Lovci nemocných

Kdosi prozíravě pronesl, že „lékařská věda dosáhla takového pokroku, že žádný člověk již nemůže být naprosto zdráv….“ Zřejmě tím měl na mysli zejména to, že když někdo přijde k lékaři a podstoupí všechna možná vyšetření, odhalí moderní přístroje a metody vždy alespoň něco, co se odchyluje od lidmi stanovených „parametrů zdraví“. Na základě těchto vyšetření pak lékaři danému člověku „přiklepnou“ určitou diagnózu, tzn. na papír či jinam napíší, že je… Uvedenému vědeckému označení přitom většinou nikdo nerozumí, ale to je lékařům celkem jedno. Hlavně když daný člověk pochopí, že je zřejmě nemocný.

To ovšem platí nejen pro fyzické, ale i psychické zdraví. Přijde-li někdo k psychiatrovi třeba s tím, že špatně spí, je nervózní, pociťuje beznaděj, zoufalství atd., obdrží kromě předepsaných tabletek i určitou diagnózu, kterou zřejmě bude mít v záznamech ještě dlouho. Je až paradoxní, že jsou takto leckdy „ocejchováni“ i celkem normální lidé, jejichž zdravé vnímání se bouří třeba proti tomu, když slyší či vidí, kam směřuje současné počínání těch zdánlivě nejúspěšnějších, nejmocnějších a nejchytřejších jedinců, jež tvrdí, že všechno „ví“. A pokud se tito dostanou k moci, chtějí leckdy až do podrobností určovat, co mají dělat ostatní. Těm se to ale nemusí líbit, anebo jim to může natolik vadit, že z toho třeba nemohou ani spát. Budou-li natolik naivní, že to sdělí psychiatrovi, označí je na základě toho za nemocné.

Avšak i ten, kdo by to na sebe nechtěl vyzradit, ale šel třeba k psychologovi a sdělil mu, že se cítí nějak divně, si může být téměř jistý, že z něj nějaký problém „vydoluje“. Nejde-li to  jinak, tak třeba při tzv. skupinové terapii, kdy se ze zúčastněných snaží vytáhnou ošklivé dávno minulé prožitky. Když je emotivně vyzradí, vytváří se mimo jiné temné útvary, jež pak mohou škodit i ostatním. Lze to přirovnat k tomu, jako by někdo snědl cosi špatného a bolelo by ho z toho břicho. Leč místo podání utišujícího léku by mu někdo poradil, aby se před ostatními vyzvracel. A všichni, kdo by toho byli účastni, by se pak začali přehrabovat ve zvratcích a rozebírat, co v nich bylo špatného. Nato by začali postiženého uklidňovat, aby si odpustil, jak byl nemožný atd. Tím mu ovšem vezmou i poslední zbytky sebedůvěry. Z takovýchto i dalších metod podkopávání psychické rovnováhy, jež je u většiny lidí již tak dost rozkolísaná, následně vyplývají rozličné problémy.

Leč nyní vůbec není potřebné vytahovat dávné nepříjemné prožitky, neboť současné ataky na psychické zdraví jsou nesmírné. Dalo by se říci, že se nacházíme v jakési psychologické „válce“, při níž se kdosi v lidech cíleně snaží vyvolávat stavy jako je strach, frustrace, bezmocnost atd., v důsledku čehož často upadají do mírnějších až silnějších depresí či dalších nepříznivých stavů. Uvádí se, že oproti minulému roku o 40 % vzrostly návštěvy u psychiatrů a užívaní silných antidepresiv. Nicméně zcela otevřeně – není divu, neboť situace se obecně zhoršuje natolik, že zjevně dokáží vydržet jen ti vnitřně nejsilnější a nejstabilnější. A nejde přitom jen o v minulých článcích popisované cílené strašení „panikavirem“.

Teď již dochází ke zjevným útokům, majícím za cíl za každou cenu „ulovit“ co nejvíce pacientů, aby se „zvýšily“ statistiky a čísi výdělky. Obdobně, jak to bylo ztvárněno ve filmu „Nádherná zelená“, kde jacísi politici přiznali, že jimi navrhovaná opatření nemají žádný účel, jen „zvýšení statistik“. Kvůli tomu již dnes neplatí, že k lékaři může jít člověk dobrovolně, třeba když na sobě vnímá zjevné problémy. Současná situace připomíná „hon na čarodějnice“, a to jen s tím rozdílem, že nyní ho nevyhlašuje papež ani jiní církevní hodnostáři, ale politici, epidemiologové či další excelentně placení vědci. Z důvodu kýmsi vymyšlených „rizik“ se proto snaží donutit co nejvíce lidí, aby se nechali plošně otestovat, a to buď tzv. antigenními testy, nebo tzv. PCR metodou.

Cíleně se přitom snaží zcela zakamuflovat nepřesnost těchto testů. Je až neuvěřitelné, jak se i v tomto ohledu změnila k horšímu veřejná informovanost. V minulém tzv. „totalitním režimu“ bylo u všech užívaných vědeckých metod běžné, že se uváděla jejich nepřesnost, např. ve formě směrodatné odchylky (v %). Tyto hodnoty jsem ve vědeckých publikacích nalezl ještě přibližně před 20 lety, když jsem hledal přesnost stanovení alergií. Nalezl jsem, že u mnohých se pohybuje mezi 50–75%. Tehdy jsem v důsledku toho dospěl k závěru, že dle takovýchto metod není možné spolehlivě určit, zda a na co mají lidé skutečně alergii.

Na základě svých zkušeností jsem proto dospěl k závěru, že ani v současnosti doslova vnucované testy,  nebudou nijak spolehlivé. Když jsem to vyslovil před jedním pánem, který pracuje pro firmu, dodávající PCR testy, oponoval mi, že jeho kolegové tvrdí, že jsou naprosto přesné, a proto směrodatnou odchylku nikde neuvádí. Zcela otevřeně jsem mu neuvěřil, neboť při odběru, ředění, vyhodnocení atd. mohou vždy vzniknout určité chyby. Až poté se ke mně dostaly hodnověrné informace, dokazující nejen značnou nepřesnost, ale dokonce i naprostou nevhodnost PCR testů ke stanovení kovidu (viz např. zde…).

Leč nejen to! Při nepatřičném provedení výtěru nosohltanu může testovací tyčinka skrze otvor v lebce, jímž procházejí čichové nervy, proniknou dovnitř a protrhnout i hematoencefalickou bariéru! A to se již v některých případech stalo! V článku Buďme bdělí uvádíme, že ta má ochraňovat mozek proti průniku nežádoucích látek, k nimž patří i mikrorganismy. Představme si, co by se mohlo stát, kdyby kromě toho byly testovací tyčinky infikovány. Docházelo by přitom k nakažení infekcí, jež by mohla zasáhnout i mozek. A kdo ví, co vše skutečně obsahují testovací tyčinky? Kdyby byly něčím infikovány či chemicky kontaminovány, hodně by se „zvýšily statistiky onemocnění“. Žel se již prokázalo, že některé tyčinky byly sterilizovány extrémně škodlivým ethylenoxidem (viz video zde…), na jiných zase byli parazité, nebo obsahovaly zvláštní struktury, podobné anténám (viz zde…).

Nechceme strašit, ale skutečnost může být ještě mnohem horší, neboť se objevuje stále více informací o tom, co vše bylo nalezeno na testovacích tyčinkách, viz např. zde..  Kromě toho je více než podezřelé a až do očí bijící název firmy, jež má toto testování zabezpečovat. Tato společnost se trefně jmenuje IPSOS MORI, což při volném překladu z latiny do češtiny znamená: ONI ZEMŘOU. Je libo ještě další důkazy? Podívejte se bedlivě na auto s testovacími soupravami covid. V jeho znaku je jakýsi obrazec podivného zvířete (šelmy), který má zobrazovat egyptského boha ANUBIS, jež symbolizoval SMRT. Více o tom společně s dokumenty a obrázky naleznete zde….

Uvědomíme-li si tyto skutečnosti, může nás až zamrazit, čeho všeho jsou někteří jedinci kvůli výdělku peněz schopni. Mnozí to ale zřejmě dělají z nevědomosti, vždyť každý lékař přece musel složit Hippokratovu přísahu, v níž je mimo jiné uvedeno „především neuškodit“. Kdo si v sobě zachoval alespoň kousek citu, musí vnímat, že riskovat zbytečně životy pacientů kvůli jakémusi pochybenému nařízení, je až do nebes volající hanebnost, jež bude jednou v každém případě spravedlivě a tvrdě potrestána! Vždyť těmito pochybenými testy se fyzicky i psychicky trýzní nejen dospělí a staří lidé, ale i malé děti, dokonce novorozenci a kojenci! Takže již malinkým miminkům se zavádí testovací tyčinky hluboko do nosánků a kojencům následně i do krčku (viz diskuse zde…).

Malé děti přitom ještě nemají ani řádně vyvinuté nosní dírky či přepážku. A proto jsou tudíž mnohem více ohroženy případným poškozením či dokonce zmrzačením. Jako důvod a samo omluva trýznitelům postačí to, pokud nebohé děťátko má třeba běžnou rýmu či kašel (což může být způsobené i znečištěným životním prostředím), anebo se dostalo do kontaktu s tzv. pozitivním člověkem, jenž ani nemusí vykazovat příznaky nákazy, ale byl takto „ocejchován“ jen na základě výše rozebíraných nepřesných testů. Jelikož se asi někteří slušnější zdravotníci zdráhali takto nesmyslně trýznit malé děti, tak lékařům a hygienikům tuto „kýmsi nařízenou“ povinnost důrazně připomněla i hlavní hygienička ČR (více viz zde…).

Je otázkou, kolik ze zdravotníků bude slepě poslouchat takováto nesmyslná a nezákonná nařízení. Možná se mnozí z nich vzepřou a odmítnou cíleně poškozovat zdraví spoluobčanů. Nicméně i pro tento případ mají vládnoucí elity vymyšlen plán: nebude-li dostatek vyškolených a zkušených zdravotníků, nahradí je jacísi „záložníci“. Proto též na Slovensku prováděli celoplošné – „tzv. dobrovolně povinné, ale lépe řečeno násilně vynucené“ testování – také nezdravotníci, leckdy i nezletilí studenti, cizinci a jiná individua, jimž jen krátce před tím ukázali, jak se tento odběr má provádět! Naslibovali jim za to hodně peněz, které pak ale některým ani nedali.

Na Slovensku se kvůli porušování základních morálních pravidel, jakož i oficiálních zákonů a ústavy, rozdělilo na dva antagonistické tábory nejen obyvatelstvo, ale i policisté, lékaři a zdravotnický personál. Z těchto i dalších důvodů se nezanedbatelná část uváděných činitelů odmítla zapojit do této nekalé frašky. Takže ministr obrany – v rozporu s veřejným prohlášením prezidentky SR, lékařské komory SR a dalších odborných institucí – svévolně rozhodl, že tuto akci bude zastřešovat armáda a vydal rozkazy k započetí „boje proti občanům své vlasti“.

K tomu lze přiřadit i antigenní test, který se provádí výtěrem z nosohltanu. Jeho provedení ukazují instruktážní videa, v nichž se upozorňuje i na to, že nesprávný výtěr může způsobit zdravotní komplikace. K nim leckdy zjevně došlo, o čemž svědčí i prohlášení muže, jenž brzy po otestování vážně onemocněl, přičemž svůj stav popsal následovně: „myslel jsem si, že umřu, tak se mi po tom testu udělalo špatně….“ Otázkou je pouze to, zda to bylo způsobeno jen nesprávným výtěrem či zanesením, resp. implantací nějaké škodlivé toxické látky na jedno z nejcitlivějších míst organizmu. A tuto druhou variantu nelze vyloučit, neboť na Slovensku ani nepovolili laboratorní ověření nezávadnosti „jediného oficiálně uznávaného“ antigenní testu, resp. aplikátoru, který je určen k bezprostřednímu kontaktu s biologickými tkáněmi člověka.

Kromě toho má na jeho základě vydávaný „certifikát svobody“ v sobě zašifrované číslo 666. To je spojováno se znamením Antikrista. Ve Zjevení Janově je uvedeno: „A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli … na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen … číslicí … šest set šedesát šest. /Zj. 13,16–18/. Takže dokonce i tímto se navenek vyjevuje temné činění vládnoucích struktur!

 

Kdo se seznámí s tím, kolik se kolem nás odehrává šíleností, si možná položí otázku: Kam to až asi dojde? Mnohé může napadnout i to, zda policie a armáda nezačne honit a lovit všechny, kteří se nebudou chtít nechat dobrovolně otestovat. Tyto úvahy přitom nejsou zcela neopodstatněné, neboť se již objevily oficiální zprávy o tom, že vláda schválila, aby do České republiky přijeli vojenští lékaři a zdravotníci z USA, kteří mají být nasazeni do „boje s koronavirem“ (více viz např. zde…). Tito „experti“ pochází z Národní gardy, přičemž je známo, že ta je nasazována třeba při nepokojích a ve výjimečných situacích je možné její vyslání i mimo území USA.

Nicméně v oficiálních zprávách se už nedovíme, že vojenské lékaře zřejmě budou doprovázet i vojáci, kteří mohou být nasazeni v případě bojů s odpůrci nesmyslných opatření. Vždyť naše armáda asi není dostatečně akceschopná, přestože výsadkový prapor tzv. „červených baretů“ se nedávno změnil na pluk (viz zde…).  A co kdyby čeští vojáci a policisté neunesli tíhu svědomí, přičemž by pak odmítli masakrovat vlastní obyvatelstvo? Mocní tohoto světa zjevně mají strach, a proto povolávají cizí zálohy.

Leč nevíme, co vše nás očekává. Ale uvidíme, a rozhodně není dobré podléhat obavám, anebo zoufat. Souběžně totiž probíhá mnohem více dějů –  jak v zákulisí politiky, tak i v přírodním dění, a hlavně v běžně neviditelných úrovních. Proto nikdo z lidí nemůže říci, co vše se v nastávajících týdnech či měsících odehraje. Zjevně se bude objevovat stále více důkazů o tom, jak nesmírné zločiny se páchají či plánují. Nicméně takovéto nekalé jednání se skutečně navenek musí projevit, aby se lidé konečně jednou provždy vyléčili z falešné představy o možném naplnění dokonalosti života na základě sobeckého myšlení, vychytralosti, chorobné touhy po moci apod. Musíme již konečně pochopit, že ryze materialistické směřování je naprosto chybné.

Doufejme, že se duchovně probudí co nejvíce lidí, aby „otočili kormidlo“ jiným lepším směrem. Lidé též zjevně budou potřebovat psychickou i duchovní podporu, jež jim mohou poskytnout jen skutečně vědoucí, kteří svými činy prokáží ušlechtilost svého směřování. Kdyby se o někoho pokoušela malomyslnost, připomeňme si jedno nádherné zaslíbení: „Když je nouze nejvyšší, Boží pomoc je nejbližší…“ Byť by se zlovolní snažili sebevíce, tak jejich temnému činění bude jednou jistě učiněna přítrž! Světlo nakonec vždy zvítězí!