Plastová pohroma

Současné údobí můžeme bez nadsázky nazvat jako dobu umělohmotnou, neboť uměle syntetizované sloučeniny se používají téměř všude. Proto je jimi znečištěna nejen okolní příroda, od půdy, přes vodní toky až po vzduch, ale i naše strava, nápoje a další prostředky denní péče, čímž jsme se zabývali ve více článcích na těchto stránkách, popisujících dopady mnoha přídatných látek, pesticidů, kosmetických ingrediencí a dalších otravných chemických prostředků.

Mimoto se do našeho těla dostávají i umělé hmoty, nazývané plasty. Základní rozdíl oproti výše uváděným sloučeninám je ten, že jde o polymery, jež se vyrábí řetězovými či dalšími reakcemi, přičemž se na sebe navzájem vážou jednotlivé sloučeniny;  kupř. polyethylen (PE) vzniká polymerací ethylenu. PE se užívá k výrobě rozličných obalů, avšak i nesmírně mnoho z dnes běžně užívaných předmětů.

Výrobky z umělých hmot nás v moderním světě obklopují téměř všude. Proto není vůbec divu, že naše planeta je znečištěna hromadami umělohmotných odpadků. Přitom to není nijak dávno, kdy tomu bylo jinak. Pamětníci si nejspíš vzpomenou na dobu, kdy byly ve skleněných lahvích nejen mléko, jogurty, limonády, šťávy atd., ale i ostatní potravinářské produkty. Málokterý z výrobků tenkrát býval vakuově balen do umělohmotné fólie. A teď? Třeba mléko ve skleněných lahvích je spíš výjimkou.

Jak odlišné to ovšem bylo třeba před stoletím! Jestliže se rozhlédneme v některém skanzenu po starých předmětech, uvidíme, že byly ze dřeva, kovu, keramiky, skla, slámy či dalších přirozených materiálů. V podstatě byl tenkrát všechen odpad recyklovatelný neboli přirozeně odbouratelný. Zbytky z kuchyně se daly na kompost, spalitelné věci se spálily, popel z kamen se někde vysypal atd., takže vůbec nebyly potřebné popelnice.

Dnes se moderní lidé vyspí na umělohmotné matraci. Vstanou, protáhnou se na syntetickém koberci, nazují umělé pantofle,  na umělohmotný kartáček si z tuby vymačkají zubní pastu plnou umělých chemikálií. Do umělohmotného kalíšku napustí vodu a vyčistí si zuby. Muži se oholí umělohmotným holicím strojkem.  Ženy si zase na všemožné části těla aplikují preparáty z umělohmotných nádob, které jsou převážně složené z umělých chemikálií. Pak se většinou obléknou do umělých oděvů a dají si snídani, jež obsahuje nemálo chemikálií. Mnozí pak jedou do práce či jinam – ať autem, či jiným dopravním prostředkem; přestože bývají zvenku plechové, uvnitř jsou umělohmotné. Spěchají do budov, jež sice obsahují i přirozené materiály, ale zvenku je izoluje umělý polystyren. Sednou si na umělohmotné židle či křesla a začnou něco dělat na počítači nebo jiných přístrojích, které převážně bývají z umělých hmot! K obědu si objednají třeba něco v umělohmotných krabičkách a jídlo jedí umělohmotnými příbory, aby nemuseli nic umývat. Zapijí to často kapalinou z umělohmotného kelímku či z tak oblíbené PET lahve. Jelikož spěchají, hodí to, co zbyde, do koše a jdou rychle vydělávat peníze. Není ani nutné pokračovat, neboť to vidíme všude, rozhlédneme-li se po moderním světě.

Jelikož umělé hmoty bývají jen těžko odbouratelné a rozložitelné, vyplývá z toho jednak to, že zbytky pak kdesi dlouho leží, a to buď na chodnících, v přírodě, anebo na obrovských skládkách odpadků, případně vytváří v oceánech „nové umělohmotné ostrovy“ atd. Kromě toho se též umělými hmotami zanáší lidské tělo. Leckdy je těmito nepřirozenými sloučeninami jakoby nabalzamované, a proto se po smrti může i déle rozkládat. V americkém filmu The Human Experiment z roku 2013 se uvádí, že při kremaci se v dnešní době lidské tělo mnohem hůř spaluje – je totiž „impregnované“ nehořlavými umělými chemikáliemi, jimiž bývají napuštěny matrace, pohovky a další předměty denní spotřeby. Tyto chemikálie se do nich přidávají kvůli prevenci požáru, avšak málokdo si uvědomí, že se vypařují do okolí a lidé je pak vdechují.

Do okolního prostoru se tudíž nyní uvolňuje tolik nepřirozených látek, že o tom ztrácejí přehled i samotní vědci, kteří toto mají na svědomí. Mnozí z nich ovšem doposud nechtějí přijmout, že to bylo skutečně špatně, a dokonce jsou nejspíš i pyšní na to, že dokázali vymyslet a vyprodukovat statisíce umělých sloučenin a hmot. Připadají si možná trochu jako „stvořitelé“ – vždyť vytvořili nové látky, jež se v přírodě před tím vůbec nevyskytovaly. Až v moderní době se našli tak „chytří géniové“, kteří to dokázali.

Ovšem ti moudřejší z vědců se začínají zamýšlet nad tím, co si s přemírou těchto látek nyní počít. Objevuje se stále více důkazů, že umělé chemikálie mění nejen vlastnosti mrtvých těl, ale i těch živých. Kolují nejen v krvi, ale jsou jimi prosycené i tělesné tkáně. Není proto vůbec překvapivé, že lidské zdraví se stále více zhoršuje.

Dalším problémem je to, že když kdokoli skončí v nemocnici, tak i tam bývá téměř vše z umělé hmoty – od podlah a nábytku až po lékařské nástroje. Z umělých hmot to jsou injekční stříkačky, přístroje i hadičky, jimiž leckdy proudí různé roztoky přímo do krve, takže k vedlejším účinkům chemických léčiv připočtěme umělé hmoty z užívaných předmětů.  Že tyto umělé sloučeniny do těla a jeho oběhového systému vůbec nepatří, potvrzují i oficiální studie. Většinou však skončí jen u závěrů, jež popisují, jaká je četnost jejich výskytu,  množství umělých hmot v určitých orgánech atd.

Zajímavou studii už před léty zveřejnil Státní zdravotní ústav. Zkoumali v ní koncentrace vybraných chemických látek a jejich metabolitů v tělech českých dětí a matek. Sledovali též hladinu ftalátů, což jsou chemické sloučeniny používané při výrobě plastů. Bývají přítomny v řadě výrobků, jež lidé denně užívají – od kosmetiky, měkkých plastových hraček až po umělohmotné potravinové obaly. Studie prokázala souvislost mezi životním stylem i prostředím a výskytem metabolitů v těle sledovaných osob. Uvádí se v ní, že konzumace konzervovaných potravin a předpřipravených polotovarů zvyšuje hladinu metabolitů ftalátů v moči. Jejich vyšší hodnoty byly rovněž zjištěny v případě vybavení bytu podlahou či tapetami z PVC atd. 

Další oficiální studie a články nyní stále častěji upozorňují na nebezpečí mikroplastů, jež se dle vědeckých závěrů dnes mohou vyskytovat  téměř ve všem, co jíme a pijeme; rovněž bylo prokázáno, že padají na zemi v dešťových srážkách. V jedné studii uváděli, že jsou též lidmi vdechovány, a to jednak ze znečištěného vzduchu, ale i ze syntetických oděvů, z nichž se určité části plastů uvolňují. Mimoto se vstřebávají i skrze pokožku. Proto byly zjištěny v krvi a různých tkáních i mnoha orgánech, kupř. v mozku, srdci, játrech, ledvinách a plících.

Nejvíc znepokojující jsou dle badatelů nanoplasty, jež jsou  mnohem menší, a tudíž  jsou i nebezpečnou součástí znečistění ovzduší; jejich vdechování může způsobovat nejen respirační problémy a choroby srdce, ale i předčasnou smrt. Vědci po rozborech mozků, jater a ledvin získaných z pitvaných těl, v nich ve všech případech zjistili přítomnost mikroplastů. Analýzy odhalily také to, že v mozcích jich bylo průměrně deseti až dvaceti násobně více než v jiných orgánech. Dalším znepokojujícím zjištěním bylo potvrzení souvislostí mezi zanesením mozku mikroplasty a demencí, Alzheimerovou chorobou atd. (viz zde…)

Američtí vědci dokonce došli k závěru, že moderní člověk do svého těla týdně dostane asi 5 gramů mikroplastů, což přibližně odpovídá hmotnosti kreditní karty. Avšak nejen lidé, ale i mnoho dalších živočichů, včetně mořských, je zanášeno těmito drobounkými ničivými částicemi umělých hmot. U lidí i laboratorních zvířat bylo mimo jiné prokázáno, že to má četné nepříznivé dopady na zdraví, což prý má být hlavně důsledek zvýšeného oxidačního stresu, jež vyvolává záněty i další problémy (viz zde…)

K tomuto vědci uváděnému hrozivému množství přijatých mikroplastů bych dodal, že to rozhodně nelze zevšeobecnit. Při naší skutečné snaze a přirozenějším způsobu života lze jejich příjem značně snížit; jakým způsobem toho docílit si uvedeme v závěru. Nicméně i kdybychom ho dokázali snížit třeba jen na 1 gram měsíčně, tak jelikož se tyto látky v našem těle často kumulují, je hrozivé, kolik se toho v něm musí nashromáždit za desetiletí takovéto zanášení organismu! Část z nich se nejspíš uloží v tukových tkáních. Není divu, že naše tělo se hlavně ve starším věku většinou „zoufale“ brání zhubnutí. Ještě horší je, když se nahromadí v mozku a CNS, neboť plasty jakožto izolanty v nich pak zabraňují řádnému přenosu elektromagnetických impulsů!

Kromě rozebíraných mikroplastů a dalších součástí umělých hmot jsou známy ještě nebezpečnější umělé sloučeniny, jež po nesmírně dlouhou dobu zamořují Zemi. Vědci si vymysleli to, že v přirozených uhlovodíkových řetězcích chemickými reakcemi nahradí všechny atomy vodíku fluorem. Vzniklé sloučeniny označují jako „věčné“, neboť v důsledku značné pevnosti vazby fluor–uhlík se nesmírně těžko rozkládají. Z toho mimo jiné vyplývá i to, že při jejich úniku do okolní přírody po dlouhou dobu zatěžují životní prostředí, jakož i všechny tvory v něm žijící. Nepříznivá kombinace mimořádné chemické odolnosti fluorovaných uhlovodíků, jejich snadného transportu prostřednictvím vody i vzduchu a schopností hromadit se v živých organismech způsobuje to, že je v současné době možné najít stopová množství těchto sloučenin v tělech všech organismů po celé naší planetě, včetně polárních oblastí a oceánů.

Jen pro ilustraci si uveďme, jak dlouho se už užívají tyto uměle syntetizované látky. Americký chemik si už v třicátých letech minulého století při vývoji čehosi zcela jiného všiml vedlejšího produktu, jímž byl bílý usazený prášek. Zjistil, že to byl polymerovaný tetrafluorethylen (PTFE), který byl po dalším výzkumu v roce 1945 zaregistrován pod obchodní značkou teflon neboli polytetrafluorethylen (PTFE),  což je polymer, jenž se vyrábí z tetrafluorethylenu. Patří k nejznámějším zástupců ze skupiny perfluorovaných sloučenin. Ty se od roku 1951 začaly používat na úpravu povrchů i při výrobě mnoha dalších produktů. Nejznámější z těchto „objevů“ je sice teflon, ale obdobné sloučeniny nalezly uplatnění všude možně; od polovodičů a lékařského vybavení, včetně implantátů, až po tisíce dalších výrobků doby umělohmotné.

Nejznámějším příkladem užití PTFE je kuchyňské nádobí, hlavně jako hojně užívané nepřilnavé pánve  i pečící plechy, formy ad. PTFE lze nanést i na textilní vlákna, čímž se stávají vodoodpudivá; typický příklad je membrána Gore-tex. V těchto případech se užívala perfluoroktanová kyselina  (PFOA). Tato zdraví škodlivá sloučenina je kvůli svým unikátním vlastnostem již od padesátých let minulého století běžně používána při výrobě nespočet výrobků, od potravinových obalů až po outdoorové oblečení, impregnační přípravky ad. (viz zde…)

Leč i soudní cestou se prokázalo, že nesmírně škodí. Výrobce chemikálií DuPont v americké Virginii v osmdesátých letech minulého století začal ukládat odpad z jeho továrny na výrobu fluorovaných uhlovodíků v sousedství jedné farmy, na níž poté pozvolna začaly chřadnout a kvůli selhání orgánů v bolestech hynout krávy. Proto byla proti firmě DuPont v roce 1999 podána soudní žaloba. Případ se táhl poměrně dlouho, a proto byly teprve v roce 2012 zveřejněny analýzy dokazující souvislosti vyšší koncentrace PFOA v těle s častějším výskytem chorob, jako je rakovinotvorné bujení u různých orgánů, onemocnění štítné žlázy nebo zažívacího traktu, zejména ulcerózní kolitidy. Z toho důvodu v r. 2017 Evropská komise uvažovala o úplném zákazu výroby a prodeje výrobků obsahujících tzv. perfluorované látky, hlavně nechvalně známé PFOA.

Přestože se již dávno opakovaně potvrdily nesmírně škodlivé účinky těchto nepřirozených sloučenin, většina z nich se žel užívá nadále. Leckdy se rafinovaně ukrývají tak, že mnozí producenti u produktů neuvádějí přesné složení, ani nejsou ochotni ho na vyžádání prozradit, přičemž se zaštiťují tím, že je to výrobní tajemství, patentovaná složka apod. Problém je i v tom, že jen málokdo se dokáže vyznat v chemické kamufláži, jíž se snaží mnozí chytráci až do poslední chvíle tutlat zjevné poškozování běžné populace.

Abychom to dokázali poněkud rozklíčovat, podívejme se více na tuto skupinu látek. Perfluorokarboxylové kyseliny (PFCAs) jsou fluorované látky (PFAS), jež se užívají jako povrchově aktivní látky, lepidla, emulgátory, chladicí kapaliny, agrochemikálie atd. Bývají i meziproduktem výroby  jiných fluorovaných látek, jako je teflon ad. Nepodléhají biologickému rozkladu, hydrolýze, fotolýze ani nejsou v organizmech metabolizovány. Do prostředí se dostávají vypouštěním z průmyslových podniků, průnikem ze skládek odpadů a též se uvolňují z produktů, v nichž jsou obsaženy; také unikají z  těkavých fluorovaných materiálů atd.   Z opakovaně prováděných stanovení vyplývá, že jsou všudypřítomné. V lidském organizmu jsou vázány hlavně na tukovou tkáň (viz zde…).

Perfluoroktanová kyselina (PFOA) je jedna z nejvíce studovaných a hojně užívaných škodlivin. EU proto v roce 2020 zakázala používání této perfluorované kyseliny. Avšak zákon jako vždy umožňuje výjimky pro některá průmyslová odvětví, např. pro zdravotnický textil a pomůcky, výrobu farmak či hasicí pěny.  Dodejme, že globální zákaz perfluorované kyseliny se týká jen její výroby a používání, leč jako obvykle má různé odklady, výjimky atd. Také se někteří producenti snaží (PFOA) nahrazovat podobnými perflurovanými látkami, kupř. s nižším počtem molekul fluoru nebo s kratšími uhlovodíkovými řetězci, a to navzdory skutečnosti, že ve většině výrobků, kde se dnes používají, by vůbec být nemusely. Některé evropské státy proto navrhují tato nařízení zpřísnit a všechny perfluorované látky plošně zakázat (viz zde…).

Přestože se do r. 2020 i oficiální organizace alespoň snažily hledat reálná opatření, jež měly vést k postupným omezením produkce a užívání plastů i dalších uměle syntetizovaných škodlivých sloučenin, tak poté se vyvolala masová hysterie a jakýsi „bojový stav“. Od r. 2020 se tudíž řeší spousta – alespoň dle vládnoucích elit – „důležitějších“ věcí, jako je třeba odhalovat a umělými sloučeninami a prostředky potírat neexistující viry. Takže se mimo jiné i perfluorované látky nejspíš budou nadále v určitém měřítku užívat.

Nicméně určitý pokrok lze vnímat alespoň  v tom ohledu, že se o škodlivých účincích takovýchto umělých látek už zase více píše a mluví.  Vztahuje se to sice především na mikroplasty, avšak k těm patří i malé částečky perfluorovaných sloučenin, jež zde vůbec neměly být ani se užívat. I velmi nízké hladiny perfluorovaných látek totiž vyvolávají rozličné zdravotní problémy, od narušení hormonální rovnováhy, poruch imunitního a nervového systému, ekzémů, až po vážná poškození jater, defekty plodu, vývojové poruchy dětí atd.

Též u nich byly prokázány i mutagenní a karcinogenní účinky, vyvolávající zejména rakovinu jater. Mnohé z těchto problémů se  prokázaly teprve nedávno, neboť když dříve hledali toxikologové v lidském těle jedy, zkoumali obvykle jen tuk a krev. Nyní už ale bylo prokázáno, že se perfluorované látky hromadí v lidských orgánech jako jsou játra, žlučník, štítná žláza ad., v důsledku čehož je postupně značně poškozují.

Proto se už perfluorované látky označují jako toxické sloučeniny. Je proto až šokující, že byly stanoveny v 99 % balených vod po celém světě, včetně Evropy! Analýzy pitné vody, a to kohoutkové i balené včetně minerálních, prokázaly hlavně přítomnost kyseliny perfluoroktánové (PFOA) a perfluoroktansulfonátu (PFOS). Nový výzkum též potvrdil, že voda z vodovodu obsahuje dle dané lokality různá množství PFAS. Autoři této studie též uvádějí, že zdravotní rizika PFAS v pitné vodě mohou být ovlivněny životným stylem i ekonomickými podmínkami (viz zde…).

Převaření vody a zejména účinná filtrace je však má z 50 až 90 % odstranit. Tato zjištění by tudíž měla podpořit význam používaní smysluplných metod čistění a úprav pitné vody. Nejlepší kombinace je její filtrace a revitalizace (více o ní naleznete zde…).

V našem ekonomicky vyspělém umělohmotném světě toho  zjevně není dost v pořádku. Co s tím?  Každý může usilovat o to, aby snížil spotřebu všech umělých sloučenin i plastů.  Návrat k přirozenosti a jednoduchosti – to napomůže nejen k menší míře znečišťování životního prostředí, ale i ozdravění lidí žijících na Zemi. Shrňme si závěrem, jak je možné celkově snížit uvolňování těchto škodlivin do okolí i jejich příjem do těla:

- snažte se v rámci svých možností dát pryč ze svých příbytků  umělohmotné předměty, zejména podlahy, syntetické koberce, umělohmotný nábytek atd.

- pokud možno noste oděvy z přirozených materiálů, hlavně jsou-li  přímo na pokožce

- bundy ani vycházkovou obuv nestříkejte impregnačními přípravky

- vyhýbejte se tkaninám s označením: voděodolné či odolné vůči zašpinění (viz zde…).

- zásadně nekupujte ani nepijte nápoje z PET lahví, umělohmotných kelímků apod.;  kdyby někoho zajímalo, co pít, může se podívat na článek Nedoceněný význam vody 

- nekonzumujte konzervované a předpřipravené polotovary se spoustou chemikálií

- nejezte jídla v obalech rychlého občerstvení, z umělohmotných krabiček a rozhodně v nich  žádné pokrmy neohřívejte, zejména ne v mikrovlnné troubě

- upřednostňujme potravinářské produkty, které nejsou v umělohmotných obalech

- nepoužívejte teflonové pánve atd., dají se naradit smaltovaným, litinovým, nerezovým, anebo nádobím z žáruvzdorného skla či klasické keramiky.

-  kontrolujte složení kosmetiky, aby v ní nebyly PTFE nebo perfluorované ingredience  (ty bývají často součástí krémů proti vráskám, laků na nehty, pěny na holení atd.)

Můžete je nahradit čistou certifikovanou přírodní kosmetikou. Více o vhodném výběru či její domácí přípravě se můžete dovědět v knize TAJEMSTVÍ KOSMETIKY