Proč jsme nemocní

Vnímá-li člověk poruchy či výraznější   odchylky od normálního fungování organismu, ať jsou to již bolesti, horečka, průjem nebo další problémy, cítí se nemocný. „Nemá moc“ žít dále tak, jak byl navyklý. Mnozí chtějí vnější projevy nemoci pokud možno co nejrychleji potlačit, neboť se domnívají, že na marodění nemají čas, nebo se chtějí vyhnout nepříjemným doprovodným pocitům. Nepomyslí přitom na to, že tělo jim tím dává najevo, že cosi není v pořádku, nebo se jen potřebuje zbavit toxických látek, které se do něj dostaly buď zvenčí, případně  mohly vzniknout i uvnitř organismu.

Proti uvedeným poruchám se v současnosti převážně bojuje syntetickými léky. Zamezíme-li však takto vnějšímu projevu nemoci, potlačíme tím současně i přirozený obranný systém organismu. Můžeme se tím sice třeba zbavit bolestí, ale příčinu onemocnění tím neodstraníme. Ani původně přítomné a pro tělo nežádoucí látky tím z něj zjevně nezmizí. Naopak jich v něm ještě přibude v důsledku příjmu syntetických léků. Organismus se sice ze všech sil snaží napravovat škody, způsobené přítomností nežádoucích látek v těle a pokud možno vyrovnávat vzniklé nerovnováhy, avšak přitom se většinou projeví různé vedlejší účinky. Pokud se s tím tělo nedokáže vyrovnat, tak vznikají  další formy onemocnění, které mají vést k  vnitřnímu očištění.

Budeme-li tyto následné projevy otravy trvale potlačovat dalšími chemickými léky, postupně se začínají projevovat alergie proti  rozličným látkám, počínaje jejich lehčími formami,které však později mohou přejít až v život ohrožující reakce. Libovolný alergologický test není schopen stanovit všechny pro daného člověka nebezpečné látky, neboť organismus může vykazovat alergii proti všemu, s čím přijde do styku. Dokonce každý orgán může vytvářet pro tělo nevhodné nebo vlastní toxické látky, z čehož mohou vznikat další druhy onemocnění. Tím může nemoc, která nebyla vyléčena ve svých počátečních stádiích, přejít vlivem jejího potlačení v mnohem nebezpečnější formy.

V prvé fázi dochází k vylučování škodlivých látek (např. společně s průjmem), což může doprovázet i zvýšená teplota atd. Pokud odeznějí akutní projevy nemoci, setkáváme se po počátečním ochabnutí často s dobrým pocitem. Dále může obranný systém reagovat zánětem v těch místech organismu, která jsou nějak oslabená. Přitom významně spolupůsobí horečka, která nejen urychluje spalování  škodlivin, ale organismus přitom též může  vytvářet  interferony, které mají ochrannou funkci a zamezují rozvoji  těžších onemocnění, dokonce rakovinotvornému bujení. Vyšší horečku můžeme sice snižovat přírodními prostředky, jako jsou zábaly lýtek, trupu atd., ale nemáme ji potlačovat.

Pokud jsou totiž tyto ozdravné procesy potlačeny, začnou se škodliviny  v těle někde ukládat. Tak vznikají polypy, revma a další zdravotní problémy. Tyto formy lze ještě převést zpět přes reakční fázi do akutní fáze vylučování, čímž může dojít k vyléčení. V další fázi onemocnění už škodliviny pronikají do tkání, proto bývá pacient většinou chronicky nemocný. Také mohou vznikat nádory, zpočátku ještě nezhoubné. Jestliže se vhodnými léčebnými prostředky nepodaří převést nemoc do předcházejících  forem, stává se to už kritickým, neboť posléze dochází k degeneraci (tj. zkažení) tkání. V tomto údobí nemoci se lze též setkat s jaterní cirhózou, svraštěním ledvin atd.

V poslední a nejtěžší fázi onemocnění vznikají v těle ponejvíce zhoubné nádory. Všeobecně se označuje jako rakovina. Ani tato fáze onemocnění ještě neznamená rozsudek smrti. Operace primárního nádoru mají větší vyhlídku na záchranu života než operace, která byla provedena po rozsevu metastáz (tj. zanesení částí nádoru daleko od místa vzniku). Jestliže ovšem pacient po úspěšné operaci nezmění svá nesprávná stanoviska, lze opět očekávat tvorbu nového nádoru.  Pouze důsledná změna způsobu života, stravovacích i dalších zvyklostí, dlouhodobě doplněná přirozenými léčebnými postupy, může při těchto nejtěžších stavech prodloužit život o řadu let. Samozřejmě jen za předpokladu, že člověk skutečně změní své chování k lepšímu, přejde k přirozenějšímu způsobu života a zdravější životosprávě.

Nakolik rychle se člověk můžedostat do těchto nejhorších forem onemocnění, vyplývá jen z menší části z dědičných (genetických) předpokladů, které si přinesl již při zrození. Převážně je to následkem toho, co si každý během svého života způsobil  špatnými stravovacími a životními zvyklostmi. O dopadech nevhodné životosprávy a z ní vyplývajících onemocnění můžete nalézt více informací v článku  Co s civilizačními onemocněními.

Kromě zanášení organismu toxiny či škodlivinami mohou onemocnění vyplynout i z nižší hladiny určitých krevních součástí. Jejich nedostatek totiž způsobuje odchylky od normálního složení krve, z čehož vyplývají různé poruchy a horší fungování organismu. Přitom se uplatňuje vzájemné působení jednotlivých složek mezi sebou. Klesne-li koncentrace určité látky v krvi, způsobí to zákonitě relativní přebytek s ní reagující nebo na ní závislé složky. Například nedostatek zásadotvorných minerálů způsobuje nadbytek kyselých součástí krve, které  mají být v rovnovážném poměru k zásaditým složkám. Není-li tomu tak, dochází k překyselení organismu, z čehož vyplývají různé poruchy a onemocnění.

Nepříznivý je také nedostatek nepostradatelných látek jako jsou vitaminy, neboť organismus posléze nemůže fungovat naplno, jeho výkonnost, obranné síly i schopnosti tolerovat nemalé okolní zatížení klesají. Může pracovat jen na „poloprovoz“, a to pouze tak dlouho, dokud se jeho síly nevyčerpají natolik, až se zcela zhroutí. Pokud organismus nemá  dostatek nepostradatelných látek, je rovněž více poškozován různými škodlivinami, pocházejících  ze znečištěného životního prostředí či dalšími nepříznivými faktory   (viz čl. Jak škodí chemie přírodě).

Obecně můžeme říci, že libovolné změny krevního složení předcházejí vlastnímu a výrazněji se projevujícímu onemocnění. Přitom změny složení krve na sobě většinou pociťujeme – ať již ve formě „rozladěnosti“, nervozity, únavy, nevolnosti, bolesti hlavy nebo dalších problémů. Pokud na tyto impulsy těla nebereme ohled, tak organismus posléze  „přepíná“ na skutečné onemocnění. Tehdy nám dává zřetelněji najevo, že se určitého jednání máme vyvarovat (zvracíme-li, neměli jsme zřejmě cosi sníst či vypít atd.) a poskytuje nám k tomu i více času (např. při horečce si máme lehnout do postele).

Je tedy pouze na nás, dokážeme-li rozpoznat zřetelné impulsy našeho těla a zda včas provedeme odpovídající opatření. Pokud totiž nezareagujeme, nezměníme nevhodnou životosprávu i nesprávné  jednání, budou se příznaky onemocnění stupňovat dle výše uváděných fází onemocnění. Je více než zřejmé, že organismus má k dispozici dost tvrdé prostředky, jak dát najevo svou nespokojenost s naším chováním a jednáním. Moudrý člověk by to ovšem neměl nechat dojít až k těžším fázím onemocnění, ale naopak by měl včas provést potřebnou nápravu.

Proto bychom v našem vlastním zájmu  měli v prvé řadě důsledně dodržovat správnou životosprávu a organismus i pravidelně pročišťovat (viz Metody Naturterapie ). Zároveň je rovněž prospěšné získat potřebné vědomosti, týkající se přirozených léčebných metod (tématika je podrobněji rozebrána v knize Tajemství krve).