívat dary bytostných, jež nám příroda v hojné míře poskytuje, nebudeme již poté s každým problémem spěchat k lékaři či léčiteli.

Je na čase rozvíjet v sobě odpovědnou samostatnost,  jež  je vyjádřením tvořivého procesu duše. Poté nalezneme i řádné uplatnění v daných poměrech a situacích. Měli bychom též mít čistý a nezkalený pohled na podstatu věcí. Vždyť čistota je nositelka jasu a vzletu. Ta by nás měla dovést i k vlastnímu zkoumání a vnitřnímu vyciťování. Z toho by mělo vyplynout i správné rozhodování a využívání vlastních schopností. Ty pak můžeme využít ku pomoci druhým i k vlastnímu vzestupu.

Moderní injekce atd. jsou ovšem umělohmotné, a proto je lze užít jen jednou. Mnozí se naivně domnívají, že když je zdravotníci vyndají z umělohmotného obalu z výroby, musí být naprosto čisté. Leč jak víme, s čím přišly během výroby do styku? A to z čeho byly vyrobeny či jaké chemikálie je znečišťují? Jako z jiných umělých hmot se z nich prokazatelně uvolňují ftaláty a bisfenol A. Tyto nepřirozené sloučeniny mimo jiné prokazatelně narušují hormonální rovnováhu, jejímž důsledkem často bývají vážné fyzické i psychické choroby.

Známé je i to, že zdravotnické prostředky se běžně sterilují nesmírně škodlivým ethylenoxidem. Že jeho zbytky zůstávají na užívaných prostředcích, dokazují i maximální limity jeho reziduí, jež jsou uvedeny v zákonných předpisech, povolujících jeho užití jako sterilizátoru při výrobě. Jenomže i přesto se stává, že se leckdo po vpíchnutí byť jednorázové jehly čímsi nakazí, např. žloutenkou. V některých chudších zemích dokonce lékaři kvůli šetření očkují všechny stejnou jehlou, přičemž mnoho dětí nakazí třeba HIV. Dále je známo, že když se třeba určité barbituráty při injekčním vstříknutí dostanou vedle žíly do tkáně, může dojít k jejímu odumření (nekróze). Jestliže se naopak některé vakcíny vstříknou namísto do svalu přímo do krevního oběhu, může dojít i k následnému úmrtí.

Obecně je při injekčním vstříknutí látky rychlejší účinek a dané látky působí intenzivněji. To se žel i zneužívá, ať již k oslabení vůle vyslýchané osoby, tzn. aby snáze podlehla cizímu tlaku, anebo při provádění euthanasie, což lze přirovnat k popravám smrtící injekcí apod. O vražedném zneužívání euthanasie se můžete dočíst kupř. zde… Jak lehkomyslně se v moderní době přistupuje k injekcím, bylo až do očí bijící při masovém očkování na stadionech, nebo když najatá maskovaná pochybná individua vstřikují vakcíny lidem sedícím v autě skrze otevřené okénko atd.

V nemocnicích na kovid odděleních zase pacientům píchají uspávací injekce, po nichž leckdy zemřeli. Přitom se tvrdí, že – údajně těžce nemocným – pomůže, když je uvedou do delšího umělého spánku. Jenomže pokud nemocný právě prodělává třeba virózu, při níž se tělo nutně potřebuje očišťovat od určitých odpadních produktů, tak se jimi daný organismus po čase zahltí, v důsledku čehož dojde k otravě. Nad nesmírným zhoršením stavu třeba jen po jednodenním pobytu na kovid odděleních se podivují i zdravotní sestry. Na mnoha webech lze nalézt otřesná svědectví o tom, jaké dopady má současné běsnění. Je až nepochopitelné, že o reálných rizicích nechce tolik lidí nic vědět. Hlavně lituji zdravotníky, jež zřejmě zaslepila vidina obrovských výdělků, a proto dělají věci, jež jsou z vyššího nadhledu opravdovými zločiny. Jakoby ani netušili, že i oni jednou zemřou a v tom okamžiku jim bude „přehrán film“, na němž budou nejen vidět, ale i sami na sobě prožívat vše, co kdy učinili anebo způsobili svým pacientům. Jaké hrůzy přitom mnozí uzří! Každý, kdo je vnitřně živý,   zjevně chápe, že takovéto věci se v žádném případě dělat nemají.

Je to vůbec chtěné? A komu to prospívá? I kdybychom připustili, že v určitých kritických stavech lze injekčním vstříknutím léčiva někomu zachránit život, tzn. oddálit pozemskou smrt, má časté zneužívání tohoto postupu na kontě zřejmě více úmrtí. Mimoto injekcemi není možné docílit naprostého uzdravení, tzn. uvést daný organismus do optimálního stavu. I když by ve vstříknutém roztoku převažovaly příznivě působící látky, vyskytují se v něm téměř vždy i další přísady, jež narušují normální vyzařování krve. Proto se trvalá změna k lepšímu nedocílí injekcemi, nýbrž jenom přirozenou cestou, tzn. buď vhodnými pokrmy a nápoji, nebo dalšími metodami, které jsou založeny na skutečném poznání zákonů tohoto stvoření.

Někdo může namítnout, že poctiví badatelé po mnohaletém úsilí objevili séra, která chrání a pomáhají statisícům dětí i dospělým při smrtelných onemocněních. Leč pojem „sérum“ je mnohem širší a vůbec neodpovídá současným vakcínám. Jako „sérum“ se původně označovala tekutá složka krve, jež svým složením odpovídá krevní plazmě. Jelikož se v ní vyskytují též protilátky, tak je v určitých případech možné pomoci přenosem krevního séra odpovídajícího složení. Na tomto principu účinkují třeba i séra proti uštknutí hadem, která se vyrábějí tak, že se koňům nebo ovcím nejprve podá jed určitého hada. Zvířata pak proti jedu reagují imunitně, přičemž se vytvoří odpovídající protilátky. Pak se zvířeti z krve odebere sérum, které se následně přečistí. Toto sérum poté obsahuje protilátky proti jedům, které mohou pomoci při uštknutí hadem.

Takovéto případy by tedy zřejmě měly patřit k výjimkám, kdy je oprávněné injekční vstříknutí takovéhoto séra, neboť tím lze zabránit smrti. Má-li ovšem být oprávněné užití pojmu „sérum“, mělo by skutečně jít o kapalnou složku krve, v níž jsou jen přirozené složky, k nimž patří i protilátky. Nejlépe vzniklé v lidském organismu a jen ve výjimečných případech ve zvířecích tělech.

Avšak třeba v případech onemocnění chřipkou či bakteriální nákazou se nabízí dost jiných pomocných řešení. Většinou lze odpovídající léčivé substance podat perorálně, tzn. ústy ve formě roztoků, pokrmů, tobolek, tablet atd. Dále je v těchto i dalších případech prospěšný zvýšený příjem vitaminů, minerálů a dalších nepostradatelných látek. Ty by se ovšem měly do organismu dodávat nejlépe s odpovídajícími čerstvými pokrmy a nápoji. V některých případech lze užít i přirozené potravní doplňky, ale jen přechodně. Leč vždy by se mělo dávat pozor na jejich složení, a to hlavně u dovozových potravních doplňků. Ty mohou kromě jiných nepatřičných přísad obsahovat i sloučeniny, jež mohou v těle po jejich vstřebání vytvářet tekuté krystaly. Uvádí se, že za tímto účelem přidávají i supra magnetické nanočástice oxidu železitého, jež mohou být i v současnosti vnucovaných vakcínách (viz zde…).

V článku Dopady cizorodých látek na psychiku jsme již uváděli, co obsahují injekce, jež se užívají při současném očkování; zkráceně lze uvést, že jde o směs GMO a toxických chemikálií. Nejenže poté dochází k mnoha úmrtím, ale ještě horší bývá trvalé postižení. Dokonce i v oficiálních médiích se uvádí, že mnozí zpochybňují očkování a varují před změnami DNA, anebo dokonce před implantací čipů, v důsledku nichž  se naočkování lidé mění na vysílače negativní energie. Tyto nepříznivé změny ve vyzařování vnímají též jasnovidné léčitelky a u naočkovaných popisují nesmírně hutné energie, nebo dokonce v jejich auře vnímají i černou barvu. To lze objasnit nejnovějšími poznatky výzkumníků, kteří (elektronovou mikroskopií a spektroskopií) provedli analýzy v současnosti užívaných vakcín. Dokázali, že všechny užívané varianty mimo látek uvedených na obalu obsahovaly i nanočástice oxidu grafenu. To potvrzuje i patent na rekombinantní nanokoronavirovou vakcínu, která užívá oxid grafenu jako nosič.

Vědecké práce již potvrdily, že různě strukturovaný grafen lze užívat jako nano adjuvans ve vakcínách. Zastánci vakcín ale mohou argumentovat tím, že grafen není uveden v jejich složení. Jelikož zjevně jde o velmi důležitou „tajnou zbraň“, užívanou při současné „nanoválce“, tak ho rafinovaně skryli. Producenti vakcín totiž mívají svá „obchodní tajemství“, která ukrývají pod patentovanými složkami. Ve složení je můžete nalézt jako písmeny s čísly, např. ALC-0315 a ALC-0159. A právě tyto patentované složky, které jsou uváděny v bezpečnostních listech čínské firmy SINOPEG, a to v kategorii „Pomocné látky vakcíny COVID-19”, lze nalézt i v dokumentaci producentů vakcín. Pokud chcete vědět, o jaké látky jde, tak na webu SINOPEG píšou, že jde o „polyetylenglykolem (tj. PEG) funkcionalizovaný grafen… (viz zde…).

Přitom je potvrzeno (viz zde…), že PEGylované nanočástic jsou toxičtější a poškozují krevní buňky a mozkové bariéry. Leč jádro těchto umělých povlaků, tj. grafen, vypadá též velmi podezřele. Oxid grafenu vzniká chemickou modifikací grafitu, na nějž jsou oxidačními reakcemi navázány hydroxylové a epoxidové skupiny. Při této výrobě se užívají silné kyseliny (dusičná a sírová) a rasantní oxidační činidla, z čehož vyplývá i nebezpečí výbuchu během syntézy (viz zde…). Takto vzniklá syntetická látka zákonitě vykazuje značně nepříznivé účinky na lidský organismus. Hlavně u PEGylovaných nanomateriálů grafenů byly potvrzeny různé stupně toxicity a škodlivosti, jako je např. oxidační stres, poškození DNA, zánětlivé reakce, apoptóza, nekróza, rakovina apod. (viz zde…a zde…,).  Jak nepříznivé změny krevního obrazu se objevily u vakcinovaných, můžete shlédnout na videu  zde….

Oxid grafenu je jedním z nejpoužívanějších grafenových nanomateriálů. Do těla se může dostat perorálním podáním, injekcí či vdechováním. Grafenové nanomateriály v aerosolu totiž  snadno pronikají průdušnicemi dýchacích cest, v důsledku čehož způsobují plicní fibrózy a další nepříznivé stavy (viz zde…a zde...). Přestože byly už dávno popsány i jeho toxikologické účinky, tak se tyto škodliviny všemi možnými způsoby snaží dostat do co nejvíce lidí. O jak pochmurnou strukturu jde, si lze udělat představu již jen z fotografie oxidu grafenu, jež je uveden ve studii, jejíž originál naleznete zde…, z níž pochází i  uvedený obrázek.

Oxid grafenu se do těla může dostat rozličnými způsoby. V prvé řadě byl prokázán v rouškách a respirátorech, které se v důsledku restrikčních a nátlakových metod v široké míře používají. Nejprve se zjistilo, že žáci v Quebeckých školách používali respirátory s nanočásticemi grafenu (viz zde…). To způsobilo značný poprask a nabídli jim jiné. Později se ale potvrdilo, že ho obsahují i ostatní roušky a respirátory, jež jsou v současné době na trhu. Dále byly nanočástice oxidu grafenu nalezeny i ve štětičkách používaných v PCR a antigenních testech. Soudobé vakcíny také obsahují značné dávky nanočástic oxidu grafenu. Jak je zřejmé z videa, jež najdete zde…, vytváří v těle oxid grafenu krevní sraženiny. Zvýšené dávky oxidu grafenu též způsobují kolaps imunitního systému a cytokinovou bouři. Nahromadí-li se v plicích, může vyvolat oboustranný zápal plic i další problémy  (více se můžete dovědět ve videu zde…).

Kromě toho je potvrzeno, že oxid grafenu vyvolává v ústech kovovou pachuť. Při déletrvajícím vdechování způsobuje zánět sliznic, ztrátu chuti a částečnou nebo úplnou ztrátu čichu. Oxid grafenu může též v těle vykazovat magnetické vlastnosti. Tím lze vysvětlit magnetické jevy po očkování. Má též specifické „elektronické absorpční pásmo“, tzn. absorbuje určitou frekvenci, jež ho nabudí. A právě toto frekvenční pásmo je užívané při nové bezdrátové technologii 5G (viz zde…). Prováděné testy 5G v různých částech světa tedy zřejmě nejprve vyvolaly selhání imunity a další problémy nastaly po interakci oxidu grafenu přítomného v tělech s vnějšími elektromagnetickými poli. Připomeňme, že Wu-chan bylo první město na světě, jež koncem listopadu 2019 spustilo technologii 5G. Stručně řečeno, různými způsoby do organismu zanesený oxid grafenu s nepřirozenými intenzivními druhy záření vyvolávají to, co se svádí na nový koronavirus. Ten na rozdíl od oxid grafenu ve skutečnosti neizolovala a exaktně neprokázala žádná ze zdravotnických institucí (viz zde…).

Bylo též prokázáno, že oxid grafenu narušuje oxidoredukční rovnováhu a snižuje přirozené zásoby důležitého antioxidantu glutathionu. Proto též více praktických studií prokázalo, že v těchto případech pomáhá léčba N-acetylcysteinem (z něhož v těle vzniká glutathion) či přímým podáváním glutathionu. Když byly v těle zvýšeny hladiny glutathionu, vyrovnaly se tím ztráty způsobené očkováním nebo jinými způsoby „grafenizování“, tzn. postupným zvyšováním oxidu grafenu v organismu.

Tělo také naštěstí má přirozenou schopnost ho postupně eliminovat. V lidské krvi (bílých krvinkách) se vyskytují enzymy, které v určitých případech mohou zcela metabolizovat oxid grafenu (viz zde…). Křen, resp. jeden z v něm se nacházejících  enzymů,  též napomáhá odbourávat oxid grafenu (viz zde….). Aby se u poslušně naočkovaných moc nesnížila hladina oxidu grafenu, doporučují se oficiálně dvě až tři dávky očkování ročně, aby se v těle udržovaly účinné hladiny grafenu. Tyto skutečnosti s podklady již byly předány soudu, aby provedl patřičná opatření (viz soubor článků, které naleznete zde…). Podkladný materiál pro soudní žalobu naleznete zde...a zde…

Účel takto rozsáhlé aplikace oxidu grafenu je ještě temnější, než si dokážeme představit. Oxid grafenu je totiž extrémně potentní, a to i v aerosolech (viz zde…). Proto ho na nás již aplikují i z letadel. Ukazují to i neobvyklá znamení bytostných na nebi! Pozorovatelé oblak (viz zde…) kvůli tomu též museli zavést i novou klasifikaci těchto mraků. Někteří  v těchto případech popisovali, že obloha byla skutečně podivná a objevily se na ní zlověstně vypadající textury. Jako kdyby v oblacích byly nepravidelné díry; pro ilustraci následně uvádíme obrázek, jenž v originálu naleznete zde… Srovnáme-li ho s výše uváděnou fotografií oxidu grafenu, nemůžeme přehlédnout zjevnou podobnost. Již i nebesa žalují na až neuvěřitelně zvrácené lidské počínání!

Ze všech uvedených i dalších faktů je zjevná nesmírná krize celého systému. V Bibli je popisováno, že krátce před naprostým závěrem posledního soudu „had pozvedne svou hlavu“. Tudíž budou navenek viditelné i všechny vychytralým rozumem vymyšlené zmatenosti a z toho vyplývající nepatřičné činy. A tok tomu nyní je. Současnou situaci lze zároveň přirovnat i k ozdravnému procesu, při němž se nemoc dostane do akutní fáze, kdy vše nepatřičné vychází navenek. Proto též v současnosti vychází z lidí až neuvěřitelné věci, a to zejména na duševní rovině. Leč i přesto jde o ozdravný proces, jenž má vést k očištění. Při této velké očistě se ovšem zjevně zhroutí i moderní medicína. Pouze je otázkou kdy a jakým způsobem k tomu dojde.

Všude kolem sebe vidíme, jak rychle se vše vyvíjí. Co platí dnes, může být už zítra zcela jinak. Vývoj přitom může být buď dobrovolný, anebo vynucený. V současnosti prožíváme zesílený tlak shůry, který člověka donucuje k urychleným změnám. Ty se ale netýkají jen pozemských záležitostí. Jen malou roli též hrají opatření současného systému. Vládami a oficiálními médii představované divadlo je jen vnější trapné klišé. Za oponou viditelného se odehrává zcela jiné a mnohem důležitější dění.

To hlavní, co bude určující i pro následný celosvětový vývoj, přichází z úrovní, nacházejících se nad hmotnými dimenzemi. Odtamtud k nám proudí oživující duchovní energie, která působí na naše nejhlubší nitro a vyvolává v něm rozličné, často i doposud nepoznané děje. Proto se ty největší změny odehrávají v našem nitru a mají nás povzbudit k rychlejšímu duchovnímu vývoji. Ten, kdo bude chtít přežít a dále působit v tomto světě, se bude muset přizpůsobit tomu, co přichází. Stále se k nám přibližuje světlá stěna, proti níž nic nezmůže ani největší a nejhouževnatější odpor těch, kteří se zaprodali temnu. V budoucnosti obstojí jen ti lidé, kteří se dokáží harmonicky zachvívat se Světlem a vřadí se do zákonů Boží vůle! 

Nejznámější z nich jsou pesticidy, u nichž bylo již dávno prokázáno, že kromě různých fyzických problémů způsobují též vývojové a mentální vady u dětí. Kupř. se zjistilo, že ženy žijící v blízkosti polí, jež byly intenzivně postřikovány pesticidy, mají až třikrát větší pravděpodobnost, že se jim narodí dítě s poruchou autistického spektra apod. Pesticidy totiž narušují řádný vývoj nervové soustavy a mají též neurotoxické účinky. Tyto příklady lze brát jako typické přímé, tzn. reaktivní působení cizorodých látek na tělesné buňky či jejich součásti. Jelikož pesticidy bývají lipofilní, prochází buněčnou i jadernou membránou. Zvláště zranitelné jsou v tomto ohledu nervové buňky, jež obsahují značný podíl tukových složek. Proto je často poškozují, z čehož následně vyplývají rozličné psychické problémy. Ty byly často popisovány i při prováděných studiích, jež ovšem měly za účel jen monitorovat možné dopady, ale žel z nich nevyplynulo žádné řešení, jež by mohlo zabránit vzniku daných problémů.

K cizorodým látkám vyskytujícím se v naší stravě patří i na těchto stránkách opakovaně zmiňované rizikové potravinářské přídatné látky a kosmetické ingredience či součásti prostředků denní péče. I v nich nalezneme dost přísad, které bychom v přírodě hledali marně. Jelikož uměle syntetizované sloučeniny vykazují nepříznivé vedlejší účinky, začali je lidé testovat na laboratorních zvířatech. Leč to bylo celkem zbytečné týrání zvířat, neboť je nutné brát v úvahu odlišný metabolismus člověka a hlodavců. Kromě toho takovéto testy nevypovídají naprosto nic o možných dopadech na psychiku. Takže když se tyto umělé sloučeniny rozličnými způsoby dostávají do lidského těla, lze to brát jako jakýsi veřejný pokus, co to s člověkem udělá.

Dále lze k cizorodým látkám přiřadit i geneticky modifikované plodiny (GMO), které se dříve do těla dostávaly jen společně se stravou. V tomto případě měl organismus ještě šanci tyto nepřirozené součásti nějak odbourat a vyloučit. Mnohem horší je, když se vstřikují injekčně, jak je tomu při současném očkování. Dokazuje to i praktickým lékařům zasílané hrozivé složení jedné vakcíny, která mimo jiné obsahuje šimpanzí adenovirus (kódující údajně SARS-CoV-2), dále Spike glykoprotein vyprodukovaný na geneticky modifikovaných lidských embryonálních ledvinových buňkách (technologií rekombinantní DNA), což lze popsat jako nespecifikovaný koktejl GMO. Proto se též v souhrnu údajů uvádí: Tento přípravek obsahuje geneticky modifikované organismy. Aby toho nebylo málo, přidávají do ní ještě různé pomocné látky, jako jsou např. polysorbát 80 (tj. syntetický emulgátor, v knize Tajemství kosmetiky hodnocený za 4), EDTA (jako potrav. přídatná látka hodnocena za 4) atd.

Zdůrazněme si, že nové druhy vakcín působí zcela jinak než ty dřívější. Kupř. vakcíny proti TBC většinou obsahují živé oslabené kmeny bakterie Mycobacterium bovis. Ty mají společně s Mycobacterium tuberculosis vyvolávat onemocnění tuberkulózou, což R. Koch zjistil již v roce 1882. Od té doby se hledaly možnosti léčení a prevence. Proto se též po delší době vyvinuly vakcíny proti TBC, jež tuto nemoc nejenže nevymýtily, ale leckdy způsobovaly i značné zdravotní problémy. Kvůli častým vedlejším reakcím bylo v České republice zrušeno plošné očkování proti TBC (viz zde…). Tuberkulóza ovšem stále není vymýcená a umírá na ni hodně lidí. V Nigérii to v dubnu roku 2021 mělo být 18 osob/hod., což je měsíčně kolem 13 tisíc. Zajímavé je, že lékaři, jež mnohdy žijí v prostorách sanatoria společně s pacienty, se od nich nenakazili.

Lékařské studie popisují, že naočkování jedinci leckdy mohou onemocnět tou chorobou, proti níž byli očkováni. Dodejme, že dřívější vakcíny byly mnohem lépe prozkoumané (včetně přesně definovaných a izolovaných původců daných onemocnění) a rovněž v nich bývalo méně pomocných látek. Na rozdíl od nich se v současnosti aplikované vakcíny zkouší rovnou na lidech, co to s nimi udělá. Přitom jsou známa i obrovská rizika takovéhoto rasantního zásahu do organismu! Mnoho lékařů, jež chtějí pomáhat a ne škodit, poukazuje na tragické dopady nových vakcín, a to na fyzické i psychické rovině, jak je zřejmé i z hrůzného videa (viz zde…)

Genetickou modifikací se totiž mimo jiné nepřirozeně bortí přirozené mezidruhové bariéry, jež mají zabezpečit, aby se nepřenášely geny z jednoho organismu na zcela jiný živočišný druh. Proto třeba nelze užít u člověka k transfuzi krev z opice. Nicméně přes vakcínu se snaží do lidského těla vpašovat šimpanzí adenovirus; možná pro to, aby se poté naočkovaní chovali jako opice. Ne u každého naočkovaného člověka se zřejmě podaří prolomit mezidruhovou bariéru a dostat se až do jádra buněk, kde by se následně změnil původní genom. Když tomu ale dojde, tak to posléze v buňkách i celém organismu vyvolá nenormální patologické reakce (viz video zde…).

Leč značné škody může očkování způsobit na duševní úrovni. Opakovaně jsme upozorňovali na význam řádného vyzařování krve, jež je nezbytné k tomu, aby lidský duch mohl účinně působit a ovládat své pozemské tělo. Jestliže je vyzařování krve narušené, projevuje se často takovýto člověk zevně ve svém myšlení a jednání jako omezený. To může vyvolat i tak vážné psychické choroby, jako je schizofrenie, tzn. posednutí. V těchto případech bývá narušena či omezena možnost ovládání fyzického těla vlastním duchem. Změní-li se vyzařování krve natolik, že již není pro daného ducha vhodné, nemůže pak už plně projevovat své chtění, anebo může být spojení i přerušeno. Může to dojít až tak daleko, že duch se pozvolna odlučuje od těla a opustí jej, v důsledku čehož pak člověk umírá.

Jestliže míra narušení vyzařování krve překročí určitou hladinu, dochází k poruchám duševních funkcí. Tyto nepříznivé energetické změny způsobují výše uváděné cizorodé látky i „moderní“ očkování. To je zjevné i z jednoho podnětného článku (viz zde…), v němž jsou popisovány poznatky jasnovidné léčitelky. Ta uváděla, že při energetickém ošetřování osoby, jež měla za sebou dvě očkování, u ní vnímala velmi těžké energie, jimiž bylo zatíženo její jemnohmotné tělo. Též to u ní narušilo energetické spojení ducha se srdeční čakrou. Zcela zmatená duše byla jakoby oddělená od těla a při vnitřní komunikací léčitelce sdělovala, že necítí své tělo a vnímá nepohodlí a slabost.

Dodejme k tomu ještě to, že v důsledku nedostatečného spojení základních složek naší osobnosti může dojít až k těžkým stavům posedlosti, což už pozorovaly i jasnovidné léčitelky (viz např. zde…). Popisují třeba, jak se začalo měnit chování daného člověka, a to už po prvním očkování. Nejprve pozorovaly, že se zcela změnil výraz v očích. Následně se rozvinula těžká psychóza typu posednutí. Takže cosi injekčně vpraveného do krve prý udělalo z celkem zdravého člověka smyslů zbaveného šílence, neschopného běžného života. Otázkou je jen to, zda přitom hrály větší roli genetické manipulace a s tím spojené změny vibračních parametrů krve či to byl důsledek zanesení temně vyzařujících umělých substancí. 

V současnosti užívané očkovací látky tedy zjevně narušují vzájemné spojení ducha s vlastním fyzickým tělem. Nedochází přitom tudíž jen ke znečištění pozemského těla, ale škodí i na duševní rovině. U očkovaného člověka dochází též ke značnému poklesu frekvence jeho vyzařování. Přestože se dočasně nemusí projevovat tělesné symptomy, na energetické a duševní rovině vždy dochází k nepříznivým změnám. Duch sice zůstává spojen s tělem skrze tzv. stříbrnou šňůru, ale nemůže řádně komunikovat s emocionální a mentální složkou. V článku se též uvádí, že obsahové látky vakcín působí i v úrovni neutrinů, jež mají zabezpečovat světelnou látkovou výměnu v DNA.

Z uvedeného je zjevné, že očkovaní může mít bezprostřední dopad i na duševní zdraví. Dodejme ovšem, že k uváděným nepříznivým změnám, vyplývajících z injekčního vstříknutí rušivých látek, může docházet buď více či méně, a to dle celkové odolnosti a obranyschopnosti daného člověka, jakož i dle stupně jeho duchovního vývoje. Nicméně živý lidský duch, jenž má i pevné vnitřní přesvědčení, se bude všemi možnými prostředky bránit zbytečnému očkování! Rovněž nepodepíše jakési prohlášení – jež mu kdosi podstrčí jako čerti v pohádkách, když chtěli získat čísi duši – v němž nevědomky potvrzuje, že nebude výrobce žalovat kvůli možným nežádoucím účinkům atd.

Kdyby byl přesto někdo k očkování přinucen, lze nežádoucí účinky vakcíny zeslabit např. užíváním protizánětlivých léků, jako je Acylpyrin (kyselina acetylsalicylová) či Ibuprofen (1-2 dny před a po očkování). Přirozená kyselina salicylová se také vyskytuje ve vrbové kůře, kterou jsme doporučovali již v článku Jak zvládnout epidemii strachu.  Též je poté nutné cíleně pročišťovat organismus a všemi možnými podporovat řádnou činnost jater. Více pomocných prostředků, jež mají neutralizovat potenciální poškození způsobené RNA vakcínami naleznete zde…

Nicméně v současnosti prováděné očkování je i nezákonné, neboť nejde o řádně ověřené a dle výsledků dlouhodobých studií schválené přípravky, ale pouze o experimentální vakcíny.  Česká republika totiž přijala účast na takzvaném „klinickém hodnocení“ neschválených léčivých přípravků, které jsou prozatím pouze podmínečně schválené (viz zde…). Takže občané České republiky jsou bez jejich vědomí podrobováni masovému experimentu, při němž je na nich zkoumáno, jaké bude mít vakcína nežádoucí účinky. To poté možná uvedou do příbalového letáku farmaceutické firmy, jež tyto vakcíny vyrábějí. Takováto „klinická hodnocení“ jsou jinak řečeno pokusy na lidech. Dříve to trvávalo min. 5-7 let a provádělo se to na dobrovolnících, jež se měli sami přihlásit a být obeznámeni s možnými následky. Aby se mohli oficiálně a vědomě účastnit takovýchto pokusů, museli k tomu dát informovaný souhlas (viz zde…). Měli za to též obdržet finanční kompenzaci. Proč k tomu v současnosti nedošlo?

Protože byl schválen údajný „nouzový stav“. Leč ten nebyl vyhlášen na základě skutečné epidemie, ale jen dle počtu tzv. pozitivních výsledků zcela nespolehlivých testů, o nichž jsme psali v článku Lovci nemocných. Dodejme, že i Světová zdravotnická organizace už přiznala, že RT-PCR testy s vysokým prahem cyklů, mohou způsobovat falešně pozitivní výsledky. Nicméně vyvolávačům pandemie stačilo, když jakýkoli test vyšel jako pozitivní, byť by šlo i o zcela bezpříznakové jedince nebo o případy onemocnění běžnou chřipkou. Vždy se daly najít nějaké anomálie oproti dřívějším chřipkám. Jenomže ty mohly vyplývat i z dalších nepříznivých vlivů, o nichž jsme psali v předchozích článcích. Přesto se stále očkuje, jako by někteří jedinci byli posedlí myšlenkou, že vakcíny musí vnutit co nejvíce lidem. Přitom se užívají rozličné taktiky – od vyhrožování až po uplácení.

Leč stále více lidí se též probouzí a dává najevo, že se nedá takto zmanipulovat. Někteří se již také právní cestou brání testování či očkování. Rakouský soud už dokonce vydal věcně správný rozsudek, že PCR testy nejsou vhodné k diagnostice infekce, a proto nevypovídají nic o chorobě (viz zde…). Takže neexistují průkazné podklady, na jejichž základě by se mohla zavádět restrikční opatření. Rakouští občané i mnozí politici také dávají veřejně najevo, že si takovéto bezpráví již nenechají líbit (viz emociální video zde…). Na Slovensku již někteří občané kvůli celoplošnému testování podali soudní podnět k Mezinárodnímu soudu v Haagu (viz zde… a zde…). Proč se v tomto ohledu neinspirovat? Vždyť i u nás máme schopné advokáty, kteří by naše požadavky dokázali patřičně zformulovat, aby soud žaloby o cílené genocidě atd. přijal a uznal.

Skutečnost, že očkování zjevně nebude nejlepší ochrana, už dokonce přiznal i náš tiskový odbor ministerstva zdravotnictví. V jedné odpovědi potvrdil, že lidé, kteří byli naočkováni současnou vakcínou, nejsou chráněni proti nakažení se virózou od těch, jež by mohli být infekční. Kromě toho naočkovaní mohou přenášet virovou nákazu na ostatní (více viz zde…). Vakcíny též spouštějí tvorbu specifických protilátek, které narušují přirozenou obranyschopnost naočkovaných osob (viz zde…). Mimoto se již u většího počtu lidí projevily vážné vedlejší nepříznivé účinky po očkování (viz zde …), v důsledku čehož museli mnozí být i hospitalizováni (viz zde…). Též se lze dovědět o možných přenosech rizikových substancí z naočkovaných na ostatní (viz zde…), hormonálních problémech atd. Leč tím se zde zabývat nebudeme, neboť je to široké téma na zvláštní pojednání.

Hlavně bychom chtěli zdůraznit, že prvořadé je udržet si náležité psychické zdraví. Sice se o tom v oficiálních zdrojích nedovíme, ale v současné době se zanedbává péče o psychické zdraví, a to se tudíž zhoršuje. Naopak se stupňují rozličné stresující faktory, jež mohou mimo jiné vyvolávat i pocity nepochopení, nepřijetí, beznaděj, strach atd. Přitom je již dlouho známo, že psychické zdraví je stejně tak důležité jako fyzické, což potvrzuje i dávná definice WHO.

Když se v dnešní době s bdělým zrakem rozhlédneme kolem sebe, můžeme zřetelně vnímat nejen značné narušení psychického zdraví, ale i ohniska zjevného šílenství. Vyplývá to i ze zoufalství mnohých, jež pojednou zjistili, jak nesmírná je korupce u činitelů v mocenských pozicích, jak selhávají zákonodárné orgány i další veřejné instituce, jak brutálně se potlačují sociální nepokoje apod. Nicméně problémy mají i sami zdravotníci. Na internetu se např. šíří videa s bizarními tanci zdravotních sester, jež se na nich svíjí jak šílené, a to v rouškách, se štíty a dalšími ochrannými prostředky (viz zde…).

To vše jsou projevy závažnosti údobí, jímž procházíme. Proto se musíme ze všech sil snažit, abychom obstáli a nepodlehli různým rafinovaným svodům! Nechá-li se někdo mediálními triky přesvědčit, že má učinit nesprávné rozhodnutí a v důsledku toho provede něco nepatřičného, může z toho vyplynout i těžké onemocnění. Mnozí si ale až poté uvědomí obrovský význam řádného zdraví. Leč to už většinou bývá pozdě, neboť mnohé zásadní kroky nelze navrátit zpět. Proto se vyplatí důležitá rozhodnutí zvažovat třeba desetinásobně. K nesmírně závažným rozhodnutím patří i to, co dodáváme – či si necháme vpravit – do svého těla. Zejména je nutné dávat pozor na výše  uváděné i další škodlivé cizorodé látky, jež mohou nejen poškodit buněčné součásti či další tělesné organely, ale svým rozkladným a ničivým zářením narušit i duševní funkce.

Jelikož uměle syntetizované sloučeniny mívají kalné až temné vyzařování, navazují spojení s v okolí se vyskytujícími temnými proudy a útvary. V důsledku toho bývají lidé s takto zakaleným vyzařováním i více obtěžováni až atakováni nepatřičnými myšlenkovými či emocionálními formami, jež se vyskytují v okolí. Jestliže jim podlehnou, vyplývají z toho posléze závažná psychická onemocnění. Proto se ve všech ohledech vyplatí udržovat své tělo i v něm se nacházející tekutiny v čistotě. Zároveň je nutné tělu dodávat i dostatek přirozených sloučenin s posilujícím vyzařováním. Ty nám totiž napomáhají spojovat se s pomocnými a léčivými proudy, jež můžeme čerpat nejen z okolní přírody, ale přicházejí k nám ve zvýšené míře i shůry ze Světla! Důvěřujme jim plně! Otevřeme-li se vnitřně těmto světlým proudům, může nám to přinést oblažující povzbuzení i nečekané pomoci!

Dodejme k tomu ještě to, že v důsledku nedostatečného spojení základních složek naší osobnosti může dojít až k těžkým stavům posedlosti, což už pozorovalo i více jasnovidných léčitelek. Popisují třeba, jaksezačalo měnit chování daného člověka, a to už po prvním otečkování. Nejprve pozorovaly, že se zcela změnil výraz v očích. Následně se rozvinula těžká psychóza typu posednutí. Takže cosi injekčně vpraveného do krve prý udělalo z celkem zdravého člověka smyslů zbaveného šílence, neschopného běžného života. Otázkou je jen to, zda přitom hrály větší roli genetické manipulace a s tím spojené změny vibračních parametrů krve či to byl důsledek zanesení temně vyzařujících umělých substancí. 

Mimo to mohou být neobvyklé nemoci, které se v současnosti objevují,  způsobeny také intenzivním elektromagnetickým zářením, jež oslabuje zejména imunitu. O tom jsme psali již v článku Možnosti Působení na Vyzařování Krve. Také jsme v něm upozorňovali na nepříznivý dopad chemických škodlivin, jež mohou natolik zkazit neboli otrávit vnitřní prostředí organismu, že v důsledku toho člověk onemocní. To už dávno zjistil prof. Antoine Béchamp, jenž tvrdil, že bakterie nejsou základní příčinou onemocnění, ale že vyrůstají pouze na zkaženém organickém základu. Dokázal, že nemoc se rozvine jen tehdy, když se v těle nepatřičně změní „složení půdy“. Podle Béchampa je zapotřebí všímat si především rovnováhy uvnitř těla a nezaměřovat se na to, co poletuje vzduchem (více o výsledcích bádání A. Béchampa naleznete zde…).

Příčinou nemoci tedy nemusí být vždy - jak se to nyní v médiích tvrdí -  patogenní mikroorganismy, ale obdobné projevy mohou vyvolat i rozličné toxiny či metabolický odpad, jichž se náš organismus snaží usilovně zbavit (viz článek Proč jsme nemocní). Může k tomu zvolit obdobný způsob jako u nežádoucích mikroorganismů. Proto se též leckde uvádí, že rýma, kašel, kýchání, bolest hlavy i horečka mohou být alergického původu. Upozorňujeme na to hlavně kvůli tomu, že když se u někoho objeví takovéto projevy, tak vždy je nutno hledat konkrétní příčiny onemocnění. Teprve poté je možné zvolit i patřičnou a k úspěchu vedoucí léčbu.

Cílem by ale mělo být skutečné vyléčení, a nejen divadlo, za jehož oponou bývají ukryty nekalé úmysly. Ty nyní vyplouvají napovrch při právě probíhající „epidemii strachu“, jíž lze nazvat i jako skrytou a jinými formami uskutečňovanou „třetí světovou válku“. Nejužívanějším a již po desetiletí užívaným arzenálem jsou opakovaně zdůrazňované škodlivé chemikálie, jež se do organismu mohou dostat rozličnými způsoby. Mimo příjmu se stravou či nápoji, s prostředky denní péče, injekčním podáním do krve či zanesením do nosní dutiny při testování, je nutno brát v úvahu i vdechnuté škodliviny. Těch je nemálo; jednak se již dlouho do ovzduší vypouští jedovaté plyny z chemických provozů. Kromě toho je též známý nepříznivý dopad nadměrného automobilového i dalšího provozu. K tomu mnohdy přibydou i z letadel (při tzv. chemtrails) cíleně uvolňované toxické sloučeniny kovů ve formě nanočástic, které se po vdechnutí mohou dostat do různých orgánů.

Někoho by mohlo napadnout, že by se tomuto dalo zabránit trvalým nošením respirátorů. Jenomže tím bychom si nijak nepomohli, neboť bylo prokázáno, že i ty škodí, a to jednak na duševní rovině. Z hlediska symboliky si všimněme slova re-spirator. Re bylo egyptské označení pro Lucifera. Ten jakoby chce potlačit spirita, tzn. ducha, jež ke svému projevu nutně potřebuje  dostatek vzduchu. Kromě toho ale poškozují i fyzické tělo. Dokazují to mimo jiné i badatelé z německého ekologického institutu, kteří zjistili, že respirátory FFP2 obsahují nebezpečné přísady (viz zde…).

O tom se ale běžně nic nedovíme; na rozdíl od ostatních výrobků, k nimž bývají přikládány příbalové letáky či jsou na jejich obalech uváděna výstražná znamení. Přestože se dle vládních nařízení respirátory či obdobné „ochranné“ prostředky mají nosit na obličeji, oficiálně se neuvádí ani jejich složení, natož možná rizika, vyplývající z jejich užívání. A těch je přitom nespočet! Uveďme si alespoň některá z nich:

V odborných studiích (viz např. zde…) se uvádí, že respirátory bývají převážně vyráběny z plastového polypropylenu, přičemž různé vrstvy jsou drženy pohromadě lepidly, chemickými pojivy atd. Vědci z Hamburského institutu pro životní prostředí navíc našli v respirátorech, z nichž většina pochází z Asie, i těkavé uhlovodíky. V některých modelech byly nalezeny všeobecně uznávané karcinogeny, jako je formaldehyd či anilin, nebezpečné ftaláty apod. Ten kdo nosí takovéto prostředky, může proto vdechovat i nebezpečný chemický koktejl, který přes plíce vstupuje i do krevního oběhu. Kromě toho mohou obsahovat i různé mikroplasty a mikrovlákna, jež po vdechnutí zanášejí plíce, anebo jsou krví přenášeny do dalších orgánů.

Dále byly zveřejněny studie (např. zde…), jež uváděly následující dopady dlouhodobého nošení respirátorů: Nejčastěji to bývaly bolesti hlavy. Zejména u oslabených osob to může způsobit zhoršení plicních funkcí. Několikahodinové nošení snižuje okysličování krve o 20 %, což může vést až ke ztrátě vědomí. Nedostatek kyslíku způsobuje i oslabení imunitních buněk, jako jsou T-lymfocyty. Z toho vyplývá i zvýšené riziko infekcí s horším průběhem. Nízký obsah kyslíku též podporuje rozvoj zánětů, čímž se zvyšují rizika kardiovaskulárních onemocnění a rakoviny. Zakryté dýchací cesty mají nepříznivý vliv i na srdeční frekvenci, vyplavování stresových hormonů, psychiku a termoregulaci. Plíce jsou vedle ledvin orgánem pro vyrovnávání pH a pokud nedochází k adekvátní výměně plynů v plicích, dochází k respirační acidóze (viz zde…)..

Jestliže se respirátory nosí po dlouhou dobu a je-li člověk infikován respiračními patogeny, budou se znovu vdechovat, čímž se zvyšuje jejich koncentrace v nosní dutině. Uvádí se, že se pak mohou skrze čichové nervy dostat až do důležitých oblastí mozku. Též se bakterie mohou  pomnožit v dýchacích cestách, což může posléze vyvolat i zápal plic. Kromě toho byly na respirátorech nalezeni i oxidy grafénu (viz video zde…). Souhrnně z toho vyplývá, že jejich nošení může způsobit vážné zdravotní komplikace (viz zde…). Proč se tedy takovéto „masky“ mají nosit? Částečně je to jakýsi iluzorní rituál, o čemž se lze dočíst v článku Jak se osvobodit od iluzí. Mimoto tím zřejmě chtějí někteří z těch, jenž je vnucují, zvyšovat nemocnost zmanipulovaných lidí.

Proto se nyní objevuje i více onemocnění, a to leckdy s dost těžkým průběhem. Většina z lidí se v tomto ohledu nechala oklamat tím, že je způsobují jakési iluzorní mikroorganismy. Sice lze na internetu nalézt i snímky těchto údajně „patogenních virů“, které mají být pořízené elektronovým mikroskopem. Leč každý nezaujatý člověk, jenž má základní znalosti mikrobiologie, lehce rozpozná, že jde o podvrh. V jiných případech by se vědci ozvali, jak je zjevné např. z článku Vyšetření živé kapky krve pomocí mikroskopie v temném poli. V něm se mimo jiné uvádí, že snímky, jež byly získané při této metodě, neprokazují v krvi přítomné mikroorganismy. Na snímcích pozorované struktury mohou být dle vědců drobná zrníčka prachu či jiných nečistot, artefakty z roztoků použitých při přípravě preparátu, vzduchové bublinky, některé složky krevní plazmy apod.

Jen výjimečně se ozvou poctiví badatelé, kteří veřejně uvedou, že snímky z elektronových mikroskopů, jež mají údajně představovat koronaviry, zachycují jen struktury, které jsou typické pro odumírající buněčné kultury, či útvary podobné mýdlovým bublinám tvořené bílkovinami. Rovněž to mohou být i složky buňky, např. buněčné klky (tj. vychlípeniny, pomocí nichž se buňky pohybují a přichycují k podkladu). Snímky z elektronového mikroskopu tedy mohou ukazovat všechno možné. Většina z nich mimoto představuje obrázky vytvořené počítačem, tzv. CGI modely (viz zde…). Jenomže jak by mohl neživý stroj rozpoznat a správně interpretovat, co je vidět v okuláru? Vždyť do krve se mohou mimo jiné dostat i mnohé chemické škodliviny či další sloučeniny, jež nelze identifikovat jen pozorováním,    i kdyby byly v elektronovém mikroskopu dobře viditelné.

Co tedy způsobuje v současnosti se vyskytující neobvyklé zdravotní problémy, jako je třeba srážení krve v plicích či jinde? Údajní experti tvrdí, že tyto nepříznivé děje vyvolávají jakési viry. Leč kdo skutečně ví, co je to vlastně vir? Slovo virus pochází z latiny a znamená jed.  Jde tedy o patogenní činitel, který dokáže natolik poškodit buňku, že v ní již neprobíhají normální procesy. V důsledku toho pak tato buňka buď škodí celku, anebo posléze umírá. V případě odumření většího počtu buněk to může být doprovázeno i vznikem sraženin. Dost zdrojů však potvrzuje, že nepříznivé změny v krvi a její srážení může způsobit více faktorů – od alergií na různé látky, vyšší koncentrace toxinů, nesprávné pH, až po intenzivní nepřirozená záření.

Lze nalézt i v odborné články (viz zde…), jež dokazují, že údajní viníci, tzn. v mediích stále dokola omílané „strašidelné viry“, nebyly zatím izolovány ani biochemicky charakterizovány. Ve zkoumaných tkáních byly nalezeny pouze jakési krátké úseky nukleových kyselin, z nichž virologové pouze teoreticky sestavují jednu delší nukleovou kyselinu, kterou pak vydávají za údajný řetězec genetického materiálu určitého viru. Zatím se ale nepodařilo izolovat nukleovou kyselinu (např. RNA), jejíž délka a struktura by odpovídaly tomu, co virologové vydávají za řetězec genetického materiálu údajně patogenního viru. Proto sestavují zdánlivé „viry“ z jednotlivých složek získaných z údajně infikovaných tkání. Následně se na hypotetickém a grafickém základě snaží přesvědčit sebe samé i veřejnost o tom, že tyto teoretické konstrukce představují viry!

Aby skutečně bylo možné prokázat, že zdravotní problémy způsobuje „vir“, museli by jej virologové nejprve odpovídajícím způsobem izolovat. Teprve pak by mohli stanovit v nich přítomné nukleové kyseliny. Takto se postupovalo třeba u „fágů“ a „obřích virů“, z nichž badatelé pokaždé získali odpovídající nukleové kyseliny, které měly ve všech případech stejnou délku i složení. Leč údajné viry, jež mají způsobovat respirační onemocnění, se prozatím neizolovaly ani nestanovily. Proto se vymyslely a začaly provádět jiné laboratorní postupy. Během nich se k buněčným kulturám a tkáním (ze zvířat, potracených plodů atd.) přidávají zkoumané tělní tekutiny. Přitom se odstraní výživný roztok a přidají antibiotika, která mají zničit bakterie, jež by se mohly vyskytovat ve vzorku. Dojde-li přitom k odumírání buněk a tkání, usoudí se, že to způsobily údajné viry (více naleznete zde… a zde…).

Jenomže k odumírání tkání a buněk v laboratoři dochází i v případě, když není přidán žádný „infikovaný“ materiál. Ve skutečnosti tyto tkáně a buňky umírají hlavně na otravu metabolickými produkty rozpadu, cytotoxickými antibiotiky, jakož i v důsledku odnětí živného roztoku, což způsobuje jejich extrémní vyhladovění. Při těchto laboratorních postupech tedy dojde k odumírání a rozpadu buněk na malé částice, což je ovšem interpretováno tak, že se virus pomnoží. Ze složek rozpadu těchto buněk pak sestavují virus a vydávají jej za skutečný. Opomínají však provést kontrolní experiment, při němž by se k buněčným kulturám přidal jen sterilní materiál. Jestliže byl při soudním procesu proveden kontrolní experiment, prokázalo se, že buňky umírají naprosto stejným způsobem, jako po přidání materiálu údajně infikovaného „virem“ (důkazy naleznete zde…).

Leč to se běžně nedělá. Vědcům postačuje extrahování odumřelých tkání a buněk, v nichž jsou poté stanovovány určité složky. Ty jsou pak mylně interpretovány jako součásti viru a poskládány tak, aby je bylo možno presentovat jako teoretický model viru. Ten posléze ještě musí „schválit“ další vědci, tzn. musí dospět k vzájemné dohodě, že danou hypotézu přijímají.    V případě „nového čínského koronaviru“ trval proces uzavření dohody jen několik kliknutí počítačovou myší. Stejně tak je možno několika kliknutími myší pomocí programu vytvořit další imaginární viry, a to „spojením“ molekul krátkých částí nukleových kyselin z odumřelých tkání a buněk. Tyto úseky je dle potřeby možno uspořádat do delšího genotypu, který je následně prohlášen za nový vir. Souhrnně to lze popsat tak, že je vymyšlena teorie či hypotéza, která je po následné debatě a schválení nazvána jako vědecký závěr. Načež se tvrdí, že to představuje realitu. Takto se vědecké teorie a tvrzení mění v nezpochybnitelná dogmata (více naleznete zde…).

A nejen to – na základě těchto hypotéz se rovněž vyrábějí testy na „viry“. Ty reagují převážně s produkty rozpadu buněk, např. s fragmenty nukleových kyselin. Je pozoruhodné, že žádný takzvaný „test na virus“ nemá výsledek „ano“ nebo „ne“, ale jsou kalibrovány tak, že mohou být interpretovány jako „pozitivní“ až poté, je-li dosaženo určité koncentrace „viru“. K tomu má dojít po určitém počtu prováděných cyklů, užívaných údajně ke zvětšení vzorku. Jenomže při nadměrném počtu cyklů začne test vždy vykazovat falešné pozitivity. Takže lze „pozitivně ocejchovat“ buď jen několik, nebo i převážnou část testovaných lidí, a to v závislosti na kalibraci a počtu cyklů. Dopad této iluze pochopíme, uvědomíme-li si, že jako covid-19 mohou být diagnostikovány běžné příznaky nachlazení, nebo i jedinci zcela bez příznaků. Postačí, je-li to podloženo „pozitivním“ testem (více naleznete zde…).

Zejména se „osvědčily“ PCR testy, jež měly na základě zdánlivě „positivních“ výsledků vyvolat paniku a strach před rozšířením nového „onemocnění“. Přitom stanoví pouze určitou RNA, ale neprokazují, zda je přítomen virus, ať funkční či nikoli. Proto se uvádí, že testy jsou jedna velká magie (viz zde…). Rakouský soud už dokonce vydal věcně správný rozsudek, že PCR testy nejsou vhodné k diagnostice (viz zde…). Testů je ale více a některé nevykazovaly tolik „positivních“ výsledků. To se nelíbilo zejména vyvolávačům epidemie, jako jsou „epidemiologové“, ani dalším „svědkům kovidovým“. Proto pak třeba podezírali různé provozy z možných podvodů, či je kárali, že užily kupř. „plivací samo testy“ a tudíž nesplnily „normu“. Je to až paradoxní; zatímco v minulosti byly „normy“ na objem výroby atd., tak dnes se předepisují počty zdánlivě nemocných, k nimž mají patřit všechny „positivně“ otestované osoby.

Nejvíce se ovšem po celém světě používají PCR testy, jichž mají „organizátoři“ obrovskou zásobu, neboť se  vyráběly již dávno před objevením údajného původce choroby. Minimálně dva roky před zahájením „bojové operace COVID-19“ začaly firmy v USA, Číně a dalších zemích po celém světě distribuovat stovky milionů diagnostických PCR testovacích sad na COVID-19, který tehdy ještě ani oficiálně neexistoval. Tato testovací metoda byla dokonce patentována již v roce 2015! Důkazy o těchto skutečnostech můžete nalézt zde…   Jak je to jen možné? Zřejmě tyto testy nestanovují tenkrát ještě údajně neznámé viry, ale něco zcela jiného! Naprostou nesmyslnost až zrůdnost užívaných PCR testů dokazuje i video, jež naleznete zde….

Testy totiž reagují převážně s produkty rozpadu buněk, např. s fragmenty nukleových kyselin, které se zjevně budou vyskytovat ve všech odumřelých tkáních a buňkách.      Ty, které byly oslabeny chorobou, se v důsledku nedostatečného energetického zásobování (bytostnými a duchovními proudy) sice rozpadnou o něco dříve. Leč od těla i živného roztoku oddělené buňky se po čase rozpadnou též, zejména v důsledku metodikou předepsaných úkonů, přičemž se uvolní i části nukleových kyselin. Takže postačí nakalibrovat testovací soupravy na určitý úsek, který se přitom v každém případě uvolní. Proto hned na počátku „bojové operace“ vydala WHO příručku pro testování pozitivity pomocí PCR testu, v níž je uvedeno, že základní sekvencí pro stanovení SARS-COV-2 je úsek DNA, jenž se běžně nachází u každého člověka, a to na 8. chromosomu. To samozřejmě zásadně ovlivňuje výsledky všech PCR testů a vysvětluje i to, proč bývají pozitivně testovaní též lidé, kteří jsou tzv. asymptomatičtí, tj. zcela bez příznaků (více naleznete zde…).

A nejen to! Jelikož se sekvence 8. chromosomu zjevně užívá i v některých očkovacích vakcínách, může to způsobit nedozírné škody. Z toho vyplývá, že současné očkování, které je podporováno masivními mediálními kampaněmi, lze označit jako „generální ofenzívu“ skryté „třetí světové války“. Zřejmě se přitom leckdy snaží cíleně zasahovat do chromozomu 8 v naší DNA! Mutace genů uložených na chromozomu 8 totiž mohou působit řadu nebezpečných chorob nebo náchylnost k nim. V odborných pojednáních (např. zde…) se v tomto ohledu uvádějí nádorová onemocnění (karcinomy, lymfomy, leukémie), kožní choroby, metabolické poruchy, neurologická a psychická onemocnění (např. schizofrenie), nemoci smyslových orgánů a ledvin (způsobujících třeba acidózu), poruchy žláz s vnitřní sekrecí (nadledvin, štítné žlázy) apod.

Je tedy na čase sejmout „hypnotizující brýle strachu“ a snažit se skutečně pochopit, co se kolem nás děje. A poté se všemi možnými prostředky bránit tomu, aby do nás cokoli nepatřičného implantovali – ať již při nosních testech, kdy lze očekávat zanesení chemických či dalších škodlivin na velmi citlivá místa uvnitř hlavy, anebo při injekčním vstříknutí podezřelé kapaliny neznámého původu a  složení do našeho těla! Můžeme přitom zvolit buď pasivní resistentní odpor, tj. zásadní odmítání všech nepatřičných zásahů, anebo využít právní cestu, tzn. seznámit se se závaznými právními předpisy a důsledně požadovat jejich dodržování (návody naleznete zde… a zde…)

Někoho možná napadne, že mnozí lidé jsou v současnosti skutečně nemocní. To samozřejmě nijak nepopíráme. Jen upozorňujeme na to, že není správné slepě uvěřit tomu, že to vyvolává jakýsi oficiálně neprokázaný virus! Jestliže se u libovolného onemocnění zvolí nesprávný či zcela protichůdný léčebný postup, může to vyvolat nejen zhoršení průběhu dané choroby, ale i zbytečná úmrtí. Chceme-li těmto škodám zabránit, je v prvé řadě nutné pochopit, co skutečně vyvolává daná onemocnění.

O to již naštěstí usilují i poctiví zdravotníci. To dokazují i zprávy o tom, že lékaři v Rusku, Itálii i  jiných zemích porušili „zákon“ WHO, který po nějakou dobu nedovoloval pitvy těl lidí, jež měli zemřít na covid-19. Lékaři při těchto pitvách zjistili, že se nejednalo o virus, nýbrž o baktérii, která v žilách a nervech způsobuje srážení krve, což zjevně zapříčinilo úmrtí (viz zde…a zde…). Mimo jiné to dokazuje, že tato nemoc je léčitelná, zejména selektivně vybranými antibiotiky, protizánětlivými léky, jež mají zároveň protisrážlivé účinky (k nim patří např. Acylpyrin) i dalšími prostředky.

Na závěr tohoto náročného pojednání alespoň něco optimistického – každá „válka“ jednou skončí. A je jisté, že prohrají šílení útočníci, kteří mimo jiné chtějí zastavit i stále se stupňující příliv světlých proudů a sil, jež k nám ve zvýšené míře shůry proudí. Byť by proti tomu „kazisvěti“ bojovali sebevíce, nic nezmůžou! Jen si jakoby sami „rozbijí hlavu“ o zeď Světla, jež neustoupí ani o píď. V důsledku svého odporu se posléze zřejmě u mnohých objeví i smrtelné choroby. Mnozí lékaři asi budou tvrdit, že je způsobil nějaký nový zatím neznámý „virus“.

Ve skutečnosti to bude vyvoláno zesíleným zářením, přicházejícím z nejvyšších úrovní stvoření. Nechceme tím strašit, ale spíše pobízet k odložení všech nepatřičných stavů, jako je třeba strach, jakož i nesmyslné iluze, že vše vyřeší lidský rozum. Jen Božská všemoudrost ví, jak dále! A jeho věrní služebníci, k nimž patří i bytostní, nám v případě našeho správného vnitřního postoje – jímž je radostné přitakání Životu – a tomu odpovídajícímu působení, pomohou překonat i právě probíhající dění!

To ovšem platí nejen pro fyzické, ale i psychické zdraví. Přijde-li někdo k psychiatrovi třeba s tím, že špatně spí, je nervózní, pociťuje beznaděj, zoufalství atd., obdrží kromě předepsaných tabletek i určitou diagnózu, kterou zřejmě bude mít v záznamech ještě dlouho. Je až paradoxní, že jsou takto leckdy „ocejchováni“ i celkem normální lidé, jejichž zdravé vnímání se bouří třeba proti tomu, když slyší či vidí, kam směřuje současné počínání těch zdánlivě nejúspěšnějších, nejmocnějších a nejchytřejších jedinců, jež tvrdí, že všechno „ví“. A pokud se tito dostanou k moci, chtějí leckdy až do podrobností určovat, co mají dělat ostatní. Těm se to ale nemusí líbit, anebo jim to může natolik vadit, že z toho třeba nemohou ani spát. Budou-li natolik naivní, že to sdělí psychiatrovi, označí je na základě toho za nemocné.

Avšak i ten, kdo by to na sebe nechtěl vyzradit, ale šel třeba k psychologovi a sdělil mu, že se cítí nějak divně, si může být téměř jistý, že z něj nějaký problém „vydoluje“. Nejde-li to  jinak, tak třeba při tzv. skupinové terapii, kdy se ze zúčastněných snaží vytáhnou ošklivé dávno minulé prožitky. Když je emotivně vyzradí, vytváří se mimo jiné temné útvary, jež pak mohou škodit i ostatním. Lze to přirovnat k tomu, jako by někdo snědl cosi špatného a bolelo by ho z toho břicho. Leč místo podání utišujícího léku by mu někdo poradil, aby se před ostatními vyzvracel. A všichni, kdo by toho byli účastni, by se pak začali přehrabovat ve zvratcích a rozebírat, co v nich bylo špatného. Nato by začali postiženého uklidňovat, aby si odpustil, jak byl nemožný atd. Tím mu ovšem vezmou i poslední zbytky sebedůvěry. Z takovýchto i dalších metod podkopávání psychické rovnováhy, jež je u většiny lidí již tak dost rozkolísaná, následně vyplývají rozličné problémy.

Leč nyní vůbec není potřebné vytahovat dávné nepříjemné prožitky, neboť současné ataky na psychické zdraví jsou nesmírné. Dalo by se říci, že se nacházíme v jakési psychologické „válce“, při níž se kdosi v lidech cíleně snaží vyvolávat stavy jako je strach, frustrace, bezmocnost atd., v důsledku čehož často upadají do mírnějších až silnějších depresí či dalších nepříznivých stavů. Uvádí se, že oproti minulému roku o 40 % vzrostly návštěvy u psychiatrů a užívaní silných antidepresiv. Nicméně zcela otevřeně – není divu, neboť situace se obecně zhoršuje natolik, že zjevně dokáží vydržet jen ti vnitřně nejsilnější a nejstabilnější. A nejde přitom jen o v minulých článcích popisované cílené strašení „panikavirem“.

Teď již dochází ke zjevným útokům, majícím za cíl za každou cenu „ulovit“ co nejvíce pacientů, aby se „zvýšily“ statistiky a čísi výdělky. Obdobně, jak to bylo ztvárněno ve filmu „Nádherná zelená“, kde jacísi politici přiznali, že jimi navrhovaná opatření nemají žádný účel, jen „zvýšení statistik“. Kvůli tomu již dnes neplatí, že k lékaři může jít člověk dobrovolně, třeba když na sobě vnímá zjevné problémy. Současná situace připomíná „hon na čarodějnice“, a to jen s tím rozdílem, že nyní ho nevyhlašuje papež ani jiní církevní hodnostáři, ale politici, epidemiologové či další excelentně placení vědci. Z důvodu kýmsi vymyšlených „rizik“ se proto snaží donutit co nejvíce lidí, aby se nechali plošně otestovat, a to buď tzv. antigenními testy, nebo tzv. PCR metodou.

Cíleně se přitom snaží zcela zakamuflovat nepřesnost těchto testů. Je až neuvěřitelné, jak se i v tomto ohledu změnila k horšímu veřejná informovanost. V minulém tzv. „totalitním režimu“ bylo u všech užívaných vědeckých metod běžné, že se uváděla jejich nepřesnost, např. ve formě směrodatné odchylky (v %). Tyto hodnoty jsem ve vědeckých publikacích nalezl ještě přibližně před 20 lety, když jsem hledal přesnost stanovení alergií. Nalezl jsem, že u mnohých se pohybuje mezi 50–75%. Tehdy jsem v důsledku toho dospěl k závěru, že dle takovýchto metod není možné spolehlivě určit, zda a na co mají lidé skutečně alergii.

Na základě svých zkušeností jsem proto dospěl k závěru, že ani v současnosti doslova vnucované testy,  nebudou nijak spolehlivé. Když jsem to vyslovil před jedním pánem, který pracuje pro firmu, dodávající PCR testy, oponoval mi, že jeho kolegové tvrdí, že jsou naprosto přesné, a proto směrodatnou odchylku nikde neuvádí. Zcela otevřeně jsem mu neuvěřil, neboť při odběru, ředění, vyhodnocení atd. mohou vždy vzniknout určité chyby. Až poté se ke mně dostaly hodnověrné informace, dokazující nejen značnou nepřesnost, ale dokonce i naprostou nevhodnost PCR testů ke stanovení kovidu (viz např. zde…).

Leč nejen to! Při nepatřičném provedení výtěru nosohltanu může testovací tyčinka skrze otvor v lebce, jímž procházejí čichové nervy, proniknou dovnitř a protrhnout i hematoencefalickou bariéru! A to se již v některých případech stalo! V článku Buďme bdělí uvádíme, že ta má ochraňovat mozek proti průniku nežádoucích látek, k nimž patří i mikrorganismy. Představme si, co by se mohlo stát, kdyby kromě toho byly testovací tyčinky infikovány. Docházelo by přitom k nakažení infekcí, jež by mohla zasáhnout i mozek. A kdo ví, co vše skutečně obsahují testovací tyčinky? Kdyby byly něčím infikovány či chemicky kontaminovány, hodně by se „zvýšily statistiky onemocnění“. Žel se již prokázalo, že některé tyčinky byly sterilizovány extrémně škodlivým ethylenoxidem (viz video zde…), na jiných zase byli parazité, nebo obsahovaly zvláštní struktury, podobné anténám (viz zde…).

Nechceme strašit, ale skutečnost může být ještě mnohem horší, neboť se objevuje stále více informací o tom, co vše bylo nalezeno na testovacích tyčinkách, viz např. zde..  Kromě toho je více než podezřelé a až do očí bijící název firmy, jež má toto testování zabezpečovat. Tato společnost se trefně jmenuje IPSOS MORI, což při volném překladu z latiny do češtiny znamená: ONI ZEMŘOU. Je libo ještě další důkazy? Podívejte se bedlivě na auto s testovacími soupravami covid. V jeho znaku je jakýsi obrazec podivného zvířete (šelmy), který má zobrazovat egyptského boha ANUBIS, jež symbolizoval SMRT. Více o tom společně s dokumenty a obrázky naleznete zde….

Uvědomíme-li si tyto skutečnosti, může nás až zamrazit, čeho všeho jsou někteří jedinci kvůli výdělku peněz schopni. Mnozí to ale zřejmě dělají z nevědomosti, vždyť každý lékař přece musel složit Hippokratovu přísahu, v níž je mimo jiné uvedeno „především neuškodit“. Kdo si v sobě zachoval alespoň kousek citu, musí vnímat, že riskovat zbytečně životy pacientů kvůli jakémusi pochybenému nařízení, je až do nebes volající hanebnost, jež bude jednou v každém případě spravedlivě a tvrdě potrestána! Vždyť těmito pochybenými testy se fyzicky i psychicky trýzní nejen dospělí a staří lidé, ale i malé děti, dokonce novorozenci a kojenci! Takže již malinkým miminkům se zavádí testovací tyčinky hluboko do nosánků a kojencům následně i do krčku (viz diskuse zde…).

Malé děti přitom ještě nemají ani řádně vyvinuté nosní dírky či přepážku. A proto jsou tudíž mnohem více ohroženy případným poškozením či dokonce zmrzačením. Jako důvod a samo omluva trýznitelům postačí to, pokud nebohé děťátko má třeba běžnou rýmu či kašel (což může být způsobené i znečištěným životním prostředím), anebo se dostalo do kontaktu s tzv. pozitivním člověkem, jenž ani nemusí vykazovat příznaky nákazy, ale byl takto „ocejchován“ jen na základě výše rozebíraných nepřesných testů. Jelikož se asi někteří slušnější zdravotníci zdráhali takto nesmyslně trýznit malé děti, tak lékařům a hygienikům tuto „kýmsi nařízenou“ povinnost důrazně připomněla i hlavní hygienička ČR (více viz zde…).

Je otázkou, kolik ze zdravotníků bude slepě poslouchat takováto nesmyslná a nezákonná nařízení. Možná se mnozí z nich vzepřou a odmítnou cíleně poškozovat zdraví spoluobčanů. Nicméně i pro tento případ mají vládnoucí elity vymyšlen plán: nebude-li dostatek vyškolených a zkušených zdravotníků, nahradí je jacísi „záložníci“. Proto též na Slovensku prováděli celoplošné – „tzv. dobrovolně povinné, ale lépe řečeno násilně vynucené“ testování – také nezdravotníci, leckdy i nezletilí studenti, cizinci a jiná individua, jimž jen krátce před tím ukázali, jak se tento odběr má provádět! Naslibovali jim za to hodně peněz, které pak ale některým ani nedali.

Na Slovensku se kvůli porušování základních morálních pravidel, jakož i oficiálních zákonů a ústavy, rozdělilo na dva antagonistické tábory nejen obyvatelstvo, ale i policisté, lékaři a zdravotnický personál. Z těchto i dalších důvodů se nezanedbatelná část uváděných činitelů odmítla zapojit do této nekalé frašky. Takže ministr obrany – v rozporu s veřejným prohlášením prezidentky SR, lékařské komory SR a dalších odborných institucí – svévolně rozhodl, že tuto akci bude zastřešovat armáda a vydal rozkazy k započetí „boje proti občanům své vlasti“.

K tomu lze přiřadit i antigenní test, který se provádí výtěrem z nosohltanu. Jeho provedení ukazují instruktážní videa, v nichž se upozorňuje i na to, že nesprávný výtěr může způsobit zdravotní komplikace. K nim leckdy zjevně došlo, o čemž svědčí i prohlášení muže, jenž brzy po otestování vážně onemocněl, přičemž svůj stav popsal následovně: „myslel jsem si, že umřu, tak se mi po tom testu udělalo špatně….“ Otázkou je pouze to, zda to bylo způsobeno jen nesprávným výtěrem či zanesením, resp. implantací nějaké škodlivé toxické látky na jedno z nejcitlivějších míst organizmu. A tuto druhou variantu nelze vyloučit, neboť na Slovensku ani nepovolili laboratorní ověření nezávadnosti „jediného oficiálně uznávaného“ antigenní testu, resp. aplikátoru, který je určen k bezprostřednímu kontaktu s biologickými tkáněmi člověka.

Tři buňky mají po 6 paprscích, takže je zde znázorněno 666

Kromě toho má na jeho základě vydávaný „certifikát svobody“ v sobě zašifrované číslo 666. To je spojováno se znamením Antikrista. Ve Zjevení Janově je uvedeno: „A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli … na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen … číslicí … šest set šedesát šest. /Zj. 13,16–18/. Takže dokonce i tímto se navenek vyjevuje temné činění vládnoucích struktur!

Kdo se seznámí s tím, kolik se kolem nás odehrává šíleností, si možná položí otázku: Kam to až asi dojde? Mnohé může napadnout i to, zda policie a armáda nezačne honit a lovit všechny, kteří se nebudou chtít nechat dobrovolně otestovat. Tyto úvahy přitom nejsou zcela neopodstatněné, neboť se již objevily oficiální zprávy o tom, že vláda schválila, aby do České republiky přijeli vojenští lékaři a zdravotníci z USA, kteří mají být nasazeni do „boje s koronavirem“ (více viz např. zde…). Tito „experti“ pochází z Národní gardy, přičemž je známo, že ta je nasazována třeba při nepokojích a ve výjimečných situacích je možné její vyslání i mimo území USA.

Nicméně v oficiálních zprávách se už nedovíme, že vojenské lékaře zřejmě budou doprovázet i vojáci, kteří mohou být nasazeni v případě bojů s odpůrci nesmyslných opatření. Vždyť naše armáda asi není dostatečně akceschopná, přestože výsadkový prapor tzv. „červených baretů“ se nedávno změnil na pluk (viz zde…).  A co kdyby čeští vojáci a policisté neunesli tíhu svědomí, přičemž by pak odmítli masakrovat vlastní obyvatelstvo? Mocní tohoto světa zjevně mají strach, a proto povolávají cizí zálohy.

Leč nevíme, co vše nás očekává. Ale uvidíme, a rozhodně není dobré podléhat obavám, anebo zoufat. Souběžně totiž probíhá mnohem více dějů –  jak v zákulisí politiky, tak i v přírodním dění, a hlavně v běžně neviditelných úrovních. Proto nikdo z lidí nemůže říci, co vše se v nastávajících týdnech či měsících odehraje. Zjevně se bude objevovat stále více důkazů o tom, jak nesmírné zločiny se páchají či plánují. Nicméně takovéto nekalé jednání se skutečně navenek musí projevit, aby se lidé konečně jednou provždy vyléčili z falešné představy o možném naplnění dokonalosti života na základě sobeckého myšlení, vychytralosti, chorobné touhy po moci apod. Musíme již konečně pochopit, že ryze materialistické směřování je naprosto chybné.

Doufejme, že se duchovně probudí co nejvíce lidí, aby „otočili kormidlo“ jiným lepším směrem. Lidé též zjevně budou potřebovat psychickou i duchovní podporu, jež jim mohou poskytnout jen skutečně vědoucí, kteří svými činy prokáží ušlechtilost svého směřování. Kdyby se o někoho pokoušela malomyslnost, připomeňme si jedno nádherné zaslíbení: „Když je nouze nejvyšší, Boží pomoc je nejbližší…“ Byť by se zlovolní snažili sebevíce, tak jejich temnému činění bude jednou jistě učiněna přítrž! Světlo nakonec vždy zvítězí!

]]> https://www.vitsyrovy.cz/2020/10/29/lovci-nemocnych/feed/ 5 https://www.vitsyrovy.cz/2020/09/22/jak-je-to-s-virozami/ https://www.vitsyrovy.cz/2020/09/22/jak-je-to-s-virozami/#comments Tue, 22 Sep 2020 10:01:39 +0000 Vít Syrový http://www.vitsyrovy.cz/?p=2070 Chřipky se objevují nejčastěji na podzim, na počátku zimy či na jaře. Jedno z možných vysvětlení je, že sliznice se potřebují buď jakoby „převléknout“ do „chladu odolnějších rouch“, anebo se na jaře potřebují „přeodít“ do „letního hávu“. Alespoň v případech s mírnějšími a nepříliš dlouho trvajícími projevy jde o zcela přirozený děj. Lidově se tomu říká nachlazení či chřipka a v odborné literatuře se to označuje jako virózy, jež údajně  mají způsobovat viry. Leč naskýtá se otázka, odkud tyto částice pocházejí, tzn. kde původně vznikly. Viry moderní vědci označují jako nakažlivé mikroorganismy, jež se mají přenášet z infikovaného člověka na ostatní lidi, a to buď vzduchem při kašli a kýchání, přímým kontaktem (tělesným dotykem, podáním ruky) atd. Přestože se toto tvrdí, tak se v podstatě neví, proč někteří jedinci onemocní.

Lidé rádi hledají původce všeho špatného mimo sebe sama. Je přece příjemnější svádět problémy na někoho jiného. Nechceme ovšem moralizovat ani navádět k tíživému hloubání, kdeže jsme to udělali chybu. Vždyť ta může pocházet z nesmírně dávné minulosti, kam nedokážeme dohlédnout, a ani ji nemáme znovu svévolně probouzet či vyvolávat. Lépe je inspirovat se tím, jak tomu bylo v pradávných tzv. prehistorických etapách, kdy ještě lidé žili v harmonii, a to nejen mezi sebou navzájem, ale i s okolní přírodou a zákony Všehomíra. Proto ještě tenkrát neznali ani nemoci, které jsou dnes tak hojně rozšířeny. Až po odklonění se od správného směřování a z toho vyplývajících chyb, ať již šlo o nepatřičné myšlenky, emoce nebo činy, se začala objevovat různá onemocnění, zkracovala se délka pozemského života atd. Přitom se vůkol nesprávně působících lidí též rozšiřovali různí původci chorob – ať již fyzických či psychických.

V článku Proč mezi sebou lidé bojují jsme uváděli, že výplody zlého chtění, nečistých myšlenek, strachu, nenávisti atd., se zformují do běžně neviditelných útvarů, jež vycházejí z daného člověka navenek. Proto jakoby duševně onemocní nejen on sám, ale tyto škodlivé formy nepříznivě působí  i na oslabené jedince, kteří pak též mohou mít psychické problémy. „Nakazí“ je ale  jen tehdy, když mají narušené energetické ochranné systémy.

Jako mezistupeň běžně neviditelných bytostí a organismů, které již lze pozorovat  elektronovými mikroskopy, vědci označují  tzv. viry. Uvádí se, že jejich jádro, v němž jsou uloženy genetické informace, tvoří většinou RNA – tak se zkráceně označuje ribonukleová kyselina, jež se vytváří i ve všech našich tělesných buňkách. RNA mimo jiné umožňuje přenos informace z v jádře se nacházejícího řídícího centra, jíž je DNA, do jiných částí buněk. RNA se vyskytuje ve více variantách s rozličnými funkcemi. Např. tzv.  messenger – RNA působí jako „posel“, jež dle dané předlohy v DNA přepíše a přenese návod či instrukce do formy srozumitelné pro další ústrojí, jež následně provádí syntézu nových proteinů, součástí buněk apod. Bez RNA by tedy nemohla probíhat výstavba nových buněk, tkání atd.

Uváděná RNA vzniká přepisem (přetransformováním) určité části DNA, z níž se jakoby opíše či okopíruje přesné pořadí nukleotidů (označovaných písmeny A, C, G, T ad.), přičemž se následně vytvoří nový kratší řetězec, jenž na jiná místa buněk přenáší v jádře uloženou genetickou informaci. V té je kupř. zakódováno přesné pořadí aminokyselin a struktura bílkovin, jež mají být nově syntetizovány. V DNA je mimoto ukryto ještě nesmírně mnoho dalších informací a programů, včetně destruktivních, jež mohou vyvolat rozličné choroby, stárnutí a dokonce i smrt.

Aby to v někom nevyvolalo obavy, že mohou tyto destruktivní programy být spuštěny kdykoli a nahodile, dodejme, že tyto děje řídí neúplatné přírodní zákony. K „probuzení“ do té doby „spících“ úseků DNA dochází většinou působením určitých vnějších či vnitřních faktorů. Jako příklad si uveďme, jak může dojít ke spuštění rakovinotvorného bujení. V tomto případě se spustí program, jenž dané buňce nakazuje, že se má rychle množit. Tento program musí být zakódován v každé buňce, neboť se přirozeně využívá třeba při intenzivním růstu dětského tělíčka v těhotenství.

Co však způsobuje, že k tomuto intenzivnímu růstu některé části těla či orgánu dochází i v dospělosti, kdy už to není opodstatněné? V některých případech to může vyvolat z vnějšku přicházející pronikavé (např. radioaktivní) záření, jehož rychle se pohybující částice zasáhnou v jádru buňky určitou sekvenci DNA. Nebo to mohou vyvolat karcinogenní látky, které se dostanou do jádra buňky a poškodí tam určitou část DNA. Mimoto může tyto nepříznivé změny vyvolat i nesprávné vnitřní nastavení daného člověka, nepatřičné myšlenky či emoce, špatná životospráva atd.

Obdobně mohou být něčím probuzeny latentní neboli „spící viry“. Proč by ale měl „předpis k jejich výrobě“ být v naší DNA? Protože již po mnohá tisíciletí děláme značné chyby a náš vývoj se zcela odchýlil od správného a Bohem nám určeného směru! Abychom se alespoň občas zastavili v tomto šíleném úprku do záhuby, objevily se zde i mnohé nemoci. Původci některých z nich se vyvíjeli mimo nás, třeba ve špinavé vodě. Aby člověk touto chorobou onemocněl, musel se jí třeba napít. Některé patogeny se mohou přenášet při přímém kontaktu s nakaženým člověkem. Je-li třeba někdo v akutní fázi onemocnění, může ve formě tzv. kapénkové nákazy při kašlání, kýchání atd. přenášet infekční patogeny na lidi nacházející se v jeho blízkosti. Nicméně je známo, že někteří z okolních lidí ani tehdy neonemocní, neboť je to závislé na funkčnosti imunitního i energetického obranného systému a celkovém složení a vyzařování krve.

Leč některé patogeny, jež se prozatím označovaly jako „viry“, mohou vzniknout přímo v nás. Zjednodušeně lze jejich tvorbu popsat následovně:  dle určité – do té doby neaktivní – části DNA se po jejím „probuzení“ replikuje RNA, jež poté má vytvořit jádro „virů“. To se pak má obalit lipidickými (tj. tukovými) obaly, pocházejícími z membrány hostitelské buňky, v níž se právě nachází. Takto zřejmě vznikly i „viry“, jež se označují jako původci tzv. nachlazení. „Viry“ tedy mají získávat své stavební jednotky z hostitelské buňky a mimo tělesné orgány nemohou déle existovat. Chtějí-li přežít a rozšiřovat se, musí se dostat do jiných buněk či organismu a tam se pomnožit.

Částice, které se nazývají koronaviry, jsou pojmenovány dle jejich typického vzhledu jakési „korony“. Je jich údajně  více typů a obvykle mají způsobovat mírné až středně těžké chřipky. Mezi jejich příznaky patří rýma, kašel, bolesti v krku a hlavy, horečka atd. Tyto stavy obvykle trvají jen kratší dobu a v průběhu života je prodělá většina lidí, leckdy i opakovaně. Pro většinu lidí nejsou ve skutečnosti ani nikterak nebezpečné. Pokud se ovšem nenechají „k smrti“ vyděsit mediální hysterií, jejíž druhé kolo už začalo (více viz zde….)

Aby člověk „dostal chřipku“, nemusí ani přijít do styku s jiným nakaženým jedincem. Spouštěčem těchto dějů mohou být opakované déletrvající chyby v životosprávě, zjevně nepatřičné nastavení atd. Takovýmto konáním ovšem dokazují, že cosi stále ještě nezvládají, a proto jako nápravný prostředek přijde choroba. Též ji mohou vyvolat nepříznivé vnější faktory, např. intenzivní nepřirozené záření, jež oslabí obranné systémy, jakož i další běžně neznámé neviditelné síly a fyzikálními přístroji neměřitelné vlivy. Když někdo z jakýchkoli důvodů onemocní, může mít průběh dané choroby buď mírnější (jestliže třeba zůstane v klidu a zvolí vhodné léčebné metody), anebo i vážnější.

Proč se ovšem z běžného nachlazení mohou vyvinout nebezpečná onemocnění? V prvé řadě to závisí na celkové odolnosti a funkčnosti imunitního systému daného člověka, jakož i na jeho vůli k životu, důvěře, dokáže-li si udržet svěží radostnou mysl apod. Podlomí-li si ale svou odolnost třeba obavami či strachem – což může být i důsledkem sledováním a přijímáním různých poplašných zpráv, jež se snaží vyvolávat dojem, že pokud onemocní, tak možná i zemře – anebo beznadějí, negativistickými myšlenkami atd., jeho tělo to jakoby vzdá a může nemoci i podlehnout. Mimoto průběh dané choroby závisí i na druhu původců onemocnění. Některé mikroorganismy, zejména patogenní bakterie, mohou v určitých případech  vyvolat i těžké až smrtelné projevy.

Leč zdůrazněme si, že je mohou vyvolat, ale nemusí. Proto se neuskutečnily ani hrůzné scénáře pandemie, jež očekávali a předpovídali jejich producenti a další „kazisvěti“.     Ti totiž vůbec neví, anebo ve své namyšlenosti nechtějí přijmout, že celkové dění neřídí oni – ani neurčují konečné účinky – ale Boží vůle. Ta se projevuje jako přírodní zákony a její uskutečňování zabezpečují věrní služebníci Nejvyššího! K nim patří i bytostní, jež působí nejen všude kolem nás, ale i uvnitř nás (více naleznete zde…). Ti v podstatě řídí i tvorbu, šíření, množení a konkrétní projevy mikroorganismů. Nákaza se proto může rozšířit jen tam, kde jí byla uvolněna cesta! Mimoto nám (elementární) bytosti přírody nabízejí i nemálo pomocných prostředků, jimiž lze zamezit rozvinutí chorob.

K nim patří i oheň, jehož očistné účinky jsou známy již dlouho. Kupř. indiáni očišťovali svůj organismus v potních chýších, kam navalili v ohni zahřáté kameny, na něž pak občas nalili trochu vody, aby se vytvořila pára. Též prováděli vykuřování suchými bylinami, např. šalvějí. Také sluneční paprsky očisťují, což potvrzuje i lidová moudrost:„Kam nechodí slunce, tam chodí lékař“.  Odedávna se při nástupu viróz užívají také inhalace, při nichž se do hrnce s vařící vodou přidají určité bylinky (např. heřmánek), éterické oleje (třeba eukalyptus či borovice), himalájská sůl apod. Nemocný člověk si poté sedne tak, aby měl obličej kousek nad tímto hrncem s horkou vodou, přičemž přes hlavu se mu přehodí větší osuška apod., čímž se vytvoří jakási mini-potní chýše.

Na tyto přirozené léčebné metody jsem si vzpomněl, když se ke mně dostal popis metody ruského profesora a doktora medicínských věd Gennadije Vasiljeviče Judina, jež k prevenci a léčení virových infekcí v raném stádiu navrhl metodu, při níž dochází ke zničením virů v působením vysokých teplot. Jelikož virus je molekula RNK pokrytá lipidickým obalem, lze ho při teplotě 60 ^o C během 10 minut inaktivovat. V počáteční fázi choroby se viry nacházejí ve slinách ústní dutiny a hlenu nosohltanu, odkud se též odebírají pro diagnostické účely. Při nádechu a kašlání mohou viry dále klesat dýchacími cestami a pronikat až do plicních buněk, což může vést i k zápalu plic.

Doktor Judin navrhuje zničit a inaktivovat viry, které ještě nepronikly do plicních buněk, a to působením teploty 80 až 90 ^o C.  Provedení má být následovné: Do litru studené vody se nasype jedna polévková lžíce jedlé sody a roztok se přivede k varu. Pak má člověk nosem i ústy vdechovat po dobu 15 minut unikající páru. Uvádí, že takovou inhalaci může provádět každý  a spolehlivě tím inaktivuje viry, jež se dostaly do úst a nosohltanu. Produkty tepelného rozkladu sody nejprve rozpustí lipidový obal a horká pára ve slinách a hlenech obnažené viry „uvaří“. V případě potřeby je možné tuto proceduru opakovat, aniž bychom organizmu způsobili nějakou škodu. Tolik výňatek z patentované léčebné metody doktora Judina.

Kromě uvedených metod  si ještě připomeňme pomocný účinek horkých bylinných čajů. V článku Jak zvládnout epidemii strachu jsme třeba doporučovali vrbovou kůru. Mimo to lze užívat i lihové tinktury bylin, jež posilují imunitu, třeba z Echinacei či dalších  „zahřívajících“ květů nebo plodů, jež intenzivně vyzařují energii živlu ohně. Tyto i další přirozené prostředky nám napomohou překonat i přicházející chřipková období. Řádné zdraví se ovšem máme snažit udržovat trvale, a to správnou životosprávou i dalšími úkony!

Chceme-li být ovšem celkově zdrávi, musíme uskutečnit i další zlepšení, a to na více rovinách. V prvé řadě je nutno zjasnit svého ducha natolik, aby svým žárem prozářil i všechny duševní a tělesné záhaly. Vnitřní i vnější pohyblivost mimo jiné posílí energetické ochranné systémy. Nezbytné je ovšem udržovat i čistotu myšlenek. Nicméně ještě důležitější je zachovávat vnitřní klid i náležité psychické nastavení.

Hlavní ovšem je – snažit se stále udržovat spojení se světlými výšinami!