Jak vybírat kosmetické prostředky

Chcete-li užívat jen kvalitní a zdraví prospívající produkty, měli byste ke každému nákupu přistupovat co nejzodpovědněji. Jednak je třeba sledovat, odkud pocházejí dané produkty. Kromě toho je záhodno řádně si přečíst, co je uvedeno na obalu a zkontrolovat jeho celkové složení. Mnozí už takto sledují složení u potravin i nápojů a nevhodné výrobky raději nekupují.

 

K orientaci v potravinářských přídatných látkách jim přitom mohly napomoci tahák či tabulky v publikaci Tajemství výrobců potravin. Avšak leckdo byl prozatím zaskočen, když nahlédl u běžných kosmetických prostředcích do složení, jež se u kosmetiky většinou značí jako INCI a má mu předcházet označení „Ingredients“. Pokud si normální člověk přečte, co tam bývá uvedeno, může se ale zhrozit a říci si: „Jak se vyznat v tolika cizích názvech?“

Abychom napomohli k lepší orientaci v těchto poněkud tajemných označeních, zaměříme se tuto tématiku stručně na těchto stránkách. Dodejme však, že zatímco v potravinářství se v EU užívá přes tři sta přídatných látek, počty ingrediencí povolených v kosmetice se pohybují v řádech tisíců. Proto by si případní zájemci měli obstarat literaturu, jež se touto oblastí podrobněji zabývá.

Nalezené ingredience se můžete nalézt třeba v tabulkách knihy Tajemství kosmetiky, v nichž je uvedeno i hodnocení jejich přijatelnosti (způsob hodnocení je obdobný jako u publikace Tajemství výrobců potravin). Na základě nalezených údajů si můžete udělat informovanější úsudek o možném působení daného kosmetického prostředku.

Podívejme se zde alespoň na nejrizikovější ingredience. Odmítat bychom měli hlavně škodlivé konzervanty, neboť ty se vůbec nemusí používat – vždyť trvanlivost lze zvýšit i jinak. K rizikovým skupinám patří též syntetická barviva, která se většinou uvádějí jako CI s čísly. Mimo to může kosmetika obsahovat i mnohé látky s alergenním účinkem. Nejčastěji se v tomto ohledu uvádějí umělé vonné látky, jež bývají obsaženy nejen v přespříliš naparfémované kosmetice, ale i v pracích, čisticích a dalších prostředcích. Podrobnější soupisy dalších možných škodlivin s jejich účinky naleznete v knize Tajemství kosmetiky.

Podstatným kritériem je nejen to, aby ve složení nebyly látky zátěžové, ale naopak by tam měly být nějaké zdraví prospívající součásti. U kvalitních kosmetických prostředků se třeba jako tukové složky užívají vhodné rostlinné oleje či maceráty bylin. Příznivý účinek dále mají včelí vosk, glycerin (rostlinného původu), lecitin, vitaminy a další přirozené ingredience.

Nechcete-li se prokousávat dlouhými soupisy ingrediencí, jež většinou naleznete ve složeníběžné kosmetiky, můžete se orientovat na výrobce a prodejce certifikované přírodní kosmetiky (např. www.desertessence.cz, www.biobeauty.cz). Obdobně jako u potravin máme největší záruku u bioproduktů, na jejichž obalu by též mělo být uvedeno oficiální logo, označené bio, organic nebo obdobnými výrazy. Na biokosmetiku jsou kladeny přísnější požadavky nejen z hlediska zdravotního, ale i ekologického dopadu.

Pod pojmy certifikovaná přírodní kosmetika, organická či biokosmetika se však ukrývá více podskupin. V EU i jinde můžete nalézt různé certifikační systémy, jež se odlišují ve svých kvalitativních i dalších parametrech. Správně by čistě přírodní kosmetika měla obsahovat pouze přírodní ingredience, tedy takové látky, které pocházejí z přírodních zdrojů a jsou vhodné k vnějšímu užití.

Z hlediska jednodušší orientace v kosmetice mají nemalý přínos oficiální certifikáty, jež můžete nalézt na obalu, neboť by nám měly zaručit vyšší kvalitu, nepřítomnost nevhodných látek a lepší podmínky výroby. Certifikáty užívané u kosmetiky s jejich popisy a specifikacemi naleznete v knize Tajemství kosmetiky. Dozvíte se v ní též o výhodách i úskalích těchto systémů.

Zatímco značení biopotravin podléhá legislativě Evropské unie, užívání termínů bio či přírodní v kosmetickém průmyslu prozatím není evropskými zákony všeobecně vymezeno. V praxi to znamená, že si každá země, asociace či dokonce jednotlivý výrobce může definovat pojem přírodní kosmetika dle vlastních kritérií.

Jistě se tedy vyplatí udělat si jasno v těchto pojmech, abychom třeba v naivní víře nekupovali „přírodní“ produkt, který ovšem leckdy může obsahovat i nevhodné chemikálie. Získáme-li lepší přehled o tom, co se skrývá za mnohými tvrzeními a co znamenají různorodé názvy uváděné ve složení kosmetiky, rozšíříme tím nejen obzor svých vědomostí, ale napomůže to i k tomu, abychom se dokázali snáze rozhodnout, které kosmetické produkty pro nás budou vhodné a které nikoli.