Rizika transfuzí

V knize Tajemství krve jsme již popisovali základní vlastnosti krve i možnosti ovlivňování jejího složení, což lze nejsnáze uskutečnit příjmem vhodných pokrmů a nápojů, jejichž součásti přecházejí po strávení převážně do plazmy. Avšak složení a vyzařování krve lze pomocně ovlivňovat i dalšími přirozenými postupy, k nimž patří nejen dýchání, ale i různé možnosti využití živlů atd. V těchto případech bývají přirozeně přijaté látky i energie vhodně přizpůsobeny a správně přetvořeny pro tělo, jakož i propojeny s jeho zářením a životními pochody.

Zopakujme si, že pokud se krev nechá usadit, rozdělí se do tří  základních vrstev: nahoře zůstane žlutavá tekutina – plazma, tenkou střední vrstvu tvoří bílé krvinky a vespod se usazují červené krvinky. Kromě toho se vytváří ještě další slabá nažloutlá vrstvička, obsahující krevní destičky neboli trombocyty, jež jsou důležité k zástavě krvácení, neboť umožňují potřebné sražení krve (více naleznete v článku Nové poznatky o krvi).

Aby krev plnila všechny své funkce, tak by měla obsahovat odpovídající hladinu všech potřebných součástí. Naopak by neměla obsahovat látky, které ji zakalují nebo blokují nezbytné pochody, jež v ní správně mají probíhat. V běžně viditelném spektru krve převažuje v normálním případě červená barva, jež vyplývá z přítomnosti tzv. pohyblivých buněk, jimiž jsou červené krvinky neboli erytrocyty.

Nakolik jsou erytrocyty červené, závisí v prvé řadě na množství v nich se nacházejícího krevního barviva, jímž je hemoglobin. Sytost i odstín barvy hemoglobinu jsou do značné míry ovlivňovány tím, co je na něj navázáno: je-li na něj navázán kyslík, je jasně červený. V případě odvádění zplodin spalování je hemoglobin s navázaným oxidem uhličitým modro-fialový. Avšak značné změny mohou vyvolat i některé otravy. Když se kupř. na hemoglobin navážou dusitany, vzniká methemoglobin, jenž je tmavě hnědý a nemůže už ani vázat kyslík (dusitany obsahují hlavně běžné konvenční uzeniny, viz kniha Tajemství výrobců potravin).

Je zajímavé, že během vývoje se mění formy erytrocytů i hemoglobinu. V počátečních fázích embryonální krvetvorby se vytváří tzv. primitivní erytrocyty, jež se od trvalých erytrocytů, které jsou v krvi později, liší svou velikostí a přítomností jádra. Během zrání se červená krvinka nejen výrazně zmenší, ale změní i svůj tvar, barvu a nemá už poté ani buněčné jádro.

Přibližně kolem třetího měsíce lidského prenatálního vývoje se v červených krvinkách místo embryonálního hemoglobinu začíná vytvářet funkční fetální hemoglobin, jenž se v tomto období obohacuje kyslíkem, pronikajícím skrz placentu a pupeční šňůru. Tím se u plodu změní barva i vyzařování krve. Z hlediska možného předčasného porodu, jehož nejnižší hranice se uvádí šestý měsíc, by to bylo přibližně v polovině tohoto zkráceného těhotenství. Od té doby by se tedy zřejmě mohl inkarnovat i lidský duch.

Abychom dokázali lépe pochopit problematiku transfuzí, tak se musíme seznámit s dalšími vlastnostmi červených krvinek, které předurčují jejich přiřazení k určitým krevním skupinám. Ty důkladným pozorováním objevili obětaví badatelé už na počátku minulého století, přičemž nejprve zjistili, že máme čtyři základní krevní skupiny. Ty se o něco později označily jako A, B, AB a O.

Uváděné dělení vyplývá z přítomnosti základních klíčových sloučenin imunitního systému, nacházejících se na povrchu červených krvinek neboli membráně erytrocytů.  Tyto na nich navázané sloučeniny se odborně nazývají  antigeny a reagují s určitými protilátkami, jež se nacházejí  v krevní plasmě. Konkrétní druhy  protilátek závisí nejen na dané krevní skupině, ale i na možných imunizacích, jež vznikly během života, např. vpravením cizích antigenů do krve.  Obrazně se navázané antigeny znázorňují následovně:

 

Popisované základní krevní skupiny jsou znázorněny v následujícím obrázku, přičemž antigeny A a B jsou zobrazeny odlišnými tvary, třetí skupina AB obsahuje oba dva tyto antigeny a zcela napravo je skupina O, jež neobsahuje antigen A ani B.

Každá z krevních skupin kromě toho může mít na membráně erytrocytu navázány tzv. Rh antigeny, jichž se už objevilo hodně druhů a které se označují písmeny C, D, E atd. Největší význam z nich má ovšem zejména antigen D. Daná krevní skupina může být buď Rh pozitivní, což znamená, že obsahuje antigen D. Naopak Rh negativní krev antigen D neobsahuje. Kromě toho může být i negativní faktor se slabou variantou D antigenu (Rh-Du).

Základní krevní skupiny a Rh faktory slouží hlavně k běžnému rozdělení, což lékaři umožňuje ještě před provedením laboratorních testů vyřadit pro danou transfuzi zcela nevhodnou krev. Toto základní dělení však nestačí, protože mezi vlastnostmi krve jednotlivých skupin jsou u různých lidí výrazné rozdíly. Proto se před transfuzí provádějí ještě další testy, při nichž by se správně měly stanovovat i některé z dalších důležitých antigenů. Jestliže při předepsaných testech dojde ke srážení a následnému rozpadu krvinek, tak transfuzi v žádném případě uskutečnit nelze.

Kromě dodání cizí krve lze ale nalézt i jiné bezpečnější možnosti. K nim např. patří autotransfuze, což je užití vlastní krve, jež byla získána odběrem v předoperačním období (s dostatečným předstihem) nebo rekuperace erytrocytů. Tu lze uskutečnit při operačním výkonu či bezprostředně po něm. Provádí se tak, že z operovaného místa se drenáží odsává krev, která je pomocí speciálního přístroje přefiltrována a následně navrácena do krevního oběhu daného člověka, což je o dost  lepší než dodání cizí krve transfuzí.

Při té se nejčastěji užívají tzv. krevní konzervy, což je krev získaná od dárců, jež je uchovávaná v plastových vacích, do níž byly přidány i konzervační a protisrážlivé látky. V těchto případech se užívá buď tzv. plná krev, což je krev odebraná od dárců s určitým množstvím konzervačního roztoku. Z ní lze centrifugací získat erytromasu, plazmu a trombocyty.  Tyto oddělené složky krve se užívají tehdy, chybí-li pacientovi jen určité substance. Krevní preparáty se skladují chlazené či zmražené.

V lékařské praxi se často ke zvýšení objemu a lepšímu přenosu kyslíku užívá erytromasa, jež obsahuje převážně červené krvinky, které v přípravku zůstávají po odsátí plazmy. Kromě toho se užívají i tzv. krevní deriváty, což bývají izolované plazmatické bílkoviny ve více nebo méně čisté formě, obsahující převážně albumin či imunoglobuliny. Infuzemi se ovšem v těchto případech leckdy do krevního oběhu zavádí přespříliš mnoho nakumulovaných látek, které se pak v těle mohou hromadit, což vyvolává nemalé problémy.

Kromě toho je především u plné krve, ale i z ní získaných složek, potřeba brát v úvahu i jejich možné znečištění.  Celková životospráva dárce jakož i všechny možné zásahy do jeho organismu, jejichž důsledkem je zanesení určitých škodlivin do krevního oběhu, mají značný vliv i na přijatelnost transfuze. Přitom všemožných škodlivin včetně mikro a nano-plastů je v současné době nespočet, o čemž se lze dočíst ve více článcích na těchto stránkách.

Proto je známo, že transfuze mají četná rizika, o čemž jsme psali už v knize Tajemství krve II. Nejhorší je podání neslučitelné krve, v důsledku čehož dochází k nesmírné aktivaci imunitního systému a hemolýze (tj. rozpadu cizorodých krvinek), což mimo jiné následně vyvolává anémii, selhání ledvin (do moči přechází i hemoglobin) a šok, důsledkem čehož bývá leckdy i smrt. Tyto skutečnosti dokazují mimo jiné i nesmírnou zodpovědnost lékaře, který provádí dané testy a transfuzi. Nestačí totiž brát v úvahu jen výše uváděné dělení na základní krevní skupiny a Rh faktory. Mimo nich jsou známy i desítky dalších systémů, které též ovlivňují přijatelnost cizí krve.

Skupinové antigeny (kupř. A, B atd.) tedy představují jen jeden z mnoha imunitních znaků. Základní krevní skupiny se člení ještě na podskupiny (např. A1,A2 … A6).  Mimo to se lze setkat i s dalšími systémy krevních skupin, jež se užívají např. při soudních identifikacích jedince. Kromě antigenů, patřících k výše uvedeným systémům, jsou známy ještě četné další antigeny: např. rodové, jež jsou přítomné jen u příslušníků některých rodin, antigeny s nízkým výskytem v populaci či naopak takové,  jež jsou přítomné téměř u každého. Uvádí se, že dosud  bylo nalezeno přes tři sta typů různých antigenů, jež bývají navázány na membráně erytrocytů (na obr. je několik typů antigenů).

Vše se totiž postupně stále více rozvětvuje, jako je tomu i u proudů sil pronikajících z vyšších úrovní směrem dolů až do pozemského. Tvar červených krvinek jakož i na nich navázané sloučeniny podmiňují i možnosti přijímání bytostných a duchovních proudů sil přitékajících nejen z nejbližšího okolí, ale i z těch nejvyšších úrovní. Následující obrázek v cévě elasticky prohnuté červené krvinky připomíná červený kalich Grálu,  skrze nějž do celého Stvoření proudí ohnivá síla od Nejvyššího Boha!