Čím větší brambora, tím větší hlupák

V jedné prodejně zdravé výživy jsem si povídal s paní vedoucí a mimo jiné jsme se dostali k tomu, že „vědci prý dokázali, že brambory bez chemie pěstovat nelze“ (viz např. zde). Onu starší dámu to dost pobavilo a začala mi vyprávět,  jak si odtravnila část zahrady, zasadila tam brambory, překryla to posekanou trávou a že jí pak narostly krásně velké brambory. V prodejně byla přítomna i její přítelkyně přibližně stejného věku a hned na to v žertu opáčila:  „Čím větší brambora, tím větší hlupák“.

V tu chvíli jsem začal paní vedoucí uklidňovat, neboť mi jí přišlo trochu líto. Ona se však smála a opáčila, že jsou přítelkyně od mládí a vůbec jí to nevadí. Jelikož mi – jakožto muži – leckdy trvá poněkud déle, než mi něco dojde, pochopil jsem moudrost a možný původ uvedeného výroku teprve následující ráno. Přispěla k tomu i vzpomínka z mládí, která ve mně najednou vytanula. Jako malý chlapec jsem se občas s mou maminkou, která byla chemická laborantka, dostal do Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v němž tehdy pracovala. Dodnes si vzpomínám, jaký dojem na mne tento ústav udělal: byla to nesmírně rozlehlá budova s velkými a dlouhými chodbami a dveřmi, vedoucími do laboratoří. První, co mi vždy hned po vstupu do ústavu doslova „praštilo přes nos“, byl všudypřítomný chemický zápach.

Tenkrát mi to ještě tolik nevadilo, jako dnes. Jakožto malý chlapec jsem s úctou vzhlížel k velkým pánům v bílých pláštích, kteří vypadali, že všemu tak dobře rozumí  a vědí, co a proč činí. Tvářili se jakoby „snědli všechnu moudrost“. V tomto ústavu usilovně zkoumali, které chemické hnojivo či postřik na rostliny aplikovat, aby měli při „rostlinné výrobě“ co největší výnos. Zjevně též – obdobně jako dnešní vědci – zkoumali, jak vypěstovat co nejvíce velkých brambor a zřejmě se jim to moc nedařilo.

Možná jim nějaký prostý pěstitel ukázal, jak krásně velké brambory vypěstoval, a přitom nepoužil vůbec žádné chemické hnojivo či postřik! Asi v nich vzplanula vědecká pýcha, vždyť jak by mohl mít nějaký takový nestudovaný laik lepší výsledky než oni! Aby daného pěstitele před ostatními zesměšnili, vymyslel zřejmě některý z vědců výrok: „Čím větší brambora, tím větší hlupák“. 

Dodnes zcela nepochopitelně většina z oficiálních vědců bojuje proti ekologicky hospodařícím zemědělcům a tvrdí, že „bez chemie to nejde“. Dokonce takovýto výrok napsal na tabuli profesor na Zemědělské universitě. O chybnosti tohoto výroku svědčí jednak historie – po předchozí tisíciletí se vše pěstovalo bez chemie. Kromě toho to i v současnosti dokazují mnozí ekologicky hospodařící zemědělci, a to jak u nás, tak v zahraničí. Třeba v sousedním Rakousku či Německu, kde nebyla přerušena kontinuita rodových statků, říkají mnozí tamější ekologicky hospodařící zemědělci, že to tak dělal jejich děd, otec a oni v tom nyní jen pokračují. Proto si některé bio farmy mohou dovolit na svých produktech uvést např. „Přes 40 let bio…“. V podstatě tak hospodaří ještě déle, ale dříve se ještě neprováděla bio certifikace.

Boj oficiálních vědců proti ekologickému zemědělství je přitom dost paradoxní, dalo by se říci až „schizofrenní“. Mají k dispozici nesmírně mnoho vědeckých studií, jež dokazují, nakolik např. škodí běžně užívané pesticidy. Třeba u nově zaváděných fungicidů (tj. prostředků proti houbám a plísním) už předem očekávají, že budou škodlivé. Nejprve však musí třeba léta zkoumat (přičemž se danými fungicidy postřikují monokultury konvenčně pěstovaných zemědělských plodin), nakolik a co poškozují. Až to vědecky dokáží, tak se posléze tyto fungicidy zakáží. Producenti pesticidů už ovšem mají připravený další fungicid, jenž je obdobně škodlivý, jako předcházející. Ale to se zase musí nejprve dokázat. A kolotoč začíná znovu (viz zde).

Přitom fungicidy jsou jen jedny z mnoha druhů dnes běžně užívaných pesticidů. Pokud někdo důvěřivě nakupuje produkty z konvenčně pěstovaných zemědělských plodin, většinou ani netuší, kolika chemikáliemi jsou znečištěny. Jestliže se v některé ze speciálních laboratoří udělají podrobné rozbory, mohou v daném běžně prodávaném produktu nalézt třeba i deset rozličných pesticidů. Vědci už přitom mimo jiné též prokázali, že jejich výsledný účinek se výrazně zhoršuje i v důsledku „koktejlového efektu“. Vysvětlení je též celkem jednoduché: musí-li odpovídající jaterní enzymy odbourávat některý z pesticidů, nemohou už pak zvládat inaktivovat ostatní přítomné škodliviny(viz zde). Ty se posléze dostanou do krevního oběhu a někde v organismu mohou třeba vyvolat rakovinu, mentální poruchy či další z vážných onemocnění.

Přestože jsou výsledky těchto studií známé, tak místo toho, aby se z toho vyvodily patřičné závěry a výrazně se omezilo (či ještě lépe zakázalo) užívání škodlivých pesticidů, užívají se stále častěji a ve větší míře. Dokonce na to konvenční zemědělci dostávají dotace EU.  Dokazují to i zvětšující se rozlohy polí, na nichž se pěstuje přešlechtěná řepka nebo kukuřice, jež se často intenzivně chemicky postřikují. Jiní z vědců přitom dokázali, že právě tyto plodiny mají největší podíl na tom, že převážná část nadzemních i podzemních vod je nadlimitně kontaminována mnoha druhy pesticidů  (odkaz naleznete např. zde).

Mnohé může oprávněně napadnout, že lidé, kteří takto – mimo jiné – otravují i tolik cenou pitnou vodu, zřejmě zešíleli. A nejsou přitom tak daleko od pravdy. Každý kdo ještě zcela nepotlačil přirozený cit, musí jasně vnímat, že takovéto jednání nemůže zůstat bez následného bolestného důsledku, jenž jednou tvrdě zasáhne i původce takovéhoto zamoření. Potvrzuje to i známá lidová moudrost: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. Skrze vlastní bolestné prožívaní snad lidé jednou dojdou k tomu, nakolik nesprávné bylo takovéto zneužívání chemie. A pochopí, že bez ní to zcela jednoznačně jde. Bude sice nutno vynaložit více úsilí a o něco více na polích či pozemcích pracovat, ale pohyb na čerstvém vzduchu je přece zdravý!