Jaká je tu pandemie?

V médiích i dalších zdrojích se uvádí, že je pandemie koro…iru. Je tomu ale tak skutečně? V minulosti byla pandemie vyhlášena jen tehdy, došlo-li k masovému rozšíření nebezpečných nemocí, na něž umřel nesmírný počet lidí. Jak je zřejmé z údajů v článku Jak zvládnout epidemii strachu, umře na celém světě na rozličné nakažlivé choroby přes 1 milion lidí za měsíc. Mimo to je třeba nyní na světě infikováno téměř 42 milionů lidí smrtelným onemocněním HIV/AIDS (viz zde…). Takže aby mohla být vyhlášena skutečná pandemie, měly by být obě dvě hodnoty vyšší. Jak to, že nyní byl označen za pandemii koronavirus, jež výše uvedená kritéria nesplňuje?

V důsledku nátlaku farmaceutických firem změnila WHO v roce 2009 definici pandemie tak, že k jejímu vyhlášení postačí, aby se onemocnění rozšířilo po celém světě. To se ale u mnohých nakažlivých chorob děje již dlouho. Kdyby tedy bylo její vyhlášení dle těchto kritérií automatické, měli bychom od té doby pandemii každou zimu, když nastane chřipkové údobí. Dle nových pravidel ovšem nezáleží na reálných počtech nakažených a zemřelých, ale spíše na tom, jestli kdosi pandemii vyhlásit chce či nikoli. Pokud se v globalizovaném světě začne sledovat jakékoli infekční onemocnění, tak jelikož se v důsledku migrace často rozšiřuje z jednoho kontinentu na druhý, může se tedy vyhlásit pandemie. Když se ovšem sledovat nebude, tak se údajně nic zvláštního neděje. Tyto a mnohé další souvislosti objasňuje doktor Wolfgang Wodarg v zajímavém článku, jenž naleznete zde.

Dále dokazuje, že dle oficiálních statistik není v Evropě celkový počet infekcí dýchacích cest vyšší než v minulých letech. Spíše to vypadá, že je tomu naopak. V České republice se vloni při epidemii chřipky nakazilo kolem 996 tisíc lidí (viz zde). Virů, jež mohou toto onemocnění vyvolat, je evidováno minimálně 15 druhů. I ko…iry jsou známy a po celém světě rozšířeny již po mnoho let. Novým type ko..iru do 20. 5. 2020 se dle výsledků testů onemocnělo přes 8,7 tisíce lidí. Někdo může namítnout, že nebezpečné je právě to, že jde o nový, prozatím neznámý typ kor…viru. Leč dle doktora Wodarga běžný koro…virus (jeho srovnání s běžnou chřipkou naleznete zde), jenž se pouze letos objevil v nové podobě, protože viry neustále mutují. Jinak by nepřežily a člověk by na ně nemohl onemocnět, neboť by si vůči nim vytvořil odolnost, a proto by se ani jejich nákaza nemohla dále šířit.

Mnohé možná napadne otázka, jak to, že se původci onemocnění pozmění současně na více kontinentech. Známe-li ovšem přírodní zákonitosti, není to nikterak překvapivé. Mikroorganismy lze přiřadit k malým bytostným, jež mají v určitých úrovních svá shromaždiště neboli centrály, nazývané skupinová duše. Tam přicházejí po zničení, zabití a smrti nejen duše méně vyvinutých zvířat, ale i dalších organismů. Přinášejí si tam sebou všechna silná prožití a ponaučení, čímže se skupinová duše o tyto informace obohatí. Odtamtud pak zpětně přicházejí podněty ke změnám chování, struktury atd. k bytostem obdobného druhu, jež žijí kdekoli na Zemi. A toto zřejmě platí i pro mikroorganismy, na něž lidé rozlišným způsobem působí – a to jak v neviditelném, např. agresivitou, tak i všemožnými pozemskými prostředky i činy. V důsledku toho se mikroorganismy stávají stále „agresivnější“ či rezistentní na určité léky apod.

Nový typ kor…viru je ale nebezpečnější hlavně v tom ohledu, že se ho lidé tolik bojí. To vyplývá i ze stálého omílání, kolik lidí jím opět onemocnělo, zemřelo na něj apod. Avšak procenta úmrtí v jednotlivých zemích i další statistické údaje se mohou vychytrale upravovat a nejsou tudíž zcela směrodatná (více o tom naleznete zde,,,). Určité vládnoucí skupiny se zřejmě cíleně snaží rozšířit tyto strašidelné zprávy, které ovšem mohou u mnohých vyvolat až panickou hrůzu. Ta může sama o sobě u psychicky labilnějších, starších či jinak oslabených osob zapříčinit až smrt.

Kdyby se nevyvolala taková panika, tak by dříve zřejmě nikoho ani nenapadlo jít si s chřipkou lehnout do nemocnice. I když bylo lidem při chřipce třeba dost špatně, většinou leželi doma v posteli, tzn. v běžně známém prostředí, a starali se o ně jejich blízcí. Všichni většinou věřili tomu, že se z toho daný člověk dostane a někdy se uzdraví. Nicméně v nemocnici by možná tentýž jedinec zemřel. Představme si nesmírně stresující prostředí přeplněných nemocnic, kde pacienty s koro….irem leckdy ošetřuje personál v jakýchsi „skafandrech“, čímž jim viditelně dává najevo, jak nesmírně nebezpečné onemocnění mají. Uváděné i další nepříznivé vlivy mohou zapříčinit, že to člověk vzdá a zemře. Leč jeho úmrtí může – a většinou i bývá – důsledkem dalších těžších onemocnění, jež daný pacient mohl mít už dávno před tím.

Mnozí lidé ovšem berou třeba rakovinu či srdečně cévní onemocnění jako něco běžného a mají strach spíše z neviditelných a jim neznámých bytůstek, byť jsou sebemenší. A viry patří k nejmenším z mikroorganizmů. K těm se řadí jednak plísně, které bývají viditelné i okem. Kromě toho i bakterie, jež jsou pozorovatelné běžným mikroskopem. Ale jen s nejcitlivějšími mikroskopy (např. elektronovými) je možné pozorovat viry. Všechny tyto živé formy se přirozeně vyskytují nejen kolem nás, ale i uvnitř našeho organismu. Vždyť v přírodě mají již miliony let nezastupitelnou úlohu, neboť uskutečňují nekonečný koloběh, jenž v ní probíhá. Vše v hmotnosti podléhá zákonu vzniku či narození a následně zániku nebo smrti. Pak je třeba rozložit hmotné schrány a navrátit původní stavební kameny tam, odkud byly získány, kupř. do půdy.

Kromě toho mají mnohé z mikroorganismů i další úlohy, např. v našem trávicím traktu přetvářejí látky, jež nemůžeme sami zpracovat a též nám „vyrábějí“ mnohé vitaminy, serotonin atd. Mimoto máme obyčejně v těle i nespočet virů v takzvaném spícím stavu. Záleží na našem nastavení a síle imunity, zda se probudí a mohou se v buňkách množit (přičemž způsobí virózu), či nikoliv a zůstaneme zdrávi. Nezvládne-li je imunitní systém zneškodnit a onemocní-li někdo chřipkou, tak si z toho alespoň dříve mnozí nic moc nedělali. Leckdy ani nezůstávali doma, ale chodili přitom třeba do práce. Běžně se též neprováděly žádné testy a nerozlišovalo se, zda jde o klasický vir chřipky, nebo příbuzného koro…viru, či jakéhokoli jiného viru, jichž je mnoho tisíc druhů. Nyní se ovšem rozšířila pandemie strachu (někteří ji též nazývají pandemie šílenství),neboť na celém světě se bojí několik miliard lidí a v důsledku toho jich buď přímo či nepřímo zřejmě více milionů i zemřelo. Proto také jen vyslovení slova „koronavirus“ vyvolá v mnohých obavy či hrůzu.

Avšak za to, jestli jím onemocníme, či nikoli, nemůže kor…virus, ale my sami! Obecně je totiž známo, že daný druh mikroorganismu vyroste jen na určité a pro něj příhodné půdě, tzn. v prostředí, které mu vyhovuje. A v našem těle jim ho vytváříme právě my – svým myšlením, emocionálním nastavením a dennodenním jednáním. Jako vše v přírodě, je i činnost mikroorganismů řízena přesnými zákonitostmi, jež ale mnohdy leží mimo úroveň běžně viditelného světa. Obdobně, jako my usuzujeme o někom, kdo se nehýbe, ani nijak jinak neprojevuje život, že zřejmě zemřel, tak i ostatní bytosti považují za „neživé“ to, co se nepohybuje tak, jak má.

Leč kromě tělesného pohybu na čerstvém vzduchu  lidem často chybí pohyb vnitřní, jinými slovy jejich duch jakoby tvrdě spí.  Kromě toho může být energetický ochranný obal (někdy nazývaný aura) „zatemněn“ či „porušen“ nevhodnými myšlenkami a emocemi, jako je např. strach, zármutek, podráždění, vznětlivost, hněv či záchvaty vzteku, pýcha atd. Rovněž ho může narušit škodlivé záření, chemické látky a další nepříznivě působící vlivy. Tyto změny frekvence našeho vyzařování mohou být vnějším impulsem pro potřebu úpravy. Tak to mohou vnímat i mikroorganismy, které pak provedou, co mají, to znamená – začnou nesprávně a nenormálně se zachvívající tkáň či organismus rozkládat. Na vině tedy nejsou mikroby, ale naopak ten, kdo se nedostatečně či nezdravě pohybuje a často dělá významné chyby.

Nicméně určité chyby dělá každý, ať je již na jakémkoli místě. Takže mýlit se mohou i vedoucí představitelé na nejvyšších postech. I u nich se již zjevně projevuje bezradnost s nastalou situací, z čehož vyplývají i poněkud zmatená a leckdy protichůdná nařízení. Uveďme si příklad: Nejprve byli všichni přesvědčováni, že všude (třeba i v přírodě) je nutno nosit roušky. Nejnovější zprávy ale uvádějí, že „podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nemá plošné nošení roušek smysl a je spíše rizikem z hlediska nákazy koro…virem“ (zdroj viz zde). Vždyť mikroorganismy (bakterie atd.), jež běžně vydechujeme, se zachytí na roušce a ve vlhkém teplém prostředí se pomnoží, přičemž pak mohou zpětně vyvolat nákazu. Zdraví dále škodí i to, že oxid uhličitý, jenž do roušky vydechujeme, pak zpětně částečně vdechujeme. O dalších zdravotních rizikách nošení roušky se můžete dočíst zde…

Proto bychom si neměli nechat takovéto vnutit nesmyslné názory o údajné „ochraně“ ani cizí nepatřičné nastavení, k němuž patří i zbytečný a neopodstatněný strach. Pak nepodlehneme ani pandemii strachu. Přemůžeme ji hravě, budeme-li též vědomě rozvíjet opačné dobré vlastnosti či ctnosti – hlavně je nutno rozvíjet a posilovat odvahu i pevnou víru. Důležitá je i radostná mysl! Do tohoto nastavení se snáze dostaneme, vyrazíme-li do sluncem prozářené jarní přírody, jež nám tolik nabízí. Využívejme její přenádherné dary! A radujme se z modré oblohy, kvetoucích bylin i zpěvu ptáků!