Proč dávat pozor na složení kosmetiky

Odpověď je jednoduchá: abychom sobě ani svým blízkým zbytečně nepoškozovali zdraví a nezatěžovali životní prostředí nevhodnými chemikáliemi. Vždyť v dnešní době není jednoduchý ani nákup běžné zubní pasty. Zkuste se třeba v samoobsluze podívat na složení různých zubních past ze zdánlivě tak bohaté nabídky. Pokud nepůjde o certifikovanou přírodní kosmetiku nebo o bioprodukt, naleznete na etiketách většiny zubních past dlouhé soupisy chemických názvů.

Pravděpodobně budou obsahovat buď  metyl-, etyl-, butyl- či propylparaben, případně několik z nich najednou. Připomíná vám to něco? Jde o v potravinářství užívané rizikové konzervanty; EU už proto připravuje zákaz některých parabenů. Těmto látkám bychom se měli vyhýbat nejen v potravinách, ale našemu zdraví zjevně neprospějí ani v zubní pastě, sprchovacím gelu či dalších přípravcích, jež aplikujeme na kůži či sliznice.

Je známo, že mnohé látky se do těla mohou dostat nejen při vnitřním užívání, ale k určitému vstřebávání dochází také u přípravků, jež aplikujeme zevně. Vstřebaná množství budou sice nižší než při přímé konzumaci, avšak vzhledem k četnosti užívání různorodých kosmetických přípravků bychom ani to neměli podceňovat; mnohé ingredience mohou vykazovat nežádoucí účinky nebo dokonce i poškozovat zdraví /viz Tajemství kosmetiky/.

Mnohé z aplikovaných ingrediencí mohou procházet skrz pokožku, což může vést i k následným vzájemným interakcím s buňkami, tkáněmi či jejich součástmi. Proto nepřekvapí, že aplikace nevhodné kosmetiky může u citlivějších jedinců způsobit nemalé zdravotní problémy, což bylo v mnoha případech i oficiálně prokázáno.

O možných nepříznivých dopadech některých z užívaných ingrediencí se zmiňujeme v čl. Jak vybírat kosmetické prostředky. Doplňme si zde ještě látky s prokazatelně karcinogenním účinkem, k nímž se řadí různé chemické sloučeniny – např. aromatické (polycyklické) uhlovodíky, aromatické aminy, nitrosaminy, azosloučeniny, etylenimin, vinylchlorid a další. Je zcela nepochopitelné, proč se mnohé z těchto vědecky uznaných škodlivin smějí používat – nebo mohou vznikat – v běžných prostředcích denní péče!

Proto bychom neměli bez rozmyslu kupovat cokoli, co je levné a doporučuje to reklama. Ani bychom neměli naivně očekávat, že pokud byl daný produkt povolen, musí být v naprostém pořádku. Samozřejmě, že před uvedením kosmetického přípravku na trh musí být provedeny mikrobiologické rozbory, testy dermální snášenlivosti a posouzen toxikologický profil jednotlivých složek kosmetického přípravku. Avšak tím rozhodně není zaručeno, že schválený produkt nebude vykazovat žádné vedlejší nepříznivé účinky.

Naprosto bychom se neměli spoléhat na to, že u všech používaných látek byly předem provedeny spolehlivé testy. Je tomu téměř naopak: Uvádí se, že 97 procent moderních chemikálií nebylo buď vůbec prozkoumáno, nebo byly jejich možné dopady stanoveny jen zcela nedostatečně. Takže se v podstatě neví, co naprostá většina z chemikálií v lidském těle způsobí. „Velký pokus“ a veřejné testování desetitisíců rozličných umělých sloučenin byl proveden na běžné lidské populaci. Kupující a konzumenti ovšem jen zřídka tuší, jak vysoká zdravotní rizika mnohé látky vykazují.

Rozhodnutí, co koupíme, je na nás samých. Avšak jeho důsledky musíme přijmout, ať už chceme, či nechceme. Jestliže se třeba někdo namaže nevhodným krémem a pak se osype, musí na sobě prožít i nepříjemné doprovodné jevy. Pak je pozdě spílat, kolik že nakoupený produkt stál a proč obsahuje tolik chemických ingrediencí.

Sledování složení nám též napomůže odhalit neopodstatněná až nepravdivá tvrzení, s nimiž se můžeme setkat nejen u kosmetiky, ale i v případě čisticích a dalších prostředků. Nespoléhejte se jen na tvrzení výrobců či prodejců, pokud třeba uvádějí, že jejich produkty jsou ekologické. Leckdy je to jen jejich firemní mínění, nebo zjevná propagace. Nepostačí se též řídit dle obrázků či názvu výrobku – skutečnost zjistíme teprve z informací uvedených ve složení.

Nemáme ovšem v úmyslu snižovat snahu těch výrobců, kteří chtějí podpořit ekologické projekty. Mohou přitom vycházet třeba z toho, že zpracovávají odpadní polymery, z nichž např. vyrábí čisticí prostředek, jenž může být i celkem dobře biologicky odbouratelný. Avšak poté k němu dle moderních zvyklostí přidají umělá barviva, škodlivé konzervanty, parfémy či další nevhodné ingredience.

Tyto chemikálie následně mohou způsobovat nemalé problémy, nebo případně až vyvolat různá onemocnění. Další z užívaných ingrediencí sice bezprostředně nepoškozují lidské zdraví, ale nezanedbatelně zatěžují životní prostředí. Měli bychom se tedy hlouběji zamyslet nad tím, nakolik neuvážené lidské činy škodí nejen člověku samému, ale leckdy též pustoší přírodu a ničí bytosti v ní žijící.

Moudrý člověk by měl k očistě, ochraně i udržování svého organismu užívat jen celkově prospěšné prostředky. Ty by jednak neměly vykazovat žádné nepříznivé dopady na lidské zdraví; kromě toho by neměly škodit ani přírodě. Jelikož ochrana životního prostředí je nadmíru důležitá, zaměřujeme se na ni též na těchto stránkách ve více článcích /např. čl. Jak kosmetika a čisticí prostředky zatěžují životní prostředí/; mnohem hlouběji se touto oblastí zabýváme v knize Tajemství kosmetiky.