Jak je to s virózami

Chřipky se objevují nejčastěji na podzim, na počátku zimy či na jaře. Jedno z možných vysvětlení je, že sliznice se potřebují buď jakoby „převléknout“ do „chladu odolnějších rouch“, anebo se na jaře potřebují „přeodít“ do „letního hávu“. Alespoň v případech s mírnějšími a nepříliš dlouho trvajícími projevy jde o zcela přirozený děj. Lidově se tomu říká nachlazení či chřipka a v odborné literatuře se to označuje jako virózy, jež údajně  mají způsobovat viry. Leč naskýtá se otázka, odkud tyto částice pocházejí, tzn. kde původně vznikly. Viry moderní vědci označují jako nakažlivé mikroorganismy, jež se mají přenášet z infikovaného člověka na ostatní lidi, a to buď vzduchem při kašli a kýchání, přímým kontaktem (tělesným dotykem, podáním ruky) atd. Přestože se toto tvrdí, tak se v podstatě neví, proč někteří jedinci onemocní.

Lidé rádi hledají původce všeho špatného mimo sebe sama. Je přece příjemnější svádět problémy na někoho jiného. Nechceme ovšem moralizovat ani navádět k tíživému hloubání, kdeže jsme to udělali chybu. Vždyť ta může pocházet z nesmírně dávné minulosti, kam nedokážeme dohlédnout, a ani ji nemáme znovu svévolně probouzet či vyvolávat. Lépe je inspirovat se tím, jak tomu bylo v pradávných tzv. prehistorických etapách, kdy ještě lidé žili v harmonii, a to nejen mezi sebou navzájem, ale i s okolní přírodou a zákony Všehomíra. Proto ještě tenkrát neznali ani nemoci, které jsou dnes tak hojně rozšířeny. Až po odklonění se od správného směřování a z toho vyplývajících chyb, ať již šlo o nepatřičné myšlenky, emoce nebo činy, se začala objevovat různá onemocnění, zkracovala se délka pozemského života atd. Přitom se vůkol nesprávně působících lidí též rozšiřovali různí původci chorob – ať již fyzických či psychických.

V článku Proč mezi sebou lidé bojují jsme uváděli, že výplody zlého chtění, nečistých myšlenek, strachu, nenávisti atd., se zformují do běžně neviditelných útvarů, jež vycházejí z daného člověka navenek. Proto jakoby duševně onemocní nejen on sám, ale tyto škodlivé formy nepříznivě působí  i na oslabené jedince, kteří pak též mohou mít psychické problémy. „Nakazí“ je ale  jen tehdy, když mají narušené energetické ochranné systémy.

Jako mezistupeň běžně neviditelných bytostí a organismů, které již lze pozorovat  elektronovými mikroskopy, vědci označují  tzv. viry. Uvádí se, že jejich jádro, v němž jsou uloženy genetické informace, tvoří většinou RNA – tak se zkráceně označuje ribonukleová kyselina, jež se vytváří i ve všech našich tělesných buňkách. RNA mimo jiné umožňuje přenos informace z v jádře se nacházejícího řídícího centra, jíž je DNA, do jiných částí buněk. RNA se vyskytuje ve více variantách s rozličnými funkcemi. Např. tzv.  messenger – RNA působí jako „posel“, jež dle dané předlohy v DNA přepíše a přenese návod či instrukce do formy srozumitelné pro další ústrojí, jež následně provádí syntézu nových proteinů, součástí buněk apod. Bez RNA by tedy nemohla probíhat výstavba nových buněk, tkání atd.

Uváděná RNA vzniká přepisem (přetransformováním) určité části DNA, z níž se jakoby opíše či okopíruje přesné pořadí nukleotidů (označovaných písmeny A, C, G, T ad.), přičemž se následně vytvoří nový kratší řetězec, jenž na jiná místa buněk přenáší v jádře uloženou genetickou informaci. V té je kupř. zakódováno přesné pořadí aminokyselin a struktura bílkovin, jež mají být nově syntetizovány. V DNA je mimoto ukryto ještě nesmírně mnoho dalších informací a programů, včetně destruktivních, jež mohou vyvolat rozličné choroby, stárnutí a dokonce i smrt.

Aby to v někom nevyvolalo obavy, že mohou tyto destruktivní programy být spuštěny kdykoli a nahodile, dodejme, že tyto děje řídí neúplatné přírodní zákony. K „probuzení“ do té doby „spících“ úseků DNA dochází většinou působením určitých vnějších či vnitřních faktorů. Jako příklad si uveďme, jak může dojít ke spuštění rakovinotvorného bujení. V tomto případě se spustí program, jenž dané buňce nakazuje, že se má rychle množit. Tento program musí být zakódován v každé buňce, neboť se přirozeně využívá třeba při intenzivním růstu dětského tělíčka v těhotenství.

Co však způsobuje, že k tomuto intenzivnímu růstu některé části těla či orgánu dochází i v dospělosti, kdy už to není opodstatněné? V některých případech to může vyvolat z vnějšku přicházející pronikavé (např. radioaktivní) záření, jehož rychle se pohybující částice zasáhnou v jádru buňky určitou sekvenci DNA. Nebo to mohou vyvolat karcinogenní látky, které se dostanou do jádra buňky a poškodí tam určitou část DNA. Mimoto může tyto nepříznivé změny vyvolat i nesprávné vnitřní nastavení daného člověka, nepatřičné myšlenky či emoce, špatná životospráva atd.

Obdobně mohou být něčím probuzeny latentní neboli „spící viry“. Proč by ale měl „předpis k jejich výrobě“ být v naší DNA? Protože již po mnohá tisíciletí děláme značné chyby a náš vývoj se zcela odchýlil od správného a Bohem nám určeného směru! Abychom se alespoň občas zastavili v tomto šíleném úprku do záhuby, objevily se zde i mnohé nemoci. Původci některých z nich se vyvíjeli mimo nás, třeba ve špinavé vodě. Aby člověk touto chorobou onemocněl, musel se jí třeba napít. Některé patogeny se mohou přenášet při přímém kontaktu s nakaženým člověkem. Je-li třeba někdo v akutní fázi onemocnění, může ve formě tzv. kapénkové nákazy při kašlání, kýchání atd. přenášet infekční patogeny na lidi nacházející se v jeho blízkosti. Nicméně je známo, že někteří z okolních lidí ani tehdy neonemocní, neboť je to závislé na funkčnosti imunitního i energetického obranného systému a celkovém složení a vyzařování krve.

Leč některé patogeny, jež se prozatím označovaly jako „viry“, mohou vzniknout přímo v nás. Zjednodušeně lze jejich tvorbu popsat následovně:  dle určité – do té doby neaktivní – části DNA se po jejím „probuzení“ replikuje RNA, jež poté má vytvořit jádro „virů“. To se pak má obalit lipidickými (tj. tukovými) obaly, pocházejícími z membrány hostitelské buňky, v níž se právě nachází. Takto zřejmě vznikly i „viry“, jež se označují jako původci tzv. nachlazení. „Viry“ tedy mají získávat své stavební jednotky z hostitelské buňky a mimo tělesné orgány nemohou déle existovat. Chtějí-li přežít a rozšiřovat se, musí se dostat do jiných buněk či organismu a tam se pomnožit.

Částice, které se nazývají koronaviry, jsou pojmenovány dle jejich typického vzhledu jakési „korony“. Je jich údajně  více typů a obvykle mají způsobovat mírné až středně těžké chřipky. Mezi jejich příznaky patří rýma, kašel, bolesti v krku a hlavy, horečka atd. Tyto stavy obvykle trvají jen kratší dobu a v průběhu života je prodělá většina lidí, leckdy i opakovaně. Pro většinu lidí nejsou ve skutečnosti ani nikterak nebezpečné. Pokud se ovšem nenechají „k smrti“ vyděsit mediální hysterií, jejíž druhé kolo už začalo (více viz zde….)

Aby člověk „dostal chřipku“, nemusí ani přijít do styku s jiným nakaženým jedincem. Spouštěčem těchto dějů mohou být opakované déletrvající chyby v životosprávě, zjevně nepatřičné nastavení atd. Takovýmto konáním ovšem dokazují, že cosi stále ještě nezvládají, a proto jako nápravný prostředek přijde choroba. Též ji mohou vyvolat nepříznivé vnější faktory, např. intenzivní nepřirozené záření, jež oslabí obranné systémy, jakož i další běžně neznámé neviditelné síly a fyzikálními přístroji neměřitelné vlivy. Když někdo z jakýchkoli důvodů onemocní, může mít průběh dané choroby buď mírnější (jestliže třeba zůstane v klidu a zvolí vhodné léčebné metody), anebo i vážnější.

Proč se ovšem z běžného nachlazení mohou vyvinout nebezpečná onemocnění? V prvé řadě to závisí na celkové odolnosti a funkčnosti imunitního systému daného člověka, jakož i na jeho vůli k životu, důvěře, dokáže-li si udržet svěží radostnou mysl apod. Podlomí-li si ale svou odolnost třeba obavami či strachem – což může být i důsledkem sledováním a přijímáním různých poplašných zpráv, jež se snaží vyvolávat dojem, že pokud onemocní, tak možná i zemře – anebo beznadějí, negativistickými myšlenkami atd., jeho tělo to jakoby vzdá a může nemoci i podlehnout. Mimoto průběh dané choroby závisí i na druhu původců onemocnění. Některé mikroorganismy, zejména patogenní bakterie, mohou v určitých případech  vyvolat i těžké až smrtelné projevy.

Leč zdůrazněme si, že je mohou vyvolat, ale nemusí. Proto se neuskutečnily ani hrůzné scénáře pandemie, jež očekávali a předpovídali jejich producenti a další „kazisvěti“.     Ti totiž vůbec neví, anebo ve své namyšlenosti nechtějí přijmout, že celkové dění neřídí oni – ani neurčují konečné účinky – ale Boží vůle. Ta se projevuje jako přírodní zákony a její uskutečňování zabezpečují věrní služebníci Nejvyššího! K nim patří i bytostní, jež působí nejen všude kolem nás, ale i uvnitř nás (více naleznete zde…). Ti v podstatě řídí i tvorbu, šíření, množení a konkrétní projevy mikroorganismů. Nákaza se proto může rozšířit jen tam, kde jí byla uvolněna cesta! Mimoto nám (elementární) bytosti přírody nabízejí i nemálo pomocných prostředků, jimiž lze zamezit rozvinutí chorob.

K nim patří i oheň, jehož očistné účinky jsou známy již dlouho. Kupř. indiáni očišťovali svůj organismus v potních chýších, kam navalili v ohni zahřáté kameny, na něž pak občas nalili trochu vody, aby se vytvořila pára. Též prováděli vykuřování suchými bylinami, např. šalvějí. Také sluneční paprsky očisťují, což potvrzuje i lidová moudrost:„Kam nechodí slunce, tam chodí lékař“.  Odedávna se při nástupu viróz užívají také inhalace, při nichž se do hrnce s vařící vodou přidají určité bylinky (např. heřmánek), éterické oleje (třeba eukalyptus či borovice), himalájská sůl apod. Nemocný člověk si poté sedne tak, aby měl obličej kousek nad tímto hrncem s horkou vodou, přičemž přes hlavu se mu přehodí větší osuška apod., čímž se vytvoří jakási mini-potní chýše.

Na tyto přirozené léčebné metody jsem si vzpomněl, když se ke mně dostal popis metody ruského profesora a doktora medicínských věd Gennadije Vasiljeviče Judina, jež k prevenci a léčení virových infekcí v raném stádiu navrhl metodu, při níž dochází ke zničením virů v působením vysokých teplot. Jelikož virus je molekula RNK pokrytá lipidickým obalem, lze ho při teplotě 60 ^o C během 10 minut inaktivovat. V počáteční fázi choroby se viry nacházejí ve slinách ústní dutiny a hlenu nosohltanu, odkud se též odebírají pro diagnostické účely. Při nádechu a kašlání mohou viry dále klesat dýchacími cestami a pronikat až do plicních buněk, což může vést i k zápalu plic.

Doktor Judin navrhuje zničit a inaktivovat viry, které ještě nepronikly do plicních buněk, a to působením teploty 80 až 90 ^o C.  Provedení má být následovné: Do litru studené vody se nasype jedna polévková lžíce jedlé sody a roztok se přivede k varu. Pak má člověk nosem i ústy vdechovat po dobu 15 minut unikající páru. Uvádí, že takovou inhalaci může provádět každý  a spolehlivě tím inaktivuje viry, jež se dostaly do úst a nosohltanu. Produkty tepelného rozkladu sody nejprve rozpustí lipidový obal a horká pára ve slinách a hlenech obnažené viry „uvaří“. V případě potřeby je možné tuto proceduru opakovat, aniž bychom organizmu způsobili nějakou škodu. Tolik výňatek z patentované léčebné metody doktora Judina.

Kromě uvedených metod  si ještě připomeňme pomocný účinek horkých bylinných čajů. V článku Jak zvládnout epidemii strachu jsme třeba doporučovali vrbovou kůru. Mimo to lze užívat i lihové tinktury bylin, jež posilují imunitu, třeba z Echinacei či dalších  „zahřívajících“ květů nebo plodů, jež intenzivně vyzařují energii živlu ohně. Tyto i další přirozené prostředky nám napomohou překonat i přicházející chřipková období. Řádné zdraví se ovšem máme snažit udržovat trvale, a to správnou životosprávou i dalšími úkony!

Chceme-li být ovšem celkově zdrávi, musíme uskutečnit i další zlepšení, a to na více rovinách. V prvé řadě je nutno zjasnit svého ducha natolik, aby svým žárem prozářil i všechny duševní a tělesné záhaly. Vnitřní i vnější pohyblivost mimo jiné posílí energetické ochranné systémy. Nezbytné je ovšem udržovat i čistotu myšlenek. Nicméně ještě důležitější je zachovávat vnitřní klid i náležité psychické nastavení.

Hlavní ovšem je – snažit se stále udržovat spojení se světlými výšinami!