Úskalí transfuze

Transfuze je přenos krve do jiného těla, které má v důsledku poranění, krvácení, onemocnění atd. nedostatek své vlastní. Protože při ní dochází k předávání buněk dárce do organismu příjemce, jde v podstatě o určitý druh transplantace. Jelikož imunitní systém má tendenci bránit se cizorodým látkám, mohou tedy po transfuzi vznikat následné problémy. Proč však u některého člověka nastanou a u druhého nikoli?

 Obecně je známo, že máme čtyři základní krevní skupiny: A, B, AB a O. Toto dělení vyplývá z přítomnosti nejdůležitějších klíčových sloučenin imunitního systému, nacházejících se na povrchu červených krvinek. Krevní skupiny slouží hlavně k běžnému rozdělení, které lékaři umožňuje před provedením laboratorních testů vyřadit zcela nevhodnou krev (např. A nelze dát B).

Toto základní dělení však nestačí, neboť mezi vlastnostmi krve jednotlivých skupin jsou u lidí ještě další výrazné rozdíly. Proto se před transfuzí provádějí různé testy, jimiž se stanovuje přítomnost či nepřítomnost některých z dalších známých antigenů atd. Jelikož není technicky proveditelné stanovit všechny potřebné údaje, provádí se tzv. křížová zkouška, která teprve určuje, zda krve jsou  slučitelné. Ale ani znalost všech těchto údajů nezaručuje, že dodaná krev bude působit jen příznivě, neboť při transfuzi se do těla dodávají i další z mnoha látek, které se v krvi mohou vyskytovat.

Krev od různých jedinců se může odlišovat nejen ve svých hmotných charakteristikách, ale i z dalších hledisek. Kromě výše uvedených systémů, které se v současnosti při transfuzích užívají, by se proto měly brát v úvahu ještě krevní druhy, jež navozují zcela určitý účinek konkrétní krve. Jednotlivé krevní druhy vyplývají hlavně z rozdílů v krevním složení, které je do značné míry závislé i na tom, jakou potravu a nápoje člověk přijímá. Jelikož volba stravy vyplývá především z toho, nakolik správně se dokážeme rozhodovat, je zařazení k danému krevnímu druhu důsledkem vnitřní zralosti. Jinými slovy lze říci, že krevní druh vypovídá o stavu, který člověk nabyl během svého předchozího vývoje, jenž by měl směřovat k sebezdokonalení.

Rozdíly ve složení krve bývají u vzdálených krevních druhů značný. Člověk, který se nachází na nižším stupni vývoje, bude zjevně brát za prvotní požitek nebo ryze pudové požadavky; nejobvyklejší žádost je nasytit břicho, a to bez ohledu na celkové působení stravy. Proto většinou přijímá společně se svou stravou nemálo škodlivin. Tím si však do své krve zbytečně přidává různé umělé chemikálie(viz další články na těchto stránkách).

Zcela jinak tomu bude u jedinců s vyššími krevními druhy, neboť zralý člověk se lépe stará o své pozemské tělo. Proto mu dává to, co mu prospívá, např. dostatek vitaminů. Naopak se snaží vyhýbat látkám škodlivým, mnohdy i za cenu odřeknutí si nevhodného jídla. Zodpovědnost dokáže převážit nad pocitem hladu či dalšími tělesnými žádostmi.

Vzájemné smíchání velmi vzdálených druhů krve bude tedy jednoznačně způsobovat disharmonie, případně až poškození psychiky atd. Proto se lidé po podání méně vhodné transfuze cítí zcela jinak, než je u nich běžné. Pro lepší představu o možném rozsahu následných změn si dovolím citovat některé prožitky, jež mi uvedl jeden muž: „Mohu říci, že působení cizí krve bylo u mne razantní a reakce mého těla hektická. Souboje energií uvnitř mého těla jsem vlastně prospal, protože únava, jakou jsem po transfuzi cítil, mne uložila na lůžko a asi týden jsem spal takřka 16 hodin denně. Rovněž chemie mého těla se změnila způsobem nevídaným. Co se týká mého vnímání, bylo rovněž poškozené. Můj stav bych přirovnal k situaci, jako když se na sebe díváte mimo rámec sebe sama. V psychické rovině jsem pocítil velmi tísnivý pocit a vzrůstala ve mně touha odejít z tohoto světa. Mohu tedy směle prohlásit, že transfuze sice doplní hmotu krve, ale dosahy v uvedených úrovních mohou být nedozírné.“

Po přečtení uvedených prožitků patrně nemálo lidí napadne otázka: „Co tedy s tím?“ Uvědomí-li si člověk všechna rizika, měl by si v prvé řadě dobře rozmyslet, zda je transfuze skutečně nutná. Pokud ano, je třeba zvážit, co můžeme udělat pro její zdárný průběh, tzn. jak minimalizovat nepříznivé vedlejší účinky. Jestliže očekáváme, že budeme muset podstoupit operaci či obdobný zákrok, při němž může dojít k větším ztrátám krve, je možné nechat si s dostatečným předstihem provést odběr krve a podat žádost, aby ji uložili pro naši potřebu.

Nebo může darovat krev někdo z blízkých, majících správnou krevní skupinu (zároveň musí vyjít souhlasně i další prováděné testy) a nepříliš vzdálený krevní druh. Spojuje-li dárce a příjemce kromě toho vzájemná láska, jak tomu má být třeba mezi rodiči a dětmi, bude působení přijaté krve ještě příznivější.

Ke zlepšení přijatelnosti krve by rovněž velmi přispělo, pokud by pracovníci, kteří provádějí transfuze, využívali vědění o krevních druzích. Samozřejmě, že v prvé řadě musí zabezpečit, aby odpovídaly krevní skupiny i další předepsané parametry, zjištěné na základě běžně prováděných testů.

Jestliže by nešlo o kritické poúrazové případy, tzn. budou-li mít čas a možnost vybírat z krví od více dárců, měli by se snažit zvolit takovou, jež by vykazovala největší příbuznost, tzn. nepříliš vzdáleného krevního druhu. Nový přístup by tedy spočíval v porovnání podobnosti krevních druhů dárce a příjemce (metody stanovení a další podrobnosti jsou uvedeny v knize Tajemství krve II). 

Jak je to s dietou dle krevních skupin

Z poznatků o krevních druzích a dalších vlastností krve vyplývá i nesprávnost teorií „stravování dle krevních skupin“, jež se snaží lidem namluvit, že každý jedinec dané krevní skupiny má doživotně předurčeno, které z běžných potravinových surovin, vyskytujících se v jeho okolí, může jíst a které nikoli. To ale přece nedává žádný smysl!

Vždyť je logické, že malé dítě konzumuje zcela odlišná jídla než dospívající, dospělý člověk či stařec. Kromě toho může během jednotlivých údobí života docházet i k potřebě rychlejších změn stravovacího režimu, zejména při chorobách trávicího systému.

Například při vážnějších onemocněních jater bychom měli ze dne na den vyřadit z jídelníčku suroviny, které je výrazněji zatěžují. Rovněž při přechodu z jednoho životního údobí do druhého je třeba změnit životosprávu. Krevní skupiny se v těchto případech jednoznačně nemění; avšak nepochybně dochází ke změnám složení krve – buď v závislosti na stárnutí organismu, zdravotním stavu nebo působením dalších faktorů.

Je proto zřejmé, že na různé vnější i vnitřní změny reagují mnohem citlivěji a rychleji krevní druhy. Zatímco u krevních skupin se určité látky, jež podmiňují přiřazení k daným skupinám, vytvářejí přímo v těle a jsou pevně vázány na určité buněčné součásti (např. na membrány krvinek), u krevních druhů je možností jejich ovlivnění více.

Obdobně jako u krevních skupin souvisí i krevní druhy se složením krve, avšak na tyto změny má vliv mnohem více faktorů: od dodání určitých látek do krve společně se stravou a nápoji, až po produkci různých sloučenin specifickými orgány, které jsou poté uvolňovány do krve (např. hormony).

Je tedy zřejmé, že krevní druhy se v průběhu života mění, a to nejen v závislosti na vývoji daného člověka, ale i dle způsobu stravování a dalších vnějších i vnitřních vlivů. Proto každý člověk vyžaduje v daném údobí individuální stravovací režim, který mu zajistí právě potřebné složení krve, jež mu napomáhá ke splnění jeho životních úkolů!

 Tématika je podrobněji rozebrána v knize Tajemství krve II.