Jsou testy přídatných látek spolehlivé?

Zastánci chemie leckdy argumentují tím, že všechny nově vyrobené umělé látky, jež se užívají v potravinářském průmyslu či jinde (např. v kosmetice), byly před povolením testovány. V tomto bodě lze s nimi souhlasit. Když se však seznámíme s postupy provedení těchto testů, může se nám až zatajit dech nad tím, čeho jsou lidé schopni.

 Podívejme se nejprve na užívané testy z hlediska tvrzení o údajné „zdravotní nezávadnosti“. Většinou jsou prováděny na běžných pokusných zvířatech, například na potkanech. Zřejmě každému bude jasné, že tito hlodavci mají jiné požadavky na potravu, než člověk; vždyť volně žijící potkani se spokojí třeba s odpadky z kanálu.

Mezidruhové (biologické) rozdíly způsobují, že interpretace výsledků je velmi složitá a v některých prokázaných případech zcela selhává: kupř. po methylalkoholu oslepne člověk, avšak hlodavci nikoli.

Rovněž je známé, že vylučování cizorodých látek je u pokusných zvířat daleko rychlejší, než je tomu u lidí. Kromě toho je laboratorní pokus prováděn pouze určitou dobu, která je mnohem kratší, než bývá běžný příjem potravinářských přídatných látek během lidského života.

Představíme-li si, že současné malé děti by před sebou teoreticky mohly mít desetiletí pravidelného příjmu rozličných chemických umělých sloučenin, běhá z toho až mráz po zádech. A to nejen na zvířatech testovaných jednotlivých látek, ale kombinace mnoha desítek druhů aditiv společně s dalšími kontaminanty životního prostředí! Kdo poté může říci, jaké bude jejich výsledné působení? Pouze lze očekávat, že zjevně nebude příznivé!

Jestliže totiž do běžných potravinářských surovin přidáme takové substance, které třeba pocházejí z dehtu, ropných produktů atd., nebudou na rozdíl od ostatních přirozených živin normálně stravitelné. Nejsou však většinou ani rychle vyloučeny, ba dokonce mohou některé z toxických látek setrvávat v našem organismu roky, případně i po celý zbývající život, čímž ho výrazně oslabují.

Z toho mohou vyplývat různé nepříjemné stavy, psychické rozladění, nervozita či další problémy. To samozřejmě není možné prokázat pokusy na zvířatech, neboť ta se od člověka zásadně odlišují! A zřejmě se jich žádný z výzkumníků, který jim zkoušené látky aplikoval, nezeptal, „jak se následně cítí“.

Ani běžný statistický přístup typu „kolik pokusných zvířat onemocnělo rakovinou apod.“ nemá velkou vypovídající schopnost. Lze tím samozřejmě vyřadit výrazně karcinogenní či vysoce toxické látky, ale nezískáme tím směrodatnou odpověď ohledně toho, zda nebudou u člověka vykazovat jiné problémy.

Vždyť každému, kdo nahlédl do lékařských knih, je jasné, že možných onemocnění je mnoho. Většinu lidí civilizovaného světa kromě toho občas sužuje některý z tzv. „drobnějších“ problémů, jako je špatné trávení, únava, bolesti hlavy, pálení očí, svědění pokožky a další nepříjemné „maličkosti“. S tímto většinou ani nejdou k lékaři, ale spíše si něco koupí v lékárně. Je však až do očí bijící, jak se mnohé z těchto problémů podobají následkům, jež dle seriózních lékařských výzkumů doprovázejí u citlivějších jedinců příjem některých přídatných látek.

Z výše uvedených i mnoha dalších důvodů je zřejmé, že výzkumníci klidně mohli ušetřit miliony pokusných zvířat od zrůdného týrání.Tomu, kdo zná přírodní zákonitosti, je předem naprosto jasné, že syntetické umělé sloučeniny budou lidskému organismu vždy způsobovat určité škody.

Jak lze zjistit z farmaceutických publikací i příbalových informací léků, vykazuje každý z uměle připravených prostředků určité nežádoucí vedlejší účinky. Bylo by tedy naivní věřit tomu, že pokud dodáme do organismu kupř. umělé barvivo, zůstane to bez následků. Naopak je zákonité, že každá nepřirozená sloučenina bude vykazovat určité nepříznivé účinky, čímž s jistotou narušuje normální chod organismu.

Uvědomíme-li si, jak dlouho takto zbytečně mučíme čtyřnohé tvory, zřejmě se zastydíme, že patříme k tomuto lidskému pokolení! Jak však učinit přítrž tomuto zločinnému jednání? Mnozí lidé chtějí zvířatům pomoci třeba tím, že odmítají jíst maso. Někteří vegetariáni se mě taktéž dotazovali, která aditiva mohou být živočišného původu. To jsem jim závazně sdělit nemohl – jedna a tatáž látka může totiž pocházet z rostlinných i živočišných zdrojů – avšak upozornil jsem je na to, že všechny uměle připravené látky musely být před svým povolením testovány na zvířatech!

Jestliže se ale zásadně postavíme proti užívání uměle připravených látek, a to jak v potravinářství, tak i jinde, bude se postupem času těchto látek méně vyrábět. Bude-li stále více lidí odmítat kupovat takto uměle přiotrávené produkty, obchody a prodejní řetězce zjistí, že jim zůstávají ležet v regálech a proto je přestanou objednávat. Tím v podstatě přinutíme výrobce, aby začali užívat zdravotně prospěšnější látky přírodního původu!

Problematika je podrobněji rozebrána  v publikaci Tajemství výrobců potravin.