Dopady chemizace zemědělství

Mnohé škodliviny přijímáme s naší stravou i nevědomě, neboť  o jejich přítomnosti se na obalu ani jinde nelze nic dočíst. Pokud by na některých zemědělských produktech byly uvedeny všechny chemikálie, které se v nich vyskytují, těžko by je někdo koupil.

Při běžném konvenčním způsobu pěstování zemědělských plodin se kromě umělých hnojiv užívají i pesticidy a další chemické prostředky, jejichž zbytková množství poté znečišťují potraviny. V konečném výrobku se sice vyskytují v nižších množstvích, než přídatné látky, ale jelikož jde často o velmi toxické látky, mohou lidskému organismu způsobit značné škody.

Přitom jejich vliv je dlouhodobý, neboť mnohé z lidmi vyprodukovaných chemikálií, které lehkomyslně uvolnili do okolního prostředí, kolují vlivem jejich stability a špatné biologické odbouratelnosti v potravinovém řetězci po desetiletí. Jako příklad si lze uvést nechvalně známý prudce jedovatý pesticid DDT, kterým se v minulosti plošně práškovalo. Původně se o něm lidé mylně domnívali, že není nebezpečný.

Když bylo potvrzeno, že tento pesticid výrazně poškozuje zdraví, byl před více než 30 léty zakázán. Jelikož ale přecházel i do deště, je s ním dodnes zamořena celá země. Byl dokonce stanoven v tuku obyvatel Antarktidy – tučňáků!

A to jsme si vzali za příklad jen jeden z mnoha set druhů užívaných pesticidů! Kromě toho ani jejich množství není zanedbatelné. Pro ilustraci: každý rok je na světě vyrobeno a na zemědělské plodiny aplikováno přibližně 2,5 milionu tun pesticidů! Jejich zbytky nejenže zůstávají v takto ošetřených plodinách, ale zatěžují i okolní životní prostředí.

Obdobně jako rostlinné suroviny mohou obsahovat nezanedbatelná množství toxických látek i živočišné produkty. Nemalá rizika vyplývají v prvé řadě ze zavedení velkochovů zvířat, neboť ta většinou nemají dostatečný prostor k volnému pohybu, z čehož vyplývají mnohé zdravotní problémy.

Zvířata jsou většinou rovněž nepřirozeně vykrmována: jako příklad lze uvést „přikrmování“ krav částmi těl jiných mrtvých zvířat (např. kostní moučkou), z čehož může vzniknout i tzv. nemoc šílených krav. Pokud by člověk konzumoval maso takto nemocných zvířat, může mu to následně smrtelně uškodit.

Přínosy ekologického zemědělství

Nemálo důvodů nás vede k tomu, abychom upřednostňovali čistší potraviny, které by neměly obsahovat významnější množství výše uvedených škodlivin. Mezi ně patří i suroviny, jež jsou označeny jako produkty ekologického zemědělství, případně bioprodukty. Protože ne každému je jasné, co znamenají tyto termíny, uveďme si základní rysy tohoto způsobu výroby.

V ekologickém zemědělství jsou zakázány chemické prostředky na ochranu rostlin, umělá hnojiva, stimulátory růstu, hormonální látky, geneticky manipulované organismy a další nepřirozené prostředky. Ekologické farmy podléhají každoroční kontrole, na jejímž základě mohou své produkty označit jako bioprodukty.

Pokud by inspektor zjistil zásadní porušení předpisů ekologického zemědělství (např. by objevil postřiky zakázaných pesticidů), zahájil by správní řízení.  Jestliže by se následně prokázalo, že to bylo vědomé, musel by farmář vrátit všechny dotace a ještě platit penále, což může být pro podnik likvidační. Takže takovéto podvody se zjevně nevyplácí.

Cílem ekologických zemědělců není získat co nejvyšší výnosy, ale produkce po všech stránkách co nekvalitnějších surovin, udržení dlouhodobé úrodnosti půdy a šetrného hospodaření s ohledem na okolní životní prostředí. To by zákonitě neměli znečišťovat, protože nesmí používat agrochemikálie ani další umělé sloučeniny, které nejsou biologicky odbouratelné.

Při pěstování rostlin je při ekologickém zemědělství dodržuje vyvážený osevní postup, zaměřený na udržení a zvyšování úrodnosti půdy a obsahu organických látek v půdě, zajištění živin pro růst rostlin a minimalizaci ztrát živin. Ekologicky pěstované ovoce a zelenina proto obsahují více vitaminů, enzymů, minerálních látek a stopových prvků, než běžné komerční suroviny. Kromě toho mají být bioprodukty sezónní a co nejčerstvější.

Není BIO jako BIO

Aby  označení BIO bylozcela oprávněné, mělo by se dbát nejen na správné  pěstitelské metody v zemědělství, ale rovněž na vhodné potravinářské zpracování.  Proto by se k biopotravinám zásadně neměly přidávat umělé látky. Zde je ovšem třeba přiznat, že ve zpracovaných  biopotravinách se dnes užívají i riziková éčka.

Dřívější přísnější předpisy, které vymezovaly možnosti zpracování bioproduktů, jednoznačně povolovaly pouze přirozené látky, které u normálních konzumentů nevykazují žádné zjevné vedlejší účinky. Novější předpisy jsou žel v tomto směru benevolentnější, a proto byla u bioproduktů povolena i některá škodlivá éčka; mimo jiné se do bio uzenin mohou přidávat i toxické dusitany! Ty s jistotou nepochází z přírody, neboť v potravinářství užívané dusitany se vyrábí v běžném chemickém provozu.

Upozorňuji na to hlavně kvůli tomu, že některé maminky, které si uvědomují škodlivost dusitanů, kupují svým dětem bio uzeniny. Jelikož je ale do bio uzenin povolen neuvěřitelně vysoký přídavek dusitanu 80 mg/kg konečného výrobku, nejsou tudíž v žádném případě vhodné pro malé děti (více se lze dovědět v publikaci Tajemství výrobců potravin).

Ani u zpracovaných bioproduktů tedy nezbývá nic jiného, než nahlédnout do složení na obalu a zjistit, jaké jsou tam uvedeny přídatné látky. Aby někdo nenamítl, že tedy ani nemá cenu kupovat bioprodukty, dodejme, že naprostá většina z nich by měla být kvalitnější, což platí hlavě pro nezpracované původní zemědělské plodiny. V těch by žádná aditiva být neměla, neboť k nezpracovaným surovinám se přidávat nesmějí.

Rovněž zpracované bioprodukty jsou na tom lépe než konvenční potraviny, do nichž se v současnosti smí přidávat více než 310 aditiv. U bioproduktů bylo povoleno pouze 47 aditiv, což je téměř sedmkrát méně. Vyřadíme-li tedy uzeniny, které nejsou nepostradatelné ani organismu neprospívají, lze ostatní bioprodukty plně doporučit.

Z lepší kvality bioproduktů, a to jak po stránce chuťové, tak nutriční,  vyplývá jejich příznivější působení na naše zdraví. Využívejme proto tisíciletími ověřené ekologické hospodaření, které je založeno na poznání přírodních zákonů!